 Ovládnutí Afghánistánu Tálibánem je pro USA debakl a jeho důsledky se brzy ukážou. Za to, co se děje a co bude následovat, nese odpovědnost především Bidenova administrativa a samotný prezident Joe Biden. Na snímku: Biden mluví 20. srpna 2021 v Bílém domě o evakuaci amerických občanů a ohrožených Afghánců. (Foto: Andrew Caballero-Reynolds / AFP prostřednictvím Getty Images) |
Ovládnutí Afghánistánu Tálibánem je pro USA debakl a jeho důsledky se brzy ukážou. Za to, co se děje a co bude následovat, nese plnou odpovědnost především Bidenova administrativa a samotný prezident Joe Biden; míru neschopnosti, kterou tato administrativa projevila, jsme v USA neviděli od neblahých dob prezidentování Jimmyho Cartera.
8. července 2021 prezident Biden řekl: "Afghánská armáda má 300 000 vojáků – stejně dobře vyzbrojených jako jsou vojáci jakékoliv jiné armády na světě – a letectvo. Proti ní stojí přibližně 75 000 bojovníků Tálibánu." Převzetí země Tálibánem, dodal, "není vůbec neodvratné." Ale Biden se mýlil. Většina afghánské armády, se pravděpodobně hned poté, co se americká armáda stáhla z letecké základny Bagrám, celkem racionálně rozhodla, že se ani nepokusí bojovat.
"Vynaložením jednoho bilionu dolarů na výcvik, vybavení a vyzbrojení stovek tisíc vojáků Afghánských národních bezpečnostních a obranných sil vyspělou výzbrojí" se dosáhlo toho, že se "vyspělá výzbroj" poskytnutá Spojenými státy americkými a zaplacená americkými daňovými poplatníky dostala do rukou teroristů, proti nimž měla být použita. Afghánistán je nyní nejlépe vyzbrojeným teroristickým státem na světě.
V rozporu s floskulí, která je donekonečna opakována ve zjevné snaze přesvědčit ostatní o tom, že je to pravda – že "po 20 letech si všichni přáli, aby USA z Afghánistánu odešly" – mají USA zhruba 70 let vojáky v Německu a Jižní Koreji, což je relativně umírněná "pojistka", která také neměla být "navždy". USA se předáním Afghánistánu tomu stejnému Tálibánu, který hostil Al-Káidu, která 11. září 2001 zavraždila v USA téměř 3000 lidí, těmto obětem vysmály. USA brzy zjistí, že budou muset bojovat s ještě většími finančními náklady a lidskými ztrátami, protože jejich nepřátelé snažící se zlikvidovat Ameriku budou nyní vybaveni americkými zbraněmi a nebudou americkou armádou nijak ohrožováni.
Moderátor Jake Tapper se 15. srpna v pořadu televize CNN "Stav unie" zeptal amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena, zda se Bidenova administrativa cítila stejně jako při pádu Saigonu v roce 1975 – během bezhlavé evakuace amerického velvyslanectví v Saigonu pomocí vrtulníků, poté co byl Saigon obsazen jednotkami komunistického Severního Vietnamu. Blinken mu odpověděl: "Současná situace není Saigon." Ale v Kábulu to bylo daleko horší. Liší se to pouze tím, že ambasáda byla v Kábulu místo v Saigonu, a že město dobyli místo komunistů islamisté. Na letišti v Kábulu se tisíce Afghánců několik dní pokoušely dostat na palubu amerických letadel odlétajících ze země. Pár Afghánců, kteří k letadlům pronikli a drželi se při startu podvozku, se zřítilo na zem a zahynulo. "Podařilo se nám dosáhnout našich cílů," řekl Blinken.
Dostupné zpravodajské informace naznačují, že Al-Káida území Afghánistánu ve skutečnosti nikdy neopustila; nyní, když zemi ovládají jejich džihádističtí spojenci se členové Al-Káidy již čile reorganizují.
Prezident Biden a ministr zahraničí Blinken tvrdili, že je americké zpravodajské služby neinformovaly o tom, že je Tálibán dost silný na to, aby se chopil moci v zemi během několika týdnů a že se afghánská vláda rychle zhroutí. Zpráva vydaná Kongresem před šesti měsíci konstatovala, že Bidenova administrativa bude muset změnit své plány: "Nezodpovědné stažení amerických vojsk by v Afghánistánu pravděpodobně vedlo k nové občanské válce a povzbudilo by to protiamerické teroristické skupiny k obnovení jejich činnosti, což by mohlo ohrozit naši vlast, a navíc by jim to darovalo narativ vítězství." Další varování následovala. Bidenova administrativa se ale nedala zviklat v uskutečňování svého plánu.
Přestože byl pád Kábulu předvídatelný již dlouho před 15. srpnem, tak se zdálo, že americká ambasáda v Kábulu byla pádem města naprosto zaskočena. Pracovníci velvyslanectví začali ničit dokumenty až poté, co Tálibán dorazil k branám Kábulu, a na letiště byli transportováni až na poslední chvíli. Americká ambasáda je nyní v rukou Tálibánu.
Afghánci snažící se uprchnout před Tálibánem, obsadili přistávací dráhu a letiště v Kábulu se ponořilo do chaosu. Kontrolu nad letištěm musela převzít americká armáda. Do Afghánistánu naprosto ovládaného Tálibánem bylo znovu posláno 7 000 amerických vojáků – do situace mnohem horší, než když jej opouštěli. V Afghánistánu uvízlo až 40 000 Američanů. Američané, kteří požádali o pomoc své velvyslanectví, nejprve obdrželi zprávu, aby pokračovali v cestě na letiště v Kábulu, zpráva však obsahovala toto varování: "VLÁDA SPOJENÝCH STÁTŮ NEMŮŽE ZABEZPEČIT BEZPEČNÝ PŘÍSTUP NA MEZINÁRODNÍ LETIŠTĚ HÁMIDA KARZAJE". Následovalo varování, aby na letiště NECHODILI, dokud nedostanou další pokyny.
Navzdory tvrzením prezidenta Bidena Tálibán mezitím přístup na letiště zablokoval. Američany, kteří se přesto snažili na letiště dostat, bojovníci Tálibánu zbili a vzali jim cestovní pasy. Existují zprávy o tom, že bojovníci Tálibánu chodí "se seznamy" od dveří ke dveřím a vraždí Afghánce, kteří spolupracovali s USA.
Američanům zanechaným v Kábulu na pospas svému osudu hrozí, že je Tálibán, nebo jiné islamistické skupiny, zajmou jako rukojmí. Tito lidé se naprosto oprávněně cítí svojí vládou opuštěni a naprosto oprávněně mají strach o svůj život. Francouzi, Britové, Němci, Australané a Češi se vydali za nepřátelské linie, aby zachránili své uvízlé občany, ale to Američané neudělali. Pentagon a ministerstvo zahraničí přiznaly, že ani nevědí, kolik je vlastně v Afghánistánu Američanů. Jak by tedy mohly vědět, kde jsou?
Ženy v Afghánistánu jsou znásilňovány, ubíjeny k smrti a vražděny za to, že nemají na sobě burku, jedné dívce byly vypíchnuty oči. Jsou sepisovány "seznamy" žen a nezletilých dívek, které mají být uloveny jako sexuální otrokyně a manželky pro "bojovníky".
Prezident Biden a ministr zahraničí Blinken ze všeho jako obvykle obviňují bývalého prezidenta Donalda J. Trumpa, který chtěl, aby Spojené státy opustily Afghánistán – ale ne takhle. Trump údajně plánoval ponechat v Afghánistánu malé vojenské jednotky a zjevně měl plán na řádné vojenské stažení – striktně podle toho, jaké tam budou místní podmínky. Trump zřejmě neplánoval stažení amerických jednotek uprostřed letní bojové sezóny Tálibánu, ale plánoval jej naopak na zimu, když se bojovníci Tálibánu tradičně přesouvají do Pákistánu. Trump neměl v plánu zanedbat konzultace s evropskými spojenci a rozhodně se neplánoval stáhnout z hlavní americké letecké základny Bagrám před evakuací všech Američanů a jejich spolupracovníků, kterým USA slíbily záchranu.
Zdá se, že Trump pochopil to, co Bidenova administrativa ignoruje: že teroristé spíše než diplomacii rozumí síle – jak řekl Usáma bin Ládin: "Když lidé vidí silného a slabého koně, tak se jim přirozeně líbí ten silný kůň." Donald Trump nedávno vyprávěl, co řekl do telefonu nejvyššímu veliteli Tálibánu Hajbatulláhovi Achúndzádovi, aby mu vysvětlil, co by se stalo, kdyby Tálibán nedodržel jejich dohody:
"Vrátíme se a udeříme na vás silněji, než jsme v minulosti zaútočili na jakoukoliv zemi. A první bomba bude svržena na Tvoji vesnici, přesně tu vesnici kde se teď nacházíš se všemi svými lidmi."
Krátce poté, co Trump zavěsil telefon, zaútočil Tálibán na afghánské jednotky; americké letouny okamžitě zareagovaly leteckým úderem a mluvčí Tálibánu Suhail Shaheen následně zveřejnil na Twitteru zprávu, že Tálibán "plánuje implementovat všechny části dohody jednu po druhé, aby zabránil eskalaci konfliktu."
Po Bidenově inauguraci se vše změnilo. Velitel 9. ústředního velitelství letectva USA (9 AF/USAFCENT) generálporučík Gregory Guillot řekl, že poté, co se Bidenova administrativa ujala funkce, došlo k prudkému snížení počtu leteckých úderů v Afghánistánu. Trump udržoval na letecké základně Bagrám stíhačky a ozbrojené drony; Biden 5. července – bez toho, že by upozornil afghánskou armádu – nařídil základnu evakuovat. Bezprostředně poté, co Američané odešli, Tálibán základnu Bagrám vyplenil, získal všechnu zde zanechanou výstroj a výzbroj a také osvobodil tisíce bojovníků jak Talibánu, tak Al-Káidy, které tam americká armáda věznila.
Když členové Bidenovy administrativy zjistili, že prezidentova absence vyvolává zděšené reakce i v devótních mainstreamových médiích, oznámili ráno 16. srpna, že Biden uspořádá odpoledne tiskovou konferenci. Po několika dnech mlčení Biden tedy 16. srpna přečetl 19minutový projev, ve kterém prohlásil, že si stojí za rozhodnutím opustit Afghánistán, a dokonce se pokusil hodit vinu na afghánské bezpečnostní síly, které obětovaly odhadem 66 000 mužů. Biden poté z tiskové konference odešel, aniž by odpověděl na otázky, a vrátil se do Camp Davidu, kde pokračoval ve své letní dovolené. Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi poté ocenila jeho "silné vedení".
11. srpna, kdy vyšlo najevo, že Tálibán převezme moc, mluvčí Bílého domu Jen Psaki řekla: "Tálibán se musí také rozhodnout, jakou roli chce hrát v mezinárodním společenství."
Odpověď dorazila 15. srpna – v den dobytí Kábulu – když jeden z tálibánských velitelů Muhammed Arif Mustafa jednomu novináři řekl:
"Jednoho krásného dne mudžahedíni zvítězí a islámské právo se vrátí nejen do Afghánistánu, ale bude nastoleno po celém světě. My nespěcháme. Pevně věříme, že to jednou přijde. A džihád skončí teprve tehdy, až když toho docílíme."
Administrativa George W. Bushe zničila základny Al-Káidy a svrhla režim Tálibánu v reakci na útoky na USA 11. září 2001. Tyto útoky byly zorganizovány na afghánské půdě vůdci Al-Káidy, zatímco byl v zemi u moci Tálibán. O dvacet let později se zdá, že neexistuje důvod, proč by Tálibán měl vyhánět džihádisty a bojovníky Al-Káidy a ISIS, kteří se v zemi zdržují. Naopak to vypadá, že Afghánistán je ochoten se stát bezpečným útočištěm islamistických teroristických skupin, které se nyní radují, když vidí slabost USA, a nepochybně ji vnímají jako povzbuzení k eskalaci džihádu. Riziko islámských teroristických útoků na celém světě právě prudce vzrostlo.
Další důsledky budou brzy následovat.
Před dvěma desetiletími byl Tálibán nepřátelský vůči šíitům a šíitské verzi islámu, a kvůli tomu měl špatné vztahy s Íránem. Když Tálibán v roce 1998 zavraždil devět Íránců na íránském konzulátu ve městě Mazáre Šeríf, tak mu Írán málem vyhlásil válku. To všechno je ale dnes již minulostí. V listopadu 2019 se jeden z vůdců Tálibánu mulláh Abdul Ghání Baradar setkal v Teheránu s íránským ministrem zahraničí Mohammadem Džavádem Zarífem a jednal s ním o zajištění míru a bezpečnosti v Afghánistánu." V lednu 2021 spolu jednali znovu. Nyní, když Tálibán znovu získal moc v Kábulu, je Írán zřejmě připraven s ním spolupracovat. Írán, který sunnitské islamistické organizace podporuje, pokud slouží jeho cílům, je již léta domovem vůdců Al-Káidy. Írán zjevně již nejméně deset let chápe, že financování a vyzbrojování Tálibánu podpoří nejen vzájemné užší vztahy, ale také povede k tomu, že se Spojené státy z Afghánistánu stáhnou. "S Íránem jsme vždy chtěli navázat dobré vztahy," řekl mluvčí Tálibánu Zabihulláh Mudžáhid 31. července, "protože Írán má islámský systém a v tom jsme zajedno. Proto jsme Írán požádali, aby nás oficiálně uznal." Afghánští uprchlíci se snaží nalézt útočiště také v Íránu; mnozí už tam nakonec jsou. Írán se ovšem může pokusit jejich počet omezit.
Rusko má zřejmě v úmyslu zajistit, aby se Tálibán nepokusil destabilizovat Tádžikistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a Turkmenistán. Rusko nedávno dokončilo společná vojenská cvičení s jednotkami z Tádžikistánu a Uzbekistánu. A zdá se, že si spokojeně mne ruce, když vidí americkou porážku a zdá se, že bude chtít s nepřítelem USA navázat ekonomické a strategické vazby. Poradce Vladimira Putina Fjodor Lukjanov řekl: "Nemůžete Rusku vyčítat to, že kvůli tomu, co se děje v Kábulu, cítí určité zadostiučinění." A zvláštní zmocněnec ruského prezidenta pro Afghánistán Zamir Kabulov zase řekl: "Už dávno jsem přesvědčen, že je daleko lehčí se dohodnout s Tálibánem než s loutkovou vládou v Kábulu."
Rusko je shodou okolností spojencem Íránu i Číny, která v březnu 2021 s Íránem podepsala na 25 let hospodářskou a vojenskou dohodu. Čínský komunistický režim již oznámil, že se těší na "přátelství a spolupráci s Tálibánem". "Afghánský Tálibán," dodala mluvčí čínského ministerstva zahraničí Chua Čchun-jing, "mnohokrát vyjádřil přání mít s Čínou dobré vztahy... s očekáváním, že se Čína bude podílet na procesu obnovy a rozvoje Afghánistánu." Afghánistán má bohaté přírodní zdroje, včetně ložisek vzácných kovů, jejichž hodnota se odhaduje na více než 3 biliony dolarů, ale zatím nemá vybudovánu žádnou těžební infrastrukturu.
Pokud Tálibán nezaútočí na Čínu a její spojence a nebude vyvolávat potíže ohledně Ujgurů – muslimů, které Čína v provincii Sin-ťiang brutálně potlačuje – tak je Čína bezpochyby připravena přeměnit Afghánistán ve svou ekonomickou kolonii. Zdá se, že Tálibán již projevil svou "dobrou vůli" vůči Číně tím, že jí poskytl prostředky k identifikaci Ujgurů žijících v Afghánistánu a pomohl je deportovat zpět do Číny.
Vítězství Tálibánu je také vítězstvím Číny, která bude v blízké budoucnosti s největší pravděpodobností hrát v Afghánistánu dominantní roli. Čína je tak opět o něco blíže ke globální hegemonii, která je jejím cílem.
Vítězství Tálibánu je také vítězstvím Pákistánu, Ruska a Íránu, které bezpochyby hodlají využít nedávného vývoje událostí.
Podle deníku Washington Post má Pákistán na vítězství Tálibánu větší podíl, než si USA jsou ochotny připustit. Pákistánská hranice s Afghánistánem je odedávna "notoricky propustná". Organizace Human Rights Watch informuje:
"Ze všech zahraničních mocností snažících se ovlivňovat probíhající boje se Pákistán vyznačuje jak svými dalekosáhlými cíli, tak i mírou svého úsilí, které zahrnuje získávání finančních prostředků pro Tálibán, poskytování diplomatické podpory Tálibánu v zahraničí, zajišťování výcviku pro bojovníky Tálibánu, nábor kvalifikovaných a nekvalifikovaných pracovních sil pro služby v armádách Tálibánu, plánování a usměrňování ofenzív a útoků, zajišťování dodávek munice a paliva a při několika příležitostech zjevně přímo poskytování bojové podpory."
Nejenže Pákistán historicky pomohl Tálibánu vojensky a strategicky, ale má také rostoucí ekonomické, vojenské a strategické vazby s Čínou. Čína, která neudělala nic pro omezení pákistánské podpory Tálibánu, může z této situace jen těžit.
Čína, Pákistán, Rusko, Írán a Tálibán mají různé pohledy na svět, ale mají tři věci společné: jsou nepřáteli USA a západního světa, chtějí vidět Spojené státy ponížené a poražené a chtějí je vypudit z regionu. A Spojené státy byly skutečně poníženy, poraženy a vypuzeny z regionu. Jejich nepřátelé vyhráli.
Západoevropští lídři Bidenovu administrativu celé měsíce nekritizovali: zdálo se, že je baví pozorovat slabou, nekompetentní a destruktivní administrativu v čele USA. Ale teď se obávají dalšího přílivu migrantů, kteří se derou do Evropy, a následného zvýšeného rizika terorismu.
Důvody ke znepokojení mají také obyvatelé Tchaj-wanu. Článek publikovaný 16. srpna 2021 v deníku Komunistické strany Číny Global Times uvedl:
"Vedoucí představitelé tchajwanské Demokratické pokrokové strany si musí zachovat střízlivou hlavu a politici prosazující odtržení Tchaj-wanu od Číny se už konečně musí probudit ze svých snů. Z toho, co se stalo v Afghánistánu, by si měli vzít ponaučení, že jakmile v Tchajwanském průlivu vypukne válka, tak se obrana ostrova během několika hodin zhroutí a americká armáda jim na pomoc nepřijde."
Důvody k obavám mají také Izraelci. Novinář Yoav Limor ve svém komentáři k situaci v Afghánistánu napsal:
"Důsledky pro bezpečnost Izraele budou okamžité. Dá se očekávat, že teroristické organizace na jeho hranicích – zejména ty, nad kterými drží ochrannou ruku Írán – budou teď daleko odvážnější."
Prezident Trump zřejmě pochopil, že pokus přeměnit kmenové společenství jako je Afghánistán – po staletí ovládané válečníky a přísným islámem – na západní demokracii byl odsouzen k neúspěchu. Stovky miliard dolarů byly vynaloženy na projekty, které měly přinést svobodu a příležitosti pro afghánské ženy, ale velká část těchto amerických investic přišla naprosto vniveč.
Nepřátelé USA a Západu bezpochyby považují porážku USA za vlastní gól, vyplývající ze špatných rozhodnutí neschopných amerických lídrů, kteří možná záměrně projevují neschopnost vést.
Avšak ti, kdo Spojeným státům fandí, se domnívají, že bez jejich síly a moci by "americká" svoboda rychle zmizela z povrchu zemského. Bylo zoufale otřesné sledovat, jak za pouhých sedm měsíců zvládla Bidenova administrativa oslabit Ameriku a posílit její nepřátele. Nezbývá nám než doufat, že USA změní kurz a vrátí se k silnému vedení dříve, než dojde k ještě větším katastrofám.
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.