Skupina akademiků a vědců z Turecka i zahraničí s názvem "Akademici za mír" vydala 1. ledna 2016 prohlášení nazvané "Nebudeme součástí tohoto zločinu." V něm kritizovali tureckou vládu za její nedávný zákaz vycházení a násilí v kurdských oblastech. V prohlášení požadovali ukončení násilí proti Kurdům a návratu k mírovým rozhovorům.
"Prohlašujeme, že nebudeme součástí tohoto masakru tím, že budeme mlčet. Požadujeme okamžité ukončení násilí páchaného státem," je uvedeno v deklaraci.
Prohlášení podepsalo celkem 2 212 akademiků a vědců z Turecka a 2 279 ze zahraničí.
Turecký prezident a premiér okamžitě zaútočili na tyto akademiky. Prezident Recep Tayyip Erdogan 12.ledna řekl:
"Bohužel tito falešní intelektuálové říkají, že stát provádí masakry. Vy, falešní intelektuálové! Jste temní lidé. Nejste osvíceni. Jste tak zlostní a nevzdělaní, že ani nevíte, kde jihovýchodní nebo východní oblasti vůbec jsou [v Turecku].
"Dnes čelíme zradě takzvaných intelektuálů, z nichž většina je placena ze státního rozpočtu a nosí v kapsách občanský průkaz tohoto státu".
"Jste buď na straně národa a státu, nebo na straně teroristické organizace. Nebudeme čekat na povolení od takzvaných akademiků, kteří by měli vědět, kde je jejich místo."
Ihned po projevu vydala také Rada pro vysoké školství (YOK) vyjádření: "Prohlášení vydané skupinou akademických pracovníků, ve kterém se píše o pokračujícím boji našeho státu proti teroru na jihovýchodě jako o 'masakru a vraždění', zahalilo celý náš akademický svět podezřením... Tato deklarace nemůže být spojována s akademickou svobodou. Zajištění bezpečnosti občanů je primární odpovědností státu", uvádí se ve vyjádření s dodatkem, že se brzy setkají všichni rektoři a meziuniverzitní rada, aby o této otázce diskutovali.
Turecký premiér Ahmet Davutoglu se také připojil a řekl: "Je to iracionální deklarace. Ti [akademici] se budou stydět, až si ji znovu přečtou. V rámci svobody projevu nemůže být deklarace hodnocena."
Od té doby byli akademici pod vážným politickým, právním a společenským tlakem. 1128 signatářů bylo vystaveno trvalým útokům a hrozbám turecké vlády a nacionalistických skupin a také dvojímu vyšetřování - administrativnímu vyšetřování na univerzitách, kde pracují, a současně soudnímu vyšetřování ze strany státních zástupců.
Akademici jsou stíháni pro "urážku tureckého národa, tureckého státu, tureckého parlamentu, vládních a soudních orgánů" (turecký trestní zákoník: článek 301) a pro "propagaci teroristické organizace" (protiteroristický zákon: Článek 7).
Týden po zveřejnění prohlášení bylo policií zadrženo nejméně 33 akademických pracovníků, kteří byli následně po výslechu propuštěni.
Nejméně 29 akademikům byla pozastavena práce na univerzitách, do doby než skončí jejich vyšetřování.
Někteří akademici skutečně přišli o práci. Docent Battal Odabasi z istanbulské univerzity v Aydinu byl například za podporu prohlášení vyhozen. Odabasi byl nejprve vyšetřován na univerzitě a bylo mu doporučeno, aby stáhl svůj podpis. Když to neudělal, byl propuštěn. "V podstatě nám řekli, abychom si vybrali mezi naším chlebem a naší ctí," řekl Odabasi. "Vybral jsem si čest."
Některé provládní noviny se také zaměřily na signatáře. Například noviny Yeni Akit uveřejnily: "Toto je úplný seznam akademiků, kteří podepsali toto prohlášení zrady".
Noviny radily úřadům: "Vyhoďte ty lidi!" a pojmenovaly akademiky "zvrhlíky s diplomy", "děvkami, kteří nazývají muslimy čubčími syny." Noviny také nazývaly akademiky "homosexuály" a "milovníky Arménie". Akademici požádali o právní pomoc a žádali, aby zprávy, které obsahovaly ohrožení a urážky, byly odstraněny z veřejného prostoru. Trestní soud v Ankaře tento požadavek zamítl s tím, že zprávy a projevy byly v souladu se zásadou "svobody tisku".
Několik univerzit po celém Turecku na svých oficiálních webových stránkách zveřejnilo mimořádně negativní reakce proti akademikům, kteří podepsali deklaraci; některé je dokonce nazývaly "zrádci" nebo "stoupenci terorismu" a zdůrazňovaly, že univerzity podporují státní vojenské operace.
Vedení univerzity Abdulláha Gula v Kayseri například požadovalo odstoupení profesora Bulenta Tanju, který také podepsal prohlášení. Vedoucí tureckých nacionalistů ve městě, který je napojen na nacionalistické hnutí (MHP), nazval profesora Tanju a další signatáře "štěkajícími psi" a ve veřejném prohlášení mu vyhrožoval. Prokurátoři zahájili trestní vyšetřování profesora Tanju, nikoliv však těch, kteří mu vyhrožovali. Jeho údajným "zločinem" je "podněcování obyvatelstva k nepřátelství nebo nenávisti" a "otevřené urážení státních institucí". (Turecký trestní zákon - články 216 a 301)
Někteří akademici své podpisy stáhli poté, co jim bylo v kampusech nebo na sociálních sítích vyhrožováno.
Kanceláře dvou akademiků (Kemala Inala a Betula Yarar) z katedry komunikace na univerzitě v Ankaře byly nacionalistickými studenty označeny červenými kříži. Na dveře napsali "Na naší univerzitě nechceme akademiky, kteří podporují PKK". Profesor Inal řekl, že po násilných výhrůžkách ze strany studentů, a dokonce i kolegů, svůj podpis stáhl.
V novinách Agos se uvádí, že akademici v menších městech jsou vystaveni ze strany svých univerzit i ze strany veřejnosti obrovskému tlaku. Např. akademici v Samsunu se museli doma zamknout. Akademici v Yalově říkají, že se bojí jezdit veřejnou dopravou a akademici v Bolu říkají, že se bojí parkovat své automobily na odlehlých místech.
Místní média také zaútočila na některé z akademiků. Advokát Arin Gul Yeniaras, který zastupuje ohrožené akademiky, řekl novinám Agos, že "místní noviny ve městě Yalova například publikovaly jména a fotografie signatářů. Také napsaly, že 'rektor stále mlčí a občané jsou znepokojeni' ve snaze donutit rektora, aby proti akademickým pracovníkům zakročil. Poté rektor prohlásil, že univerzita zahájila vyšetřování signatářů."
Ramazan Kurt, který přednáší filozofii na univerzitě Ataturk v Erzurumu, požádal o pomoc pobočku Asociace pro lidská práva Erzurum (IHD).
"Dva lidé zaútočili na moje obydlí a vyhrožovali mi," řekl Kurt novinám Agos.
"Téhož dne svolala turecká nacionalistická organizace Grey Wolves (Šedí vlci - turecká ultranacionalistická organizace – pozn. překladatele) na univerzitě pochod proti mně. Podal jsem proti nim trestní oznámení a požadoval ochranu. V ten samý den mě vyhodili z práce. Zorganizovali velký pochod a říkali: 'Nechceme, aby v naší škole učil teroristický lektor'. Také jsem zjistil, že přišli ke dveřím mé kanceláře a odříkali přísahu Šedých vlků. Nikdo z univerzity se mě nezastal."
Kurt byl 15. ledna zadržen a vyslýchán na protiteroristickém oddělení místní policejní stanice. Jeho právník prohlásil, že je obviněn z "propagace teroristické organizace", "podněcování lidí k nepřátelství nebo nenávisti" a "zveřejnění dokumentů teroristické organizace". Ten samý den byl propuštěn se zákazem vycestovat.
V rozhovoru s Dicle News Agency (DIHA – pro-kurdská zpravodajská agentura) Kurt uvedl, že když po útoku požádal policii v Erzurumu o ochranu, "policista mi vyhrožoval se slovy 'Jestli jsi to podepsal, ustřelím ti hlavu'."
"Když jsem viděl postoje svých kolegů," řekl, "nemělo smysl tu zůstávat." Protože se necítil bezpečně, uvedl a opustil provincii.
Zadržování akademických pracovníků pokračuje. 29. ledna pět akademiků v provincii Bolusol podepsalo petici na důkaz solidarity se třemi kolegy, kteří byli předtím za svůj podpis vzati do vazby. U těchto pěti akademiků byla provedena domácí razie a byli zadrženi. Jejich domovy, auta a kanceláře byly prohledávány, jejich počítače a telefony byly zkopírovány a také některé další jejich dokumenty byly policií zabaveny. Akademici byli po výslechu propuštěni.
Nedávná tisková zpráva od akademických pracovníků uvedla, že "akademici, kteří uplatnili svobodu myšlení a projevu tím, že podepsali text, který vyjadřuje přání míru, byli dlouhou vystaveni urážkám a hrozbám."
"Od 18. ledna bylo zahájeno v souladu s tureckým trestním zákoníkem a protiteroristickým zákonem vyšetřování 1128 signatářů".
"Mezi našimi kolegy jsou akademici, kteří byli zadrženi, mají zákaz cestovat do zahraničí, byli vystaveni úřednímu vyšetřováním, propuštěni ze zaměstnání, nebo jim byla pozastavena pracovní činnost. Všechny tyto věci považujeme za nespravedlivé a nepřijatelné."
Novinář Nurcan Baysal z Diyarbakíru, 22. ledna oznámil, že nakonec úřady povolily pohřbení těl dvou Kurdů, Isa Orana a Mesuta Sevikteka, kteří byli během zákazu vycházení zavražděni a jejich těla byla ponechána na ulici po dobu 29 dnů.
Oranův otec Mehmet Oran řekl:
"Šel jsem do márnice, hlavu svého syna jsem nepoznal. Byla spálena - jako by na ni někdo nalil nějakou chemikálii. Jeho střeva ležela mimo, tělo mého syna bylo jako kdyby z něho zvíře rvalo kusy masa. Roztrhali mého syna na kusy, poznal jsem ho jen podle ruky."
Mesutův bratr Ihsan Seviktek řekl:
"Můj bratr už zemřel jako mučedník s kulkami v hlavě a v hrudi. Ale oni [turečtí vojáci nebo policie] do něj nastříleli stovky dalších nábojů, tak, že se jeho tvář nedala poznat. Proč takovým způsobem hanět mrtvou osobu? Kurdský problém se tímto nevyřeší."
Zatímco turecké státní orgány a univerzity obviňují intelektuály ze "zrady", turecké ozbrojené síly v kurdských oblastech během výjimečného stavu zavraždily desítky Kurdů. Mrtvá těla mnoha Kurdů dlouho hnila v ulicích a čekala na své pohřbení.
Podle Nadace pro lidská práva Turecka (TIHV) v době mezi 16. srpnem 2015 a 5. únorem 2016 přišlo o život nejméně 224 kurdských civilistů, z toho 42 dětí, 31 žen a 30 lidí bylo starších 60 let. Celé dva měsíce byly okresy Sur, Cizre a Silopi pod stálou vojenskou kontrolou a pod vojenskými útoky. Náhodnou střelbou bezpečnostních sil bylo zabito osm lidí. Tito lidé byli zabiti v blízkosti zón se zákazem vycházení, a to během pokojných protestů proti tomuto zákazu.
Turecké státní orgány daly najevo, že touha po ukončení státního násilí v kurdských regionech Turecka je "zrada". To znamená, že v Turecku je požadavek míru a politické rovnosti mezi Kurdy a Turky nezákonný. Zřejmě jediný způsob, jak být "tureckým patriotem" nebo "dobrým občanem Turecka", je otevřeně podporovat vraždy Kurdů - nebo alespoň o nich mlčet.
Uzay Bulut, je turecká novinářka z Ankary, narodila se a vyrostla jako muslimka.