Nejnovější analýzy a komentáře

Německo: Migranty musí přijímat všechny členské země EU

napsal(a) Soeren Kern  •  15. prosince 2019

  • Debata o migraci je ve své podstatě debatou o evropském federalismu a o tom, do jaké míry umožní členské státy Evropské unii, aby si uzurpovala jejich rozhodovací pravomoci.

  • Pokud půjde všechno podle plánu, tak bude tento návrh zákona přijat Evropským parlamentem ve druhé polovině roku 2020, během německého předsednictví EU. Poté by tuto novou legislativu měla ratifikovat Evropská rada složená z lídrů členských států EU.

  • "Zásadně odmítáme ilegální migraci a odmítáme to, aby pašerácké struktury rozhodovaly o tom, kdo bude žít v Evropě." — Český premiér Andrej Babiš.

  • "Postoj zemí V4 je jasný. Nejsme ochotni přijímat ilegální migranty do střední Evropy, protože jen díky naší přísné protimigrační politice jsme ekonomicky úspěšní a je u nás bezpečno. A to je něco, čeho se nevzdáme... My Maďaři trváme na svém právu rozhodnout, komu povolíme vstup do naší země a s kým chceme žít." — Ministr zahraničních věcí Maďarska Péter Szijjártó.

Německý ministr vnitra Horst Seehofer představil svůj plán reformy evropského azylového systému. Z uniklého návrhu plánu je zřejmé, že EU bude od všech členských států vyžadovat přijímání nelegálních migrantů. (Foto: Michele Tantussi / Getty Images)

Německý ministr vnitra Horst Seehofer představil svůj plán reformy evropského azylového systému. Z uniklého návrhu plánu, který byl zveřejněn v médiích, je zřejmé, že EU bude od všech členských států vyžadovat přijímání ilegálních migrantů.

Země střední a východní Evropy jsou proti povinnému přerozdělování migrantů a chtějí, aby rozhodnutí o udělení povolení k pobytu zůstalo na úrovni jednotlivých států. Argumentují tím, že jednostranným uvalením migračních kvót na členské státy EU se nevolení byrokraté v Bruselu snaží donutit demokraticky zvolené evropské lídry, aby se podrobili jejich diktátu.

Debata o migraci je ve své podstatě debatou o evropském federalismu a o tom, do jaké míry umožní členské státy Evropské unii, aby si uzurpovala jejich rozhodovací pravomoci.

Pokračovat v četbě článku

Francie: "Chceme obnovit kontrolu nad migrací"

napsal(a) Soeren Kern  •  14. prosince 2019

  • "Počet žádostí o azyl ve Francii se v roce 2018 zvýšil o více než 20 %, zatímco všude jinde v Evropě klesá. Proč jinde klesá a ve Francii roste? Možná bychom si měli položit otázku, proč je to naše 'francouzské Eldorádo' tak populární?" — Nezávislý poslanec Národního shromáždění Emmanuelle Ménard.

  • Kritici poznamenali, že Philippeho opatření neřeší základní problém, totiž to, že francouzská vláda odmítá adekvátně zabezpečit hranice země, aby vůbec zabránila ilegálním migrantům ve vstupu do Francie.

  • "Toto rozhodnutí vlády nic nemění. Pořád k nám bude přicházet 255 000 legálních imigrantů ročně, plus 100 000 žadatelů o azyl, dále k nám proudí masy ilegálních migrantů, které nikdo ani nepočítá a navíc ještě tisíce nezletilých bez doprovodu." — lídryně strany Národní sdružení Marine Le Pen.

  • Ilegální migrace do Francie a přes Francii mezitím pokračuje vesele dál.

Francouzská policie nedávno z provizorních táborů v severní Paříži vystěhovala více než 2 000 migrantů. Zdá se, že hlavním cílem zásahu proti migrantům je snížit rostoucí popularitu strany Národní sdružení a její lídryně Marine Le Pen, která je vehementně proti migraci. (Foto: Menjoulet/Flickr)

Francouzská policie nedávno z provizorních táborů v severní Paříži vystěhovala více než 2 000 migrantů. Zákrok proběhl poté, co vláda oznámila přijetí řady opatření k omezení ilegální imigrace.

Zdá se, že hlavním cílem zásahu proti migrantům je snížit rostoucí popularitu strany Národní sdružení a její lídryně Marine Le Pen, která je vehementně proti migraci. Marine Le Pen odbyla vládní kroky vyjádřením, že se jedná o "politický švindl", který migraci nesníží, ale naopak zvýší.

28. listopadu 2019 začala policie v 19. obvodu v severovýchodní části Paříže vystěhovávat stovky migrantů z tábora u Porte d'Aubervilliers. Tato operace se o týden zpozdila kvůli neschopnosti policie zajistit dostatečný počet policistů k zabezpečení pořádku. Odhaduje se, že v tomto táboře žije v otřesných podmínkách přibližně 2 000 migrantů.

Pokračovat v četbě článku

Díky Trumpovi směřují mulláhové k bankrotu

napsal(a) Majid Rafizadeh  •  8. prosince 2019

  • Jeden z důvodů pochmurné prognózy MMF pro íránskou ekonomiku je rozhodnutí Trumpovy vlády neprodloužit výjimku ze sankčního režimu osmi největším odběratelům íránské ropy - Číně, Indii, Řecku, Itálii, Tchaj-wanu, Japonsku, Turecku a Jižní Koreji.

  • Také íránská měna, íránský riál, stále ztrácí hodnotu a poklesla na historická minima. Jeden americký dolar, který se v listopadu 2017 rovnal přibližně 35 000 íránským riálům, se nyní rovná téměř 110 000 íránským riálům.

Íránský prezident Hasan Rúhání (na snímku) ve svém projevu 12. listopadu 2019 poprvé přiznal, že "Írán zažívá jeden z nejtěžších roků od islámské revoluce v roce 1979," a že "situace v zemi není dobrá." (Foto: Tasnim News/CC by 4.0)

Ukázalo se, že kritici íránské politiky prezidenta Trumpa neměli pravdu: Americké sankce vyvíjejí na mulláhy vládnoucí v Íránu značný tlak a omezují jejich schopnost financovat jimi sponzorované teroristické skupiny.

Předtím než ministerstvo financí USA uvalilo sekundární sankce na íránský ropný a plynárenský průmysl, Teherán vyvážel denně přes dva miliony barelů ropy. V současné době se íránský vývoz snížil na méně než 200 000 barelů ropy denně, což představuje pokles zhruba o 90 %.

Pokračovat v četbě článku

Francie: "Obrácená kolonizace"

napsal(a) Guy Millière  •  7. prosince 2019

  • Muslimské organizace, které se zasazovaly o to, aby studentky mohly nosit závoj na základních a středních školách, vzápětí požadovaly také změnu školních osnov – například aby byla v dějepise muslimská civilizace prezentována "korektním" způsobem a v "pozitivním" světle.

  • "Pokud se vám nelíbí, jak se oblékám, tak opusťte moji zemi." — transparent na demonstraci konané 27. října 2019.

  • "Jakákoliv kritika islámu je nyní rouháním." — komentátor Ivan Rioufol v deníku Le Figaro, 4. listopadu 2019.

  • Z podrobností vyplývá, že většinu protikřesťanských činů tvořil vandalismus v kostelích; antisemitské činy často sestávaly ze znesvěcení hřbitovů a násilných útoků proti židům, a že protimuslimské činy se omezují na antimuslimské graffiti nebo položení plátků slaniny u vchodu do mešity nebo do poštovní schránky muslimské organizace. Žádní muslimové nebyli fyzicky napadeni.

  • "Náš projekt nepočítá s asimilací." — Yassine Belattar, bývalý poradce prezidenta Emmanuela Macrona, 27. října 2019.

  • Podle názoru Érica Zemmoura nehrozí Francii "rozdělení", ale "obrácená kolonizace".

(Foto: iStock)

12. října 2019 se v Dijonu, poklidném městě ve střední Francii, konalo zasedání regionální rady regionu Burgundsko-Franche-Comté. V publiku byla žena, která na sobě měla dlouhý černý závoj, a zjevně doprovázela skupinu žáků. Regionální šéf Národního sdružení Julien Odoul si vzal slovo a řekl, že přítomnost ženy, která má na hlavě islámský šátek ve veřejné budově, je neslučitelná s hodnotami Francouzské republiky:

"Jsme ve veřejné budově, jsme v demokratickém prostoru. Madame může, kdykoli se jí zachce, nosit svůj závoj doma nebo na ulici, ale ne tady a ne dnes. Zde je sekulární Francouzská republika. Zákony Francouzské republiky nedovolují žádné okázalé náboženské symboly. "

Julien Odoul ji neohrožoval, ani jí nevyhrožoval násilím, ale jeho slova okamžitě ostatní přítomné rozrušila. Chlapec, očividně syn zahalené ženy, se jí vrhl do náruče. Muslimka potom se svou skupinou dětí pomalu opustila zasedací síň.

Pokračovat v četbě článku

Francie: Další omezování svobody projevu

napsal(a) Guy Millière  •  1. prosince 2019

  • Kdo hájí člověka obviněného z rasismu, ten riskuje, že bude také obviněn z rasismu. Ve Francii nyní vládne intelektuální teror.

  • Alain Finkielkraut, spisovatel a filozof: Francie směřuje od "tisku s nasazeným náhubkem, k tisku, který je hlídacím psem likvidujícím svobodu slova."

  • Nejen Éric Zemmour, ale i mnoho dalších publicistů bylo pohnáno před soud a vyloučeno z médií, za to, že psali o současné situaci ve Francii.

  • Ve společnosti s existující svobodou slova, by bylo možné o použití těchto termínů diskutovat, v dnešní Francii je však svoboda slova již téměř úplně potlačena.

  • Ve Francii brzy již nikdo nenajde odvahu říci, že jakýkoliv útok zjevně inspirovaný islámem má s islámem cokoliv společného.

(Foto: iStock)

28. září 2019 se v Paříži konal "Sjezd pravice" organizovaný Marion Marechal, bývalou poslankyní parlamentu a nyní ředitelkou Francouzského institutu sociálních, ekonomických a politických věd. Cílem tohoto sjezdu bylo sjednocení francouzské pravicové politické scény. V klíčovém projevu, novinář Éric Zemmour nevybíravě kritizoval islám a islamizaci Francie. Popsal francouzské "no-go zóny" (Zones Urbaines Sensibles; citlivé městské zóny) jako "cizí enklávy" na francouzském území a popsal proces "kolonizace" - vzrůstající přítomnost muslimů ve Francii, kteří se neintegrují.

Pokračovat v četbě článku

Švédsko: Co dělat proti násilí páchanému gangstery?

napsal(a) Judith Bergman  •  28. listopadu 2019

  • Zásadní společenské otázky - jako například "Kdo stojí za současnou epidemií trestné činnosti?" - jsou ve Švédsku veřejným tabu.

  • "S výjimkou tří zkoumaných mužů byla všem již od dětství nabízena pomoc. Někteří z nich byli na policii zaregistrovaní již v deseti letech... Absolvovali různé programy... daleko od zločineckého prostředí v Malmö... To nefungovalo ... co dosud udělaly sociální služby, nepomáhá a nemáme k dispozici žádná další opatření, která bychom mohli vyzkoušet."Sydsvenskan, 21. září 2019.

  • Vláda proto nedávno představila novou iniciativu, jejímž cílem je bojovat proti násilí páchanému gangstery. Vládní návrh se však nikde výslovně nezmiňuje o tom, kdo za násilím gangů stojí a že situaci, ve které se nyní švédská společnost nachází, způsobila právě migrační politika vlády.

  • Toto je skutečnost, o které mainstreamoví politici odmítají celá léta otevřeně diskutovat. Otázka zní: "Jak můžete vyřešit kritický společenský problém, který doslova zabíjí a mrzačí lidi, aniž byste o něm otevřeně hovořili?"

  • Nezdá se moc pravděpodobné, že by se kterýkoliv z těchto zatvrzelých zločinců nechal výrazně ovlivnit "zvýšenými investicemi do škol a sociálních služeb v 'zranitelných oblastech'," jak zní jeden z vládních návrhů.

Zásadní společenské otázky - jako například "Kdo stojí za současnou epidemií trestné činnosti?" - jsou ve Švédsku veřejným tabu. Jak můžete vyřešit kritický společenský problém, který doslova zabíjí a mrzačí lidi, aniž byste o něm otevřeně hovořili? (Foto: iStock)

V nedávno publikované sérii reportáží o násilí páchaném gangy, která vyšla v mainstreamovém deníku Sydsvenskan se píše: "Od roku 2015 bylo v Malmö zastřeleno 32 lidí. Náš průzkum ukazuje, že je s těmito vraždami spojeno více než 120 mladých mužů."

"V Malmö se hodně mluví o 'válce gangů'," uvádí reportáž.

Pokračovat v četbě článku

Turecko: Erdoganova kampaň proti Západu

napsal(a) Giulio Meotti  •  24. listopadu 2019

  • V Německu ovládá Turecko 900 mešit z celkového počtu 2 400. Tato islámská centra slouží členům turecké diaspory a efektivně jim brání v asimilaci do německé společnosti. Erdogan vyzval Turky žijící v Německu, aby se neasimilovali, a prohlásil, že tlak na asimilaci migrantů v Evropě je "zločinem proti lidskosti".

  • Erdogan se také snaží rozšiřovat Turecko za jeho hranice - počínaje Kyprem, řeckými ostrovy, súdánským přístavem Suakin a Sýrií.

  • Mešity, migranti a armáda jsou nyní novými zbraněmi prezidenta Erdogana v jeho kampani proti Západu.

Mešity, migranti a armáda jsou nyní novými zbraněmi prezidenta Erdogana v jeho kampani proti Západu. Na snímku: turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. (Foto: Chris McGrath / Getty Images)

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan si podle tureckého novináře Abdurrahmana Dilipaka "zaslouží titul chalífa."

Erdogan je vrchním velitelem ozbrojených sil Turecka, druhé největší armády NATO, a po celé Evropě má prostřednictvím sítě mešit, islámských sdružení a kulturních center své špióny. Díky jemu je Turecko na špičce světového žebříčku v počtu uvězněných novinářů. Erdoganovi se dokonce podařilo umlčet i komiky, kteří si ho vzali na mušku v Německu, když jim pohrozil soudem. Prezident Erdogan má pod palcem kontrolu imigrace do Evropy, díky tomu, že zadržuje obrovský počet migrantů v tureckých uprchlických táborech.

Zdá se, že čím hůř se Erdogan chová, tím je jeho vážnost v Evropě větší. Na zasedání v roce 2015 se Erdogan údajně rozzlobeně obořil na předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera a ostatní "lídry EU", když mu Juncker řekl, aby si uvědomil, že s ním na bruselském summitu zacházejí jako s "princem".

Pokračovat v četbě článku

Masové udělování občanství migrantům by bylo pro Itálii sebevraždou

napsal(a) Giulio Meotti  •  23. listopadu 2019

  • "V mateřské školce, do které chodí můj syn, mají vážný problém s integrací. Musím ho dát jinam,".... Mohamed vysvětlil, že během zápisu viděl ve školce vystavené výkresy s vlajkami různých států, ale "když jsme pak poprvé se synem přišli do školky, ocitli jsme se ve třídě plné cizinců. Učitelky nebyly schopné ani vyslovit jejich jména."

  • Přijímací středisko pro migranty na ostrově Lampedusa, který je v přední linii italské migrační krize, nyní kvůli lavinovitě rostoucímu počtu příchozích "kolabuje".

  • "Životní styl migrantů se stane naším životním stylem." - Laura Boldrini, bývalá předsedkyně italského Parlamentu, deník Il Giornale, 2015.

  • Budou se muset Italové přizpůsobit kultuře migrantů?

  • Populace domorodých Italů se již nějaký čas rychle zmenšuje - ovšem pokud bude Itálie hromadně udělovat občanství migrantům, měli bychom si být vědomi toho, že to bude její kulturní sebevražda.

V září 2019 prudce vzrostl počet migrantů připlouvajících do Itálie z Afriky. Přijímací středisko pro migranty na ostrově Lampedusa, který je v přední linii italské migrační krize, nyní kvůli lavinovitě rostoucímu počtu příchozích "kolabuje". Celá jižní Itálie má nyní co dělat, aby nával migrantů zvládla. Na snímku: Migranti, kteří připluli z Libye, čekají 18. května 2017 na nafukovacím člunu u ostrova Lampedusa, než budou zachráněni posádkou lodi Phoenix patřící organizaci MOAS (Migrant Offshore Aid Station). (Foto: Chris McGrath / Getty Images)

Bývalý šéfredaktor deníku Wall Street Journal Gerard Baker nedávno popsal Itálii takto:

"Na většině území země... postupuje vylidňování. Vyprázdněný prostor zaplňují vlny imigrantů, většinou ze severní Afriky a Středního východu. Imigranti vyplnili životně důležité mezery na pracovním trhu, ale v důsledku transformace italských měst se stále více původních obyvatel strachuje o svou identitu."

Gerard Baker nazval tuto transformaci "předzvěstí úpadku Západu". Důsledky masové migrace se již dramaticky projevují na mnoha italských základních školách. V posledních dnech se objevily v médiích tyto dva případy ze dvou velkých měst.

Pokračovat v četbě článku

Čí to bude vina, až se bojovníci Islámského státu vrátí zpět do Evropy?

napsal(a) Con Coughlin  •  21. listopadu 2019

  • Americký prezident Donald Trump osobně několikrát apeloval na evropské lídry, aby převzali zodpovědnost za své občany, kteří bojovali za Islámský stát. Poté co Evropané tento krok odmítli s odůvodněním, že jejich návrat domů by zvýšil riziko islámem inspirovaných teroristických útoků...

  • Nyní existuje velice reálná možnost, že se Islámský stát, který před pouhým rokem utrpěl katastrofální porážku – zničení svého takzvaného kalifátu – bude schopen znovu zformovat díky hordám osvobozených džihádistů z Evropy i odjinud, kteří se znovu zařadí ke svým původním jednotkám.

  • Pokud se tak stane a Islámskému státu se podaří zorganizovat novou vlnu teroristických útoků proti západním cílům, budou evropští lídři moci obviňovat z odmítnutí převzetí odpovědnosti za činy svých občanů, bez ohledu na to jak jsou hanebné, jen sami sebe.

(Foto: iStock)

Od té doby, co se Američany vedené koalici podařilo zničit většinu Islámského státu, zůstala nevyřešena jedna zásadní otázka: co dělat s tisícovkami bojovníků Islámského státu, kteří byli zajati a jsou nyní drženi v detenčních centrech vedených Kurdy.

Tento problém je závažný zejména s ohledem na asi 2 500 zahraničních bojovníků - většina z nich jsou držitelé evropských pasů - a jejich rodinných příslušníků, kteří opustili své domovské země, aby bojovali za Islámský stát.

Když si uvědomíme hloubku jejich zrady – obrátili se zády k zemi, kde vyrostli a která se o ně starala, aby se připojili k Islámskému státu – je naprosto pochopitelné, že se západní vlády zhrozily, když poražení bojovníci Islámského státu a jejich rodiny oznámili, že se chtějí vrátit domů.

Například v Británii se hodně diskutovalo o případu Shamimy Begum, která jako 15letá opustila svůj domov ve východním Londýně, aby se stala manželkou bojovníka Islámského státu.

Pokračovat v četbě článku

Zneužití impeachmentu jako zbraně proti politickým oponentům

napsal(a) Alan M. Dershowitz  •  16. listopadu 2019

  • Prezident USA musí spáchat trestný čin (přestupek je druh trestného činu) a jeho spáchání musí zahrnovat zneužití úřadu. Zneužití úřadu bez toho, že by byl spáchán zločin je politický prohřešek, ale ne trestný čin, který by mohl vést k impeachmentu.

  • Tato otázka byla projednávána během Ústavního konventu, kde jeden delegát navrhl "nesprávný úřední postup" jako kritérium pro obžalobu a odvolání prezidenta, impeachment. James Madison - "Otec Ústavy" – tehdy vehementně namítal, že tak vágní a otevřené kritérium by znamenalo, že funkční období prezidenta USA by podléhalo vrtkavé politické vůli Kongresu. Taková kritéria by proměnila náš prezidentský systém na parlamentní demokracii, v níž by lídr - předseda vlády - mohl být odvolán, kdyby mu při hlasování většina zákonodárců vyslovila nedůvěru. Místo toho Ústavní konvent přijal daleko přísnější kriminální kritéria pro impeachment prezidenta USA: zradu, úplatkářství a jiné závažné trestné činy a přestupky.

  • Kongres není nad zákonem. Je vázán tím, co autoři vtělili do Ústavy, a nemůže nyní uplatňovat kritérium, které autoři Ústavy výslovně odmítli.

  • Nejdůležitější však je, že zneužití impeachmentu jako zbraně proti politickým oponentům by podle Hamiltonových slov znamenalo "vážné nebezpečí" pro naši Ústavu.

Ústavní instrument zvaný "impeachment" má být podle autorů Ústavy USA považován za neutrální, nestranný nástroj poslední instance, který lze použít proti zločinnému stávajícímu prezidentovi pouze v naprosto extrémních případech. Obrázek: Scéna podpisu Ústavy Spojených států, olej na plátně, Howard Chandler Christy, 1940. (Foto: The Indian Reporter / Wikimedia Commons)

Ústavní instrument zvaný "impeachment" [1] má být podle autorů Ústavy USA považován za neutrální, nestranný nástroj poslední instance, který lze použít proti zločinnému stávajícímu prezidentovi pouze v naprosto extrémních případech. Nyní je však tento instrument nasazován jako politická zbraň, kterou lze běžně použít proti prezidentovi z jiné politické strany, než je ta, která má momentálně kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů Spojených států amerických.

Podle názoru některých členů Kongresu, kdykoli je Sněmovna ovládána jednou stranou, může jednoduchá většina impeachment prezidenta USA řádně odhlasovat. Jak uvedla kongresmanka Maxine Waters: "Impeachment se týká všeho, co Kongres do impeachmentu zahrne. Neexistuje na to žádný zákon. Impeachment definujeme my." Kongresmanka Maxine Waters se mýlí. Ústava USA je zákon a ani ona jako kongresmanka nestojí nad ní.

Pokračovat v četbě článku

Čína chce "chránit" Arktidu

napsal(a) Debalina Ghoshal  •  7. listopadu 2019

  • Arktida – v níž si jak Spojené státy, tak i Rusko udržují vojenskou přítomnost – je známá tím, že je bohatá na uhlovodíky. Číňané ve svých nárocích na tak cenný zdroj energie zjevně nechtějí zůstat pozadu.

  • Vzhledem k tomu, že Čína již nasadila protilodní řízené střely a rakety země-vzduch a plánuje také postavit plovoucí jaderné elektrárny a rozmístit je v Jihočínském moři, je pravděpodobné, že Peking plánuje totéž i v Arktidě.

  • Arktická politika Číny i její iniciativa Nová hedvábná stezka (Belt and Road Initiative) se jeví jako cesta k tomu, aby Čína dosáhla globální hegemonie.

Na snímku: Letecká základna Thule, nejsevernější základna Letectva Spojených států, nacházející se severně od polárního kruhu v Grónsku. (Foto: US Air Force / Wikimedia Commons)

Čínské agresivní chování v Jihočínském moři je již minulostí, teď přitahují pozornost nedávné kroky Pekingu v Arktidě.

Arktida - v níž jak Spojené státy, tak i Rusko udržují vojenskou přítomnost - je známá tím, že je bohatá na uhlovodíky. Číňané ve svých nárocích na tak cenný zdroj energie zjevně nechtějí zůstat pozadu.

Stejně jako čínský prezident Si Ťin-pching prosazuje iniciativu Nová hedvábná stezka (Belt and Road Initiative), usiluje také o vytvoření "Polární hedvábné stezky" pro lodě, o které se domnívá, že se otevírá kvůli tání ledovců způsobenému globálním oteplováním. Zdá se, že tato víra pramení z teorie "otevřeného polárního moře", podle níž by se polární moře vytvořené změnou klimatu nakonec dalo využít pro komerční účely.

Čína v lednu 2018 v rozsáhlém dokumentu "Arktická politika" uvedla:

Pokračovat v četbě článku

Demokraté se stále snaží něco Trumpovi přišít, aby jej mohli odvolat

napsal(a) Alan M. Dershowitz  •  4. listopadu 2019

  • Hledání dokonalého žalovatelného trestného činu spáchaného Trumpem připomíná přehnaně horlivé prokurátory, kteří se nejprve zaměří na podezřelého a teprve poté hledají zločin, který by mu přišili. Slovy bývalého šéfa sovětské tajné policie, který řekl Stalinovi: "Ukažte mi člověka a já už nějaký zločin najdu."

  • Všichni obránci občanských svobod by se měli zajímat o tento proces, ve kterém se stejně jako v příběhu "Alenky v říši divů", hledá žalovatelný (impeachable) trestný čin předtím, než existuje důkaz, že byl nějaký zločin vůbec spáchán.

  • Díky oddělení pravomocí v rámci Ústavy USA, nesmí Kongres nutit exekutivu ke spolupráci s vyšetřováním, pokud k tomu nemá soudní příkaz.

Hledání dokonalého žalovatelného trestného činu spáchaného Trumpem připomíná přehnaně horlivé prokurátory, kteří se nejprve zaměří na podezřelého a teprve poté hledají zločin, který by mu přišili. Slovy bývalého šéfa sovětské tajné policie, který řekl Stalinovi: "Ukažte mi člověka a já už nějaký zločin najdu". (Foto: Tasos Katopodis / Getty Images)

Snaha o nalezení žalovatelného trestného činu, [1] který by bylo možné použít proti prezidentovi Donaldovi Trumpovi, se nyní přesunula od kauz vyšetřovaných Muellerem - tajné dohody s Ruskem a maření výkonu spravedlnosti - k údajným nedávným politickým "prohřeškům": Trumpovy taktiky "quid pro quo" (něco za něco) v jednání s Ukrajinou a obstrukce Kongresu.

Pokračovat v četbě článku

Teroristické útoky ve Francii a kultura popírání reality

napsal(a) Alain Destexhe  •  2. listopadu 2019

  • Tento poslední útok také ukazuje, že Francie je nedostatečně připravená tento problém vůbec začít řešit. Zabiják nebyl žádný obyčejný státní úředník - jeho bezpečnostní prověrka mu umožňovala přístup k citlivým souborům, jako jsou například osobní údaje policistů a jednotlivců sledovaných ministerstvem vnitra, včetně osob podezřelých z terorismu.

  • Kultura popírající islámskou hrozbu existuje nejen mezi politiky, ale také ve francouzských médiích. Novináři, akademici a politici až na několik výjimek soustavně bagatelizují nejen riziko teroristických útoků, ale také hrozbu rostoucí salafistické radikalizace v zemi.

  • Tato situace ilustruje stav, který byl nazván "la démission des élites" (demise elit): odmítnutí "elit" jednat, přestože velmi dobře vědí, co se děje, ale bojí se o problémech mluvit kvůli dominantní ideologii politické korektnosti.

Na snímku: Policejní kordón u policejního ředitelství v Paříži, kde terorista 3. října 2019 zavraždil čtyři policisty. (Foto: Marc Piasecki / Getty Images)

3. října 2019 smrtelně pobodal muslimský zaměstnanec zpravodajského oddělení policejního ředitelství v Paříži čtyři své kolegy, než ho zastřelil policista. Ačkoli to nebyl ten nejhorší teroristický útok, jaký Francie zažila v posledních letech, vražedné řádění, ke kterému došlo v budově policejního ředitelství v Paříži, bylo snad tím nejobávanějším. Spáchal ho francouzský státní zaměstnanec, policista, který se zaměřil na vysoce citlivý cíl – zaměstnance policejního ředitelství. Katastrofická neochota řešit příčiny útoku odhaluje vážné selhání francouzských institucí.

Pokračovat v četbě článku

Evropa: Spolupracující svobodné národy nebo Evropa přehnaně ovládaná Bruselem?

napsal(a) Josef Zbořil  •  31. října 2019

  • "Nejsme "občany světa"... nejsme ani občany Evropy. Jsme obyvatelé Evropy, ale občané našich národních států..." - Václav Klaus, Summit o migraci MCC (Mathias Corvinus Collegium) v Budapešti, Maďarsko; 19. března 2019.

  • "Evropské elity pochopily, že aby uspěly ve svých ambicích zbavit se národních států a vytvořit stát Evropy... musí rozpustit staré stávající národy jejich smícháním s migranty z celého světa. Tímto postupem chtějí vytvořit nového, skutečně evropského člověka, Homo bruxellarum. To je hlavní důvod, proč podporují a propagují masovou migraci, aniž by věnovali pozornost všem negativním a ničivým vedlejším účinkům." – Václav Klaus, Summit o migraci MCC v Budapešti, Maďarsko; 19. března 2019.

  • "Multikulturalismus není projevem naší velkorysosti, či nějakým vznešeným výplodem pravdy a lásky. Multikulturalismus je to, co zbývá, když se ukázalo, že vlny migrantů nejsou ve svém důsledku přínosem, nýbrž ohrožením ekonomik evropských zemí." – Jan Keller, český sociolog, 16 října 2018.

  • "Toto [evropské] společenství se musí plně opřít o duchovní a politické hodnoty, které byly v posledních desetiletích udržovány, pěstovány a prakticky naplňovány v demokratické západní Evropě. Tedy o takové hodnoty, jako je respekt k občanským právům a svobodám, politický a hospodářský pluralismus, parlamentní demokracie, decentralizace místní správy a samosprávy a vše, co s tím souvisí či na to navazuje... Nejde přitom o adaptaci na cosi cizího..." – zesnulý Václav Havel, ve své knize "Letní přemítání" v roce 1991.

Evropa čelí vnitřní debatě mezi těmi, kteří ji nadále považují za společenství svobodných národů, a těmi, kteří ji považují za entitu ovládanou Bruselem. Na snímku: Budova Berlaymont v Bruselu v Belgii, sídlo Evropské komise. (Foto: Romaine / Wikimedia Commons)

Evropa čelí vnitřní debatě mezi těmi, kteří ji nadále považují za společenství svobodných národů, a těmi, kteří ji považují za entitu ovládanou Bruselem.

Ačkoliv mohl toto rozštěpení zdůraznit kontroverzní Brexit, tak tento konflikt - jak bývalý český prezident (a bývalý premiér) Václav Klaus upozornil před 13 lety - zuří už celá desetiletí:

Ve své knize z roku 2006 "Co je to Evropeismus aneb co by nemělo být budoucností Evropy?" Václav Klaus napsal:

Pokračovat v četbě článku

Klimatická "Rebelie proti vyhynutí" a nastrčené dítě v roli bílého koně

napsal(a) Andrew Ash  •  30. října 2019

  • Nejdůležitější je to, že demonstranti mají nějaký "cíl", a na tom, zda je správný nebo špatný, nezáleží. A zatímco jim tleskají milující rodiče, političtí aktivisté a zkorumpovaní vědci, tak smutnou skutečností zůstává, že sluneční erupce - zřejmě hlavní příčina změny klimatu - žádné štědré granty na výzkum neudělují.

  • Je samozřejmě nepochybně lepší neničit životní prostředí a nezahltit svět plastem. Naštěstí izraelští a jiní vědci vynalezli několik typů vlákna silného jako plast, ale rozložitelného jako pomerančová kůra - a údajně bezpečně jedlého.

  • Zdá se, že to, co chtějí, je socialismus: vládní kontrolu nad celým národním hospodářstvím, včetně výrobních a distribučních prostředků. Podle historické zkušenosti vede socialismus pouze ke všeobecnému snížení životní úrovně a k tomu, že základní životní potřeby jsou pro všechny na příděl. Například ve Velké Británii, v National Health Service, nechtějí vysoce kvalifikovaní lidé tvrdě pracovat za méně peněz. Byli by pak všichni chudší a veřejné služby by byly mizerné. Potřebujeme růst: svobodnou ekonomiku, lepší úroveň vzdělávání a musíme vytvářet více pracovních míst, jinými slovy potřebujeme "zvětšovat náš ekonomický koláč" - spíše než útočit na "bohaté" [čtěte: střední třídu] a pranýřovat je za stávající sociální rozdíly.

  • Tito lidé mají s prací společné pouze to, že druhým v práci překážejí, a proto nemají žádné právo moralizovat.

Možná, že jste se domnívali, že je v pořádku se vydat do Londýna, a že už nehrozí, že uvíznete v dopravním chaosu díky demonstracím hnutí "Extinction Rebellion UK", (česky "Rebelie proti vyhynutí, Velká Británie"). Bohužel, aktivisté za změnu klimatu zorganizovali v Londýně znovu dlouhé dva týdny protestů a demonstrací. Vypuklo to 7. října 2019. Na snímku: Aktivisté proti změně klimatu protestují na mostě Lambeth Bridge v Londýně, 7. října 2019. (Foto: Chris J Ratcliffe / Getty Images)

Možná, že jste se domnívali, že je v pořádku se vydat do Londýna, a že už nehrozí, že uvíznete v dopravním chaosu díky demonstracím hnutí "Extinction Rebellion UK", (česky "Rebelie proti vyhynutí, Velká Británie"). Bohužel, aktivisté za změnu klimatu zorganizovali v Londýně znovu dlouhé dva týdny protestů a demonstrací. Vypuklo to 7. října 2019.

"Extinction Rebellion UK" je nesourodý kolektiv pozůstávající z mladých mileniálů a postarších ekologických válečníků. Spojuje je obava o klima a snaha chránit životní prostředí, rádi poslouchají zvuk svých vlastních hlasů, ale hlavně nemají nic lepšího na práci.

Pokračovat v četbě článku