Je to už více než rok, co Spojené království zažilo v rychlém sledu tři islamistické teroristické útoky. A je to také už více než rok, co se premiérka Theresa May postavila před sídlem vlády v Downing Street k řečnickému pultu a prohlásila: "To už by stačilo."
Nicméně pozoruhodným aspektem minulého roku bylo, jak málo se změnilo.
Zvažme například laxní kontroly extremistických kazatelů zavedené ve Spojeném království v roce 2016. Jak uváděly zprávy z té doby, v létě téhož roku uskutečnili okružní jízdu po Velké Británii dva pákistánští duchovní. Během sedmitýdenního turné vystoupili v řadě britských "hotspotů", včetně Rochdale, Rotherhamu, Oldhamu a dokonce i ve volebním obvodu premiérky v Maidenheadu. Oba duchovní - Muhammad Naqib ur Rehman a Hassan Haseeb ur Rehman - zahájili své turné návštěvou Justina Welbyho, arcibiskupa z Canterbury, v Lambethském paláci a jejich rozhovor byl součástí "dialogu mezi náboženstvími ".
Jací odborníci v "mezináboženském dialogu" jsou tito dva duchovní? No, určitě skvělí, protože je provází pověst lidí nadšeně podporujících vraha někoho, kdo byl obviněn z "rouhání". Ano - tito dva kazatelé jsou v Pákistánu známí svou podporou Mumtaze Qadriho, vraha pokrokového guvernéra Paňdžábu Salmana Taseera. Taseer věřil v uvolnění pákistánských barbarských zákonů o rouhání (konkrétně se postavil proti popravě křesťanské ženy - Asie Bibi - která byla falešně obviněna z rouhání vůči Alláhovi), Qadri - jehož povinností bylo Taseera chránit - - ho místo toho v roce 2011 zavraždil. Qadri byl následně souzen, odsouzen k smrti a popraven. Po Qadriho pohřbu v Rawalpindi Hassan Haseeb ur Rehman vyburcoval davy k tomu, aby pro něj truchlili. Rehman prohlásil vraha Qadriho za "shaeed" (mučedníka). Davy následně provolávaly slogany jako 'Qadri, tvoje krev vyvolá revoluci' a 'trest pro rouhače je přijít o hlavu'.
 Salman Taseer, zesnulý guvernér pákistánské provincie Pandžáb, doprovázený svojí manželkou Aamnou, se připravuje 6. listopadu 2010 na setkání s americkým velvyslancem v Pákistánu. (Zdroj fotografie: Salman Taseer / Flickr) |
Navzdory kritice Shahbaze Taseera (syna muže, kterého Qadri zavraždil) neměla vláda Spojeného království žádný problém povolit těmto dvěma mužům, kteří, jak řekl Shahbaz Taseer, "učí vraždit a nenávidět", vstup do Velké Británie. Během jejich turné po Velké Británii v roce 2016 bylo oznámeno, že mešity byly při kázání těchto dvou kazatelů naplněny po okraj věřícími.
Někdo by mohl poukázat na to, že arcibiskup z Canterbury neví, o čem mluví, když tvrdí, že oba kazatelé jsou odborníci na mezináboženský dialog a že do roku 2016 britská Pohraniční a imigrační policie a jiné orgány nemohly vědět, že oba muži jsou kazatelé podněcující ve své vlastní zemi k nenávisti. Někdo by si dokonce mohl myslet, že všechny tyto orgány jsou sice naivní, ale že příště už tak naivní nebudou.
V roce 2017 se to však stalo znovu. V červenci loňského roku byli duchovní zpět, zdánlivě na konferenci o "boji proti terorismu". Nápad pozvat na konferenci věnované "boji proti terorismu" kazatele, jejichž jedinou odborností je podněcování k terorismu, je urážkou každého kdo proti terorismu skutečně bojuje. Jejich hlavním partnerem ve Velké Británii se navíc zdá být organizace jednoho muže, která sama sebe nazývá "Ramadánskou nadací" a je řízena Mohamedem Shafiqem - mužem s minulostí naplněnou extremismem a podněcováním k nenávisti.
Cynik by se mohl domnívat, že úřady Spojeného království poprvé umožnily radikálním kazatelům vstup do země, protože nevěděly, s kým mají tu čest a podruhé možná proto, že byly příliš pomalé. Ale jak si vysvětlit události z minulého měsíce? V červenci tohoto roku byl Hassan Haseeb ur Rehman opět ve Velké Británii - a opět v Oldhamu. A znovu to vypadá, že jeho návštěvu zprostředkovala organizace Mohameda Shafiqa. Nejnovější falešné konference o boji proti terorismu, na níž kazatel hovořil, se zúčastnil nejen místní poslanec parlamentu (a stínový ministr vnitra) Afzal Khan, ale také otec a babička jedné z obětí loňského islámského sebevražedného pumového útoku v hale Manchester Arena.
Hassan Haseeb ur Rehman ve svém vystoupení na konferenci údajně pronesl:
"Stojím tu před vámi a tvrdím, že my muslimové jsme proti terorismu, tito odporní lidé - teroristé - jsou nepřátelé islámu a celého lidstva."
"Mým posláním v životě je prosazovat toleranci a mír. U tisíců účastníků mých projevů v Pákistánu je vidět touha po pravdivém poselství islámu, kterým je mír a tolerance."
"Je mi ctí být zde v Manchesteru a připomenout si oběti útoku v hale Manchester Arena a samozřejmě i jejich rodiny a říci vám všem: vždy budeme s vámi."
Samozřejmě, že tisíce účastníků jeho akcí v Pákistánu, ne vždy slyšely toto poselství o "míru a toleranci". Naopak, jako důkaz nám mohou sloužit události po Qadriho pohřbu. Tehdy od něj jeho posluchači slyšeli poselství pomsty, rouhání, středověku a násilí.
Ale to je celý Hassan Haseeb ur Rehman.
Větší problém však má Spojené království – a konkrétně premiérka Theresa May.
V uplynulém roce zakázalo Spojené království vstup do země celé řadě lidí. Vstup do země byl například zakázán kanadské aktivistce a blogerce Lauren Southern. Stejně tak byl zakázán vstup do země rakouskému aktivistovi Martinu Sellnerovi. Ať už si o obou těchto aktivistech myslíme cokoli, ani jeden z nich nikdy na demonstraci nevyzýval tisíce lidí k velebení vraha. Pokud by některý z nich tak učinil, pak by zákaz vstupu do Spojeného království mohl být vysvětlitelný. To Hassan Haseeb ur Rehman takové výzvy učinil a přesto mu byl povolen vstup do Spojeného království hned tři roky po sobě. Dokonce i v tom roce, kdy Theresa May předstírala, že "to už by stačilo."
Možná si britská vláda myslí, že si lidé takových věcí nevšimnou. Možná si organizátoři "konference o boji proti terorismu" v Manchesteru myslí, že mohou lidi opít rohlíkem. Možná si myslí, že to lidem v Británii nevadí. Ale Britové si toho určitě všímají a já jsem přesvědčen, že jim to vadí. Vadí jim to hodně, opravdu!
Douglas Murray, britský spisovatel, komentátor a analytik veřejných událostí žijící v Londýně. Jeho nejnovější kniha, mezinárodní bestseller, se jmenuje "The Strange Death of Europe: Immigration, Identity, Islam" ("Zvláštní smrt Evropy: imigrace, identita, islám").