Britská premiérka Theresa May v Sunday Telegraph 31. července uvedla: "Minulý rok jsme přijali nový zákon o otroctví, abychom vyslali co nejsilnější signál, že oběti nejsou samy a že ti, kteří jsou zodpovědní za toto hanebné vykořisťování by měli čelit spravedlnosti". Přesto jsou tyto kampaně zaměřené na boj proti modernímu otroctví zcela přehlíženy zeměmi arabského světa, jejichž legislativa povoluje vlastnictví otroků.
V roce 2015 vstoupil ve Velké Británii v platnost zákon o moderním otrokářství, který se zabývá zvýšenou mírou obchodování s lidmi (v současnosti pokládané za lukrativnější než pašování drog) a způsobem zacházení s mnoha lidmi sloužícími bohatým cizincům.
Stejně jako jejich bohatí zaměstnavatelé, tito zaměstnanci jsou odvedení přímo z letadla do auta čekajícího na letištní ploše a neprocházejí imigračními ani celními kontrolami. Nezachází se s nimi jako s námi ostatními – tito velmi bohatí lidé a jejich zaměstnanci žijí podle jiných zákonů. Případy špatného zacházení se sloužícími se zřídka řeší před soudem. Tyto případy se dostanou k soudu pouze když tito sluhové uprchnou ze spárů svých "zaměstnavatelů". Příběhy, které vyprávějí jsou strašlivé (a z politických důvodů zůstávají vesměs nepotrestány a nenahlášeny).
Jeden příklad byl zdokumentován v Daily Mail 15. března 2011. Africká služka byly nucena spát na podlaze, nejprve za měsíční "mzdu", 10 liber, pak se její zaměstnavatelka - lékařka asijského původu- rozhodla neplatit jí nic vůbec nic.
Soudní tlumočnice z arabštiny ve Velké Británii, která požádala o anonymitu, mi vyprávěla ještě horší příběhy o útěku "služek", kterým se podařilo případ nahlásit na policejní stanici. Zaměstnavatelé jsou většinou ze Saúdské Arábie a států v Perském zálivu a jsou málokdy stíháni.
Katarská korupce
Vzhledem k tomu, že se blíží mistrovství svět ve fotbale v Kataru roce 2022, stojí za to prodívat se blíže na praktiky hostitelské země. Zcela jistě jsou v rozporu se starou evropskou legislativou, nemluvě o současném zákonu o otroctví. Podle Grega Dyke, bývalého předsedy britské fotbalové asociace (BFA) a dalších úředníků BFA, Katar podplatil FIFA, aby se mohl stát hostitelem akce.
Stejně jako Libanon, Bahrajn, Irák, Jordánsko, Kuvajt, Omán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (státy Perského zálivu) i Katar praktikuje systém kafala (nebo kefala). Toto slovo pochází z arabštiny a lze jej přeložit jako "sponzorský systém". Ve skutečnosti je to brutální způsob ovládání zahraniční pracovní síly, která realizuje prakticky veškerou práci v nejbohatších zemích arabského světa.
Zlo Kafala
Podle systému kafala každý cizinec, který hledá práci, nebo mu je práce nabízena v Saúdské Arábii nebo v zemích Perského zálivu, včetně Bahrajnu, Emirátů a Kataru, musí mít "sponzora" (zaměstnavatele, agenturu nebo prostředníka, který jim nabídl zaměstnání) a ten zařizuje cizincovo vízum. Na oplátku zaměstnavatel nebo agentura zabaví cizincovi pas. To znamená, že zaměstnanec nemá právo změnit zaměstnání nebo opustit zemi bez povolení osoby, která je držitelem pasu. Netřeba dodávat, že zaměstnavatelé a agenti jen zřídka dávají takové povolení.
Mnohé organizace pro lidská práva kritizovaly toto vykořisťování zahraniční pracovní síly. Podle britského týdeníku The Economist "systém [mimo jiné] blokuje domácí konkurenci pro zahraniční dělníky ..."
Vykořisťování v Kataru
V listopadu 2013 Amnesty International zveřejnila zprávu o podmínkách stavebních dělníků v Kataru. Podle Salila Shettyho, generálního tajemníka Amnesty International,
"V předvečer Světového poháru v roce 2022 bude světová pozornost soustředěna na Katar a nabídne mu jedinečnou šanci ukázat světu, že jsou vážně odhodláni dodržovat lidská práva a mohou hrát roli vzoru pro zbytek regionu."
Nedávní návštěvníci Kataru na fotkách zachytili děsivou špínu, v níž zahraniční stavební dělníci žijí. Jsou nuceni spát v malých místnostech podobných celám, ve kterých mají prostor sotva k ležení. Nemají v nich žádné hygienické ani kuchyňské vybavení.
Podle článku publikovaného v britských novinách Guardian dne 23. prosince 2014 (noviny, které obyčejně podporují Araby) - nepálští pracovníci umírají v průměru jeden za dva dny a to v důsledku pracovních úrazů nebo z naprostého vyčerpání z práce na budování infrastruktury pro Světový pohár FIFA v roce 2022.
Kafala je uplatňována vůči zaměstnancům ze všech vrstev
Často se předpokládá, že systém kafala se uplatňuje pouze na manuální pracovníky ze zemí třetího světa, pracujících například v domácnostech nebo na stavbách. Toto vnímání je nesprávné - kafala se vztahuje na všechny zahraniční pracovníky a to i na ty, kteří jsou najatí na špičkové pracovní pozice.
Například 14. listopadu 2013 zveřejnil The Guardian příběh francouzského fotbalisty Zahira Belounisa, který pobýval proti své vůli v Kataru. Zahir Belounis uzavřel pětiletou smlouvu s místním fotbalovým klubem, protože ho klub chtěl využít k tomu, aby se dostal do vyššího divize. Jakmile klub postoupil, přestal fotbalistovi platit, ale zároveň ho nenechal opustit zemi a jeho pas nadále zadržoval. Fotbalista se ocitl v pasti - ve svém bytě bez příjmů a rodiny. Belounis v zoufalství žádal o pomoc prezidenta Francie a fotbalové osobnosti po celém světě. Nakonec po 19 měsících mu bylo dovoleno z Kataru odejít.
Dne 30. září 2009 zveřejnil anglický deník "Flanders Today":
"Philippe Bogaert, vlámský podnikatel je zpět doma poté, co byl déle než rok zadržovaný v Kataru. Útěk lodí se mu zdařil pod pláštíkem noci. Bogaert odjel do Kataru v říjnu 2008, aby pracoval v místní pobočce jedné belgické společnosti. Belgičtí partneři však vypověděli smlouvu a katarská společnost se ocitla v bankrotu. Podle katarského zákona mohl Bogaert opustit zemi pouze tehdy, pokud sponzor (bývalý obchodní partner) podepíše formulář s povolením. Ten však odmítl a nechal Philippe Bogaerta bez práce, bez příjmu a bez možnosti odejít."
Francouzské noviny L'Express zveřejnily podobnou zprávu 2. srpna 2013:
"Francouz jordánského původu Nasr Al-Awartany uvízl ve svém hotelu v Dauhá. Není schopen opustit Katar a vrátit se ke své rodině ve Francii, protože jeho spolupracovník z Kataru, který je zároveň jeho sponzorem, mu odmítá poskytnout výjezdní vízum. Toto není ojedinělý případ ... neuvěřitelných 80 % obyvatel (Kataru) jsou cizinci ... Případ se dostal k soudu, ale mohl by se táhnout roky a mezitím je výjezdní vízum Nasr Al-Awartanymu odpíráno."
Podle Dauha News v článku zveřejněném dne 25. prosince 2014 mají být změny kafalského zákona v Kataru provedeny dne 14. prosince 2016. Budou obsahovat možnost odvolání odmítnutí výjezdního povolení a zahraniční pracovníci již nebudou potřebovat souhlas k tomu, aby mohli změnit práci. Zda se však nové právo bude v praxi aplikovat nebo ne, je jiná otázka.
Bahrajn údajně zrušil systém kafala v roce 2012, ale podle odborníků, například Andrewa Gardnera, docenta antropologie na Univerzitě Puget Sound, to bylo jenom navenek a ve skutečnosti systém nadále pokračuje. V Kataru však nová pravidla budou platit - pokud vůbec - pro cizince, kteří nastoupí do zaměstnání až po přijetí zákona.
Josephine Bacon je novinářka, autorka a překladatelka žijící v Londýně. Je aktivní členkou britské Labouristické strany a Cooperative Party.