Spojené státy právě odstoupily od jaderné smlouvy s Íránem. Tento krok je zcela opodstatněný nejen z důvodů bezpečnosti, ale především proto, že íránská Chomejního revoluce je nositelkou smrtelně nebezpečné ideologie, které Západ nemůže dovolit, aby získala jaderné zbraně.
Ve francouzském satirickém časopisu Charlie Hebdo se všechno změnilo, když Said a Sharif Kouachiovi zavraždili 11 lidí v sídle jeho redakce v Paříži. Mezi texty, které byly nalezeny v laptopu bratrů Kouachiových, byla i íránská výzva k usmrcení spisovatele Salmana Rushdieho kterou považovali za "plně ospravedlnitelnou". Vrazi byli inspirováni rozsudkem smrti, vyneseným ajatolláhem Chomejním nad Rushdiem. Krvavá lázeň v kanceláři Charlie Hebdo je jedním z otrávených plodů Íránské islámské republiky. Íránští ajatolláhové se obávají přitažlivosti Západní kultury. Proto jsou se Západem od roku 1979 ve válce.
 Lídr íránské islámské revoluce, ajatolláh Rúholláh Chomejní, na fotografii z roku 1979. (Asadollah Chahriari / Keystone / Getty Images) |
Před nástupem ajatolláha Chomejního k moci nebyl nikdy žádný spisovatel nucen žít za kritiku islámu pod hrozbou smrti s vypsanou odměnou na svoji hlavu. Před íránskou revolucí nebyl žádný arabský spisovatel odsouzen k smrti. Za Chomejního se vraždění literárních disidentů stalo rutinou: alžírský spisovatel Tahar Djaout, egyptský intelektuál Farag Foda, turečtí spisovatelé zavraždění v Sivasu a nedávno zmasakrovaní blogeři z Bangladéše. Fatva proti Rushdiemu byla jedním z nejúspěšnějších íránských útoků na Západní civilizaci a úspěšnou snahou zastrašit Západ.
Pálení americké vlajky a skandování hesla "Smrt Americe" se stalo na Středním východě běžné až po íránské okupaci amerického velvyslanectví v Teheránu. Když Donald Trump rozhodl o odstoupení USA od jaderné smlouvy, íránští poslanci ve svém parlamentu zapálili americkou vlajku. Íránské dívky, které v poslední době odložily svůj závoj, byly zatýkány a bity. Byl to Írán, který udělal z čádoru symbol politického islámu. Žena zahalená do černého čádoru, nejpřísnější podoby hidžábu, se stala jedním z nejviditelnějších znaků Íránské islámské republiky.
V Egyptě, Sýrii, Afghánistánu, Turecku, a v Maghrebu se ženy nikdy nezahalovaly. Chomejní to všechno změnil; závoj nazval "vlajkou revoluce". Není náhodou, že rok 1989 nebyl jen rokem vyhlášení fatvy na Rushdieho, ale také počátkem debaty o islámském šátku ve Francii. Ředitel školy řekl třem muslimským dívkám, že nemohou navštěvovat střední školu v Creilu, protože Francie je podle své ústavy sekulární zemí. Islámská komunita začala bojovat o to, aby mohly být islámské dívky ve školách zahaleny. "Budeme na tom trvat, dokud budeme živi", skandovali islámští fundamentalisté ve Francii.
Hidžáb byl nejdříve dovezen íránským velvyslanectvím do Alžíru. V Tunisku byla sekulární vláda odstraněna íránskými fundamentalisty po roce 1981, kdy tuniská vláda vydala oběžník zakazující používání hidžábu ve školách a ve veřejných úřadech. V uplynulých letech se Íránu podařilo přimět řadu evropských vedoucích představitelek a ministryň obléci na sebe hidžáb při návštěvě Íránu. Dostali je tak do ponižujícího stavu kulturního a symbolického podmanění.
Íránští ajatolláhové začali jako první oficiálně pronásledovat křesťanské obyvatelstvo na Blízkém východě. Dnes patří Írán na seznamu organizace Open Doors mezi deset nejhorších zemí pro křesťany. Myšlenka útoku na židovské komunity po celém světě je také íránským vynálezem: v letech 1992 a 1994 byly židovská komunita a izraelské velvyslanectví v Buenos Aires vyhozeny do povětří. Žádná země až do íránské revoluce nepopírala holocaust.
Souostroví politického islámu v Evropě, od Tariqa Ramadana po Muslimské bratrstvo, se otáčí kolem osy Katar - Írán. Egyptské Muslimské bratrstvo otevřeně spolupracovalo s revolucionáři Chomejního, když svrhli šáha a nyní ohrožují Saúdskou Arábii, Egypt a další země v regionu.
V počátcích revoluce byl národ zasažen vlnou divokého puritánství. Tisíce "prostitutek", drogově závislých a homosexuálů bylo popraveno. Na veřejných místech revolucionáři napadali lidi, kteří nerespektovali přísné nové předpisy oblékání a chování. Tehdy ještě nebyl žádný Taliban, žádný ISIS, žádný Boko Haram. Po íránské revoluci se myšlenka zahrnout právo šaría do národních zákonů rozšířila do celého islámského světa. Po revoluci Íránci vyhlásili v prvé řadě válku vlastnímu kulturnímu životu: divadla byla uzavřena, koncerty zakázány, baviči uprchli ze země, biografy byly zkonfiskovány a vysílání rozhlasu bylo zakázáno.
Myšlenka používat děti jako lidské bomby vznikla také v Íránu. Jak napsal německý učenec Matthias Küntzel: "Chomejní byl první, kdo vyvinul plnohodnotný kult smrti". Během íránsko-irácké války, ajatolláh Chomejní nechal dovést tisíce plastových klíčů z Tchaj-wanu. Tento ajatolláh posílal íránské děti přes irácká minová pole směrem k nepříteli, aby pomocí jejich těl otevřel mezeru v postavení nepřítele. Před každou misí dostaly íránské děti klíč, který si pověsily na krk; bylo jim řečeno, že si pomocí něho budou moci otevřít dveře do ráje.
Od té doby se dětští sebevražední atentátníci objevili v Gaze, Iráku, Sýrii, Nigérii a Afghánistánu.
Fatvy proti "rouhajícím se" spisovatelům, zahalování žen, útoky na židy po celém světě, pronásledování křesťanů, zneužívání dětí, vnucování islámského práva... To všechno jsou otrávené plody Chomejního revoluce a především přímé výzvy centrálním orgánům Západní civilizace. Otevře Evropa - kolébka Západní kultury a civilizace - konečně oči a přestane už tolerovat íránské tyranské ajatolláhy?
Giulio Meotti, kulturní redaktor Il Foglio, italský novinář a spisovatel.