Nejprve ty dobré zprávy - ve středu kolem poledne potvrdila na Twitteru bývalá advokátka Tommyho Robinsona Helen Gower, že "s ním mluvila po telefonu, a že je v pořádku". Dostali se k němu dopisy s vyjádřením podpory, které přijal s pokorou. "Informoval mě ještě o několika dalších věcech, které se odehrály v pátek, ale nechci zatím nic zveřejňovat, dokud se neporadím s jeho stávajícím právníkem," napsala Gower.
Nyní je situace taková: roubík novinářům ohledně případu Tommyho Robinsona byl odstraněn, avšak sám Robinson zůstává i nadále vězněm ve věznici Hull, poté co byl zatčen na ulici v Leedsu, vláčen před soud jako v nějaké banánové republice a poslán za mříže. Mimochodem ve svém videu na YouTube, kanadská aktivistka Lauren Southern spolu s členem Robinsonova týmu, nabídli pravděpodobný důvod, proč původní obvinění z "narušování veřejného pořádku" v době Robinsonova zatčení, bylo později změněno na "pohrdání soudem". Původní obvinění se zjevně nedalo charakterizovat, jako porušení Robinsonova podmíněného trestu z loňského roku, a tím tedy i důvod k jeho okamžitému uvěznění. Avšak obviněním z "pohrdání soudem", se soudci již podařilo poslat Robinsona rovnou do vězení.
 Tommy Robinson. (Ben Pruchnie/Getty Images) |
Všechno je to ale jenom takové slovíčkaření - účelová hříčka s právní terminologií s cílem obelstít základní princip práva. Lidem je ve skutečnosti zcela jasné, co se v Británii momentálně děje. Jejich země je postupně islamizována, a jejich vláda tomu napomáhá. Muslimové se dopouštějí otřesných zločinů a je s nimi zacházeno v rukavičkách, zatímco britský občan je zatčen pouze za to, že si třeba i jen dovolí si stěžovat. Ze všech těch řadových občanů je Robinson tím nejznámějším. Nikdo jiný neriskoval vlastní bezpečí a svobodu tak jako on, aby probudil spícího vlasteneckého ducha a smysl pro zodpovědnost v srdcích svých britských spoluobčanů, a aby opovrženíhodná realita masového znásilňování dětí muslimskými gangy neušla zraku veřejnosti. A právě za tyto přestupky musel být Robinson britským establishmentem potrestán.
Videa a komentáře, které byly v uplynulých dnech britskými občany zveřejněny online, dávají jasně najevo, že miliony Robinsonových spoluobčanů jej respektují pro odvahu říkat a dělat věci, které by se oni sami dělat neodvážili. Jsou znepokojení jeho zatčením, soudním řízením a uvězněním (což se vše odehrálo v rekordním čase čtyř hodin) a obecně mají obavy ze zjevně nebývalého a nefér přístupu, s jakým se celá věc odehrála. Díky islámu se jim Británie více a více odcizuje, je pro ně více a více nebezpečnou, nedemokratickou, nerovnou a nespravedlivou. A právě díky této epizodě s Tommym Robinsonem, zdá se, pohár trpělivosti u Britů přetekl.
Jedním z takových Britů je známá mého britského zdroje "L". Z obav o Robinsona ve vězení se písemně obrátila se zdvořilým emailem na svého poslance, nedávno zvoleného labouristu, který má blízko k Jeremy Corbynovi, a který, alespoň podle Wikipedie, je homosexuál. Jeho reakce svojí voličce dává jasně najevo myšlenkové pochody, alespoň části vládnoucích elit Spojeného království. Začíná větami:
Stephen Yaxley-Lennon, alias Tommy Robinson, není žádným mučedníkem za svobodu projevu.
Jedná se o odsouzeného podvodníka a bývalého fotbalového výtržníka...
Nesmysl. Ano, Robinson pochází z dělnických poměrů v Lutonu. Jestliže organizování gangů sexuálních násilníků ("grooming gangs") a znásilňování nezletilých je součástí kultury dospívajícího muslima, potom součástí kultury dospívajícího Angličana dělnické třídy v místech, jako je Luton, je to, čemu se v angličtině během fotbalových utkání říká "laddish behavior" (klukovina). Občas se zvrtne v něco násilného, většinou se však jedná o hlučné projevy mimo stadiony a v nejbližších hospodách. Robinson se tím nijak netají, a s pokorou o tom při každé příležitosti hovoří, mj. o tom psal i ve své knize Enemy of the State. Z dopisu onoho labouristického poslance, se může jeho čtenářům zdát, že Robinsonova charakteristika, coby "bývalého fotbalového chuligána" zde zavání třídní nadřazeností. Vůbec se lze domnívat, že podlé zacházení ze strany britských úřadů vůči Robinsonovi, za celou jeho kariéru, lze přičítat jeho třídnímu statusu. Schválně, jestli by s nějakým vzdělaným kritikem islámu, pracujícím pro nějaký vážený institut v londýnském think-tanku a s přízvukem z vyšší vrstvy, bylo zacházeno stejně, jako s Robinsonem?
Co se týče té charakteristiky Robinsona, coby "podvodníka", toto obvinění, jak upřesňuje "L", je ve skutečnosti pozůstatek z dob, kdy se zdálo, že ho a celou jeho rodinu policie měla pod drobnohledem a zoufale se snažila něco najít. Zabavili mu spoustu spisů a zkoumali například i daňové doklady jeho manželky. Nakonec však byl zatčen, a to za půjčku 20 000 liber svému švagrovi, aby mu pomohl získat hypotéku na nemovitost. O rok později jeho švagr dům prodal a Robinsonovi jeho půjčku vrátil. Jak říká "L", byl to zločin zcela bez obětí. Robinson se k činu přiznal, neboť se jeho advokát (celkem pochopitelně) domníval, že nebude mít za následek trest odnětí svobody, a podle Robinsona mu policie slíbila, že po něm nebude požadována finanční náhrada. Místo toho byl odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody a byla mu udělena pokuta 125 000 liber. Podle "L" existují tisíce případů, kdy lidé páchají, technicky řečeno, podvody se získáním hypoték. Např. když rodiče svoje děti nejprve založí, a potom později svůj vklad dostanou zpět. Rozdíl je v tom, že Robinson za to byl přísně potrestán.
Ale zpátky k dopisu poslance. V něm Robinsona dále obviňuje, že:
porušil pravidla zpravodajství, která během soudního líčení platí z velmi dobrého důvodu: jsou-li porušena, může to vést až k pozastavení soudního líčení a ti, kteří se údajně zcela závažně provinili, jako např. znásilněním, nebo vraždou, tedy údajní násilníci, by tak mohli být puštěni na svobodu.
Svými činy by tak mohl způsobit to, že ti násilníci by mohli být propuštěni a to je nepřípustné!
Další nesmysl. Žádná pravidla zpravodajství Robinson neporušil. Žádný z násilníků nebyl propuštěn.
Jestliže se domníváte, že Tommy Robinson neměl být zatčen, tak potom ve skutečnosti tvrdíte, že by se na něj neměly vztahovat zákony, protože souhlasíte s jeho posedlou nenávistí vůči muslimům.
Naopak, Robinson dal několikrát jasně najevo, že necítí žádnou nenávist vůči muslimům, že má problém pouze s islámem. Každý průměrně inteligentní Brit, který vidí, co dělá islám s jeho zemí, to vidí stejně. Dále si všimněte, že ten poslanec ve svém dopise svoji voličku (a tedy i svoji zaměstnavatelku) nepřímo označuje za bigotní, aniž by jí vůbec znal, a to jenom proto, že si dovolila vyjádřit obavu nad tím, co bylo mírně řečeno neobvyklým zatčením, obviněním, procesem a odsouzením.
Svůj dopis poslanec uzavřel slovy:
Neviděl jsem jej [Robinsona], že by se snažil porušit pravidla zpravodajství během procesu s dlouholetým členem English Defence League (EDL, Liga na obranu Anglie), který znásilňoval desetiletou holčičku. A to proto, že jeho agendou není nic než bigotní nesnášenlivost.
Opět, nesmysl. Ojedinělý případ znásilnění ze strany nějakého nemuslima, nemá nic společného s exkluzivně muslimským fenoménem gangů sexuálních násilníků, který spočívá v sexuálním zneužívání velkého počtu dívek mužskými členy gangů po dobu několika let. Pohrdání nevěřícími a neúcta k ženskému pohlaví jsou příčinami těchto zločinů a součástí kultury a náboženství jejich pachatelů.
Samozřejmě, nemuslimové v Británii vraždí a znásilňují rovněž. A když je policie dopadne, tak je coby podezřelé zatkne a přivede před soud. Pointou, kterou se Robinson snažil vysvětlit, je dvojí metr, jaký se během desetiletí vůči muslimským násilníkům uplatňuje. Až příliš mnoho britských policistů a soudců hledá výmluvy, jak muslimské násilníky propustit na svobodu. Např. v roce 2014 dostal jeden imám podmíněný trest za sexuální zneužívání jedenáctileté dívky, neboť jeho šest dětí na něm bylo "příliš závislých", a že měl "problém s ledvinami". Jeho urgentní přítomnost v domácím prostředí, obhajoval imámův advokát tak, že žena nepracuje a mluví málo anglicky. Avšak dovolit si cokoliv z toho kritizovat, je v očích labouristického poslance "agenda bigotní nesnášenlivosti".
Nicméně poslancovu plnou podporu způsobu trestního stíhání a soudního líčení, jakému byl Robinson podroben, nesdílejí redaktoři deníku Independent, a spolu s deníkem Leeds Live, vzali kampaň proti roubíkovému nařízení útokem. Ve svém úterním vydání, tedy v den, kdy bylo informační embargo ukončeno, jeho redaktoři přesto přijali absurdní tezi, že byl Robinson vinen z "pohrdání soudem" a jeho třináctiměsíční trest prohlásili za "přiměřený a spravedlivý". Od deníku, který není o nic méně levicový, než je Guardian, to však není nic překvapivého. Co je ale překvapivé, je jejich uznání, že bez ohledu na to, co si myslíte o Robinsonovi,
nelze považovat za správné, že britský občan, který je potají připraven o svobodu, je zároveň potají uvězněn neznámo kam. Není to dobře a částečně v rozporu se starým pravidlem habeas corpus.
Na otázku "Kde je Tommy?" nelze odpovědět: "Víme, ale neřekneme, protože tak rozhodl soud."
Budiž, alespoň něco. I tak ale miliony Britů vůbec neuznávají tezi deníku Independent, že rozsudek nad Robinsonem byl spravedlivý. Jedním z nich je Paul Weston z britské odnože hnutí Pegida, který, ve svém novém videu tvrdí, že "do této chvíle nebyla soudní moc v Británii nikdy zneužita k umlčení novináře, ani k informačnímu embargu. Zodpovědná je přímo vláda Theresy May. Podle něj, to, jak rychle jednala policie a Korunní soud v Leedsu, dokazuje, že se nejednalo o práci řadového policisty, či úředníka. "Zodpovědná je přímo vláda Theresy May", spekuluje Weston.
"Odpovědnost pochází přímo ze shora, a jednalo se o akci plánovanou do posledního detailu. Soudní síň i soudce byli již připraveni k vynesení okamžitého rozsudku. Dokonce i cela byla již evidovaná na jeho jméno. Toto je organizovaná akce totalitního státu v celé své hrůze."
Když uvážíme, s jakou rychlostí Robinsona sebrali na ulici, dopravili do soudní síně, a bez přítomnosti jeho vlastního právního zástupce odsoudili, tak si lze jen stěží představit, že někdo nižší, než je nejvyšší vedení, by měl tu moc a nervy tento orchestr uřídit. Těžko oponovat Westonovým spekulacím, že za tímto znásilněním spravedlnosti stojí samotná Theresa May. Pokud se toto skutečně stalo, potom je celkem jasné, proti čemu Británie a celý svobodný svět stojí.
Bruce Bawer je autor nového románu The Alhambra (Swamp Fox Editions). Jeho kniha While Europe Slept (2006) byla bestsellerem New York Times a dostala se také do finále soutěže National Book Critics Circle Award. Mezi jeho další díla patří A Place at the Table (1993), Stealing Jesus (1997), Surrender (2009), a The Victims' Revolution (2012). Rodilý newyorčan, žijící od roku 1998 v Evropě.