Nejprodávanější alžírský romanopisec, Boualem Sansal, varoval, že islám rozdělí evropskou společnost. V rozhovoru pro německá média, tento statečný arabský spisovatel, vykreslil vizi Evropy v područí radikálního islámu. Podle Sansala jsou teroristické útoky v Paříži a Bruselu zaměřeny na západní způsob života: "Nedokáží porazit ani slabé arabské státy a tak musí přinesením pěti sloupů víry způsobit, aby Západ zničil sám sebe. Pokud uspějí, společnost se zhroutí."
Sansal, jemuž bylo vyhrožováno smrtí, patří k rychle rostoucí armádě muslimských disidentů. Jsou tím nejlepším osvobozeneckým hnutím pro miliony muslimů, kteří se snaží praktikovat svou víru mírumilovně bez podřizování se diktátu fundamentalistů a fanatiků. Tito muslimští disidenti usilují o svobodu svědomí, mezi-náboženské soužití, pluralitu ve veřejné sféře, kritiku islámu a respekt k dodržování zásad zvykového práva. Jejich vzkaz může být pro islámský svět zničující. To je důvod, proč jsou islamisty pronásledováni.
Vždy to jsou jednotlivci, jako byl Lech Walesa, kteří dělají celý ten rozdíl. Sovětský svaz byl poražen pouze třemi živly: Ronaldem Reaganem, papežem Janem Pavlem II - a disidenty. Když ve východním Německu zemřel profesor Robert Havemann, málokdo si toho všiml. Tento neohrožený kritik režimu byl držen v domácím vězení v Grünheide, hlídaný Stasi. Ale starý profesor se nikdy nenechal zastrašit. Pokračoval v boji za své ideály.
Hrdina československého antikomunismu, Jan Patočka zemřel na následky policejního výslechu. Patočka za umlčování zaplatil nejvyšší cenu. Jeho brilantní přednášky byly omezeny na tajné a ilegální semináře. Ačkoliv nemohl publikovat, pokračoval v práci v malém sklepním bytě.
Alexandr Solženicyn pronásledovaný KGB napsal kapitoly svého Souostroví Gulag a ukryl je u různých důvěryhodných přátel, takže nikdo neměl celý rukopis. V roce 1973 existovaly pouze tři kopie. Když sovětská politická policie přinutila písařku Elizavetu Voronyanskayu prozradit jeden z úkrytů, tak se v domnění, že mistrovské dílo bylo navždy ztraceno, oběsila.
Dnes byla islámem vztyčena nová železná opona vůči zbytku světa a novými hrdiny jsou disidenti, odpadlíci, rebelové, nevěřící a kacíři. Není náhoda, že první obětí fatvy byl Salman Rushdie, indicko-britský spisovatel z muslimské rodiny. Pascal Bruckner je nazýval "svobodomyslní muslimského světa". Měli bychom je podporovat - všechny. Protože když nepřátelé svobody přicházejí ze svobodných společenství, to jsou ti, kteří ustupují a poklekají před Alláhovými vynucovači, tak stejně tak někteří z nejstatečnějších obránců svobody přichází z islámských režimů. Evropa by měla těmto přátelům západní civilizace poskytovat finanční, morální a politickou podporu, přičemž naše potupná inteligence se místo toho zabývá jejich hanobením.
Jeden z nich, alžírský autor, Kamel Daoud, jenž nazval Saudskou Arábii "tou, která vyrobila ISIS", byl nedávno obviněn z "islamofobie", protože se naštval na naivní lidi, kteří podle něj ignorují kulturní propast oddělující arabsko-muslimský svět od Evropy.
Dalším je íránský exulant, nyní žijící v Nizozemí, právník Afshin Ellian, pracující na univerzitě v Utrechtu, kde je po vraždě Theo Van Gogha chráněn osobními strážci. Zatímco média v Evropě měla po masakru v Charlie Hebdo plné ruce práce se svalováním viny na "hloupé" karikaturisty, Ellian podporoval výzvu: "Nenechte teroristy určovat meze svobody projevu".
Další statečná disidentka a autorka, Ayaan Hirsi Ali, musela uprchnout z Nizozemí do USA, kde se rychle stala jednou z nejprominentnějších veřejných intelektuálek.
 Ayaan Hirsi Ali, statečná muslimská disidentka a autorka, musela uprchnout z Nizozemí do USA, kde se rychle stala jednou z nejprominentnějších veřejných intelektuálek. (zdroj: Gage Skidmore) |
Marocký starosta Rotterdamu Ahmed Aboutaleb je také střežen policií. Několika muslimům, kteří protestovali proti svobodám, které na Západě našli, řekl: "sbalte si své kufry a vypadněte". Hrdinský křesťanský obránce svobody v Nizozemsku, Geert Wilders, je nyní u soudu obžalován z "diskriminace". Řekl: "Jsem ve vězení", s odkazem na jeho bezpečnostní úkryty, "a oni se tu prochází svobodně".
Mnozí z těchto disidentů jsou ženy. Shukria Barakzai, afghánská politička a novinářka, vyhlásila válku islámským fundamentalistům poté, co ji náboženská policie Talibanu zbila za to, že se opovážila jít na veřejnost bez mužského doprovodu. Sebevražedný atentátník, který se vyhodil do vzduchu v blízkosti jejího auta, zabil tři lidi. Somálská novinářka Kadra Yusuf pronikla do mešity v Oslu, aby demaskovala imámy, zejména pokud jde o mrzačení ženských pohlavních orgánů, které není vyžadováno v Koránu ani v Hadísech (výpovědi o skutcích a činech Mohameda). V Pákistánu se Sherry Rehman dovolávala "reformy pákistánských zákonů o rouhání". Riskuje svůj život každý den. Islamisté ji označili jako "vhodnou k zabití" za to, že je ženou, muslimkou a sekulární aktivistkou. Syrsko-americký autor a psychiatr, Wafa Sultan, byl také označen za "nevěřícího", který si zasluhuje smrt.
Le Figaro nedávno zveřejnil dlouhou zprávu o francouzských muslimských osobnostech, kterým hrozí "poprava". "Umístěni pod neustálou policejní ochranou, považováni za zrádce muslimskými fundamentalisty, žijí v pekle. V očích islamistů, je jejich svoboda aktem zrady Ummy [komunity islámského světa a náboženské obce]." Jsou to spisovatelé a novináři arabsko-muslimské kultury, kteří odsuzují islamistické hrozby a tu vrozenou násilnost Koránu. Jsou sami proti islamismu, který používá fyzický terorismus kalašnikovů i proti intelektuálnímu terorismu, který je podrobuje mediálnímu lynčování. Vnímáni jako "zrádci" svými komunitami, jsou obviňováni a "stigmatizováni" elitami na západě.
Francouzská novinářka Zineb El Rhazoui má více ochránců než mnoho ministrů ve vládě Manuela Vallse a z důvodu své bezpečnost, musí v posledních měsících často měnit domy v Paříži. Pro tuto mladou intelektuálku, narozenou v Casablance, která pracuje ve francouzském týdeníku Charlie Hebdo, se svobodný pohyb po ulici v Paříži stal nemyslitelným. Fatva vydaná po 7. lednu 2015 zní: "Zabitím Zineb El Rhazoui pomstíte Proroka."
Další disidentka Nadia Remadna, čelí hrozbám, které nepocházejí ze syrské Rakky, ale z jejího vlastního města: Sevranu, v oblasti Seine-Saint-Denis. Tyto hrozby odrážejí rostoucí vliv islamistů ve "ztracených územích" francouzské republiky. Jakým "zločinem" se provinila? Vytvořila "brigádu matek" za účelem boje proti vlivu islamistů na mladé muslimy.
Svoji práci v muslimské francouzské škole musel ukončit kvůli "zákeřnému islamismu" také učitel filozofie, Sofiane Zitouni.
Francouzsko-alžírský novinář, esejista a autor několika vyšetřování v islamistických kruzích, Mohamed Sifaoui, je obětí dvojité hrozby. Je primárním cílem jak pro fundamentalisty, tak i pro velké inkvizitory "tolerance". Nejdříve byl odsouzen alžírským režimem ke dvěma letům vězení za "urážlivý tisk", potom byl obtěžován islamisty. Sifaoui požádal v roce 1999 o azyl ve Francii a už nikdy nevkročil do Alžírska. Od té doby, Sifaoui vidí na islamistických webech svoji fotku a jméno vedle slov "mrtvý" odpadlík, což znamená, že je cílem k zabití. Od roku 2006, kdy hájil svobodu projevu francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo, je francouzská policejní ochrana kolem něj úplná.
Ve prospěch časopisu Charlie Hebdo učinilo prohlášení přibližně 15 svědků. Mezi nimi byli pozdější muslimský tuniský esejista, Abdelwahab Meddeb, který měl odvahu postavit se celému francouzskému muslimskému establishmentu, který se snažil Charlie Hebdo zrušit. Meddeb chtěl ukázat, "že to není o všech proti islámu, ale o osvíceném islámu proti tmářskému islámu".
Také ve Francii, Hassen Chalghoumi, odvážný imám v Drancy, káže s neprůstřelnou vestou. Když jde ven na ulici, je doprovázen pěti policisty s poloautomatickými zbraněmi. Toto se neděje mimo "Zelené zóny" v Bagdádu, toto se děje v srdci Paříže. Chalghoumi podpořil zákaz nošení burek; udělal bezprecedentní návštěvu v jeruzalémském památníku holocaustu, uctil památku obětí Charlie Hebdo a podpořil dialog s francouzskými Židy.
Naseru Khaderovi, liberálnímu muslimovi s dánským občanstvím, který vyzval k "muslimské reformě" a napsal knihu "Čest a hanba", hrozí islámské skupiny smrtí.
V Itálii je spisovatel narozený v Egyptě, Magdi Cristiano Allam, chráněn osobními strážci, protože kritizoval politický islám. Jako zástupce šéfredaktora předního italského deníku Corriere della Sera, Allam vydal knihu, jejíž pouhý název stačí, aby jeho život byl v ohrožení: "Obhajoba Izraele".
Ibn Warraq žije pod pseudonymem, protože napsal průkopnickou knihu "Proč nejsem muslim".
Vzácností je také palestinský bloger Walid Husayin. Vězněný za "satirizování" koránu, který ve Francii nedávno vydal knihu o svých zkušenostech na palestinských územích, kde jej jeho "ateismus" málem stál život.
V Tunisu existuje několik filmařů a intelektuálů, kteří bojují za svobodu projevu, a to zejména poté, co byl zavražděn sekulární opoziční vůdce Chokri Belaid. Také Nadie El Fani, režisérce filmu "Ani Alláh ani Pán", a Nabilu Karouimu, manažeru Nessma TV, je vyhrožováno smrtí a jsou předvoláváni k soudu, aby se zodpovídali z obvinění "rouhání". To, že se tuniské "Arabské jaro" nezměnilo jako všude jinde do islamistické zimy, je převážně díky těmto disidentům.
Tito hrdinové vědí, co se stalo s jejich předchůdci ve "válce s arabskými intelektuály". Spisovatelé jako Tahar Djaout byli v roce 1993 zabiti islamisty v Alžírsku, stejně jako novinář, Farag Foda, známý svými ostrými satirami proti islámskému fundamentalismu. Foda byl před svým zavražděním obviněn velkou mešitou al-Azhar z "rouhání". Za "zločin sekularismu" byl islamisty také chladnokrevně povražděn tucet bangladéšských blogerů.
Egyptský prezident Abdel Fattah al-Sisi vyzval loni k reformě islámu a způsobu, jakým se učí. Stejně tak to udělal významný klerik sunnitského islámu šejk Ahmed Al Tayeb, hlava al-Azharské univerzity v Káhiře, centru sunnitského islámu. A neřekl to nikde jinde než v Mekce. Egyptští konzervativci však udělali, co mohli, aby to potlačili - alespoň pro tuto chvíli.
Existují však další a další disidenti úspěšně mluvící otevřeně a vedoucí statečná prozíravá hnutí. M. Zuhdi Jasser, autor knihy "Boj o duši islámu" a praktický lékař, založil v USA Americké islámské fórum pro demokracii. Více než dva tucty muslimských osobností představili loni výzvu k "přijetí pluralistického výkladu islámu, odmítajícího všechny formy útlaku a zneužívání páchaného ve jménu náboženství."
V Kanadě, Raheel a Sohail Raza založili organizaci "Muslimové čelící zítřku" a ve které působí docent politických věd Univerzity západního Ontaria, Salim Mansur.
Ve Velké Británii vede Maajid Nawaz vlivnou nadaci Quilliam a Shiraz Maher, který přeběhl z islamistické organizace Hizb-ut-Tahrir a dnes působí jako odborný asistent v Mezinárodním centru pro studium radikalizace na King's College v Londýně.
Toto je jen několik hrdinů dneška. Někteří museli být vynecháni, aby jich nebylo na seznamu příliš mnoho. Hrdý a bolestný odpor těchto "Alláhových rebelů" je jedním z nejkrásnějších odkazů naší doby. Tito "Alláhovi rebelové" jsou také jedinou skutečnou nadějí na reformu islámského světa - a zachování svobody pro nás všechny.