 "Urážka prezidenta" je v Turecku trestným činem. V případě odsouzení hrozí pachatelům až čtyři roky vězení - pokud je urážka veřejná, tak je trest delší. Podle profesora práv na univerzitě Istanbul Bilgi University Yamana Akdenize bylo od roku 2014, kdy se stal Recep Tayyip Erdoğan prezidentem, zahájeno 66 691 "vyšetřování za urážku", z toho 12 305 případů skončilo u soudu a "čísla stále rostou." Na snímku: turecký prezident Recep Tayyip Erdogan na shromáždění v tureckém Istanbulu 18. května 2018. (Foto: Getty Images) |
Kriminalizace "urážky prezidenta" v Turecku dosáhla počátkem března 2019 nového dna, když se otec a dcera v Ankaře navzájem obvinili ze spáchání trestného činu v rámci interního rodinného sporu.
Podle profesora práv na univerzitě Istanbul Bilgi University Yamana Akdenize bylo od roku 2014, kdy se stal Recep Tayyip Erdoğan prezidentem, zahájeno 66 691 "vyšetřování za urážku", z toho 12 305 případů skončilo u soudu a "čísla stále rostou."
Özgür Aktütün, předseda Sdružení absolventů sociologie, nezávislému tureckému deníku BirGün řekl, že i když je Turecko již od dob Osmanské říše "společností donašečů", tak "je pozoruhodné, že dnes se bez whistleblowingu neodhalí už vůbec nic."
Podle článku 299 tureckého trestního zákoníku přijatého v roce 1926 je "urážka prezidenta" trestným činem. V případě odsouzení hrozí pachatelům až čtyři roky vězení - pokud je urážka veřejná, tak je trest vyšší.
Organizace Human Rights Watch (HRW) tuto praxi odmítá. Ředitel HRW pro Evropu a Střední Asii Benjamin Ward v říjnu 2018 řekl:
"Turecké soudy v posledních čtyřech letech odsoudily tisíce lidí jen za to, že se tito lidé otevřeně vyslovili proti prezidentovi. Vláda by měla přestat s tímto výsměchem lidským právům a měla by respektovat právo lidí v Turecku na pokojné svobodné vyjadřování."
Toto nebylo poprvé, kdy HRW vyzvala Erdoganovu vládu, aby přestala stíhat lidi za urážku prezidenta. V článku na toto téma z roku 2015 HRW napsala:
"Údaje turecké vlády pravidelně ukazují, že na urážlivá slova se svoboda projevu nevztahuje. Orgány včetně Rady Evropy, Evropské komise, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a skupiny bojující za lidská práva v Turecku i ve světě opakovaně kritizovaly tento postoj a pravidelné omezování svobody projevu v Turecku. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) opakovaně vydal rozhodnutí týkající se Turecka, v němž shledal porušení svobody projevu chráněné článkem 10 Evropské úmluvy..."
"Od konce roku 2014 úřady se souhlasem ministra spravedlnosti vyšetřovaly mnoho takových případů, a to i případů dětí, přičemž několik z nich bylo na krátkou dobu předběžně zadrženo... Některé případy se týkaly ústních prohlášení, jiné se týkaly kritiky na sociálních sítích. V žádném z případů obviněný neužil násilí, ani k němu nepodněcoval."
Je smutnou ironií, že v případě vyšetřování "urážky prezidenta" vláda nebere ohled ani na sociálně-ekonomické postavení viníka, ani na genderovou či etnickou příslušnost. Je to jeden z mála případů, kdy se turecká vláda chová ke všem stejně a nikoho nediskriminuje. Vyšetřování nebo trestnímu stíhání tohoto údajného trestného činu byli podrobeni lidé ze všech oblastí společenského života včetně studentů středních škol. V roce 2015 byli za "urážky prezidenta" obsažené v jejich projevech během akce v Konyi krátce zadrženi a předvedeni k soudu dva mladiství.
Šéf hlavní opoziční strany v tureckém parlamentu (Republikánské lidové strany), generální ředitel banky HSBC Turecko, moderátor tureckého vysílání televizní stanice Fox News, dva slavní herci, bývalý soudce a 78letý občan - to jsou příklady lidí, kteří byli vyšetřováni, stíháni, obžalováni nebo uvězněni za "urážku Erdogana".
Dále byli za tento trestný čin potrestáni: bývalý spolupředseda opoziční Lidově demokratické strany (HDP), který si odpykává 18měsíční trest odnětí svobody; další člen HDP, který byl loni zbaven svého křesla v parlamentu; Ahmet Sever, mluvčí bývalého prezidenta Turecka Abdullaha Güla, napsal knihu, ve které uvedl: "Jsme konfrontováni s vládou nebo přesněji s jedním mužem, který považuje knihy za nebezpečnější než bomby."
Uplatňování článku 299 Erdoganem jako taktiky zastrašování může být vysoce účinné: Pokud za to, že se odvážili kritizovat vládu, skončí u soudu tak významní představitelé jako je Ahmet Sever, jak mohou své právo svobodně se vyjadřovat obhájit obyčejní občané? Pokud je však Erdogan přesvědčen, že umlčení jeho lidu je způsob, jak si udržet svou téměř absolutní moc, asi nebere v úvahu skutečnost, že počet frustrovaných a rozzlobených Turků roste.
Zatímco Erdogan pokračuje v uvězňování každého, kdo oponuje jeho vládě, pokračuje ve dvojité hře se Západem, v rámci své již desetiletí trvající snahy o vstup Turecka do Evropské unie. Tato jeho snaha může být důvodem, proč jeho ministr spravedlnosti v prosinci 2018 oznámil, že představí novou strategii reformy soudnictví. EU by neměla skočit Turecku na tento průhledný trik. Namísto toho by měla požadovat, aby turecká vláda přestala stíhat nevinné lidi - včetně těch, jejichž jediným "zločinem" je to, že kritizovali Erdogana.
Uzay Bulut je turecká novinářka a vedoucí spolupracovnice Gatestone Institute. V současné době žije ve Washingtonu D. C.