Pokud byste stejně jako já vyrostli mezi dvěmi autoritativními vládami – vládou Íránské islámské republiky a vládou Syrské arabské republiky – pod vedením lidí jako Háfiz al-Asad, ájatolláh Alí Chameneí a Mahmúd Ahmadínežád, bylo by vaše mládí ovlivněno dvěma hlavními proudy islámu: šíitským a sunnitským islámem. Studoval jsem oba dva a jednu dobu jsem byl oddaným muslimem. Moji rodiče, kteří stále žijí v Íránu a Sýrii, pocházejí ze dvou etnicky odlišných skupin muslimů: Arabů a Peršanů.
Viděli byste také, jak je islám propletený s politikou a jak radikální islám ovládá společnost skrze náboženské právo šaría. Viděli byste, jak může radikální islám ovládat a kontrolovat každodenní rozhodování lidí: co jíst, co si obléci, s kým se přátelit nebo bavit, zkrátka cokoli.
Zažili byste obrovskou kontrolu nad každým aspektem vašeho života. Viděli byste, že radikální islám může být v rukou fundamentalistů mocným nástrojem pro rozpoutání bezbřehého násilí. Je to strach z násilí, mučení a smrti z rukou muslimských extremistů, který všechny udržuje ve stavu zoufalého podrobení.
Můj otec byl brutálně mučen – což bylo vládami jak v Íránu, tak v Sýrii zdůvodněno nějakým fundamentalistickým islámským zákonem. Potrestání se rozšířilo i na mou matku, mou rodinu a další příbuzné, kteří tak zažívali každodenní útrapy.
Ještě bolestivější pro mě ale bylo, když jsem po příchodu na Západ pozoroval postoj k radikálnímu islámu u mnohých lidí, kteří se sami označovali za liberály a levičáky.
Tito liberálové se zjevně považují za nepředpojaté, ale na islám pohlížejí zaujatě: vypadá to, že podle nich žádný radikální islám neexistuje, islám je síla Dobra, žádného Zla není schopen.
Jak mohou nevidět způsob, jakým muslimští extremisté zneužívají některé aspekty víry k legitimizaci svého jednání? Jak mohou vůbec nebrat na vědomí samotnou existenci radikálního islámu, síly, která hrozí zničit celou planetu, o mé rodině nemluvě?
Místo toho by spousta liberálů raději kritizovala přímo mě, nebo dělala, že mě vůbec nevnímá, jako bych snad učinil nějakou zahanbující chybu. Vypadá to tak, že se rádi obklopují západními muslimskými "učenci", kteří radikální islám omlouvají, ale nikdy skutečně nežili v muslimské zemi pod drtivým sevřením fundamentalistického práva šaría.
Proč tak mnoho liberálů, kteří kritizují křesťanství a náboženské přesvědčení obecně, otevírá tak oddaně svou náruč radikálnímu islámu? Proč tolik liberálů, kteří sami sabe označují za velké bojovníky za mír, sociální spravedlnost a svobodu, omlouvá všechny typy fundamentalistických islamistických zákonů?
Jestli liberálové skutečně podporují práva žen a LGBT menšin, jak sami tvrdí, proč mlčí ke každodenním popravám gayů a podrobování žen ve většině obrovského muslimkého světa? Pokud jsou liberálové zastánci svobody slova, proč jsou slepí k islamistickým vládám, jako je ta v Íránu, které popravují lidi za vyjádření názoru na základě vládních radikálních teokratických zákonů? Proč nenechají lidi na Západě vyjádřit jejich mínění, aniž by je napadali dokonce ještě před tím, než si jejich názor vyslechnou?
Liberálové tvrdí, že jsou zastánci kritického myšlení, ale nemají rádi, když kdokoli naruší jejich "komfortní zónu". Stejně jako autokraté, před kterými jsem uprchl, zjevně nechtějí, aby někdo jejich jednoduchý binární pohled na svět ohrožoval logikou či fakty.
Dokonce, i když jsou dané osoby z muslimských zemí a mají tak přímou zkušenost s islámským extremismem, mnoho liberálů vůbec nebere jejich výpovědi na vědomí. Vypadá to, že liberálové nechtějí, aby byl jejich omlouvačný pohled na radikální islám zpochybňován nebo popírán a zjevně nemají v úmyslu v tomto případě otevřít své uzavřené mysli. Pomyšlení na zpochybnění jejich názoru je zjevně zraňuje, jako by odpověď mohla znamenat, že se otočili zády k probíhajícím zločinům proti lidskosti. Jak je tedy možné, že tak mnoho liberálů odmítá pochopit, že zločiny radikálního islámu jsou zločiny proti lidskosti a aktuálně navíc ty nejrozsáhlejší?
Za druhé, tito liberálové – libující si v děravé logice sofistů – si zjevně myslí, že pokud budou svorně s islamisty kritizovat křesťanství, tak je budou mít islamisté rádi díky společnému nepříteli. V tom samém duchu nenávidí spousta liberálů republikánskou vládu USA, zatímco mnoho radikálních muslimských skupin také nenávidí republikánskou vládu USA, takže si možná hodně liberálů myslí, že je budou mít muslimové rádi díky společné nenávisti k té samé vládě. Bohužel, tito liberálové co nevidět zjistí, že nepřítel mého nepřítele není vždy mým přítelem.
Za třetí, to nejdůležitější je, že sympatizování se všemi typy islámských praktik a s radikálním islámem zjevně zapadá do širšího narativu, v rámci kterého je Západu a bělochům neustále otloukán o hlavu "imperialismus, kolonialismus a pocit nadřazenosti".
Bohužel tento pohled odmítá brát na vědomí to, že nikdo nebyl více imperialistický než muslimské armády – dobyly Persii, křesťanskou Byzantskou říši v Turecku, severní Africe a na Blízkém východě, prakticky celou východní Evropu, většinu Španělska a Řecko.
Protože islám zakazuje bezdůvodně útočit s výjimkou obrany proroka či samotného islámu, musí muslimští extremisté útoky vůči sobě neustále vyhledávat či dokonce vytvářet jejich zdání, aby sami vypadali jako oběti.
 Anjem Choudary, radikální britský islámský duchovní, odsouzený na konci minulého roku britským soudem k pěti a půl letům vězení za povzbuzování lidí k připojení se k Islámskému státu. (Zdroj fotografie: Dan H/Flickr) |
Mnoho liberálů, kteří neznají pozadí událostí, těmto tvrzením věří. Když straní "druhé straně", možná cítí morální nadřazenost: pomáhají, dávají přednost "druhé straně", zachraňují "oběti"! Ale tato morální nadřazenost je povrchní a není vůbec na místě. Je daleko více podobná situaci, ve které chlapec, vrah svých rodičů, žádá soudce o shovívavost proto, že je sirotek (autor zde má na mysli židovský pojem chucpe - poznámka překladatele).
Možná proto odmítá mnoho liberálů naslouchat kritice radikálního islámu a nuancí některých jeho aspektů. Pokud by radikální islám nebyl nadále zobrazován v roli oběti, nemohli by se dále vydávat za morálně nadřazené z důvodu jeho obrany. Ironicky jde o stejný motiv jako v případě radikálních islamistů, kteří se cítí morálně nadřazeni díky obhajobě islámu.
Liberálové jsou zmateni a nevědí, jak mají odpovědět, protože já jsem muslim, vyrostl jsem v muslimských zemích – nejsem západní muslim, který nikdy nežil v islámské společnosti. Nejsem dokonce ani západní konzervativec, se kterými jsou liberálové také na kordy. Mnoho liberálů zůstane u vlastní fantazie a binárního myšlení, stejně jako lidé, kteří spokojeně vstoupili do svazku manželského spíše s přeludem než skutečnou osobou a navzdory vršícím se důkazům tuto fantazii odmítají opustit. Je to jako pokoušet se příteli vysvětlit, že striptérka, kterou si chce vzít za ženu, nechce zůstat doma, aby rodila děti a vařila. Je na svém snu tak citově závislý, že udělá všechno proto, aby jej ochránil (viz Teorie kognitivní disonance, poznámka překladatele).
Nakonec, což je zcela zřejmé, jsou liberálové stejně jako všichni ostatní vedeni snahou o udržení svých finančních a politických zájmů. Tyto hmotné a sociální investice jsou také ohrožovány tím, že se dozvědí o muslimech, co prožili útlak a mučení pod nadvládou radikálního islámu. Tito liberálové správně dovozují, že tato nová informace může způsobit střet zájmů, takže se možná rozhodnou, že je nejbezpečnější ji vůbec nevzít na vědomí. Místo toho mnoho liberálů a levičáků takové muslimy kritizuje či ignoruje, aby své zájmy ochránili.
Konečně, krátký vzkaz liberálům může vypadat asi takto: Drazí liberálové, pokud skutečně stojíte za hodnotami jako mír, sociální spravedlnost, volnost a svoboda, tak váš omlouvačný pohled na radikální islám je v naprostém protikladu ke všem těmto hodnotám. Váš pohled dokonce ztěžuje snahu mnoha muslimů o mírovou reformu islámu a zlepšení právě těchto hodnot. Váš pohled na radikální islám navíc bohužel podporuje násilí a represi milionů lidí – žen, dětí, otroků, všech lidí, o kterých tvrdíte, že je chcete chránit. Oni jsou skutečnými oběťmi. Jsou každodenně podrobováni, odlidšťováni, biti, znásilňováni, terorizováni a mučeni těmi, kdo praktikují radikální islám a právo šaría, které je jádrem fundamentalismu. Je na čase otevřít oči a mysl a pochopit to, co máte přímo před očima.
Dr. Majid Rafizadeh, politolog a badatel na Harvardově univerzitě, je prezidentem International American Council on the Middle East (Mezinárodní americké rady pro Blízký východ) a autorem knihy "Peaceful Reformation in Iran's Islam". Můžete mu napsat na Dr.rafizadeh@post.harvard.edu.