V roce 1992 činily globální emise oxidu uhličitého (CO₂) 22,3 miliardy tun. V roce 2024 dosáhly rekordní výše 37,4 miliardy tun, což představuje nárůst o téměř 68 %.
Samotná Evropa v roce 1992 vyprodukovala 4 miliardy tun CO₂. V roce 2023 vyprodukovala Evropa přibližně 2,5 miliardy tun CO₂, což představuje snížení o přibližně 40 % – v globálním měřítku je to však zanedbatelné množství.
Čína v roce 1992 vyprodukovala pouze 2,5 miliardy tun CO₂. Dnes Čína emituje téměř 12 miliard tun CO₂ – to je téměř pětkrát více než jsou současné emise Evropy a třetina globálních emisí CO₂.
Zatímco Evropa bičuje sebe sama v údajně ctnostném asketismu a chce dosáhnout uhlíkové neutrality, zbytek světa v čele s Čínou spaluje uhlí na plné obrátky a žene globální emise do nebývalých výšin.
Kolaps evropského průmyslu
A co je ještě horší, tato evropská dekarbonizace je doprovázena zrychlujícím se kolapsem evropského průmyslu. V roce 1992 představovala průmyslová výroba 20 % HDP Evropské unie, dnes tvoří sotva 14 % a trend je klesající. Na globální úrovni Evropa kdysi produkovala téměř 30 % světové průmyslové výroby, dnes pouze 15 % a byla předstižena Čínou, která dominuje s více než 30% podílem.
V důsledku scestné dekarbonizace Evropa předala svoji prosperitu Číně na stříbrném podnosu. Navíc tak učinila prostřednictvím Evropské unie. Mnoho lidí pohrdá EU, aniž by opravdu věděli proč. Nyní to už vědí.
Dekarbonizace je naprostý mýtus – fikce, kterou dovedně vymysleli malthusiánští ideologové, aby udrželi Evropany v poddanství (viz kniha Roberta Zubrina Merchants of Despair: Radical Environmentalists, Criminal Pseudo-Scientists, and the Fatal Cult of Antihumanism, Obchodníci se zoufalstvím: Radikální environmentalisté, zločinní pseudovědci a fatální kult antihumanismu). Pod záminkou "záchrany planety" Evropané demontovali své továrny, přesunuli výrobu i pracovní místa do zahraničí, zvýšili své náklady na energie a podřídili své ekonomiky autoritářské, svévolné bruselské byrokracii – stejně ignorantské jako zlovolné a spolupracující s Pekingem.
Drahé energie
Když Američan zaplatí za vytápění svého domu 100 dolarů, tak Evropan zaplatí 300 až 500 dolarů. Když Američana stojí osvětlení jeho domu 100 dolarů, tak Evropana stojí 200 dolarů – a to navzdory tomu, že průměrný hrubý příjem je ve Spojených státech dvakrát vyšší než v Evropě a průměrný čistý příjem je v USA 2,5krát vyšší.
V německém průmyslu každý měsíc zanikne 10 000 pracovních míst. Chemický průmysl, kdysi pýcha belgického přístavu Antverpy, zažívá rychlý a masivní úpadek. Chemický průmysl je přitom základním a strukturálním prvkem prosperity Antverp. Antverpští politici, kteří se snaží vyrovnat veřejné finance a zároveň se drží mýtu o dekarbonizaci, lžou sami sobě. Lze mít buď dekarbonizaci, nebo prosperitu – ne obojí. Je třeba se rozhodnout – a to hned.
"A co globální oteplování!"
Environmentalisté proměnili Evropu v obrovskou, neproduktivní a závislou větrnou farmu. A neustále papouškují: "A co globální oteplování? Nezahyneme všichni v proudech lávy a záplavách, pokud přestaneme stavět větrné turbíny a neobětujeme naše poslední továrny na oltář dekarbonizace?"
Dokonce i přední americký klimatický alarmista a zakladatel společnosti Microsoft Bill Gates nedávno odmítl "katastrofický pohled", že změna klimatu "zničí civilizaci", a podle časopisu Time vyzval k:
"překalibrování priorit – včetně posílení financování globálního zdraví a užšího zaměření na klíčové technologie, které mohou mít vliv na klima. V kombinaci s omezením financování klimatické politiky na začátku tohoto roku byla [Gatesova] výzva vnímána jako známka dramatického obratu."
Od počátku průmyslové éry bylo skutečně zaznamenáno mírné oteplení o +1,2 °C, to ale přece není žádná apokalypsa. Lidstvo se přizpůsobí, jako tomu bylo vždy – ledovým dobám, suchům a povodním. Přizpůsobení bude nyní o to snazší, že máme k dispozici rychle se rozvíjející technologické nástroje: umělou inteligenci, precizní zemědělství a rozsáhlé odsolování.
Lidé se připravují na kolonizaci Měsíce a Marsu (průměrná teplota na Marsu je -63 °C) a zároveň nám říkají, že se nedokážeme přizpůsobit oteplení naší planety o 1,5 °C. To je hodně špatný vtip.
Vysmíváme se důvěřivosti starověkých národů, které věřily v nesčetné bohy, jimž bez váhání obětovaly lidské oběti – dokonce i děti. Odsuzujeme mayské rituály – stínání hlav, upalování, vytahování ještě bijících srdcí – k usmíření mayského boha Chaaca a mezoamerického boha Quetzalcóatla. K těmto mýtům dnes cítíme jen pohrdání. Evropská unie přitom obětuje 500 milionů svých občanů na oltář zeleného boha.
Kvůli "globálnímu oteplování" nezemře žádný Evropan, ale miliony Evropanů by mohly zemřít, protože nebudou mít, jak vytápět své domovy v zimě.
Co Evropa potřebuje
Evropa potřebuje silnou politiku – ekonomickou, vojenskou i geopolitickou. Musí zahodit mýtus o dekarbonizaci a zaměřit se na skutečné cíle: blahobyt jednotlivců a rodin, ekonomický růst a technologický pokrok. Znovu se industrializovat, uvolnit omezení používání fosilních paliv a jaderné energie a masivně investovat do výzkumu. Pouze suverénní, pracovitá a asertivní Evropa bude opět prosperovat.
Komunistická strana Číny již léta otevírá dvě uhelné elektrárny týdně. Prvních šest měsíců roku 2025 bylo v Číně z hlediska nově instalovaného výkonu uhelných elektráren nejlepším půlrokem za posledních devět let. Rozhodující však je, že Čína také investuje miliardy do výzkumu jaderné fúze – aby zajistila neomezené množství čisté a levné energie pro nepředstavitelné množství elektřiny, které bude zapotřebí pro globální dominanci v oblasti umělé inteligence.
Evropa a Spojené království by udělaly dobře, kdyby přestaly poslouchat okouzlující malé darebáky, jako je bývalý britský premiér Boris Johnson, který nyní těží ze svého "morálního závazku" k totalitní absurditě "uhlíkově neutrální společnosti" a pracuje pro režimy a lobbisty, kteří mu zaplatí nejvíce.
Dekarbonizace je mýtus. Žádná "dekarbonizace" neexistuje. To jen Evropa – sama, jako starý opilec ztracený ve svých fantaziích – páchá sebevraždu.
Žádný příklad neilustruje podvod dekarbonizace lépe než větrné farmy. Ani jedna větrná turbína není zisková bez masivních veřejných dotací, které Evropané každý měsíc zaplatí prostřednictvím svých horentních účtů za energii.
Velkým problémem, o kterém se však málokdy mluví, bude nahrazení těchto ponurých monster. Životnost větrné turbíny je totiž krátká. Do roku 2030 bude v Evropě třeba nahradit asi 14 000 z nich. Jaké štěstí! Prostě je jen nenahraďte novými. Problém je jednoduchý: polostátní společnosti, které tyto větrné turbíny spravují, na jejich výměnu nevyčlenily žádné finanční zdroje – ani jediný cent. Stačí je jen demontovat a odstranit. Jen si to představte: naše krajina už nebude poseta těmito zbytečnými monstry. Pak budeme moci odepsat ztráty.
Drieu Godefridi, je právník a filosof, absolvent Saint-Louis University of Louvain. Má doktorát z teorie práva z Université Paris IV-Sorbonne. Je také podnikatel, generální ředitel skupiny evropského soukromého vzdělávání a ředitel společnosti PAN Medias Group. Je autorem knihy The Green Reich (Zelená říše).