Když se hovoří o "největší generaci" (generace 2. světové války, válečná generace), tak je řeč o lidech, kteří prožili Velkou hospodářskou krizi a 2. světovou válku. Tato generace za cenu velkých osobních obětí zvítězila nad řadou nepřátel, kteří se snažili Ameriku zničit.
Dnes už jen málokdo ví, že po 2. světové válce přišlo do Izraele bojovat za jeho nezávislost až 48 000 dobrovolníků z 59 zemí světa. Nově příchozí bojovníci tvořili například téměř 90 % pilotů izraelského letectva – byli to často přehlížení hrdinové své doby.
Podle politického komentátora Seana Patricka Calabrii vliv a ctnosti těchto generací "upadají v zapomnění".
"S každým zemřelým pamětníkem ztrácíme nejen konkrétního člověka, ale také hluboké pouto k obětem, které vytvořily svobodný a prosperující svět, který jsme zdědili. Stejně tak se o krok přibližujeme k úplnému zapomenutí jejich statečnosti a směřujeme k samolibosti, před kterou by nás varovali. Výsledkem bude nevyhnutelně Amerika, která bude nebezpečně slepá k těžce vydobytým lekcím historie a příliš vystrašená a nepřipravená čelit nově se šikujícím tyranům."
V mnoha západních zemích se mladí lidé ve vojenském věku nezajímají o integritu, nepostradatelnou hodnotu svobody slova, židovsko-křesťanské hodnoty a vlastenectví.
Navzdory pohodlnému životu v podobě dostatku jídla, střechy nad hlavou, pokročilých technologií a absence vojenských povinností, je dnešní mládež často sebestředná a rozhořčená nad svým údajně extrémně těžkým životem. Mnozí mladí lidé jsou spíše destruktivní než kreativní a nezdají se být ochotní významně přispívat ke společnému blahu společností, které jim tolik poskytují. Tím, že po nich již nevyžadujeme absolvování vojenské služby, službu v Mírových sborech nebo alespoň povinnou civilní službu, která by jim umožnila podílet se na "nápravě" světa a poznat, jak většina lidí skutečně žije, jsme je zbavili nejdůležitějšího vzdělání ze všech. Je možné, že jsme tak přispěli k jejich infantilizaci a znemožnili jim dospět?
Mladí lidé plně využívají svobody otevřené společnosti, a zneužívají demokracii a lidská práva. Svobodu však máme díky odvaze a obětavosti minulých generací. Řada mladých lidí podporuje misogynii a terorismus schovávající se za lidská práva a umlčuje ty, s nimiž nesouhlasí, místo aby je s úctou vyslechli, což je zdvořilost, která by podle nich měla být prokazována pouze jim. Veřejně jsou hanobeni zejména heterosexuální bílí muži a Židé.
Zoufalá léta 2. světové války v lidech vykovala ocelový charakter a silnou pracovní morálku. Například seržant americké armády Roddie Edmonds z Tennessee byl během 2. světové války zajat a internován v německém zajateckém táboře Stalag IX-A u Ziegenhainu. Velitel tábora mu jednoho dne v roce 1944 nařídil, aby identifikoval všechny Židy a následujícího rána je shromáždil k transportu do koncentračních táborů. Ráno se na shromaždišti seřadili všichni vězni. Když je německý velitel uviděl, tak seržantovi Edmondsovi řekl: "Všichni nemohou být Židé."
Edmonds mu odpověděl: "Všichni jsme Židé... Pokud zastřelíte mě, tak budete muset zastřelit nás všechny a po válce budete souzen za válečné zločiny." V roce 2015 byl Edmonds spolu s mnoha dalšími hrdiny Státem Izrael posmrtně oceněn titulem "Spravedlivý mezi národy".
Téměř každá generace v historii měla své odvážné muže a ženy, kteří si vysloužili své místo mezi nejstatečnějšími hrdiny své doby. Současní izraelští vojáci nejsou výjimkou.
Bojovný duch raných Izraelitů byl patrný již před 3 000 lety. Odhodlání krále Davida a jeho bojovníků se zformovalo v době, kdy se jako psanci schovávali v jeskyních u Adullamu. Pod Davidovým vedením se z nich stali silní neporažení bojovníci a mimořádní hrdinové. Tito velcí bojovníci byli ztělesněním "ducha Sionu" a jsou i vzorem dnešních izraelských vojáků.
Právě na vojáky Izraelských obranných sil (IDF) se dnes upíná pozornost celého světa. Velitel praporu IDF podplukovník Almog Rotem o bojové službě svých vojáků v Pásmu Gazy řekl:
"Jsme uprostřed vyčerpávající a náročné války. Bojujeme bok po boku s našimi bratry z obrněných jednotek, jejichž akce během této války zachránily životy desítek našich vojáků. Soucítím s rodinami padlých, obejmeme je a budeme pokračovat v plnění naší mise."
"Bojuji se svými vojáky bok po boku, mají pozoruhodnou duševní a osobní sílu. Prožívají těžké chvíle, ale v jejich očích vidím jiskru, vidím jejich odhodlání, útočí a nikdy se nevzdávají. Ani jeden voják neřekl: 'Už nechci pokračovat.'"
Jejich džihádističtí nepřátelé nemusí díky obrovským zahraničním finančním darům řešit budování své společnosti, a mohou se věnovat pouze přípravě na válku. Místo toho, aby vybudovali instituce a podniky, využili darované peníze k vybudování podzemního města tvořeného sítí tunelů o celkové délce 550–725 km sloužících k ochraně teroristů (nikoliv civilistů) a ke skladování zbraní a plánování útoků.
Izraelci byli nuceni bojovat s nepřáteli v temných tunelech plných smrtících pastí. Muži a ženy sloužící v IDF se ukázali být největší generací této éry. Jsou důstojnými následovníky krále Davida a jeho mocných bojovníků. Jsou dnešními 'lvy' Izraele.
Komentátor Avi Abelow napsal:
"Izraelská generace Z (internetová generace, zoomeři), která je často považována za roztěkanou a odtrženou od reality, dokázala, že je ukovaná z nejtvrdší oceli. Tito mladí muži a ženy, kteří vyrostli v éře sociálních médií, ukazují světu svoji morálku a odvahu. Nezviklaly je ani desetiletí neúspěšného appeasementu ani lživé globální mediální narativy. Vědí, proč bojujeme. Zlo, proti kterému bojujeme, viděli na vlastní oči... Dokazují, že jsou skutečnými lvy Sionu, jsou silní a bojují s morální jasností... jsou živoucím duchem Sionu..."
Novinář Jonathan Tobin poznamenal, že tito muži a ženy (mnozí z nich jsou záložníci, kteří v civilním životě pracují v běžných zaměstnáních) porazili své "nepřátele z Íránu, Hizballáhu a Hamásu, a to při zachování izraelských standardů a humanity". Dělají čest svému národu i židovsko-křesťanským hodnotám, na nichž je založena samotná západní civilizace.
* * *
Tuto esej věnuji těm, kteří bojovali proti tyranii ve válkách své doby a přinesli při tom mnoho obětí, a speciálně těm, kteří dnes chrání své země a tradiční hodnoty před temnými silami, které opět útočí na Izrael a Západ.
Tuto esej také věnuji památce svého otce, který dokázal uniknout německé okupaci ve Francii, a své matce a její rodině, kteří museli žít v suterénu svého krásného domu, který byl zabaven pro potřeby velitelství okupačních německých sil na západním pobřeží Norska. Chci také zmínit důstojníka Wehrmachtu Günthera Hanflanda, který se choval laskavě k mé matce, její rodině i dalším lidem a který prokázal odvahu a integritu, když se po válce vrátil do Norska a pokusil se vyrovnat s minulostí.
Nils A. Haug je spisovatel, publicista a právník. Je členem International Bar Association, National Association of Scholars a Academy of Philosophy and Letters. Je držitelem titulu Ph.D. v oboru apologetická teologie. Dr. Haug je autorem knih 'Politics, Law, and Disorder in the Garden of Eden – the Quest for Identity' (Politika, právo a nepořádek v rajské zahradě – hledání identity) a 'Enemies of the Innocent – Life, Truth, and Meaning in a Dark Age.' (Nepřátelé nevinných – život, pravda a smysl v době temna). Jeho články vycházejí v časopisech a na webech First Things Journal, The American Mind, Quadrant, Minding the Campus, Gatestone Institute, National Association of Scholars, Jewish Journal, James Wilson Institute (Anchoring Truths), Jewish News Syndicate, Tribune Juive, Document Danmark, Zwiedzaj Polske, Schlaglicht Israel a dalších.