Nový německý cenzurní zákon, který uvedl v život cenzuru na sociálních mediálních platformách, vešel v platnost 1. října 2017. Vyžaduje po mediálních platformách, jako je Facebook, Twitter a YouTube, aby jménem vlády cenzurovaly své uživatele. Společnosti vlastnící sociální média jsou povinny smazat nebo zablokovat jakékoliv "trestné činy" do 24 hodin od jejich zveřejnění – nehledě na to, zda je obsah fakticky přesný nebo ne. Ve složitých případech je na nápravu povoleno až 7 dní. Pokud náprava nebude zjednána, tak je německá vláda může pokutovat až 50 miliony Euro.
Až do 1. ledna 2018 však nebyl tento zákon plně vymáhán, aby měli provozovatelé čas připravit se na svoji novou roli coby privatizované myšlenkové policie německého státu. Platformy sociálních médií teď mají moc utvářet formu současného politického a kulturního směru rozhodováním, kdo bude promlouvat a co bude sdělovat.
Od 1. ledna 2018 začal být zákon okamžitě prosazován. Twitter začal zablokováním účtu představitelky Alternativy pro Německo (AfD) Beatrix von Storch na 12 hodin, poté co tweetovala následující text jako odpověď na přání k novému roku, které vydala kolínská policie v arabštině.
"Co se k čertu děje v této zemi? Proč oficiální policejní stránka tweetuje v arabštině? Myslíte, že je to za účelem utišení barbarských hord muslimských mužů páchajících hromadná znásilnění?"
(Během silvestrovského večera roku 2015 v Kolíně nad Rýnem více než 1 000 především muslimských mužů sexuálně obtěžovalo přibližně 1 200 žen).
Beatrix Von Storch byl také zablokován její Facebookový účet poté, co tento tweet zveřejnila i na Facebooku. Facebook jí sdělil, že její příspěvek odporuje německému zákonu, protože obsahuje "podněcování k nenávisti".
Tím to však ještě neskončilo. Kolínská policie podala trestní oznámení na Beatrix Von Storch pro "podněcování k nenávisti", které je trestné podle § 130 německého trestního zákoníku (Strafgesetzbuch, StGB). Podle policejního prezidenta kolínské policie Uwe Jacoba jsou tweety v různých jazycích důležitou součástí komunikační strategie policie:
"Tato kampaň byla většinou lidí opravdu dobře přijata – ovšem, někteří byli znepokojeni faktem, že jsme tweetovali v arabštině a v perštině – to byli velice prominentní pravičáci, kteří poté měli potřebu vydávat tweety, které podněcovaly k nenávisti. Prostě jsme podali trestní oznámení."
Všimněte si lehkosti, se kterou policejní prezident uvedl, že podal oznámení za cílem umlčení politického oponenta vlády. Takto se autority chovají v totalitních státech: Pomocí cenzury a trestních oznámení umlčují hlasité kritiky a oponenty vládní politiky, např. Beatrix von Storch, která ostře kritizovala migrační politiku kancléřky Angely Merkelové.
Zatímco by tato politika nepochybně získala německým představitelům mnoho bodů u dřívějšího Stasi režimu ve Východním Německu, s velkou pravděpodobností protiřečí Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, jejímž je Německo členem, stejně jako judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Článek 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv říká:
1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.
2. Výkon těchto svobod... může podléhat takovým... omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.
V této judikatuře Evropský soud pro lidská práva prohlásil, že článek 10
"... chrání nejen informace nebo ideje, které jsou chápány jako neofenzivní, ale také ty, které urážejí, šokují nebo provokují; takové jsou požadavky pluralismu, tolerance a otevřené mysli, bez nichž nemůže demokratická společnost existovat. Stejně tak jsou chráněny i názory vyjadřované ostrým nebo expresivním jazykem."
Ještě důležitější v kontextu trestních oznámení na politiky, je fakt, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva:
"...rozsah ochrany záleží na kontextu a cíli kritiky. V otázkách veřejného sporu nebo veřejného zájmu, v rámci politické debaty, v předvolebních kampaních... je možné silná slova a ostrou kritiku očekávat a tato bude soudem tolerována ve větší míře."
Když jsou politici vyšetřováni kvůli zpochybňování akcí vlády, stejně jako v případě tohoto policejního vyšetřování, tak už se nebavíme o demokracii, ale o policejním státu.
V souladu s novým cenzurním zákonem bylo na začátku ledna zablokováno několik dalších účtů na Twitteru a Facebooku. Jedním z těchto zablokovaných twitterových účtů byl účet satirického časopisu Titanic, který byl zablokován za parodování tweetu Beatrix Von Storch o "barbarských hordách" muslimských mužů. Privatizovaná myšlenková policie ve své horlivosti přehlédla, že Titanic si pouze dělal legraci. Zablokování účtu Titanicu vzbudilo pozornost některých politiků – o téměř tři měsíce později, co vstoupil zákon v platnost – a ukázalo problematickou povahu zákona. Zákon kritizovala také předsedkyně strany Zelení Simone Peter a také hlavní sekretář FDP Nicola Beer. Nicola Beer prohlásila: "Tento zákon je zprzněný a musí být nahrazen nějakým decentním zákonem."
Dalšímu politikovi, Martinu Sichertovi z AfD, poslanci Bundestagu za Norimberk, byl smazán facebookový příspěvek za porušení "standardů komunity". V tomto příspěvku, který obsahoval odkazy na faktické zdroje, se snažil mimo jiné připoutat pozornost ke způsobu zacházení se ženami v Afghánistánu. Stejně tak upozornil na sexuální zneužívání dětí v této zemi.
"Je děsivé a zároveň ostudné, že náš stát znemožňuje osvětu občanů prostým cenzurováním faktických poznatků, veřejně dostupných citací a odkazů na důvěryhodné zdroje."
Martin Sichert a Beatrix Von Storch jsou jen ti nejznámější lidé, kteří byli na sociálních sítích umlčeni. Je bezpočet dalších, jejichž příběhy se nikdy v médiích neobjeví.
Podle cenzurního zákona může o smazání příspěvků požádat provozovatele sociální sítě kdokoliv, i pokud jej takovýto příspěvek žádným způsobem osobně neuráží. Pokud provozovatel sociální sítě neodpoví do 24 hodin, osoba žádající odstranění příspěvku se může obrátit na Spolkový justiční úřad; k tomuto účelu dokonce existuje formulář na jeho webové stránce. Tento úřad je zodpovědný za soudní stíhání a okresní soud v Bonnu je jedinou autoritou pro zkoumání trestní závažnosti komentářů na sociálních sítích a udělování pokut médiím, která nedodrží 24hodinovou lhůtu pro odstranění příspěvků.
Je politováníhodné, že Německo, které stěží dokáže držet krok s nebezpečím terorismu a vlnou násilné zločinnosti, vydává tolik prostředků na zamezení svobody projevu svých občanů na sociálních sítích. Spolkový justiční úřad si pronajal další kanceláře v Bonnu, aby mohl zaměstnat přibližně 50 nových právníků a administrátorů, kteří mají dohlédnout na implementaci nového zákona a zajistit, že provozovatelé sociálních sítí smažou "urážlivé příspěvky" do 24 hodin. "Bylo také nutné vytvořit nový systém řízení práce se soubory," vysvětluje Thomas W. Ottersbach ze Spolkového justičního úřadu v Bonnu.
"Toto je jediný způsob, jak zajistit, že termíny budou splněny a že bude moci být provedena statistická evaluace, protože je důležité vědět, kterým operátorům (sociálních sítí) se stížnosti hromadí a kde jde jen o izolované případy."
Starý německý policejní stát je zpět.
 Vazební cely v suterénu bývalé věznice východoněmeckého Ministerstva státní bezpečnosti (Stasi) v Berlíně-Hohenschoenhausenu, Německo. (Sean Gallup / Getty Images) |