Turecko obtěžuje Řecko stále. Zcela nedávno, 17. dubna dva turecké stíhací letouny obtěžovaly helikoptéru s řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem a náčelníkem generálního štábu řeckých ozbrojených sil Evangelosem Apostolakisem při přeletu z ostrovu Ro na Rhodos.
Po nezákonném zabrání a okupaci severního Kypru v roce 1974 a po obsazení syrského města Afrín v březnu tohoto roku - s prakticky nulovou reakcí okolního světa - se Turecko očividně cítí na koni a je, zdá se, dychtivé pokračovat zabráním řeckých ostrovů bohatých na ropu a plyn.
Jiná provokace turecké vlády se uskutečnila nedávno, když tři řečtí mladíci vzdali hold mrtvému pilotovi vztyčením pěti vlajek na několika ostrůvcích v Egejském moři.
Podle tureckých sdělovacích prostředků Turecko nejprve naléhalo na Řecko, aby vlajky odstranilo, a když se svojí žádostí neuspělo, tak uskutečnilo noční vojenskou operaci proti malému ostrůvku Mikros Anthropofagos: zvláštní jednotky (SAT) tureckého námořnictva vlajky údajně odstranily 15. dubna.
"Nedělejte nebezpečné kroky," varoval Řecko turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu: "Naši vojáci by mohli zasáhnout."
Mnoho tureckých sdělovacích prostředků hrdě popisovalo tuto operaci, jako kdyby Turecko dobylo nové sféry. Řecká média však uvedla, že podle svědků z této oblasti je všech pět vlajek zřejmě stále na svém místě.
Ostrovy v Egejském moři, které Turecko stále hrozí napadnout, legálně a historicky patří Řecku.
Od té doby, co turecký prezident Recep Tayyip Erdogan navštívil v prosinci minulého roku Řecko, turecké sdělovací prostředky vystupňovaly protiřeckou válečnickou propagandu, zaměřenou na "řeckou okupaci ostrovů". Některé noviny prohlašovaly, že "Řecko se stalo útočištěm teroristů nepřátelských Turecku." Další noviny psaly, že "Řecko plánuje napadnout Turecko." Někteří komentátoři tvrdí, že "Turecko může bojovat proti Řecku v Egejském moři", zatímco jiní obviňují řecké konzulární úředníky v Istanbulu, ze snahy obnovit Řeckou byzantskou říši prostřednictvím výstavy na řeckém konzulátu, pořádané v Istanbulu od prosince 2017 do ledna 2018.
Proč je tak mnoho Turků posedlých Řeckem?
V roce 1923, po velkém útoku proti anatolským Řekům - tedy po genocidě v letech 1913-1923 - vznikla Turecká republika. Od té doby se zdá, že expanzivní cíle Turecka jsou inspirovány historickou agresí, nenávistí vůči Řekům, neootomanismem a islámskou tradicí dobývání, tedy džihádem.
Od poloviny 15. století až do vyhlášení první Helénské republiky v roce 1822 byly hranice moderního Řecka obsazeny Osmanskou říší. Erdoganovým cílem bylo a je oživení Říše nebo alespoň co největší rozšíření tureckého území:
"Jsou fyzické hranice a jsou hranice v našich srdcích," prohlásil. "Někteří lidé se nás ptají: 'Proč se tak zajímáte o Irák, Sýrii, Gruzii, Krym, Karabach, Ázerbájdžán, Balkán a severní Afriku?'... Žádná z těchto zemí není pro nás cizí. Je možné oddělit Rize [v Turecku] od Batumi [v Gruzii]? Jak můžeme Edirne [v Turecku] oddělovat od Soluně [v Řecku]? Jak si můžeme myslet, že Gaziantep [v Turecku] nemá nic společného s Aleppem [v Sýrii], Mardin [v Turecku] s Al-Hasakah [v Sýrii], nebo Siirt [v Turecku] s Mosulem [v Iráku]?"
"Od Thrákie po východní Evropu, na každém kroku, který uděláte, uvidíte stopy našich předků... Museli bychom zapřít naše pravé já, kdybychom si mysleli, že lidé z Gazy a Sibiře, s nimiž hovoříme stejným jazykem a sdílíme stejnou kulturu, k nám nepatří. Projevovat zájem o Irák, Sýrii, Libyi, Krym, Karabach, Bosnu a další bratrské země je nejen povinností, ale i právem Turecka. Turecko není jen pouhé Turecko. Den, kdy se přestaneme o tyto země zajímat, bude dnem, kdy se vzdáme naší svobody a budoucnosti."
Erdogan se také odkazoval na Misak-ı Milli ("Národní pakt"), soubor rozhodnutí přijatých osmanským parlamentem v roce 1920 o hranicích budoucího tureckého státu, který měl být založen v rámci osmanského Turecka. Národní pakt se obracel na Turky a vyzýval k teritoriální expanzi Turecka.
Turecké noviny Hürriyet napsaly:
"Někteří historici říkají, že podle Národního paktu zahrnují turecké hranice - kromě současných hranic Turecka, také Kypr, Aleppo [v Sýrii], Mosul, Erbíl, Kirkúk [v Iráku], Batumi [v Gruzii], Soluň [v Řecku], Kardžali, Varnu [v Bulharsku] a ostrovy v Egejském moři."
18. dubna turecké ministerstvo zahraničí tvrdilo, že "Kardakské ostrůvky [řecké ostrovy Imia], jejich teritoriální vody a vzdušný prostor nad nimi patří výlučně pod tureckou svrchovanost".
Hlavní politické strany v Turecku jsou jednotné ve své touze napadnout ostrovy v Egejském moři - to, na čem se nejsou schopny dohodnout, je otázka, kdo první dovolil Řecku získat suverenitu nad těmito ostrovy. Hlavní opoziční strana CHP (Republikánská lidová strana) obvinila vládnoucí AKP (Stranu spravedlnosti a rozvoje), že "dovolila Řekům turecké ostrovy obsadit". AKP zase obviňuje CHP, zakládající stranu Turecka, že "umožnila Řekům převzít ostrovy na základě smlouvy z Lausanne z roku 1923".
Turecké hledání dalších ekonomických příjmů z cestovního ruchu, ale především příjmy z nově nalezeného ropného a plynárenského potenciálu Egejského moře, zřejmě zintenzivní obnovený zájem Turecka o Řecko.
V roce 2011, poté co Řecko čelilo hospodářské krizi, znovu zahájilo vlastní průzkum ložisek zemního plynu a ropy. Agentura Reuters informovala, že francouzská společnost Total a italská společnosti Edison s Řeckem v loňském roce podepsaly smlouvu o těžbě ropy a zemního plynu.
I když by Řecko asi bylo ochotné spolupracovat s Tureckem v hospodářských záležitostech, zdá se, že Turecko má "jiné představy".
Potřeby Turecka jsou ve skutečnosti zajištěny jeho spojenectvím s USA. Turečtí vedoucí představitelé obvykle dostanou od Západu vše, co žádají, ale zdá se, že se nyní rozhodli spolčit s Íránem a Ruskem, možná ve snaze ještě více Západ vydírat.
Řecko je mezitím ohrožováno tureckými politiky v Turecké státní televizi. Yiğit Bulut, hlavní poradce Erdogana, nedávno prohlásil, že chce pomstít krev svého dědečka, o kterém tvrdil, že ho zabili Řekové:
"Anatolie [Turecko] bude pochodovat přes celé Řecko a nikdo tomu nezabrání. Řecko by si mělo uvědomit své možnosti. Pokud bude věřit [francouzskému prezidentovi] Macronovi, Anglii, USA, Německu a Angele Merkelové a znovu se pokusí zaútočit a zabrat tyto končiny, jak tomu bylo před 100 lety, tak tyto jeho pokusy skončí špatně."
Čas zastavit Turecko právě nastal.
Uzay Bulut je turecká novinářka narozená a vychovaná v Turecku. V současné době žije ve Washingtonu.