Přestože ukrajinský prezident nakonec souhlasil se "zlatým padákem," což měl být po třech letech války první krok k pokusu vyjednat příměří s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, schůzka Zelenského s Trumpem skončila fiaskem, a to ještě v přímém přenosu.

Trump očekával obřadné stvrzení smlouvy, Zelenskyj především bezpečnostní záruky. S americkým prezidentem takto jednat nelze. Jeho nabídka byla konečná, ber nebo neber.

Donald Trump byl natolik velkorysý, že Zelenskému ponechal možnost vrátit se do Bílého domu, pokud změní názor. A ani do budoucna v případě potřeby nevyloučil možnost přistoupení USA k evropské vojenské pomoci.

Dlouho bylo těžké, jakkoliv zapochybovat o úspěchu Ukrajiny, aniž by byl člověk okamžitě nazván "putinistou". Jako by hrůzy války nutily všechny zvolit si jednu stranu: zůstali jen "putinisté" a lidé provolávající "Sláva Ukrajině" (Slava Ukraini).

Pokračovat v četbě článku

"USA opustily Evropu a přešly na stranu Ruska!" Tuto myšlenku šířilo po schůzce v Bílém domě mnoho komentátorů v Británii, Francii i Německu.

Deník The Washington Post šel ještě dále: "Pro Evropu je to varování. Spojené státy, které Evropě 80 let garantovaly bezpečnost proti Rusku, změnily za prezidenta Donalda Trumpa stranu."

Evropská unie to zjevně viděla stejně a zorganizovala dva summity, na které pozvala i Velkou Británii.

Ve francouzském Národním shromáždění se na toto téma debatovalo šest hodin. Premiér François Bayrou i lídři jednotlivých politických stran při této debatě pronesli řadu bezobsažných projevů, v nichž okázale předváděli své rétorické schopnosti a své morální hodnoty.

Média a kyberprostor byly plné siláckých řečí o zdvojnásobení obranných rozpočtů, vyslání vojáků na Ukrajinu, vytvoření panevropské armády (společně s Tureckem) a o tom, že NATO je již přežitek.

Pokračovat v četbě článku

Mezi Evropou a Spojenými státy americkými se schyluje ke kulturní válce.

Americký viceprezident J. D. Vance překvapil 14. února 2025 účastníky Mnichovské bezpečnostní konference prohlášením, že Evropa podle něj není nejvíce ohrožena zvnějšku, ale zevnitř. J. D. Vance prohlásil, že největší nebezpečí pro evropskou demokracii plyne z toho, že evropští lídři opustili základní hodnoty, jako jsou svoboda slova a demokratické principy. Kritizoval evropské vlády za to, že potlačují svobodu projevu, a uvedl několik konkrétních příkladů – odsouzení křesťanského aktivisty za pálení Koránu ve Švédsku, zásahy německé policie proti komentářům na internetu namířeným proti feminismu, a omezování náboženské svobody ve Spojeném království v ochranných zónách potratových klinik. J. D. Vance tyto akce přirovnal k cenzuře "sovětského typu" a prohlásil, že Evropa opouští ideály svobody, které prosazovala během studené války.

Pokračovat v četbě článku

V roce 2022 se afghánská centrální banka (DA Afghanistan Bank) pochlubila fotografiemi balíků stodolarových bankovek v hodnotě 40 milionů dolarů. Podle Tálibánem kontrolované centrální banky to byla jedna ze tří dodávek "humanitární pomoci" v celkové hodnotě přes 100 milionů dolarů.

Guvernérem afghánské centrální banky je Noor Ahmad Agha, který je "oficiálně označen jako globální terorista" (SDGT) a "financoval výrobu bomb" a improvizovaných výbušných zařízení, které zabily více než 1 000 amerických vojáků. Posílání peněz sankcionované osobě je přitom nezákonné.

Navzdory tomu někdo bance Tálibánu poslal obrovskou sumu peněz.

Pokračovat v četbě článku

Novoroční džihádistický útok na ulici Bourbon Street v New Orleans, při němž americký konvertita k islámu Shamsud-Din Jabbar zavraždil 14 lidí, by neměl nikoho překvapit.

Nebylo to poprvé, kdy džihádista ve Spojených státech nebo v Evropě zaútočil s použitím auta v rámci tzv. automobilového džihádu (anglicky vehicular jihad). "Islámský stát (ISIS) k tomuto druhu džihádu v roce 2010 své stoupence "vyzval" a doporučil, aby se k vyvolání "maximálního krveprolití" používal nejlépe na místech "pouze pro pěší".

Seznam džihádistických útoků v USA najdete na konci tohoto článku v dodatku č. 1. Zde jmenujme alespoň teroristické útoky 11. září 2001, pumový útok na Bostonský maraton, vraždy ve Fort Hoodu a útok v New Orleansu.

Pokračovat v četbě článku

Za zrodem Evropské unie stála myšlenka vybudovat prostřednictvím sdílené prosperity solidaritu a pocit sounáležitosti mezi evropskými národy. Nejdříve vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli a později Evropské společenství pro atomovou energii. Měřeno podle hospodářského růstu a inovací držela Evropa až do roku 2000 krok s USA.

Z této počáteční – a poměrně geniální – vize "míru skrze prosperitu" nezůstalo doslova nic. Ze současných lídrů EU nezáleží na finančním blahobytu Evropanů doslova nikomu. Uhlí je považováno za ďábelské palivo a jaderná energie je evropským elitám, které dávají přednost neefektivním a nevyzpytatelným větrným elektrárnám, doslova odporná. Evropská ekonomika od roku 2000 stagnuje, po roce 2008 se stagnace ještě prohloubila a vypadá to, že v nadcházejících letech dosáhne svého dna – a skončí ekonomickou destrukcí Evropy.

Green Deal

Pokračovat v četbě článku

Poté, co americký prezident Donald Trump navrhl přesídlení arabských muslimských obyvatel z Pásma Gazy, strhla se lavina zuřivých reakcí politiků, aktivistů a médií.

Námitky by se daly zhruba rozdělit na morální a praktické. "Morální" je například námitka, že je "nesprávné" přesídlit obyvatelstvo Pásmo Gazy, a "praktická", že je to nemožné. Ani jedna námitka však neobstojí.

Židovské obyvatelstvo Pásma Gazy bylo přesídleno dvakrát, poprvé po dobytí Pásma Gazy Egyptem během války za nezávislost v letech 1948–49 a podruhé při "odsunu" v roce 2005, kdy izraelská armáda násilně zlikvidovala 21 židovských komunit a vyhnala z Pásma Gazy tam žijící židovské rodiny.

Proti násilnému odstranění židovských komunit z Pásma Gazy politici a média nic nenamítali, naopak jej oslavovali jako krok směrem k míru v regionu.

Pokračovat v četbě článku

Když prezident Donald Trump v roce 2016 přirovnal belgický Brusel k "špinavé díře", vyvolalo jeho prohlášení zejména v Evropě značný rozruch a bylo k němu přistupováno se směsicí opovržení, neznalosti a popírání reality, tak typickou pro "elity" v Evropské unii. Trump to řekl při diskusi o imigraci a bezpečnosti a naznačil, že Brusel se v průběhu let změnil k horšímu, zejména v důsledku nekontrolovaného přívalu ilegálních migrantů.

Fakta potvrdila, že měl tenkrát pravdu a postupující libanonizace Bruselu potvrzuje, že jeho úsudek byl vizionářský.

Exploze zločinnosti

Pokračovat v četbě článku

Každý, kdo si chce udělat názor na regulatorní snahy Evropské unie, by si měl přečíst články 34 a 35 Nařízení o digitálních službách (DSA, Digital Services Act). Vzhledem k jejich délce není možné je zde citovat v plném znění, proto uvádíme jen jejich výtah:

Článek 34 DSA, "Posouzení rizik" říká:

Pokračovat v četbě článku

Nedávná studie odhalila, že se na amerických univerzitách postupně snižují nároky na studenty. To, za co byl dříve student ohodnocen známkou C+, je dnes ohodnocen známkou A-, a proto nyní zhruba 3/4 studentů elitních univerzit získávají známky A nebo A- (ekvivalent naší známky 1 nebo 1-). [1]

Tato inflace jedniček je přímým důsledkem prosazování ideologie diverzity, rovnosti a inkluze (DEI, Diversity, Equity and Inclusion) a konceptu intersekcionality. [2] Podle ideologie DEI se má při přijímání do zaměstnání a ke studiu brát v úvahu původ uchazečů. Pocházejí-li ze "znevýhodněné" sociální skupiny, je nutné jejich společenský deficit vyrovnat.

Pokračovat v četbě článku

Rozhodnutí izraelské vlády učinit Hamásu významné ústupky by se nikdy nemělo nazývat "dohodou". Bylo to vydírání. Copak je možné označit jako dohodu to, když někdo unesl vaše dítě a vy jste "souhlasili" s tím, že zaplatíte výkupné, abyste jej dostali zpět? Samozřejmě, že ne. Únos byl zločin. A vyděračské požadavky byly dalším zločinem.

Pravdivější označení toho, co se stalo, tedy je, že Izrael pod nátlakem Spojených států amerických kapituloval před nezákonnými a vyděračskými požadavky Hamásu a pokusil se tak zachránit životy unesených dětí, matek a dalších nevinných, většinou civilních rukojmí.

Nebylo to férové vyjednávání. Když vám ozbrojený lupič přiloží pistoli k hlavě a řekne: "Peníze nebo život!", tak vaše rozhodnutí dát mu své peníze byste asi dohodou nenazvali. Za dohodu by tedy neměla být považována ani vyděračská ujednání, na která přistoupil Izrael. Přestaňme to tedy nazývat dohodou.

Pokračovat v četbě článku

Nedávný průzkum veřejného mínění v USA zjistil, že více než polovina respondentů se domnívá, že Čína záměrně vyváží fentanyl do Spojených států za účelem poškození a destabilizace celé země.

Pokud to je pravda, tak bychom tuto strategii mohli popsat jako válečný akt.

Ale pro Čínu by to byla historická doba vyřizování účtů.

Po ztrátě celé generace, rozkladu společnosti a impéria v důsledku dovozu opia do Číny Británií v 19. století neví nikdo lépe než Číňané, jak mohou drogy zemi doslova srazit na kolena. (Opiové války)

Pokračovat v četbě článku

Nejprve zvolený prezident Donald Trump popíchl kanadského krajně levicového premiéra Justina Trudeaua tím, že jej nazval guvernérem 51. státu Spojených států amerických. Poté řekl, že by USA měly znovu převzít kontrolu nad Panamským průplavem. Udělejme z Panamy 52. stát. A co byste řekli na 53. stát? V prosinci Trump prohlásil, že Spojené státy by měly od Dánska koupit Grónsko. S tímto nápadem přišel již během svého prvního funkčního období. Může to vůbec myslet vážně?

Mainstreamová média šířící levicovou propagandu Donalda Trumpa a jeho příznivce ráda vykreslují jako rozzlobené, zahořklé a nevzdělané lidi. Trumpovi se od nich nikdy nedostalo uznání za jeho smysl pro humor, přestože je jasně nejvtipnějším americkým prezidentem od dob Ronalda Reagana, a možná předčí i jej.

Pokračovat v četbě článku

Elon Musk v září 2023 na dálku vystoupil na konferenci All-In Summit pořádané v Los Angeles a v souvislosti s Tchaj-wanem tehdy řekl: "Z jejich pohledu je situace možná analogická s Havajskými ostrovy nebo s jinou podobnou zemí. Tchaj-wan je pro ně nedílnou součástí Číny, která není součástí Číny hlavně proto, že... jakýmkoliv snahám o znovusjednocení silou stojí v cestě americká Pacifická flotila."

V květnu 2023 Elon Musk v rozhovoru s moderátorem televizní stanice CNBC Davidem Faberem řekl: "Oficiální politikou Číny je, že Tchaj-wan by se měl stát fakticky součástí Číny. Člověk nemusí číst mezi řádky. Stačí jen číst." A pak nejbohatší muž světa prohlásil: "Myslím, že situace je určitým způsobem nevyhnutelná."

Elon Musk je geniální a velmi úspěšný muž, ale o Tchaj-wanu neví nic. Více už by se mýlit nemohl.

Jak by se mohla Čínská lidová republika opět "sjednotit" s Tchaj-wanem, když nikdy nebyl její součástí a nikdy mu nevládla?

Pokračovat v četbě článku

První pravidlo vyjednávání s islámskými teroristy zní: nevyjednávat. Druhé pravidlo: pokud se rozhodnete vyjednávat, tak do toho jděte s těžkou artilerií.

Islámští teroristé nevyjednávají. Vznášejí požadavky v naději, že si zajistí ústupky, aniž by se čehokoliv vzdali. Jen hodně zanícený historik by našel příklad nějakého vyjednávání, při němž islámští teroristé učinili skutečný ústupek, dotáhli ho do konce a později ho nevzali zpět nebo hned neotočili a nevrátili se k terorismu.

Důkazem budiž třeba tři desetiletí jednání mezi Izraelem a islámskými teroristickými skupinami, jejichž aktéři nejprve získali Nobelovu ceny míru a poté se situace zvrhla v nekonečnou válku, během níž teroristé vzali zpět všechny ústupky, které kdy učinili, žádný z nich nedodrželi a využili ústupků Izraele k tomu, aby se stali mnohem větší hrozbou.

Jednání s Tálibánem, Hizballáhem a Íránem měla stejný výsledek.

Pokračovat v četbě článku