Poté, co americký prezident Donald Trump navrhl přesídlení arabských muslimských obyvatel z Pásma Gazy, strhla se lavina zuřivých reakcí politiků, aktivistů a médií.
Námitky by se daly zhruba rozdělit na morální a praktické. "Morální" je například námitka, že je "nesprávné" přesídlit obyvatelstvo Pásmo Gazy, a "praktická", že je to nemožné. Ani jedna námitka však neobstojí.
Židovské obyvatelstvo Pásma Gazy bylo přesídleno dvakrát, poprvé po dobytí Pásma Gazy Egyptem během války za nezávislost v letech 1948–49 a podruhé při "odsunu" v roce 2005, kdy izraelská armáda násilně zlikvidovala 21 židovských komunit a vyhnala z Pásma Gazy tam žijící židovské rodiny.
Proti násilnému odstranění židovských komunit z Pásma Gazy politici a média nic nenamítali, naopak jej oslavovali jako krok směrem k míru v regionu.
Mnoho, ne-li většina, "mírových plánů" přitom navrhuje další přesídlení stovek tisíc Židů, kteří žijí v Judeji a Samaří, aby uvolnili místo "palestinskému" státu. Proti přesídlení Gazanů do arabských zemí mají námitky, ale Židy na "Západním břehu Jordánu" označují jako osadníky, jejich komunity jako "osady" a navrhují, aby byli přesídleni jinam.
Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 byla mnoha politiky a médii interpretována tak, že se Izrael musí stáhnout z části území, včetně části Jeruzaléma, kde žije 450 000 Židů. Stejní lidé, kteří trvají na tom, že je morálně špatné a nepraktické přesídlit 2 miliony muslimů z Pásma Gazy zároveň tvrdí, že je morálně správné a praktické přesídlit téměř půl milionu Židů.
Odpůrci Trumpova návrhu si tedy nemyslí, že je špatné přesídlovat obyvatelstvo, ale raději by vyhnali a přesídlili Židy než arabskou muslimskou populaci.
Nejsou tedy proti přesídlení, jsou pro terorismus.
Morální stránku věci jsme tedy už probrali a teď je na řadě ta praktická: je to vůbec možné?
Někteří lidé říkají, že arabské muslimské obyvatelstvo by z Pásma Gazy neodešlo bez boje, ale izraelská zkušenost po 7. říjnu 2023 ukazuje, že to zjevně není pravda.
Navzdory falešným tvrzením o genocidě se Izraeli dařilo držet počet civilních obětí na minimu tím, že evakuovali co nejvíce "civilního" obyvatelstva z jedné části Pásma Gazy do druhé.
Přestože mnozí tvrdili, že to není možné, evakuovali Izraelci kvůli vojenským operacím statisíce Gazanů. Na začátku války se asi milion Gazanů přesunul ze severu na jih Pásma Gazy a OSN později oznámila, že v Pásmu Gazy bylo přesídleno až 1,5 milionu obyvatel. Většina lidí v Pásmu Gazy se řídila rozkazy a bojům se snažila vyhnout.
Podíváme-li se do historie, tak například během jordánského Černého září – konfliktu v září 1970 mezi jordánskou armádou a palestinskými militantními organizacemi – zahynulo podle Jásira Arafata asi 4 000 palestinských bojovníků a až 25 000 civilistů a zhruba 20 000 "Palestinců" bylo přesídleno do "uprchlických táborů" v Libanonu.
Po první válce v Perském zálivu v roce 1991, která následovala po irácké invazi do Kuvajtu, potrestal Kuvajt "Palestince" za to, že podporovali Saddáma Husajna. Vyhostil zhruba 280 000 Palestinců. K této masové čistce se později připojily i další země Perského zálivu – Saúdská Arábie, Katar a další. Celkem bylo tehdy ze zemí Perského zálivu vyhnáno přibližně 400 000 "Palestinců".
Kuvajt ostřeloval "palestinské" čtvrti a posílal do nich komanda smrti. Pproti "Palestincům" nasadil i tanky a zřídil v zemi vojenská kontrolní stanoviště. Většinu "Palestinců" vyhnal pryč a jejich obytné čtvrti zboural. Část města Hawally, kde dříve žili "Palestinci", byla zbourána a přeměněna v zábavní park.
To vše proběhlo s podporou Bushovy administrativy.
Prezident George Bush starší novinářům na tiskové konferenci 1. července 1991 řekl: "Myslím, že pokud bychom po Kuvajťanech chtěli, aby byli laskaví k lidem, kteří špehovali a týrali jejich krajany za irácké okupace, tak bychom toho po nich chtěli trochu moc."
Saúdská Arábie deportovala přes 50 000 "Palestinců". Další země – Bahrajn, Spojené arabské emiráty a Katar, který je dnes hlavním sponzorem Hamásu, následovaly jejího příkladu.
Žádná z těchto událostí nevyvolala moc protestů ani komentářů. K těmto událostem došlo s podporou vlád západních zemí, které to stejně jako Bush přirovnaly k akcím Francouzů proti kolaborantům po nacistické okupaci. A život šel dál.
K přesídlení velkého počtu "Palestinců" došlo na Blízkém východě již dříve. Přesídlení obyvatel Pásma Gazy by sice probíhalo ve větším měřítku, ale nebylo by výrazně větší než přesídlení během války nebo po válce v Perském zálivu.
Takové přesídlení je praktické a morálně obhajitelné, protože jiné možnosti již nejsou.
Základním problémem konfliktu je, že Izrael přijal zhruba 800 tisíc židovských uprchlíků z muslimského světa, zatímco arabské muslimské státy, které na něj zaútočily, Araby uprchlé z Izraele nepřijaly. Spolu s OSN trvaly na tom, že je budou pod falešnou identitou "Palestinců" udržovat jako věčnou okupační armádu, formující se do teroristických skupin pro nekonečnou válku s Izraelem.
"Musíte se poučit z historie. Nemůžete pořád dokola dělat tu samou chybu," zdůraznil Donald Trump.
Za posledních více než 30 let bylo na vytvoření "palestinského" státu vynaloženo veškeré možné úsilí. Přes četné mírové návrhy, územní ústupky ze strany Izraele, bezpočet vyjednávání a neustálé posílání peněz amerických daňových poplatníků Palestincům (jen od 7. října 2023 poslaly USA "Palestincům" prostřednictvím vládní agentury USAID přes dvě miliardy dolarů), se problém stále nevyřešil.
Když se Izrael v roce 2005 stáhl z Pásma Gazy, tak za sebou zanechal mimo jiné funkční fóliovníky. (Poznámka překladatele: Fóliovníky koupila od židovských osadníků skupina amerických miliardářů jako dar pro Gazany. Během několika dní po předání byly tyto fóliovníky strženy a vydrancovány.) Hamás Pásmo Gazy raději změnil ve válečnou zónu.
Zastánci dvoustátního řešení přesto nadále tvrdí, že pokud by Izrael nabídl ještě více území a přesídlil více Židů, tak by muslimští teroristé s trvalým mírem nakonec souhlasili.
Nikdy se však nenašel jeden jediný důkaz, že by to fungovalo. Žádný z izraelských návrhů a ústupků učiněných od konce 80. let nevedl ke skutečnému míru. Teroristické organizace OOP a Hamás využívaly terorismus, aby prosadily další izraelské ústupky, na oplátku ale nic neposkytly. Jejich vůdci znovu a znovu říkají, že hodlají zničit Izrael.
Po 7. říjnu je všichni konečně berou vážně.
Diplomaté trvali na tom, že mír nemůže nastat bez vyhnání a přesídlení Židů z Judeje a Samaří. Když Donald Trump naznačil, že mír nemůže nastat bez přesídlení arabských muslimů z Pásma Gazy, tak zamíchal kartami. Která z obou variant vám dává větší smysl?
O Trumpově návrhu na americké angažmá v Pásmu Gazy se stále diskutuje. Mnoho Američanů a Izraelců považuje tento krok za zbytečný. Byli by raději, kdyby se o to Izrael postaral sám s politickou podporou Spojených států – se stejnou podporou jako když George Bush starší poskytl politickou podporu Kuvajťanům, aby vyhnali "Palestince" ze své země.
Trump je vizionář a jeho myšlenka přeformulovala pohled na konflikt. I když to může být jen palebná příprava pro vyjednávání – podobně jako jeho řeči o anexi Grónska a připojení Kanady k USA – tak není pochyb o tom, že to otřáslo dosavadním statusem quo a změnilo to pohled na situaci na Blízkém východě. Jeho základní premisa, že Pásmo Gazy je krásné místo, které bude zdrojem konfliktů do té doby, dokud bude obýváno islámskými teroristy a jejich stoupenci, je v zásadě v pořádku.
Námitky proti tomuto návrhu – morální i praktické – jsou bezdůvodné. Přesídlení je proveditelné a morální. Když mohli Kuvajťané a Jordánci přesídlit "Palestince" ze svých zemí za mnohem menší prohřešky, než jsou zvěrstva ze 7. října, tak na to rozhodně mají právo i Izraelci.
Politici, diplomaté a novináři, kteří prosazovali masové přesídlení téměř půl milionu Židů, nemají morální právo stavět se proti přesídlení muslimů z Pásma Gazy.
Po vyzkoušení všech ostatních možností – včetně desetiletí neúspěšných snah uzavřít mír s teroristy a snah koexistovat s nimi bez míru – nastal čas udělat to, co dává každému největší smysl. Je to jediné řešení, které dává naději na nastolení míru v regionu.
Daniel Greenfield je spolupracovník konzervativního think tanku David Horowitz Freedom Center sponzorovaný nadací Shillman Foundation.