 Protestující "Žluté vesty" se shromažďují 15. prosince 2018 na náměstí Place de l'Opera v Paříži. (Foto: Jeff J Mitchell / Getty Images) |
Paříž dnes zažila svůj pátý víkend pouličních demonstrací takzvaných gilets jaunes neboli "Žlutých vest", i když zprávy naznačují, že nepokoje by se mohly konečně uklidnit. Mezitím se protesty - které v mnoha případech přerostly v nepokoje s nesčetnými případy rabování, vandalismu a žhářství - dále rozšířily. Během několika posledních víkendů došlo k nepokojům také v dalších významných francouzských městech, jako jsou Toulouse, Bordeaux a Lyon, stejně jako v nizozemských městech, včetně Bruselu, Amsterdamu, Rotterdamu, Haagu, Nijmegenu a Maastrichtu. Také v Londýně tento víkend zesílilo napětí, zmatek a frustrace kolem Brexitu a zdálo se, že možnost konání druhého referenda se zvýšila. Protestující se žlutými vestami, z nichž většina jsou zjevně příznivci Brexitu, zablokovali hlavní mosty a zastavily provoz v ulicích v centru města.
Vzhledem k tomu, jak se tyto protesty rozšířily, rozvinuly se i motivy účastníků. Zpočátku informace zněly, že demonstranti ve Francii nejsou žádnými pravicovými, ani levicovými politickými extremisty, ale jsou to obyčejní občané rozhněvaní novým zvyšováním daní z pohonných hmot. Ale i když prezident Emmanuel Macron zvýšení daní odložil, tak nepokoje pokračovaly. Proč? David Brown v článku na webu Gatestone Institute poznamenal, že "rodiny z nižší střední třídy nejsou dostatečně chudé na to, aby dostávaly sociální dávky, a zároveň jejich příjem stagnuje, zatímco náklady na živobytí a daně stále rostou... Francouzi se cítí napáleni."
Amir Taheri naznačil, že "Francouzi se stejně jako většina lidí v ostatních bohatých zemích prostě nudí, mají příliš mnoho volného času a málo vzrušení." Rick Moran vyslovil v PJ Media názor, že "obyčejní lidé, kteří platí za grandiózní projekty sociálních inženýrů z Bruselu, už toho mají dost, konečně se vzbouřili a žádají, aby se s tím přestalo." Pokud jde o mne, jsem zvědav, zda tento dramatický projev lidové nespokojenosti znamená "začátek efektivního odporu západoevropské veřejnosti proti katastrofálnímu multikulturnímu a globalizačnímu projektu elit".
Rychlé šíření protestů samozřejmě svědčí o tom, že demonstranti jsou motivováni hněvem vyvolaným sociálními, ekonomickými a / nebo kulturními jevy, které se neomezují pouze na Francii. Začátkem tohoto měsíce nizozemský deník Het Parool uvedl, že nizozemští demonstranti jsou proti Evropské unii, imigraci a současným snahám o ukončení "staré holandské vánoční tradice" Zwarte Piet (Černý Petr), která, zahrnuje i začernění obličeje, což je dnes považováno mnoha pozorovateli za rasismus i když je předmětná postava všemi milovaná. Jak zdůraznil jeden holandský zpravodajský server: "Nizozemsko nemá tradici masových protestů nebo masových stávek, jako Francie nebo Belgie," proto je šíření podobných aktivit v této zemi spíše překvapivé, i když dosud nedosáhly takového rozsahu, jako ve Francii.
První věcí, které si při rozmanitosti motivů uvedených v médiích všimnete, je skutečnost, že spolu nesouvisejí. Sentiment proti EU? Opozice vůči obrovskému přílivu imigrantů? Hlavním důvodem pro sentiment proti EU v západní Evropě je zášť proti moci Bruselu, který nutí členské státy k tomu, aby převzali určitý počet takzvaných uprchlíků. Navíc demonstranti, kteří jsou naštvaní kvůli vysokým daním, dobře vědí, že velká část jejich peněz se používá k podpoře imigrantů, kteří si začnou užívat dobrých životních podmínek hned, jakmile vstoupí do země.
Jeden kuriózní postřeh: Tento víkend v Římě pochodovaly tisíce lidí ve žlutých vestách. Tito demonstranti však byli úplným protikladem svých protějšků na severu a západě: Francouzští, belgičtí a nizozemští protestující byli většinou domorodí Evropané, očividně zklamaní vládami, které jim příliš mnoho berou a naopak příliš málo vracejí zpět, protestující v Římě byli migranti a jejich příznivci, kteří neschvalují nový italský imigrační zákon. V tomto případě se zdá, že pozorujeme hnutí, které se z jakýchsi důvodů rozhodlo napodobit vzhled jiného hnutí, které je však filozoficky vzato v podstatě jeho přesným protikladem.
Tito lidé v Římě se však zdají být výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Pokud je ponecháme stranou, dozvíme se mnohem více o údajně různých obavách, které trápí protestující "Žluté vesty" ve Francii, Británii a Nizozemsku a mezi nimiž jsou menší rozdíly, než se zdá. V celé západní Evropě se obyčejní občané cítí ignorováni a přehlíženi jejich politickými, obchodními, akademickými a mediálními elitami. V rozporu s vůlí většiny těchto občanů se jejich vůdci postupně vzdávají suverenity svých národů ve prospěch EU - Macron upřímně přiznal, že by chtěl transformovat Evropu do Spojených států evropských. Proti vůli těchto občanů byly jejich země zaplaveny muslimskými imigranty, kteří představují velký kulturní problém, způsobují masový společenský neklid a představují ničivou ekonomickou zátěž.
Ačkoli je stále více zřejmé, že islamizace financovaná daňovými poplatníky dovede západní Evropu ke špatným koncům, tak EU, která tento katastrofální vývoj plně podporuje, odmítá změnit kurs. Je naprosto pochopitelné, že bezmocní občané jsou vyděšeni, rozhořčeni a ano, dokonce zuří. Možná bychom se neměli ptát, proč se Západoevropané bouří, ale proč se nezačali bouřit už dávno.
Bruce Bawer je autorem nového románu The Alhambra. Jeho kniha While Europe Slept (2006) se stala bestsellerem New York Times a byla též ve finále soutěže o cenu National Book Critics Circle. Jeho další knihy se jmenují A Place at the Table (1993), Stealing Jesus (1997), Surrender (2009) a The Victims' Revolution (2012). Narodil se v New Yorku a od roku 1998 žije v Evropě.