Proč ženy, které věří v rovnost práv žen, si vyberou za svou mluvčí někoho, kdo se nejdřív chlubí svým údajným disidentstvím jako "patriotismem", zatímco vzápětí obhajuje uřezávání ženských genitálií? Je to jako, když popravčí protestuje proti trestu smrti, nebo když vůdce IS propaguje sňatky homosexuálů.
Princip "disidentství", kterým se údajně pyšní, a který mají z náboženských pramenů, jsou vlastně moderní liberální hodnoty a lidská práva – přesně ta, která, jak se zdá, se snaží zničit.
Z opačného koutku jejich úst, se však snaží vnutit Západu islámské právo Šaría. Bohužel, Šaría je zjevným protikladem západních hodnot a lidských práv.
Jak se mohou sekty, věřící v nadvládu nad ostatními, nazývat progresivními, když veškeré jejich poselství je v rozporu s duchem tolerance a společenského soužití.
Zastánci Šaríi vždy tvrdili, že chtějí vytvořit "spravedlivou" formu vládnutí, opírající se o boží zákon a patrně za tímto účelem zavést soubor pravidel – jako například zákaz debaty, či kritiky jejich víry, nebo například segregaci pohlaví – za účelem likvidace moderních demokracií.
Musí to být velmi vyhovující, kráčet Washingtonem DC a obhajovat, že kdesi daleko může být žena genitálně zmrzačena, v dětství provdaná a obětí fyzického a domácího násilí – a celou tu dobu v bezpečí Washingtonu mlčet nad problémy skutečně podstatného týrání: bičování, poleptání kyselinou, stínání končetin a hlav, upalování, utopení, či pohřbívání za živa.
Tyto ženy v hidžábech, kráčejících po Washingtonu DC, tuto "utopii" zažívat nemusí. Ony totiž žijí na tom "nevěřícím Západě", chráněny před tímto barbarstvím.
Hodnoty, z kterých profitují, jsou totiž hodnotami osvíceného světa a s tou kulturou, kterou se snaží vnutit ostatním, nemají nic společného.
Kultura, která ženám, jako Linda Sarsourová, umožňuje hulákat do mikrofonu, není dokonce nutně kulturou, v kterou by tyto ženy věřily; často se jedná o kulturu, kterou zneužívají k podněcování totalitárních idejí, jako například antisemitismus, náboženské netolerance a vnucování teokratické víry skrz infiltraci, či silou.
Kultura, o kterou, jak Sarsourová tvrdí, že usiluje, povoluje mrzačení žen, ale nedovoluje jim se vyjádřit hlasitým tónem, natož mluvit do mikrofonu. Čili za svá současná privilegia vděčí svojí americké totožnosti.
13. května 2015 Sarsourová tweetovala: "Život pod právem Šaría poznáte tak, že najednou budou vaše úvěry a kreditní karty bezúročné. To zní dobře, ne?"
Poté 29. dubna 2014 tweetovala: "@RobertWildris Nepiju alkohol, nejím vepřové, řídím se islámským způsobem života. O ničem jiném právo Šaría není."
Bylo by hezké, kdyby jedinými předpoklady práva Šaría byla abstinence a absence vepřového, avšak je zde moře pravidel, které spadají do kategorie "řídím se islámským způsobem života".
Ono moře pravidel se Sarsourová neobtěžovala zmínit, ačkoliv ve světe existuje, od saudských paláců po afghánské jeskyně až do Rakky.
Kultura, kterou se světu Sarsourová snaží vnutit – spolu se sliby o bezúročných půjčkách – nepovoluje ženám styk s cizím mužem, řídit auto, navštěvovat sportovní představení, bez svolení opustit dům, nebo nosit make-up a šaty, odhalující jejich tělo, natož pak promlouvat k davu.
Ženy by rovněž potřebovaly čtyři mužské svědky, aby dokázaly znásilnění, a tím eliminovaly riziko ukamenování za "cizoložství".
Vážně si Sarsourová myslí, že se lidé tak zbláznili, že se vzdají všech svých občanských svobod, na kterých jejich předkové pracovali, pouze pro bezúročné půjčky?
Jejím pokrytectvím je, že její smělý život v USA budí dojem, že se štítí onoho útlaku žen, který sama obhajuje.
Jak by se ženám, jako je ona, líbilo strávit pár týdnů v totalitním režimu, který tak obdivuje?
Tři Britky, které se nechaly zlákat vůdcem IS Abú Bakr al-Bagdádím, se propašovaly do Sýrie bojovat za džihád, jenom proto, aby vzápětí této chyby mohly litovat; jedna z nich je dokonce považovaná za mrtvou.
Kadiza Sultana, Shamima Begum a Amira Abase, obelhané propagandou IS, přišly do Sýrie, aby se připojily k svatému poslání a staly se nevěstami IS.
Sultana se údajně stala obětí ruského náletu, protože měla příliš velký strach opustit Islámský stát, z obavy před mučením, či veřejnou popravou v případě chycení.
Osudy ostatních nejsou známy, až na světlé výjimky zachycených kontaktů s nimi a jejich rodinami.
Sophie Kasiki, Francouzka, které se spolu s jejím čtyřletým synem, podařilo utéct ze spárů IS v Rakce, rovněž prohlásila, že v případě chycení riskovala smrt. Své útrapy s IS popsala, jako "cestu do pekla, ze které jakoby nebylo cesty zpět."
Samra Kesinovic, sedmnáctiletá Rakušanka, byla údajně bojovníky IS při útěku ubita k smrti, poté, co jí její partner z IS "dopřál" sexuální otroctví pro svého kolegu.
Ironií je, že Linda Sarsourová a její souputnice tvrdí, že milují Hamás a kalifát, jaký zavedl Abú Bakr al-Bagdádí, nebo saudské a iránské režimy – samozřejmě však, ony v nich nežijí.
Sarsourová však byla zcela nepochybně dosazena muži, aby předváděla jejich pozitivní obrázek, protože oni sami se takovými právy, které svým ženám udělují, chlubit nemohou.
Jelikož já pocházím z konzervativního muslimského prostředí, tak vím, že kultura, po které tak prahne, by jí bez souhlasu jejího "dozorčího" muže, spustit takovýto aktivismus nikdy nepovolila.
Jak to, že se zapomněla zmínit, že v Saudské Arábii a v jiných muslimských zemích, by si tento typ aktivismu, pro ni, coby ženu, vyžádal cenu na její rodině, cti a nejspíš i jejím životě.
Washingtonský soud pozastavil zákaz vstupu cestovatelům ze sedmi, převážně muslimských zemí, který prezident Donald Trump minulý týden navrhl.
Schválně, jestli by se nějaký soudce, či vlivná osobnost, odvážili odmítnout příkaz, řekněme saudského krále, Iránské šaríjské rady, člena středovýchodní královské rodiny, vojenského diktátora, nebo lídra Hamásu, který Sarsourová nejspíš tolik obdivuje?
Ani ve snu by vás nenapadlo na těchto šaríjských územích klást nějaký odpor, nicméně ano, ve Spojených státech a na Západě to možné je, protože zde je lidem dovoleno se svobodně vyjádřit.
Tohle nejsou žádné cizí hodnoty, o kterých předstírá, že je obdivuje. Tyto hodnoty byly Západem vykoupeny bojem a vlastní krví.
Jednostranná láska progresivistů k extremistům nikdy neposlouží k propagaci rovnosti.
Vlastně by to bylo kontraproduktivní. V Egyptě konzervativci využili ženy, coby demonstrantky ke svržení režimu Husního Mubáraka. Jen co se však Muslimské bratrstvo, které dosadilo Mursího režim, převzalo kontrolu, celý svět byl šokován, když zaváděli právo Šaría - nejvíce právě na ony ženy-demonstrantky. Mursího režim později trestal ty ženy, které se bránily iránské Šaríi, kterou sám zaváděl.
Stejní imámové, kteří byli duchovními egyptské revoluce, poté prosazovali tzv. fatvy (náboženská stanoviska) ke znásilňování těch samých žen, které kráčely ulicemi za svá práva. Al Arabiya prohlásila:
"Egyptský salafistický kazatel prohlásil, že znásilňování a sexuální obtěžování demonstrantek na káhirském Náměstí Osvobození (též známe jako náměstí Tahrír) jsou ospraveditelné, a že se jednalo o "křižáky", bez "studu, strachu a bez špetky feminismu"... Abu Islam dodal, že tyto aktivistky nechodí na Náměstí Osvobození z protestu, nýbrž za účelem být sexuálně zneužity, protože chtěly být znásilněny... A mimochodem, 90 procent z nich jsou křižáci, a těch zbylých 10 procent jsou vdovy, které nemá kdo kontrolovat..."
Přes 80 žen bylo obtěžováno za jedinou noc, když Mursího vláda byla svržena a lidé vyšli oslavovat jeho pád.
Toto jsou ty názory, které se nám Sarsourová snaží prodat.
Zatímco se tito liberálové a progresivisté, snaží stejné muže zvýhodňovat, ti by je prohlásili za vyvrhel, jen co by se dostali k moci, a zavedli by pro ně drakonické tresty za jejich "zločiny", spáchané propagací sadou hodnot, které si myslí, že přinesou světu harmonii.
Protestní hlasy utiskovaných tak musí válčit na dvou frontách. Jsou utiskováni svými totalitními režimy a zároveň apologisty těchto tyranů, které jejich demonstranti vyzdvihují – nejspíš vůbec bez uvědomění, jaké škody tím páchají.
Khadija Khan je pákistánská novinářka a komentátorka, která v současné době působí v Německu.