Jedna z výhod ozbrojeného džihádu spočívá v jeho snadné identifikaci. Tajným službám stačí pátrat pouze po zbraních, džihádistických buňkách nebo kazatelích teroru. Bohužel se začal rozmáhat jiný typ džihádu, který se šíří zejména ve variantě islámu, která je ideologicky blízká Muslimskému bratrstvu. Jde o paralelní působení k takzvanému džihádu slovem (jihad of word) a stal se známým pod označením soudní džihád (jihad by court). Jakýkoli novinář, politik, právník nebo intelektuál, který píše buď o islámu nebo některých jeho představitelích kriticky, je předvolán k soudu za urážení skupiny lidí na základě jejich víry.
Soudní pře, kterou odstartovaly Unie islámských organizací ve Francii a Velká mešita v Paříži proti satirickému časopisu Charlie Hebdo za přetištění dánských karikatur Mohameda, je jedním z nejnovějších příkladů tohoto typu džihádu. V březnu 2008 pařížský odvolací soud zamítl všechna obvinění, jelikož "karikatury, které jednoznačně poukazují pouze na část, nikoli celou islámskou společnost, nemohou být považovány za urážku ani za přímý osobní útok na skupnu lidí z důvodu jejich náboženské víry a nepřekračují tak svobodu projevu".
Francouzský soud jednal zodpovědně a citlivě, ale to, co se stalo Charlie Hebdo a nadále se stává mnoha spisovatelům a novinářům, by nás mělo vést k následujícímu závěru: za prvé, útoky pomocí soudního džihádu nepocházejí od všech muslimů, nýbrž od takzvaných "islámských společenství a organizací", které jsou většinou jednoduše neziskové organizace, které nereprezentují nikoho kromě sebe sama; většina muslimů k nim ani nepatří. Za druhé, vypadá to, že existuje jasná strategie, využívající výhod našeho demokratického systému, které je zaměřena na zničení naší svobody projevu.
Islám je různorodá entita: neexistovalo, neexistuje a existovat nebude žádné ztělesnění islámu, které "hovoří" za podpory celého islámského světa. Právník, který obhajoval francouzský časopis, byl muslim, a existuje hodně západních právníků, kteří mají blízko k extrémistickému islámu a kteří slouží soudnímu džihádu. Stejně tak je mnoho obětí soudního džihádu z řad liberálních islámských intelektuálů, kteří publikovali texty, zaměřené proti politickému islámu.
Jasný a současně děsivý příklad soudního džihádu popsal bývalý zástupce šéfredaktora italských novin Corriere della Sera Magdi Cristiano Allam v článku, který vyšel 11. března 2008. Jde o dlouhý text, ale stojí za to jej citovat: "V pátek 7. března 2008 mi přišlo mailem následující: 1. žaloba na náhradu škody od právníka Luca Bauccio, zastupujícího Rachida Kherigi al-Ghannouchiho, která se odkazovala na obsah mé poslední knihy "Viva Israele". 2. žaloba na náhradu škody od právníka Luca Bauccio, zastupujícího Unii islámských společenství a organizací v Itálii (UCOII), která se odkazovala na článek, vydaný v Corriere della Sera 4. září 2007 s titulkem "Kazatelé nenávisti proti odpadlíkům už jsou v Itálii" 3. žaloba na náhradu škody od právníka Luca Bauccio, zastupujícího UCOII, která se odkazovala na mých devět článků, vydaných v Corriere della Sera mezi 1. září 2007 a 2. únorem 2008. Stejný den jsem faxem obdržel čtvrtou zprávu: žádost o zveřejnění opravy a omluvy, zaslanou do Corriere syrským prezidentem Ucoii, Mohamedem Nour Dachanem, která se odkazovala na článek, publikovaný v Corriere della Sera 25. února 2008 s titulkem "Islámské svatby a riziko imitace". 8. března mi přišla mailem pátá zpráva: požadavek z právního oddělení Corriere della Sera stran vyhotovení písemné zprávy v souvilosti s civilní žalobou proti mé osobě. Žalobu podal al-Ghannouchi prostřednictvím italského právníka Bauccio, a týkala se tří mých článků. Stejný den jsem mailem dostal šestou zprávu ohledně soudního rozhodnutí soudce milánského soudu ve věci předběžného slyšení stran žaloby proti mé osobě. Žalujícím byl Abdellah Labdidi, imám mešity Er Rahma ve Fermo, malém městě ve střední Itálii. Odkazoval se na článek, vydaný v Corriere della Sera 3. listopadu 2003 s titulkem "Pátky nenávisti v některých mešitách". Tutéž sobotu jsem telefonoval s mým právníkem Gabrielem Gattim ohledně další žaloby proti mé osobě. Žalující je hlavou Velké mešity v Římě a předmětem žaloby bylo něco, co jsem řekl v televizním programu 'Otto e Mezzo' na kanálu La7.
V pondělí 10. března jsem dostal osmou zprávu. Šlo o telefonní hovor od Bruna Tucciho, prezidenta Svazu novinářů Lazia, stran protestu Hamza Piccarda, dřívějšího tajemníka UCOII a stávajícího mluvčího European Muslim Network, ohledně mého článku, vydaného v Corriere della Sera 16. ledna 2007 s titulkem "Polygamie, ta, která viní vedení UCOII".
Důkazem, že se jedná o pečlivě naplánovanou strategii, je fakt, že v italské UCOII jsou Rached Ghannouchi, Tariq Ramadan a Yusuf al-Qaradawi všichni zastupováni týmž právním zástupcem, který také zastupoval dřívějšího imáma ve Varese, malém městě v severní Itálii, který byl obviněn z terorismu.
Navíc se jedná o stejného právníka, který mi zaslal minulý říjen žalobu na náhradu škody, kterou jsem údajně způsobil jeho klientovi Rachedovi Ghannouchim v předmluvě mé antologie "Dost! Muslimové proti islámskému extremismu, Milán, 2007" (Basta! Musulmani contro l'estremismo islamico). První soudní slyšení bude 29. června. Stojí za to zmínit, že tentýž týden zaslala advokátní kancelář Bauccio dopisy s žalobou za hanobení následujícím osobám: Giancarlu Loquenzim, šéfredaktorovi italského internetového magazínu "L'Occidentale", Andreovi Nardim, novináři na volné noze, Souad Sbai, italské poslankyni původem z Maroka a italskému badateli, pracujícímu pro Transatlantický institut v Bruselu.
Na tyto soudní útoky přišla ze Spojených států amerických úžasná odpověď: Middle East Forum Legal Project. Ke zrodu tohoto projektu vedla řada soudních pří. Jak se můžeme dočíst na jejich stránkách (www.legal-project.org): novinářka Rachel Ehrenfeld napsala, že Khalid Bin Mahfouz je finančně napojený na Al-Kajdu a Hamás. Khalid ji zažaloval v lednu 2004, na základě kontumačního rozsudku se mu následně musela omluvit a zaplatit 230 000 dolarů; Výbor americko-islámských vztahů (CAIR) obvinil Andrewa Whiteheada, ředitele webové stránky Anti-Cair, z šíření nepravdivých informací, které poškozují reputaci CAIR, toto obvinění bylo o dva roky pozdějí staženo; v květnu 2005 obvinila Islámská společnost v Bostonu sedmnáct lidí za hanobení, po dvou letech bylo obvinění staženo.
Webová stránka The Legal Project popisuje tuto taktiku velmi otevřeně: "tyto soudní pře jsou často doslova loupeživé, ve skutečnosti žalující vážně neočekávají, že u soudu zvítězí. Provádějí je ale za účelem finančního zruinování, odvedení pozornosti, zastrašení a demoralizování žalovaných. Žalující tolik nestojí o vítězství u soudu jako spíše o unavení badatelů a analytiků. I když žalovaní případ vyhrají, stojí je to spoustu času, peněz a duševních sil. Jak říká protiteroristický specialista Steven Emerson: "Právní řízení se stalo ústředním bodem snah radikálních islámských organizací o zastrašení a umlčení jejich kritiků." Douglas Farah poznamenává: "Islamisté jasně doufají, že se badatelé unaví náklady a komplikacemi u soudních pří a zkrátka sklapnou."
"Soudní džihád" je silnější den ode dne a tak vyvstává silná potřeba protiútoku. Co se stalo Danielu Pipesovi s magazínem Muslim Weekly a falešnými obviněními Tariqa Ramadana je velmi názorné. Jak si můžeme přečíst v tisku v březnu 2008, Muslim Weekly, vydávaný v Londýně, vydal omluvu Danielu Pipesovi, řediteli Middle East Forum, za pomlouvačný článek, zveřejněný v únoru 2007. V omluvě znovu zazněla falešná obvinění Tariqa Ramadana, že Daniel Pipes lhal na konferenci, pořádané v lednu 2007 londýnským starostou Kenem Livingstonem (pokud vás zajímají detaily toho, co se přihodilo, přečtěte si článek pana Pipese "Lže Tariq Ramadan [o Magdi Allam]? (Is Tariq Ramadan Lying [about Magdi Allam]?).
Poté, co na hanopis obdržel stížnost od pana Pipese, Muslim Weekly souhlasil, že pan Pipes mluvil na konferenci zcela přesně a nelhal. Muslim Weekly se panu Pipesovi omluvil za nepříjemnosti, způsobené článkem. Odvolání Muslim Weekly, publikované v tištěné i online podobě 29. února 2008, vypadalo následovně:
"9. února 2007 vydal Muslim Weekly článek "Konference světové civilizace: Profesor Tariq Ramadan o islámské hrozbě" (World civilization conference: Professor Tariq Ramadan on Islamic Threat) v rámci textu doktora Mozammela Haque ohledně projevu, který profesor Ramadan přednesl 20. ledna 2007. Uvedli jsme, že obvinil profesora Daniela Pipese, amerického specialistu na Střední východ, ze lži v průběhu jeho projevu ohledně náboženské víry egypských muslimů na téže konferenci. Nyní chápeme, že profesor Pipes hovořil zcela přesně a že nelhal. Odvoláváme to, co jsme o něm napsali, a omlouváme se za všechny nepříjemnosti, způsobené naším článkem."
V reakci na tuto omluvu řekl pan Pipes: "Jsem nadšen, že Muslim Weekly uznalo, že v obvinění Tariqa Ramadana stran mého projevu na World Civilization Conference není zbla pravdy".
Toto všechno znamená, že Západ musí začít jednat stejně jako jednají islámští extrémisté, začít podávat žaloby na lidi jako je Tariq Ramadan, Yusuf Qaradawi a jejich následovníky, kteří stále lžou, hanobí a vyhrožují svým "nepřátelům", ať už se jedná o muslimy či obyvatele Západu.
The American Legal Project stojí za to napodobit úplně všude. Každá evropská země by měla mít svou Legal Project pobočku, která bude spolupracovat s centrálou ve Spojených státech. Jsem přesvědčena, že jedině takto si Západ udrží svou nejdražší svobodu, svobodu projevu. Svobodu projevu, kterou islámští extrémisté znají velmi dobře a umějí ji využívat mnohem lépe než my sami.