Německo dnes přijímá za své ideologii "zelené energie" a ideologii společnosti s nulovými emisemi uhlíku – společnosti, která již do ovzduší nebude vypouštět CO2. Němci to s těmito ideologiemi, zdá se, myslí vážně. Němci berou ovšem vážně všechno. Jakmile se jednou pro nějakou ideologii nadchnou, tak jen těžko mění názor.
Připomeňme si, jak se k moci dostala kancléřka Angela Merkelová (2005–2021). Mnozí zapomínají, že nevzešla ze zelené krajní levice, i když soudě podle jejího politického dědictví by si to někdo mohl myslet. Ve skutečnosti vzešla z německé "středopravicové" koalice dvou stran – Křesťanskodemokratické unie a Křesťansko-sociální unie Bavorska (CDU/CSU).
Důsledky politiky Angely Merkelové jsou zřejmé: 1) Demografická islamizace Německa otevřením hranic záplavě migrantů, kteří jsou německé kultuře cizí a zjevně nemají žádný zájem se asimilovat. 2) Podřízení německé energetiky Rusku. 3) Likvidace německé jaderné energetiky. Kdyby byla Merkelová agentkou ruského režimu – který ji vycvičil – tak by asi nejednala jinak.
Po odchodu Merkelové z politiky to jde s Německem z kopce. Německé Spolkové ministerstvo hospodářství a ochrany klimatu nyní podle deníku Süddeutsche Zeitung předpokládá pro rok 2024 pokles HDP o 0,2 %, čímž zvrátilo svou dřívější predikci růstu o 0,3 %. Německo stojí také tváří v tvář hrozbě zkázy svého průmyslu.
Výrobní sílu Německa symbolizuje například agrochemická společnost BASF – jedna z vlajkových lodí německého průmyslu založená v roce 1865. BASF má téměř 400 výrobních závodů v 80 zemích světa. Jeho centrum se nachází v německém Ludwigshafenu, kde provozuje rozsáhlý komplex s 200 provozy a zaměstnává tam přibližně 39 000 lidí. Toto centrum se však nedávno stalo středobodem problémů společnosti.
Během posledních dvou let společnost BASF odstavila jednu ze svých dvou výroben čpavku a odstavila zde kvůli jejich nedostatečné konkurenceschopnosti i několik dalších provozů. Podle webu Chemical and Engineering News to vedlo ke ztrátě 2 500 pracovních míst. Společnost BASF v roce 2023 také zaznamenala výrazný propad – tržby společnosti klesly o 21,1 % a upravený zisk se propadl o 60,1 %. Společnost BASF navíc nedávno oznámila, že chce v Ludwigshafenu snížit náklady o další 1,1 miliardy dolarů, což předznamenává další snižování počtu pracovních míst.
V důsledku této průmyslové katastrofy se německý establishment potýká s revoltou určitých vrstev obyvatelstva. Nedávné zemské volby v Durynsku, Sasku a Braniborsku ukázaly nárůst popularity pravicové strany AfD, která požaduje, aby se Německo rozloučilo s mýty o zelené energii, které ničí jeho průmysl.
Byla zde jistá malá naděje, že se německá pravice z katastrofální politiky Merkelové poučí. Nepoučila se. Celoněmecké průzkumy i nedávné zemské volby předpovídají volební katastrofu levice, zatímco středopravá CDU/CSU a pravicová AfD jsou na vzestupu.
Logicky by tedy spolu měly vládnout středopravice a pravice, které mají dohromady velkou většinu a v oblasti migrace a energetiky mají jejich politické programy četné konvergence. CDU ale vládnout s AfD kategoricky odmítla.
To nutí CDU uvažovat o vládní koalici se... Zelenými – to je s nejradikálnější krajně levicovou evropskou (spolu s belgickými a francouzskými environmentalisty) politickou stranou, která má oproti CDU v otázkách migrace, životního prostředí a upřednostňování jaderné energie naprosto opačné názory. Zelení jsou odpovědní za likvidaci energetických zdrojů Německa a byli podporovaní ruským režimem. Podepsali a oslavovali demontáž německých jaderných elektráren – to vše uprostřed války na Ukrajině a po zničení plynovodu Nord Stream 2. Německé jaderné elektrárny byly v provozu a mohly ještě léta vyrábět levnou elektřinu.
Opravdu se CDU připravuje na uzavření hranic, když plánuje vládnout společně s těmi, kdo chtějí hranice zrušit, vyhostit neintegrovatelné migranty navzdory tomu, že Zelení deportace odmítají, snížit ceny energií ve spolupráci se stranou, jejíž politika explozi cen způsobila a čelit islamismu s pomocí jeho nejoddanějších spojenců?
Tato spolupráce je usnadněna masivní ideologickou konvergencí: jak CDU, tak Zelení věří v nutnost energetické tranzice – Energiewende. Využívání fosilních paliv a jaderné energie má být nahrazeno "obnovitelnými energiemi" – především větrnou a solární – které jsou občasné, často nedostupné a mají omezené praktické využití. Solární panely produkují méně elektrické energie ve dnech, kdy je slunce schováno za mraky, a větrné turbíny neprodukují elektřinu při bezvětří. Tato proměnlivost ztěžuje zajištění stabilní produkce elektrické energie.
Středopravicová CDU podporuje tržní ekonomiku, NATO a německý průmysl – ale také se hlásí k ideologii environmentalistů. Tento její postoj vysvětluje, proč Evropská lidová strana (EPP), největší politická skupina v Evropském parlamentu – do níž CDU patří – navrhla Ursulu von der Leyenovou na pozici předsedkyně Evropské komise. Pod jejím vedením se v Evropské unii hroutí ekonomika, mizí průmysl a šíří se islamismus. Na tom všem prý ale nezáleží, protože Evropané mají svůj svatý grál: "energetickou tranzici" k nulovým emisím uhlíku a více regulací než všechny ostatní civilizace dohromady.
Tato politika je bohužel absolutní mýtus. Stanovený cíl – "Evropa s nulovými emisemi uhlíku" – je fyzikálně nemožný a nikdy se neuskuteční. I kdyby se jej však podařilo uskutečnit, tak by to na globální růst emisí CO2 nemělo téměř žádný vliv. Evropa produkuje pouhých 8 % celosvětových emisí CO2. Dokonce i kdyby Evropa přestala existovat, tak by to na globální emise CO2 mělo jen pramalý vliv. Na zbylých pěti světadílech by emise CO2 dál rostly. Likvidace evropského průmyslu německou pravicí bude mít na klima nulový vliv.
Environmentalisté, kteří dnes prosazují 'bezemisní společnost' a obnovitelné zdroje energie, netuší, že se Německo ocitlo v pasti, tak jako když je v 20. století ovládla chiméra Lebensraum.
Stejně jako v minulosti i dnes hrozí, že tyto mýty urychlí jak zkázu Německa, tak i celé Evropy.
Nebylo by pro CDU konstruktivnější raději zkusit vládnout s AfD a přehodit výhybku, aby Německo a Evropa nevykolejily?
Drieu Godefridi, je právník a filosof, absolvent Saint-Louis University of Louvain. Má doktorát z teorie práva z Université Paris IV-Sorbonne. Je také podnikatel, generální ředitel skupiny evropského soukromého vzdělávání a ředitel společnosti PAN Medias Group. Je autorem knihy The Green Reich.