Když slyšíte ty hrozivé příběhy o cenzuře a nebezpečných omezeních projevu na univerzitách v USA, Velké Británii a Evropě, vaší první reakcí bude možná smích nad infantilitou povahy politických projevů ve studentském světě.
Cardiffská Metropolitní Univerzita zakázala používání slova "muž" jakož i odvozených slov a souvisejících frází, aby podpořila přijetí "genderově neutrálního" jazyka. Je to ekvivalent "newspeaku", před kterým varoval Orwell: "Jde o nejednoznačný eufemistický jazyk používaný hlavně v politické propagandě".
V současné době se zažité, dlouhodobě používané výrazy, nemající žádné škodlivé konotace, nyní často používají jako nástrahy dokumentující fiktivní "útlak".
Městská univerzita v Londýně, proslulá svou katedrou žurnalistiky, jak se zdá, zakázala noviny, které neodpovídají názorům studentských orgánů různého politického zaměření. Pokud jsou Sun, Daily Mail a Express tak špatné publikace, proč neumožnit studentům, aby si je přečetli a vytvořili si vlastní názor? Možná že funkcionáři nevěří svým vrstevníkům, že by si udělali svůj vlastní názor? Co když se rozhodnou "špatně"? To, že by se ti nejbystřejší a nejlepší na našich univerzitách nedokázali vyrovnat s nesouhlasným argumentem, by si zasloužilo vyvolat alespoň trochu pozornosti.
Zdá se, že mezi studentskou populací existuje narůstající shoda na tom, že určité názory by neměly být vnášeny, vyslyšeny nebo - pokud je člověk neslyší - dokonce ani známy.
Na univerzitách se také objevila kultura propagace "bezpečných prostor". Na odiv stavěným cílem těchto prostor má být absence předsudků, jako je rasismus, antisemitismus, misogynie (nenávist k ženám) a jiných žlučovitých názorů. Ale příliš často vidíme, že jsou naplněny přesně těmito předsudky - nenávisti k bílým, k mužům a samozřejmě antisemitismem, neboť dokonce i některé z předních britských univerzit se "stávají no-go zónami pro Židy".
Viděli jsme pracovníky satirického francouzského časopisu Charlie Hebdo zavražděné teroristy z ISIS za to, že se posmívali Mohamedovi. Časopis byl zakázán na Bristolské a Manchesterské univerzitě, zřejmě proto, že někteří studenti považovali jeho obsah za urážlivý. A co jemná citlivost těch z nás, kteří považují cenzuru za urážlivou? Zvláště cenzuru publikace, která se postavila proti náboženskému fanatismu a zaplatila cenu nejvyšší? Kde jsou "bezpečné prostory" pro ty, kdo by zakázali zákazování?
Na univerzitě v Edinburku byla zástupkyně studentů umlčena, za to, že zvedla ruku - jako by zvednutá ruka byla "úmyslným zločinem" rovnajícím se fyzickému násilí. Nicméně, jak řekl Sigmund Freud: "První lidská bytost, která vrhla urážku místo kamene, se stala zakladatelem civilizace."
Znamená to tedy, že se mnoho vysokých škol vrací do předcivilizačního období? V loňském roce časopis Spiked zjistil, že 90 % britských univerzit uplatňuje politiku, která podporuje cenzuru a potlačuje svobodu projevu. V únoru nepokoje narušující svobodu projevu na Kalifornské univerzitě v Berkeley způsobily škodu v hodnotě 100 000 dolarů - ale zatčena byla pouze jedna osoba.
Nevidí snad advokáti podporující potlačení svobody projevu - nebo jim to nevadí - kam umlčování svobody projevu vede? Nastavili jste precedens, který umožňuje další umlčování, což zase vytváří stále se rozšiřující prostor pro cenzuru. Člověk by předpokládal, že zejména univerzity by měly být institucemi, které chrání možnost výměnu názorů.
Historicky byly pro utváření naší kultury zásadní kontroverzní názory - například Giordana Bruna, Galilea, Darwina, Mohammeda ibn Zakáríja ar-Rází, Servetuse, Oldenburga, Domagka a Freuda. Ti vyvraceli zastaralé názory a otvírali mysl novým myšlenkám. Kde by naše kultura byla bez svobody zpochybňovat, být kreativní nebo dokonce někdy i urážet?
 Kde by naše kultura byla bez svobody zpochybňovat, být kreativní nebo dokonce někdy i urážet? Na obrázku je Giordano Bruno před Inkvizičním soudem v Římě v roce 1633. (Zdroj: Wellcome Trust/Wikimedia Commons) |
Za prvé, každý názor může být pro někoho "urážlivý". Pro hluboce věřící konzervativní muslimy a křesťany může být urážlivá homosexualita; antisemité nenávidí Židy, bílí rasisté černochy, černí rasisté bělochy a tak dále. Když legitimizujeme právo někoho, nebýt vystaven "urážlivým" výpadům, předáváme tak moc autoritářům, kteří jak víme z historie, rádi umlčí kohokoliv mluvit o čemkoliv.
Kromě toho je někdy nevyhnutelné použít urážku záměrně – jinak bychom mohli zabřednout do potíží s inkvizicí, jak se stále ještě děje a upalovat dál lidi za čarodějnictví.
Diskuse je stále pravděpodobně nejkonstruktivnější způsob, jak rozhodnout, které myšlenky stojí za to, aby byly uznávány a které stojí za to odmítnout.
Minulý týden jsem byl vyšetřován - bezdůvodně – a dotazován na některé z mých politických názorů, které jsem zveřejnil na svých facebookových stránkách:
"Vynikající zprávou je, že americká administrativa a Trump nařidili přesný útok na síť tunelů ISIS v Afghánistánu. Jsem rád, že jsme pomohli těm barbarům dostat se k jejich 72 pannám."
Tato poznámka byla údajně "nestoudnou islámofóbií" a následně "zločinem z nenávisti". Podle práva Spojeného království by tedy členství v ISIS mělo být chráněnou charakteristikou - v současné době však není.
Existují také tvrzení, že "ISIS nemá nic společného s islámem", ale podle Esme Allmanové, ženy, která si stěžovala na moji poznámku, posmíváním ISIS se autor zjevně provinil tím, že "podněcuje nenávist k náboženským skupinám a jejich chráněným charakteristickým znakům".
Allmanová také tvrdila, že jsem měl "bez jejího souhlasu" publikovat "její citaci vyňatou z kontextu", ve které se o "černoších" vyjadřovala jako o "odpadu".
Ve Velké Británii je však kritika citace něčí práce nebo projevu, bez ohledu na to, zda je jeho dílo chráněno autorským právem, naprosto legální, zejména pokud má usnadnit "oznámení běžných událostí". Vzhledem k tomu, že citace poznámky paní Allmanové měla zpochybnit její chování ve veřejném postavení, zákon by ji pravděpodobně ochránil.
Navíc, v její stížnost se uvádí, že moje výše uvedené poznámky, týkající se úderu Trumpa na ISIS, vyvolaly "strach a paniku". Proč by na západní univerzitě posměšná poznámka o teroristické organizaci, která lidem podřezává hrdla, spaluje je za živa, nebo je topí (některé ve vařícím asfaltu) měla vyvolávat "strach a paniku"? Lidé, kteří páchají tato zvěrstva, vyvolávají strach a paniku. Naším úkolem na západě je dokázat, aby to, co dělají, nakonec nedělali také tady.
Co by také mělo vyvolávat "strach a znepokojení", je to, že někteří jednotlivci se staví na obranu proti kritice takových teroristů. Členové ISIS otevřeně pohrdají Židy, osobami označovanými jako LGBT, ženami a volnomyšlenkáři. Proč by někdo, kdo údajně podporuje lidská práva menšin, podporoval takovýto kult smrti?
Doufali jsme, že studenti, zejména na přední univerzitě, budou dostatečně inteligentní a zvídaví, aby se postavili proti tomu, co ISIS chce. Pokud mají někteří studenti jiný názor, měli by být schopni postavit se proti obviněním pomocí odůvodněné, argumenty podložené analýzy. Neudělali to.
Na snímku z obrazovky, který posloužil jako jediný důkaz, byl můj příspěvek na facebooku, ve kterém jsem poznamenal:
"Neumožním prvkům islámu, nebo muslimům, kteří se drží své zpátečnické víry, volný průchod pro jejich nejrůznější projevy jedovatého náboženského fanatismu a zpátečnické hodnoty, které prosazují. Pokud zastáváte hrozné, despotické názory, jejichž cílem je napadat a potlačovat práva druhých, očekávejte, že budete voláni k zodpovědnosti za tyto názory, a že budete sami utlačováni..."
Je zásadní, že kultura oběti, v níž si někteří lidé myslí, že mohou umlčet ostatní na základě své "identity", skončila. V rámci hranic stanovených při procesu Brandenburg versus stát Ohio, kdokoliv by měl být schopen klást otázky anebo kritizovat kohokoliv za cokoliv. Svoboda projevu podle tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1969 může být omezena pouze tehdy, pokud vyvolává okamžité a skutečně hrozící nebezpečí nebo jiné protiprávní jednání. Neměli bychom pátrat - nebo dokonce ani vědět – ke které menšinové skupině (pokud taková vůbec existuje) člověk patří. To by bylo rasistické.
Robbie Travers, politický komentátor a konzultant, je výkonným ředitelem společnosti Agora, bývalým mediálním manažerem v Human Security Centre a studentem práv na univerzitě v Edinburku.