Paříž, 4. dubna 2017, 4 hodiny ráno. Kobili Traore, muslim z Mali, se vloupá do bytu své sousedky Sarah Halimi. Ví, že je Židovka. V minulosti ji opakovaně častoval antisemitskými urážkami.
Paní Halimi a její rodina na něj v minulosti podali několik stížností a žádali policii, aby zasáhla. Policie pokaždé odpověděla, že se Traore nedopustil trestného činu a že nechce být obviněna z protimuslimských předsudků.
V ten den se Traore rozhodne přejít od slov k činu. Surově paní Halimi zbije. Mučí ji. Paní Halimi křičí a sousedé volají policii. Tentokrát policie koná - ale naprosto nedostatečně.
Když policisté dorazí ke dveřím bytu paní Halimi, slyší, jak Traore křičí "Alláhu Akbar" a "šejtan" ("démon"). Rozhodnou se utéct, což je nepochopitelné porušení povinnosti. Vycházejí z budovy a žádají o posily.
Posily přijíždějí o hodinu později, v 5:30 hodin. Příliš pozdě. Pár minut předtím vyhodil Traore paní Halimi z okna. Je mrtvá. Její tělo leží na chodníku o tři patra níže. Je to jednoznačně antisemitská vražda spáchaná muslimem, který se dovolával jména Alláhova.
 Paní Sarah Halimi. (Fotografii laskavě poskytla rodina.) |
Traore je zatčen a vypovídá, že mu Korán přikázal vraždit, přesto není poslán do vazby. Místo toho je poslán do psychiatrické léčebny. Dosud tam je. Ve francouzských médiích o tom, co se stalo, téměř nikdo nehovoří, stále ještě ne. Několik novinářů, kteří prolomili toto mlčení, označilo tuto vraždu za "náhodný zločin", kterého se dopustil "šílenec". Nikdo z nich neřekne, že vrah je muslim, který se dovolával jména Alláhova a že jeho oběť byla Židovka.
O tři dny později zorganizují židovští lídři na místě činu shromáždění. Zúčastní se jej pouze Židé. Jsou uvítáni podobnými urážkami, které byly použity proti paní Halimi předtím, než byla zavražděna. Ze sousedních budov na ně házejí láhve a kovové předměty.
Rodina paní Halimi žádá úřady o vysvětlení a žádá o zpřístupnění psychiatrické zprávy, která byla vyhotovena, když Traoreho internovali. Rodina nedostává žádnou odpověď. Joel Mergui, předseda Centrální konzistoře, instituce spravující židovské náboženství ve Francii, podává žalobu. Sestra paní Halimi případem pověřuje slavného právníka Gillese-Williama Goldnadela, předsedu Asociace "Francie-Izrael".
V komentáři publikovaném v deníku Le Figaro Goldnadel zdůrazňuje, že "vrah má klasický profil obvyklého islámského zločince" a dodává, že Traore "se na psychiatrii nikdy neléčil". Poznamenává také, že vražda se stala krátce před francouzskými prezidentskými volbami a jakákoliv zmínka o antisemitské vraždě spáchané muslimem by v té době pravděpodobně neposloužila zájmům Emmanuela Macrona, kandidáta podporovaného Muslimským bratrstvem ve Francii. Goldnadel poukazuje na to, že francouzské úřady učinily "politické rozhodnutí".
Nyní, když je Emmanuel Macron prezidentem, se zdá, že se toto politické rozhodnutí nemění.
Vražda paní Sarah Halimi není první antisemitská vražda spáchaná muslimy ve Francii v posledních letech. Před dvanácti lety byl unesen Ilan Halimi, tři týdny byl mučen, a poté byl brutálně zavražděn gangem, vedeným muslimem z Pobřeží slonoviny Youssoufem Fofanou. V březnu 2012 zastřelil Mohamed Merah, francouzský džihádista, který absolvoval výcvik v Afghánistánu, na dvoře židovské školy v Toulouse rabína Jonathana Sandlera, jeho dva syny Arieeho, 6 let, Gabriela, 3 roky, a Miriam Monsonego, 8 let. V košer supermarketu ve východní části Paříže zavraždil v lednu 2015 Amedy Coulibaly, muslim, který slíbil oddanost Islámskému státu, čtyři muže: Philippa Brahama, Yohana Cohena, Yoava Hattaba a Françoise-Michela Saada.
Francouzská média pokaždé téměř vymazala antisemitskou a islámskou povahu těchto vražd.
Vrazi Ilana Halimiho byli popsáni jako "tápající mladíci", kteří se chtěli snadno dostat k penězům. Mohamed Merah byl původně popsán jako mladý muž, frustrovaný tím, že ho nevzali do francouzské armády. Amedy Coulibaly byl prezentován jako zlodějíček, který náhle sklouzl k "radikalizaci".
Francouzské úřady prohlašují, že nemilosrdně bojují proti antisemitismu, ale zdá se, že jediný antisemitismus, proti kterému bojují a který jedině odsuzují, je ten, který vyvstává na krajní pravici. Během francouzské prezidentské volební kampaně byla Národní fronta s Marine Le Pen v čele utkvěle prezentována jako absolutní nebezpečí pro francouzské Židy. Marine Le Pen není bez chyb, ale jako jediná z kandidátů na prezidenta se odvážila spojit souvislosti, pohlédnout pravdě do očí a říci, že mezi francouzskými muslimy prudce stoupá antisemitismus, který vede k vraždám. Důkazy svědčí o tom, že krajně pravicový antisemitismus ve Francii zmírá. Soubory Národního úřadu pro sledování antisemitismu (BNVCA, Bureau National de Vigilance Contre L'Antisemtisme) dokumentují, že všechny antisemitské útoky spáchané ve Francii po více než dvě desetiletí byly spáchány muslimy a islamisty. Francouzské úřady to vědí, ale rozhodly se to zamést pod koberec a chovat se, jakoby se nic nedělo.
Žádná z francouzských organizací, které proti antisemitismu údajně bojují, o muslimském antisemitismu nemluví, a proto proti němu žádná z nich ani nebojuje. Mluvit na francouzském území veřejně o muslimském antisemitismu, vás může dovést až před soud. Právě to se nedávno stalo intelektuálům, jako jsou Georges Bensoussan a Pascal Bruckner, a mnohým jiným. Kolektiv proti islamofobii ve Francii (CCIF, Collectif Contre l'Islamophobie en France) sleduje všechny "islámsky nekorektní" prohlášení, požaduje potrestání a je často úspěšný. Dokonce i organizace, které předstírají, že bojují proti antisemitismu, se někdy připojují k CCIF v boji proti někomu, kdo poukáže na muslimský antisemitismus.
Islámský antisemitismus je ve Francii takové tabu, že dokument, který na toto téma natočil francouzsko-německý televizní kanál ARTE, byl zrušen poté, co se ředitelé TV stanice seznámili s jeho obsahem. Vedení společnosti ARTE očekávalo vehementní odsouzení "fašistů". Když zjistili, že tvůrci tohoto dokumentu, Joachim Schroeder a Sophie Hafner, mluvili o všudypřítomné nenávisti vůči Židům na "muslimských předměstích", tak rozhodli, že dodaný dokument nebyl ten, který si objednali, a hodili jej do koše. Protože je film vlastnictvím společnosti ARTE, tak se nikdy v televizi vysílat nebude.
Týden před francouzskými prezidentskými volbami navštívil Emmanuel Macron Památník holocaustu v Paříži a využil tuto návštěvu k tomu, aby ze hry vyšachoval svoji soupeřku Marine Le Pen, a odsoudil "antisemitismus, který zabíjel Židy v Evropě" před sedmi desetiletími. Neodsoudil však antisemitismus, který zabíjí Židy ve Francii dnes. Neudělal to předtím, než byl zvolen. Stále to ještě neudělal. Pravděpodobně to neudělá nikdy. Ví, že by tím nic nezískal. Potřebuje podporu muslimských voličů a nechce ji ztratit. Židovské hlasy nemají ve Francii žádnou váhu, jsou zanedbatelné.
Průzkum provedený před několika měsíci pro Institut Montaigne ukázal, že antisemitismus je mezi francouzskými muslimy velmi rozšířen. Zdá se, že 27 % z nich (50 % z nich je mladších 25 let) podporuje myšlenky Islámského státu (ISIS): tyto aspekty průzkumu byly sotva někde zmíněny. Nedávno o nich v televizní debatě hovořil novinář Ivan Rioufol. Okamžitě proti němu byla podána stížnost.
2. června 2017 byla zveřejněna petice podepsaná 16 spisovateli, novináři a akademickými pracovníky, která požadovala, aby byla věnována větší pozornost vraždě paní Sarah Halimi. Francouzské ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že psychiatři dospěli k závěru, že v době, kdy se vražda stala, nebyl vrah odpovědný za své činy a že možná ani nehodlal vraždit. Traore stráví dva nebo tři roky v psychiatrické instituci a pak bude propuštěn.
Pařížská čtvrť, kde paní Sarah Halimi žila, je "no-go zóna", podobně jako téměř 600 dalších čtvrtí a okrsků ve Francii. Většina Židů, kteří stále žijí ve Francii, se z "no-go zón" odstěhovala a vyhýbá se jim, stejně jako většina ostatních Francouzů. Sarah Halimi se neodstěhovala a zaplatila za to cenu nejvyšší. Všichni, kdo ji znali, se shodují na tom, že to byla hodná paní, ale byla Židovkou v době, kdy je ve Francii nebezpečné být Židem.
Stále více Židů, kteří mají dostatek finančních prostředků, Francii opouští. Židé, kteří finanční prostředky k emigraci nemají, vědí, že musí být opatrní, ať jsou kdekoliv ve Francii. Pokud žijí v islamizované čtvrti nebo v její blízkosti, vědí, že pokud je přijde zabít džihádistický vrah, tak musí rychle posbírat své věci a uprchnout: jejich životy jsou v sázce a nikdo jim nepomůže.
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.