Níže jsou výňatky z projevu Mirka Topolánka, bývalého premiéra České republiky a bývalého předsedy Evropské rady, předneseném na Právnickém salonu v Praze dne 2. listopadu 2017.
Rovnost, v právním smyslu, vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a principu rovnosti před zákonem... takovým způsobem, aby bylo uplatňováno právo... mezi lidmi bez rozlišování jejich ekonomického nebo společenského statusu, věku, etnické příslušnosti a podobně...
Princip rovnosti je ukotven v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky...
Filozofické kořeny ideje lidských práv vycházející z úvah o lidské rovnosti lze hledat a nalézt nejen, ale především v evropské kultuře - od Chammurapiho zákoníku, přes takzvaný Kýrův válec, Magnu chartu libertatum, Deklaraci nezávislosti USA až po Všeobecnou deklaraci lidských práv.
Současné pojetí a chápání lidských práv jako nezcizitelných, konkrétních a univerzálních je záležitostí posledních čtyř století, vyúsťující v Listinu základních práv Evropské unie, zahrnující rovnost jako jeden z okruhů základních lidských práv.
Ano, naše právo je založeno na rovnosti.
Pojďme se teď podívat na ten paralelní právní řád, který se v EU postupně plíživě etabluje. Jak nedávno napsal americký historik Andrew Michta, existuje:
"...stále více a více 'oddělených komunit', které hnízdí uvnitř národů na celém Západě. Tak jak se tyto etnické a kulturní enklávy konsolidují, tak také rostou a stále více a více se odpojují od národního společenství... Vznik těchto enkláv, posilovaný elitami prosazovanou politikou multikulturalismu i politikou skupinové identity s dekonstrukcí západního odkazu, přispěl k rozpolcení západních evropských národů a oslabil celkový smysl pro vzájemnou odpovědnost za své spoluobčany."
Podle italského novináře Giulia Meottiho je toto umožněno evropským multikulturalismem, podle něhož:
...muslimské ženy ztratily mnoho práv, které měly mít v Evropě. Čelí "zločinům zneuctění" za to, že se odmítly zahalovat, za to že se oblékají v západních oděvech, za to že se setkávají s křesťanskými přáteli, pro konverzi k jiné víře, pro snahu o rozvod, pro odpor k tomu, že jsou doma bité a pro to že jsou příliš "nezávislé".
Jednou z velkých ironií multikulturalismu je, že pět evropských členů NATO nyní bojuje v Afghánistánu proti Talibanu, který zotročuje ženy, zatímco v Evropě se stejné věci dějí v jejich vlastních ghettech.
V rámci multikulturalismu začalo docházet k časté polygamii, spolu s mrzačením ženských pohlavních orgánů (500 000 případů v celé Evropě). Multikulturalismus je ve skutečnosti založen na legalizaci paralelní společnosti založené na právu šaría, které je založené na odmítání západních hodnot, především rovnosti a svobody.
Kromě toho strach z "porušování práv" islámských menšin vedl k úmyslné slepotě. To se stalo v Rotherhamu, městě v severní Anglii, kde žije 117 000 lidí, kde bylo umožněno pokračovat v masovém znásilňování nejméně 1 400 nezletilých dívek ze strany "znásilňujících gangů pákistánského původu" po mnoho let.
V rámci multikulturalismu rovněž vzrostl antisemitismus, zejména ve Francii. Francouzský týdeník L'Express věnoval celý článek otázce "nové nemoci francouzských Židů".
Pojďme se podívat do Španělska, kde muslimové zažívají ohromující nárůst populace. V roce 1990 bylo v zemi 100 000 muslimů. V roce 2010 se toto číslo zvýšilo na 1,5 milionu. V roce 2017 to již byly dva miliony. To je za 27 let nárůst o 1900 procent. Dnes je ve Španělsku 1400 mešit. Podle Stráže španělského náboženského pluralismu se jedná o "21 procent všech náboženských budov ze všech náboženství přítomných ve Španělsku".
Jak uvedl Meotti:
"Madridský deník ABC napsal, že osm set mešit ve Španělsku je mimo kontrolu. Španělský deník La Razon uvedl, že příčinou islamizace Španělska jsou investoři z Perského zálivu, země jako například Katar. Saúdové také spustili nový španělský televizní kanál Córdoba TV a stejně tak Írán."
Meotti to vysvětluje tím, že:
"...jejich snem a cílem jejich úsilí je obnova "ztraceného španělského kalifátu". Někteří islamisté se o to snaží bombovými útoky a útoky s auty. Jiní, méně zřetelně, pomocí svých peněz a dawou, islámskou propagandou. A ten druhý způsob může být ještě efektivnější než ten první."
Potom je zde Německo. Jak uvedl Meotti o událostech ze září 2015.
Tisíce syrských migrantů jdoucí po balkánské cestě směřovaly do Německa. Kancléřka Angela Merkelová, která byla v telefonickém kontaktu s ministrem vnitra Thomasem de Maizièrem, mluví o řadě opatření na ochranu hranic, podél kterých byly tajně rozmístěny tisíce policistů, autobusů a vrtulníků. De Maizière požádal o radu policejního prezidenta Dietera Romanna. De Maizière se zeptal: "Můžeme žít s fotografiemi, které budou zveřejněny? Co se stane, když se pět set uprchlíků s dětmi v náručí rozběhne směrem k pohraniční stráži?"
De Maizièrovi bylo řečeno, že vhodná opatření, které bude nezbytné přijmout, by měla zvolit policie přímo na místě. Když de Maizière předal kancléřce Romannovu odpověď, Merkelová svoje původní rozhodnutí změnila. A hranice byly na 180 dnů otevřeny.
"Z historických důvodů se kancléřka bála fotografií konfrontace ozbrojené německé policie a civilistů na našich hranicích," píše Robin Alexander, přední světový novinář, který tyto podrobnosti odhalil v nové knize Ovládaní ("Die Getriebenen"). Alexander odhaluje skutečný důvod, proč Merkelová tlačila na otevření hranic jednomu a půl miliónu migrantů během několika týdnů: "Merkelová nakonec odmítla převzít odpovědnost, ovlivněna průzkumy veřejného mínění." Tak se zrodilo slavné motto Angely Merkelové "Wir schaffen das" – "My to zvládneme".
Uprchlická politika Angely Merkelové nebyla tedy veledílem humanitární politiky, byla diktována strachem z televizních záběrů šířících se do celého světa. V mnoha klíčových momentech je to právě fotograf, který určuje naše chování: snímek, který nás zahanbí a způsobí, že se krčíme hrůzou.
Ano, jsme v době postfaktické nebo postpravdivé. Věci nejsou takové, jaké skutečně jsou, ale jakými se zdají být.
Co se to, sakra, děje? Kde se to vzalo?
Kořeny tohoto radikálního muslimského chování, které nyní vymetá Evropu, lze vystopovat v prvcích islámského práva a nauky, které vznikly v 7. století a jsou do dneška udržovány. Ty zahrnují polygamii pro muže; povolení mužům kupovat a prodávat ženy jako sexuální otrokyně či konkubíny; rozvodové právo diskriminující ženy; trvání na zahalování žen včetně jejich obličeje; a diskriminační dědické právo.
Toto jsou ty typy zákonů, které muslimské komunity v Evropě prosazují, aby byly dodržovány a které jsou založené na nerovnosti pohlaví, náboženství, etnika a společenského statusu. V souladu s právem šaría neexistuje svoboda vyznání, slova, myšlení, uměleckého projevu nebo tisku... Neexistuje jednotná ochrana všech lidí. Spravedlnost je jiná pro muslimy a nemuslimy, pro muže a ženy... Neexistuje demokracie... Židé a křesťané jsou dhimmí – třetiřadí občané...
Islám tedy není jen náboženství; jde o celou civilizaci s podrobným politickým systémem a právním řádem – právem šaría. Islamismus je kompletní ideologií, která nikdy nebyla, není a nikdy být nemůže kompatibilní s právem naším a je do něj ne-integrovatelná.
Pavel Rychetský [předseda Ústavního soudu České republiky] prohlašuje, že nemůžeme porušovat právo muslimů na náboženskou svobodu. To může být pravda. Ale jsem hluboce přesvědčen, že musíme zahájit velmi hlubokou a především odbornou právní diskusi a že nakonec musíme zakázat politický islám a právo šaría v naší zemi, tak jako jsme to udělali s fašismem, nacismem a komunismem. Je to otázka přežití a uchování naší podoby práva a našich hodnot.
 Mirek Topolánek. (Zdroj obrázku: David Sedlecký/Wikimedia Commons) |
Mirek Topolánek je českým ex-premiérem a kandidátem v nadcházejících prezidentských volbách, které se budou konat 12. a 13. ledna 2018. Jeho projev byl přeložen Josefem Zbořilem a zde je přetištěn s laskavým souhlasem autora.