 Turecko je teoreticky spojencem NATO. Turecko také teoreticky vede s Evropskou unií přístupové rozhovory, jejichž cílem je plné členství Turecka v EU. Ve skutečnosti je obojí pouhá iluze. Pocit vzájemného odcizování se Turecka a Západu je vzájemný a stále sílí. Je to nevyhnutelný důsledek dvou desetiletí islamizace Turecka prováděné tureckou vládou. Na snímku: Turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu (uprostřed) a tehdejší šéfka zahraniční politiky EU Federica Mogherini (vpravo) na 54. zasedání Rady přidružení EU – Turecko v Bruselu 15. března 2019. (Foto: Emmanuel Dunand / AFP prostřednictvím Getty Images) |
Turecko je teoreticky spojencem NATO. Turecko také teoreticky vede s Evropskou unií přístupové rozhovory, jejichž cílem je plné členství Turecka v EU. Ve skutečnosti je obojí pouhá iluze.
V září 2010 proběhly v tureckém vzdušném prostoru společné manévry tureckého a čínského letectva. V roce 2011 turecká vláda oznámila plány na stavbu balistické rakety s doletem 2 500 kilometrů. V roce 2012 se Turecko připojilo k Šanghajské organizaci pro spolupráci a navázalo s ní partnerský dialog. (Dalšími partnery pro dialog byly Bělorusko a Srí Lanka; pozorovatelský status měly Afghánistán, Indie, Pákistán, Írán a Mongolsko.) Od té doby turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan mnohokrát řekl, že pokud bude Turecku nabídnuto plné členství v Šanghajské organizaci pro spolupráci, tak Ankara přestane usilovat o vstup do EU.
V září 2013 Turecko oznámilo, že si pro vytvoření svého prvního systému protivzdušné a protiraketové obrany s dlouhým doletem vybralo čínskou společnost. Poté Ankara tuto smlouvu smetla ze stolu a snažila se získat ruský protiletadlový raketový systém S-400, což nakonec vedlo k vyřazení Turecka z nadnárodního konsorcia vyrábějícího stíhačku páté generace F-35. Spor o nákup S-400 nakonec také vedl k tomu, že USA vůči Turecku vyhlásily sankce podle zákona CAATSA (Countering America's Adversaries Through Sanctions Act, Zákon o boji proti americkým protivníkům prostřednictvím sankcí).
Sociopoliticky se Turecko Západu neustále vzdaluje. Nový průzkum tureckého veřejného mínění provedený agenturou Areda Survey ukázal, že:
- Na dotaz, které země považují za bezpečnostní hrozbu pro svou zemi, jmenovalo 54,6 % Turků mimo jiné USA, 51 % Izrael; 31,1 % Spojené arabské emiráty a 30,7 % Saúdskou Arábii.
- 35,5 % Turků považuje USA za nespolehlivého spojence; 32,8 % Turků si myslí, že USA jsou kolonialistický stát.
- 72,2 % Turků nesouhlasí s jakýmkoliv druhem spolupráce s USA.
- Na otázku, se kterou ze dvou zemí by Turecko mělo rozvíjet své vztahy, se 78,9 % Turků vyjádřilo pro spolupráci s Ruskem, zatímco 21,1 % Turků se vyjádřilo pro spolupráci s USA.
- 58,2 % Turků si myslí, že Rusko je jejich strategickým spojencem.
- 69,3 % Turků si myslí, že akvizice ruského protiletadlového raketového systému S-400 byla správným rozhodnutím.
Odcizování se Turecka Západu a západním institucím je na Západě opětované. Nový evropský průzkum ukázal, že Evropané, kteří byli kdysi vyhlídkou na členství Turecka v EU nadšeni, nyní cítí, že Turecko do jejich politické kultury nepatří.
V dubnu provedl think tank Evropská rada pro zahraniční vztahy (European Council on Foreign Relations) průzkum, jehož se zúčastnilo více než 17 000 lidí z 12 evropských zemí. Průzkum zjistil, že:
"Turecko je jedinou zemí, kterou více Evropanů považuje spíše za protivníka než za nezbytného partnera. Vzhledem k tomu, že Turecko je – na rozdíl od Číny, Ruska, Indie a Japonska, které Evropané považují za menší hrozbu – členem NATO, je toto zjištění docela znepokojivé. Pouze 25 % Evropanů považuje Turecko za nezbytného partnera a pouze 4 % Evropanů jej považují za spojence se společnými hodnotami a zájmy. V Německu považuje Turecko za protivníka 41 % dotázaných respondentů."
"Náš průzkum ukazuje, že Evropané obecně upřednostňují spíše kooperativní než konfrontační zahraniční politiku. Myšlenka 'strategických partnerství' je v DNA Evropanů hluboce zakořeněna. Evropané zároveň chápou, že existují aspekty jejich vztahů s Ruskem, Čínou a Tureckem, které z těchto zemí činí rivaly nebo dokonce protivníky Evropy."
Turecko nemá lepší pověst ani na druhé straně Atlantiku. To, že americký prezident Joe Biden 24. dubna 2021 použil slovo "genocida", zřejmě hluboce problematické americko-turecké vztahy nezměnilo, ale posiluje to politickou izolaci Turecka a oslabuje to jeho argumenty ohledně toho, zda ke genocidě v letech 1915 – 1924 došlo či nedošlo, a dále destabilizuje vše, co zbylo z "měkké síly" Ankary. "Americký lid vzdává čest všem Arménům, kteří zahynuli při genocidě, která začala před 106 lety," řekl prezident Biden při příležitosti Dne památky genocidy Arménů. Tímto prohlášením se Joe Biden stal prvním americkým prezidentem, který oficiálně uznal genocidu Arménů.
Bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Donalda Trumpa John Bolton nedávno oznámil, že se stal členem poradní rady Projektu turecké demokracie (Turkish Democracy Project) – nové neziskové organizace, která má v plánu "se zabývat neutěšeným stavem demokracie v Turecku".
Na svém webu Projekt turecké demokracie uvádí, že je "neziskovou, nestranickou, mezinárodní politickou organizací, která vznikla v reakci na nedávný odklon Turecka od demokracie směrem k autoritářství."
"Ohledně Turecka je na čase bít na poplach," napsal Bolton ve svém oznámení na Twitteru. A popsal Ankaru jako bývalého spolehlivého spojence NATO, který se mezitím nepřijatelně přimknul k Rusku.
1. července 2021 USA přidaly Turecko na seznam zemí, které v uplynulém roce používaly dětské vojáky. Tento krok pravděpodobně dále zkomplikuje již tak napjaté vztahy mezi Ankarou a Washingtonem. Americké ministerstvo zahraničí ve své Zprávě o obchodování s lidmi vydané v roce 2021 uvedlo, že Turecko poskytuje "hmotnou podporu" Divizi sultána Murada – frakci syrské opozice, kterou Ankara dlouhodobě podporuje. Divize sultána Murada podle Washingtonu rekrutuje a využívá dětské vojáky.
Pocit vzájemného odcizování se Turecka a Západu je vzájemný a stále sílí. Je to nevyhnutelný důsledek dvou desetiletí islamizace Turecka prováděné tureckou vládou. Turecko se stalo jakousi miniaturní verzí Ruska a Západ s tím bude mít plné ruce práce.
Burak Bekdil je jeden z předních tureckých novinářů, nedávno vyhozený po 29 letech z předních tureckých novin za to, že psal pro Gatestone Institute o dění v Turecku. Je spolupracovníkem Middle East Forum.