Před pár dny byl postaven před soud Abdelkader Merah, bratr islámského teroristy, který v roce 2012 zastřelil čtyři Židy v Toulouse, a byl obviněn z terorismu. "Počínaje rokem 2012 jsme vstoupili do věku terorismu, předtím jsme se domnívali, že jsme v bezpečí, toto byl zlom ve francouzských dějinách," řekl Mathieu Guidere, profesor islámských studií v Paříži.
Od té doby Francie čelila vážným výzvám ze strany islámských fundamentalistů z Evropy. Francouzský prezident Emmanuel Macron se nyní pokouší zvládnout hroznou situaci: v současné době sedí ve vězení asi 350 islámských teroristů. 5 800 je pod policejním dohledem, dalších 17 000 bylo klasifikovaných jako "potenciální hrozba", zatímco od roku 2015, bylo více než 240 životů zmařeno rukama džihádistických teroristů.
Zdá se, že Francie se rozhodla přijmout to, co by mohlo být považováno za nevyhnutelné: islámské převzetí částí země. Tento názor se odráží v samotné myšlence "výjimečného stavu". Dolní sněmovna francouzského parlamentu právě schválila nový zákon o boji proti terorismu a přijala opatření, která existují již dva roky v rámci předchozího "výjimečného stavu" a zakotvila je do zákona.
Po vražedném lednu roku 2015 a útoku na kanceláře satirického časopisu Charlie Hebdo, předchůdce Macrona, prezident François Hollande, oficiálně prohlásil, že "Francie je ve válce". Až dosud byla válka bojována jen na jedné straně, islámskými fundamentalisty.
Ačkoli někteří badatelé, například Gilles Kepel, odhadují, že v budoucnu by mohlo dojít k "občanské válce", existuje realističtější scénář: země rozdělená podle demografických a náboženských linií - sekulární francouzská republika vs. islámské enklávy, "francouzských 100 Molenbeeků", podle názvu bruselské no-go zóny a džihádistického hnízda.
Francie byla považována za klenot civilizace. Jeden z velkých intelektuálů Francie, Alain Finkielkraut, nedávno řekl: "Francie se pro mě stala fyzickou zemí, protože její zmizení se stalo reálnou možností." Finkielkraut, člen francouzské výkladní skříně, Académie Française, nepřemýšlel o fyzickém zmizení francouzských pekáren, butiků nebo bulvárů. Zdá se, že má spíše na mysli zmizení Francie jako hlavního centra západní kultury.
Pod náporem radikálního islámu se francouzská civilizace rozkládá zevnitř. A nyní existují velké části francouzské kultury, které otevřeně přidávají vodu na mlýn islámu. Tito byli právě nazváni deníkem Le Figaro, jako "agenti islámu". Intelektuálové, novináři, politici, ti, kteří považují muslimy za "nové utlačované".
Francouzský esejista Michel Onfray je nedávno nazval "novými kolaboranty", stejně jako Francouzi, kteří spolupracovali s nacisty:
"Jsou to ti, kteří věří, že islám je náboženství míru, tolerance a lásky a nechtějí slyšet o islámu války, netolerance a nenávisti. Kolaboranti chtějí vidět pouze první typ islámu tím, že věří, že to druhé nemá nic společného s islámem. Tito kolaboranti jsou Islámo-levičáci".
A vyhrávají kulturní válku.
Jak může Francie zabránit islámskému převzetí částí země s fatálními důsledky pro celý evropský kontinent? "Abychom odzbrojili teroristy, musíme odzbrojit svědomí," napsal právě Damien Le Guay v nové knize nazvané La guerre civile qui vient est déjà là (Přicházející občanská válka je už tady).
Francie musí přestat mluvit s takzvanými "nenásilnými islamisty", jako je muslimské bratrstvo, a místo toho mluvit s pravými liberálními reformátory, vnitřními disidenty islámu. Denní deník Le Figaro se nedávno intenzivně věnoval tématu muslimských žen ve Francii, které se snaží bojovat proti radikálnímu islámu. Jsou to novinářky, aktivistky a spisovatelky, které chtějí rovnost mezi muži a ženami, svobodu projevu a sexuální svobodu. Tyto muslimky se starají více o francouzské osvícenství, než mnozí ne-muslimové, kteří obhajují usmíření s islamisty.
Francie také potřebuje uzavřít hranice a zabránit hromadné imigraci a zvolit si nové příchozí na základě jejich ochoty zachovat současnou kulturu Francie a opustit multikulturalismus ve prospěch respektování plurality náboženství ve veřejném prostoru. To znamená přehodnotit falešný francouzský sekularismus, který je agresivní proti katolicismu, ale slabý a pasivní vůči islámu.
Francie musí uzavřít salafistické mešity a zakázat kázání radikálních imámů, kteří burcují muslimské komunity proti "nevěřícím" a vyzývají muslimy, aby se oddělili od zbytku obyvatelstva.
Francie musí zabránit příchodu propagandy z diktátorských režimů na Středním východě: jejich mešit, satelitních kanálů, brožur, knihoven a knih.
Francie potřebuje zakázat polygamii, islámské právo šaría, mrzačení ženských pohlavních orgánů, hlásání islámské nadřazenosti a nucené sňatky.
Francie potřebuje posilnit svou alianci s Izraelem, jedinou základnou západní kultury v regionu, který ji odmítl. Izrael je jediný pravý spojenec Západu v oblasti, která se může zhroutit pod váhou radikálního islámu.
Francie potřebuje ochraňovat a obnovit své křesťanské dědictví. Před několika týdny propagovala katedrála Notre Dame v Paříži projekt fundraisingu, který by zachránil budovu před rozpadem. Francouzské orgány musí hrát svou roli a neopouštět francouzské křesťanské dědictví. Francie musí vyslat islamistům zprávu, že Francie je sekulární zemí, ale není postkřesťanská.
Francie potřebuje chránit svou židovskou komunitu, která za deset let ztratila 40 000 lidí, kteří uprchli ze země v důsledku antisemitismu a setkali se s lhostejností.
Francie potřebuje posílit západní kulturu ve školách, muzeích, univerzitách a nakladatelstvích: osvícení jako základ svobody myšlení, projevu a náboženství, oddělení náboženství a státu a židovsko-křesťanské tradice jako kořen všech velkých úspěchů evropské kultury.
Francie musí požadovat reciprocitu. Právo postavit mešitu ve Francii by mělo být spojeno s právem křesťanů na Středním východě vykonávat svou víru: mešita za kostel. Francie má silné politické a diplomatické vztahy v severní Africe a na Středním východě na to, aby si tuto reciprocitu vynutila. To, co postrádá, je jakákoli politická vůle.
Stručně řečeno, Francie musí začít posilovat svou stranu této kulturní války. Dokonce, i když je asi pozdě na to, aby se získaly zpět všechny ztracené pozice, pokud Francie nezačne okamžitě, ale jen se omezí na "zvládání" tohoto "výjimečného stavu", nezhasnou pouze světla Eiffelovy věže, jak se stává po každém teroristickém útoku, ale také světla jedné z největších civilizací, které nám historie dala.
 (Zdroj obrázku: Falcon® Photography / Wikimedia Commons) |
Giulio Meotti, kulturní redaktor Il Foglio, je italský novinář a autor.