Je to hořká ironie, když kolem 55 miliónů Turků šlo k volebním urnám 16. dubna, aby vykonali své hlavní demokratické právo – volit. Ale oni hlasovali ve prospěch vzdání se demokracie. Systém, pro který volili vypadá spíše jako blízkovýchodní sultanát než jako západní demokracie.
Podle neoficiálních výsledků referenda, 51,4 % Turků hlasovalo ve prospěch dodatků ústavy, které dají autoritativnímu islamistickému prezidentovi, Recep Tayyip Erdoganu, nepřiměřené pravomoci, které usnadní jeho vládu jednoho muže.
Tyto změny učiní Erdogana předsedou vlády, hlavou státu a předsedou vládnoucí strany – to vše najednou. Erdogan má nyní pravomoc jmenovat ministry bez nutnosti vyjádření důvěry parlamentem, navrhovat rozpočty a jmenovat více než polovinu nejvyššího soudu. Navíc má pravomoc rozpustit parlament, vyhlásit stav ohrožení a vydávat vládní dekrety. Je znepokojující, že navrhovaný systém nemá bezpečností mechanismy a není vyvážený jako v jiných zemích, například ve Spojených státech. To by přesunulo moc, tradičně drženou parlamentem k prezidentovi, a tak učinilo z parlamentu pouze ceremoniální a poradenský orgán.
 Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan si nárokuje vítězství v referendu z 16. dubna na shromáždění večer po volbách. (Zdroj: video VOA screenshot) |
Proč si Turci vybrali sebevraždu demokracie?
1. Erdoganova konfrontační islamistická rétorika neustále apeluje na masy, které ho zbožňují za jeho požadavky revize historického vlivu Otomanské říše jako lídra islámského světa. Jeho rétorika – a i praxe – často připomíná autoritativní vládu sultána. Nebyla to náhoda, když tisíce Erdoganových fanoušků, kteří se shromáždili, aby pozdravili svého vůdce po jeho vítězství v referendu, vášnivě mávající tureckými a otomanskými vlajkami, skandovali "Alláh akbar" ("Alláh je největší" v arabštině). Pro většinu Erdoganových fanoušků platí: "Nejdřív přišel bůh a pak přišel Erdogan". Tento postoj vysvětluje, proč volba 16. dubna nebyla pro mnoho Turků jen nudná ústavní záležitost. Byla to podpora ctižádostivého muže, který slíbil, že oživí slavnou minulost.
2. Kampaň za "NE" a její podporovatelé byli soustavně umlčováni a zastrašováni mocným státním aparátem, včetně policie a soudní moci. Na rozdíl od kampaně "ANO", která obdržela všemožnou vládní podporu s plnou mobilizací státního aparátu a veřejných finančních prostředků. A ještě horší bylo, že Turecko šlo k volbám za výjimečném stavu, vyhlášeného po neúspěšném státním převratu v červenci.
3. Parlament Evropské unie varoval, ještě před referendem, že legitimita voleb je problematická. Zmiňoval, že schopnost zákonodárců vést kampaň za "NE" byla podkopávána vládou. "Nejsou tu podmínky pro svobodný a férový plebiscit o ústavních reformách", píše v reportu EU Turkey Civic Commission (Evropskounijní občanský výbor). Mezi několika dalšími důvody zdůraznil, že vůdci pro-kurdských politických stran, kteří jsou na straně kampaně "NE", byli uvězněni od listopadu na základě obvinění ze spojení s teroristickými skupinami. Nezisková organizace na ochranu lidských práv sděluje, že v patnácti měsících předcházejících referendum policie použila násilí, aby zastavila 264 mírumilovných demonstrací za podporu kampaně "NE".
4. Když sedí ve vězení cca 150 novinářů, tak společností prostupuje strach.
Velká turecká čistka zaráží velkými čísly. Podle tureckého ministra vnitra Suleymana Soylu:
- 47 155 lidí bylo uvězněno od pokusu o puč 15. července,
- 113 260 lidí bylo zadrženo,
- 41 499 lidí bylo podmínečně propuštěno a zůstává pod soudní kontrolou a 23 861 lidí bylo propuštěno bez dalších podmínek, 863 ostatních podezřelých ještě nebylo zadrženo.
- 10 732 z těch, kteří byli zadrženi, byli policisté, 168 bylo generálů a 7 463 bylo důstojníků, ti byli vězněni od 2. dubna 2017.
- 2 575 soudců a prokurátorů, 208 gubernátorů a dalších veřejných činitelů bylo uvězněno. Počet uvězněných civilistů je 26 177, včetně tělesně postižených, žen v domácnosti a seniorů.
- Přes 135 000 lidí bylo vyhozeno z práce: celkem 7 317 vysokoškoláků, stejně jako 4 272 soudců a prokurátorů, kteří byli propuštěni kvůli domnělé účasti na státním převratu.
Zastáncům "NE" v referendu bylo vyhrožováno a bylo s nimi zacházeno jako s teroristy. Pozorovatelé Organizace pro spolupráci v Evropě (OBSE) potvrdili případy zastrašování proti kampani "NE" po celé zemi.
5. Hlavní opoziční Republikánská lidová strana tvrdí, že volby byly zfalšovány. Volby byly zmanipulované ve smyslu obsahu i metody. Jen jednu hodinu před koncem voleb, tak Nejvyšší volební komise prohlásila za platné i volební lístky bez oficiálního razítka. Toto bylo jasné porušení volebního zákona. Opozice také tvrdí, že v některých městech, byli volební pozorovatelé ze skupin za "NE" vyloučeni z volebních místností. V Turecku nezáleží na tom, co je ve volební urně, záleží na tom, kdo je počítá.
Volby 16 dubna v Turecku znamenaly více než jen jednoduchou volbu balíčku 18. ústavního dodatku. Turci zvolili těsnou a pochybnou většinou, aby změnili režim ve prospěch proměny v sultanát. To nebyla náhoda, že vydavatel zpráv Yeni Akit, militantní islamistický novinář a pro-erdoganova hlásná trouba tweetoval po výsledcích referenda, nekrolog "Starého Turecka". V lednu, publicista novin Yeni Akit tvrdil, že Erdogan se stane "kalífou", jestliže vyhraje referendum a prezidentské volby.
V Turecku duchovní a sociální konflikty nedosáhly nikdy příměří. V Turecku konflikty nejsou jenom mezi politickými lídry a stranami, ale jsou to i konflikty mezi příznivci demokratického, sekulárního státu a příznivci kalifátu, který Ataturk, zakladatel moderního Turecka zrušil před sto lety. Jak Kati Piri, turecký reportér Evropského parlamentu, řekl o referendu: "Toto je smutný den pro demokracii v Turecku".
Burak Bekdil, jeden z předních tureckých novinářů, nedávno vyhozený po 29 letech z předních tureckých novin, za to, že psal o dění v Turecku pro Gatestone Institute. Je člen Fóra pro Blízký Východ.