 Vážnou obavou je, že čínské investice do přístavů vytvářejí pro Komunistickou stranu Číny ekonomické a politické páky, s jejichž pomocí může ovlivňovat politiku a rozhodování vlád v jednotlivých zemích. Poté, co Čína získala velkou část přístavu Pireus, zablokovalo Řecko prohlášení EU, které mělo na půdě OSN kritizovat situaci v oblasti lidských práv v Číně... zabránilo jednotnému unijnímu odsouzení chování Číny v Jihočínském moři... a rovněž se postavilo proti tvrdšímu prověřování čínských investic v Evropě. Na snímku: Čínský prezident Si Ťin-pching (vpravo) a řecký premiér Kyriakos Mitsotakis během návštěvy přístavu Pireus 11. listopadu 2019. (Foto: Orestis Panagiotou / Pool / AFP prostřednictvím Getty Images) |
Čína rozšiřuje svůj globální námořní dosah jednak prostřednictvím investic do přístavů a jednak jejich přímým vlastnictvím. Její apetit na akvizice přístavů stále roste. V červenci 2020 čínské firmy údajně "částečně vlastnily nebo provozovaly po celém světě asi devadesát pět přístavů."
Z těchto 95 přístavů je 22 v Evropě, 20 na Blízkém východě a v severní Africe, 18 v Severní a Jižní Americe, 18 v jižní a jihovýchodní Asii a devět v zemích subsaharské Afriky. 81 % těchto přístavů provozují jen tři čínské společnosti – z nich dvě jsou státními podniky (state-owned enterprises, SOE) – COSCO Shipping Ports a China Merchants Port.
Australský institut strategické politiky (Australian Strategic Policy Institute, ASPI) v únoru 2021 informoval, že COSCO je v Číně jedním z 53 "nejdůležitějších páteřních státních podniků". Zpráva ASPI dále uvádí:
"Status COSCO jako důležitého páteřního podniku SOE znamená, že je jedinečně podřízen Komunistické straně Číny způsobem, který se nevztahuje na jiné SOE... Organizační struktura COSCO zahrnuje polovojenské kompetence a schopnosti, které může čínský režim mobilizovat, pokud by byly ohroženy zájmy Komunistické strany Číny. Jednou z takových schopností jsou interní milice COSCO...."
Většina čínských investic do zámořských přístavů a operací je soustředěna v hrstce čínských státních podniků, zejména v COSCO, který je třetím největším přepravcem kontejnerů na světě a pátým největším provozovatelem přístavních terminálů.
V květnu 2021, podepsala společnost COSCO dohodu o vybudování nového přístavu v Peru, poblíž hlavního města Limy.
V červnu 2021 zvýšila společnost COSCO svůj podíl v managementu přístavu Pireus v Řecku na 67 %. Již v roce 2008 si společnost COSCO pronajala dva hlavní kontejnerové terminály v přístavu Pireus na 35 let. Třetí kontejnerový terminál v přístavu Pireus si COSCO pronajala v roce 2016. V červnu 2021 oznámila společnost COSCO, která již vlastní terminály ve Španělsku ve Valencii a v Bilbau, že prostřednictvím své španělské dceřiné společnosti otevírá novou železniční linku pro nákladní dopravu mezi Valencií a Zaragozou.
V září 2021 získala společnost COSCO 35% podíl v hamburském kontejnerovém terminálu. Hamburk je největší německý přístav a druhý největší kontejnerový přístav v Evropě.
Společnost COSCO je v současnosti označována za "hlavního dodavatele Námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády (NČLOA), který NČLOA poskytuje integrovanou pobřežní podporu prostřednictvím komerčního podniku strukturovaného tak, aby vyhovoval čínské námořní strategii, a to do takové míry, že někteří námořní analytici označují společnost COSCO za páté rameno Námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády."
V září 2021 zahájil Shanghai International Port Group (SIPG) – další čínský státní podnik – provoz nového izraelského přístavního terminálu v Haifě – největšího izraelského kontejnerového terminálu. SIPG tuto smlouvu uzavřela na 25 let.
Na první pohled se zdá, že čínské akvizice přístavů jsou pouhými obchodními transakcemi s čistě ekonomickými důvody, což je čínská rétorika, ale několik analytiků poukázalo na to, že za čínskými investicemi do přístavů zřejmě ve skutečnosti jsou geopolitické cíle. Ačkoliv čínské akvizice přístavů zajišťují její strategické zásobovací linie – řekněme ropy a zemního plynu z Blízkého východu – analytici se domnívají, že součástí této strategie jsou i vojenské plány. Podle zprávy organizace Asia Society Policy Institute za rok 2020:
"V této iniciativě jsou jasně zakotveny strategická funkčnost a čínský prospěch. Bezpečnostní výzva pro Spojené státy a regionální mocnosti však nespočívá v riziku řetězce zámořských pobřežních pevností typu String of Pearls, z něhož může Čínská lidová osvobozenecká armáda vést válku a který bude hájit. Existuje jen málo důkazů toho, že Peking buduje plně rozvinuté zámořské vojenské základny podle amerického modelu, ale existuje mnoho důkazů toho, že vyvíjí síť silných strategických bodů, které mohou výrazně zvýšit náklady na jakoukoliv budoucí americkou vojenskou intervenci a snížit ochotu vlád zemí, jejichž přístavy jsou zapojeny do Nové hedvábné stezky, nabídnout přístup nebo pomoc Spojeným státům."
Isaac Kardon, docent na Námořní válečné akademii Spojených států amerických, na slyšení Komise pro hospodářskou a bezpečnostní revizi mezi USA a Čínou řekl 20. února 2020 o dosahu globální moci a schopnostech ČLOA toto: "Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády (NČLOA) se při svých stále častějších zámořských operacích spoléhá na komerční přístavy." A pokračoval:
"Charakteristickým aspektem snahy NČLOA o stále větší zahraniční přítomnost je jeho přístup k velkému a rostoucímu počtu přístavů částečně vlastněných a provozovaných komerčními firmami Čínské lidové republiky. Důstojníci ČLOA a čínští analytici předkládají řadu možných scénářů dvojího využití těchto přístavů, které jsou mnohdy nazývány čínskými zámořskými strategickými opěrnými body."
Obava, že čínské akvizice komerčních přístavů po celém světě by mohly být použity ke strategickým účelům, byla posílena náznaky, že některé akvizice společnosti COSCO proběhly za tak vysoké ceny, že "získání těchto aktiv zřejmě slouží k dosažení strategických cílů národní bezpečnosti a tato aktiva zřejmě nejsou rozvážnými finančními investicemi, od kterých se očekávají odpovídající tržní výnosy."
Čínské akvizice a řízení strategických přístavů představují určitá rizika pro plavidla Námořnictva Spojených států amerických, která zastavují v přístavech pod čínskou správou. Velitel námořních operací Námořnictva Spojených států amerických admirál Gary Roughead v roce 2019 řekl:
"Není záhodno, aby plavidla Námořnictva Spojených států amerických pravidelně kotvila v přístavech pod čínskou správou kvůli riziku, že by systémy komerčních přístavních informačních technologií mohly být použity k monitorování a rušení našich vojenských systémů a také k ohrožení amerických strategických informací a kybernetické bezpečnosti."
Z tohoto důvodu USA varovaly Izrael, že čínský management nového terminálu v přístavu Haifa by potenciálně mohl poškodit americko-izraelskou bezpečnostní spolupráci, protože by se lodě amerického námořnictva vyhýbaly kotvení v tomto přístavu.
V článku publikovaném v roce 2019 v časopise Naval War College Review Christopher R. O'Dea napsal:
"Vytvořením globální sítě přístavů pro zdánlivě komerční účely získala Čína schopnost projektovat svoji moc díky růstu fyzické přítomnosti svých námořních plavidel. A z oceánů, které historicky chránily Spojené státy před zahraničními hrozbami, se nyní stala místa, kde může Čína USA libovolně provokovat."
Další vážnou obavou je, že čínské investice do přístavů vytvářejí pro Komunistickou stranu Číny ekonomické a politické páky, s jejichž pomocí může ovlivňovat politiku a rozhodování vlád v jednotlivých zemích. Řecko je toho příkladem: poté, co Čína získala velkou část přístavu Pireus, zablokovalo Řecko prohlášení EU, které mělo na půdě OSN kritizovat situaci v oblasti lidských práv v Číně. Mluvčí řeckého ministerstva zahraničí tehdy řekl:
"Řecko je toho názoru, že neproduktivní a v mnoha případech selektivní kritika konkrétních zemí neusnadňuje prosazování lidských práv v těchto zemích ani rozvoj jejich vztahu k EU."
Řecko také zabránilo jednotnému unijnímu odsouzení chování Číny v Jihočínském moři, poté co Stálý rozhodčí soud v roce 2016 rozhodl proti nárokům Pekingu na svrchovanost nad většinou Jihočínského moře. Řecko se rovněž postavilo proti tvrdšímu prověřování čínských investic v Evropě. Toto je předvídatelný postoj všech zemí, které jsou zavázány čínským investorům.