Jako vysoce civilizovaní lidé jsme ztratili kontakt s některými základními pojmy – například s pojmem válka.
Stěžujeme si, že už nevyhráváme války, ale důvodem je to, že ve skutečnosti neválčíme. Místo válčení totiž podnikáme pouze omezené zásahy proti povstalcům. Snažíme se stabilizovat zhroucené státy. Někdy do těch států vtrhneme, zlikvidujeme pár teroristů a pak se vrátíme domů. Veteráni, kteří utrpěli zranění s trvalými následky, přemýšlí, jestli to vlastně vůbec mělo nějaký smysl. O tomtéž přemýšlejí také rodiny mužů, kteří zemřeli v boji ve válce, která vlastně nikdy válkou nebyla.
Chcete-li vyhrát válku, tak musíte válčit.
Pokud váš nepřítel vede skutečnou válku a vy ne, tak váš nepřítel vyhraje.
Policejní akce, snahy o vybudování demokratického státu a tak dále mají vágní a špatně definované cíle, zatímco války mají cíle velmi jasné.
Válku můžete buď vyhrát, nebo prohrát. To je důvod, proč moderní vlády tak nerady válčí.... Jakmile jednou někomu vyhlásíte válku, víte, že musíte vyhrát.
Bojujeme, abychom "stabilizovali" regiony – to však nejsou války. Války se totiž nevedou za stabilitu, ale za destrukci. Chcete-li vyhrát válku, tak nepřítele musíte zničit. To je to, co udělaly Spojené státy a jejich spojenci ve 2. světové válce, když nacistickému Německu a císařskému Japonsku způsobily masové ztráty a obrovské materiální škody způsobem, který dodnes moderní liberály trápí.
"Nacisté vstoupili do této války s poněkud naivní představou, že vybombardují všechny ostatní, ale že je nikdo bombardovat nebude," řekl v roce 1940 velitel Bombardovacího velitelství Royal Air Force (RAF) Arthur Travers Harris.
Generál George Patton vojákům své 3. americké armády řekl: "Čím více budeme útočit, tím více Němců zabijeme. Čím více Němců zabijeme, tím méně našich mužů bude zabito. Budeme-li tedy více útočit, tak nám to přinese méně obětí. To si všichni dobře zapamatujte."
Posedlá touha amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta přenést válku do Japonska vedla k Doolittlově náletu. Jedna z bomb tohoto náletu dopadla na školu. "Je zcela nemožné bombardovat vojenský objekt, který má v blízkosti civilní budovy, aniž by hrozilo jejich zasažení. To je riziko války," varoval Jimmy Doolittle.
To je bohužel válka. Proto by se válčení nemělo brát na lehkou váhu. Když vedete válku, tak bojujte tak, abyste vyhráli.
Když vedete spravedlivou válku, tak máte jasno v tom, kdo je váš nepřítel, taktika jasná být nemusí. Válečné zločiny jsou prázdný termín. Výjimkou jsou případy, kdy jsou porušeny dohody mezi dvěma znepřátelenými stranami a případy týkající se civilistů, kteří nejsou součástí konfliktu. To však není případ Gazy. A málokdy tomu tak je v boji proti islámským teroristům.
Spojené státy čelily mučení, popravám, týrání, lékařským experimentům i kanibalismu páchaným na svých vojácích se zvýšeným odhodláním vyhrát válku s Japonskem za každou cenu. A tou cenou byla Hirošima a Nagasaki. To nebyly válečné zločiny – tyto útoky přinutily kapitulovat nestvůrný režim, který spáchal nevýslovná zvěrstva.
Takto se válčí o vítězství.
Zvítězit nad Hamásem neznamená shodit pár bomb na budovy, provést omezenou invazi, zlikvidovat několik velitelů Hamásu a nechat Turecko a Egypt vyjednat příměří. Takto nevypadá válka.
Zvítězit znamená Hamás zničit, zlikvidovat jeho velitele, jeho bojovníky i stoupence, použít k tomu všechny nezbytné prostředky a zabezpečit území, ze kterého Hamás operoval, aby nemohlo být v budoucnu použito k podobným útokům.
Může Izrael takovou válku vyhrát? Ano, může. Udělá to? To je otázka.
Izrael se, stejně jako Amerika, snažil neválčit. Výsledkem jsou poslední teroristické útoky. Možná by měl Izrael bojovat a vyhrát tuto válku dříve, než bude příliš pozdě.
Daniel Greenfield je spolupracovník konzervativního think tanku David Horowitz Freedom Center sponzorovaný nadací Shillman Foundation. Tento článek byl původně publikován na webu Front Page Magazine.