 Palestinské vedení si odmítá sednout ke stolu a vyjednávat. Za to, že Palestinci nemají vlastní stát, si mohou jen oni sami. Na snímku: Prezident palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. (Foto: Stephanie Keith / Getty Images) |
Slavný izraelský diplomat Abba Eban si jednou geniálně všiml, že Palestinci "nikdy nepromarní příležitost promarnit svou příležitost." Také nyní se chystají promarnit další příležitost tím, že se odmítají zúčastnit schůzek v Bahrajnu v červnu 2019, během kterých se Spojené státy chystají odhalit ekonomické aspekty navrhovaného blízkovýchodního mírového plánu.
Historie palestinského vedení je historií promarněných příležitostí k získání palestinské státnosti a ekonomické životaschopnosti. Kdyby palestinští představitelé přijali Plán na rozdělení Palestiny OSN z roku 1947 – dva státy pro dva národy – existoval by palestinský stát souběžně s Izraelem. Kdyby přijali mírový plán, který jim nabídl prezident Clinton a ministerský předseda Ehud Barak v letech 2000-2001 nebo ještě štědřejší plán, který jim nabídl ministerský předseda Ehud Olmert v roce 2008, existoval by na 95 procentech území Západního břehu Jordánu životaschopný palestinský stát. Ale to se nestalo! K lítosti mnoha umírněných Palestinců a sunnitských Arabů v regionu nebyla žádná z těchto nabídek přijata.
Nyní pracují Spojené státy na dalším mírovém plánu, který již palestinské vedení odmítlo, aniž by znalo jeho přesný obsah. Stačí jim, že plán navrhuje Trumpova administrativa, která uznala Jeruzalém jako hlavní město Izraele a izraelskou svrchovanost nad Golanskými výšinami (které nebyly nikdy nárokovány jako součást jakéhokoliv palestinského státu).
Žádné z těchto uznání však nepodkopává možnost vzniku palestinského státu nebo dokonce palestinského hlavního města v části Jeruzaléma. Jsou však další záminkou pro promarnění příležitosti pro palestinské představitele zasednout ke stolu a vyjednat pro palestinský národ dobrou dohodu.
Vznik palestinského státu nikdy není mimo hru, ale s každou úmyslně promarněnou příležitostí bude pro Palestince stále těžší ho požadovat. Jiné národy jako Kurdové a Tibeťané by nikdy neodmítly nabídku pro získání své nezávislosti. Svým neustálým odmítáním jednání snižují Palestinci šanci na vznik svého samostatného státu.
Palestinci by měli do Bahrajnu vyslat delegaci a měli by se tam zúčastnit všech schůzek. Mohli by tam předložit své požadavky a navrhnout změny v plánu USA. Ke své neúčasti na těchto jednáních nemají žádný dobrý důvod. K návrhu amerického prezidenta by mohli podat své námitky a mohli by také požadovat, aby byl plán zrušen, ale pokud se tam neobjeví, nebudou mít jejich námitky žádnou váhu.
Pokud chtějí Palestinci svůj vlastní stát namísto dlouhotrvající "kauzy", mělo by jim být nyní jasné, že k tomu nevede jiná cesta, než přímé jednání s Izraelem. Svůj vlastní stát nedostanou ani od OSN, ani od EU, Ruska, Íránu ani od Spojených států. Nedostanou ho ani díky protestům hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanctions Movement) ani díky protestům na univerzitách. Určitě k němu nedospějí ani vojenskou cestou, ani terorismem. Vzniku vlastního samostatného státu dosáhnou pouze jednáním s Izraelem. A nebude to v hranicích z roku 1967 a neobejde se to bez dalších kompromisů, jako v případě tzv. práva na návrat, navzdory desítkám nesmyslných jednostranných rezolucí, včetně rezoluce vydané bývalým americkým prezidentem Barackem Obamou během jeho posledních dnů v úřadu. Obě strany budou muset učinit bolestivé kompromisy. Izrael ukázal svou ochotu tím, že Palestincům již dvakrát nabídl kompromisní plány. Ministerský předseda Benjamin Netanjahu uznal, že Izrael musí být ochoten dělat kompromisy. To samé si musí uvědomit i palestinské vedení.
To, že Izrael v současné době uvázl vzhledem k volbám plánovaným na září na mrtvém bodě, nevyhnutelně odloží jakýkoliv reálný pokrok směrem k nastolení míru. Palestinské vedení by mělo využít této pauzy a zúčastnit se jednání v Bahrajnu, aniž by muselo dělat jakékoliv ústupky. Palestinci by mohli poslouchat a podávat návrhy s vědomím toho, že do ustavení nové izraelské vlády na podzim nepadne žádné konečné rozhodnutí.
Palestinské vedení si odmítá sednout ke stolu a vyjednávat. Za to, že Palestinci nemají vlastní stát, si mohou jen oni sami. Prezident Abbás si sám stěžoval na to, že palestinské vedení nedokázalo přijmout předchozí mírové návrhy. Nyní je za palestinské vedení, alespoň teoreticky, odpovědný on. Měl by se poučit z lekcí z minulosti, přijet do Bahrajnu a začít jednat, což je jediná možná cesta vedoucí ke vzniku samostatného palestinského státu.
Alan M. Dershowitz je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autor knihy "The Case against the Democrats Impeaching Trump" (Skyhorse Publishing, 2018) a vedoucí spolupracovník Gatestone Institute.