Podle britského ministerstva zahraničí jsou Golanské výšiny "okupovány". Byly "okupovány" - podle logiky britského ministerstva zahraničí - od roku 1967, kdy Izrael vybojoval toto území díky svému vítězství nad invazní syrskou armádou. Od té doby Izraelci využívají tuto strategickou pozici a syrský režim k ní nemá přístup. I o půl století později však vnímá britské ministerstvo zahraničí tuto skutečnost jako politováníhodnou, jako nějakou historickou nespravedlnost, kterou je třeba v budoucnosti napravit.
Od počátku syrské občanské války v roce 2011 se oficiální postoj vlády Spojeného království stával samozřejmě stále hůře ospravedlnitelný. Pokud by například izraelská vláda někdy během posledních sedmi let poslechla moudré rady britského ministerstva zahraničí a chtěla předat strategické území Golanských výšin... Komu by je vlastně měla předat? Měli bychom Izrael přesvědčit, aby předal toto území Asadovu režimu v Damašku? Je pravda, že v průběhu syrské občanské války byly Golanské výšiny jediným kouskem území, na který si syrský režim činil nárok, ale který nebyl schopen bombardovat barelovými bombami a ani jinak sužovat tamní místní obyvatelstvo. Pouze v oblasti Golanských výšin mohli obyvatelé "Velké Sýrie" žít bez stálé hrozby masakru a etnických, náboženských či politických čistek.
Ve stejné době se vyrojili také ostatní kandidáti na vládu nad tímto územím. Oddíly ISIS přišly do vesnic přiléhajících na syrské straně hranic ke Golanským výšinám. A přinesly sem tu formu míru-skrze-barbarství, které svět tak dobře poznal. Pokud by ISIS v syrském konfliktu zvítězil, místo utržení řady porážek, předalo by mu ministerstvo zahraničí Spojeného království Golanské výšiny jako válečné reparace nebo jako prémii pro vítěze? A když ne ISIS, tak by třeba mohly tuto odměnu dostat armády Íránu nebo Ruska jako součást "mírového narovnání"? Možná že by toto území mohl dostat kdokoliv, kdo by chtěl na Golanské výšiny uplatňovat svůj nárok. Ale v žádném případě to nesmí být Izraelci.
Pokračující šílenství postoje britského ministerstva zahraničí bylo v posledních dnech zdůrazněno díky žádosti britské vlády, jakož i jiných evropských vlád a vlády USA. Tato žádost se týkala Golanských výšin.
Během víkendu (21. – 22. 7. 2018) se ukázalo, že britská vláda byla mezi zahraničními vládami, které dramaticky požádaly Izraelce o pomoc. Zatímco se situace v Sýrii vyjasňovala a válka směřovala ke svému konci, skupina přibližně 800 příslušníků "Bílých přileb" se svými rodinami se údajně ocitla v pasti blízko jihozápadní hranice nedaleko Golanských výšin. Bílé přilby vždy operovaly pouze v "povstaleckých oblastech" a Asadův režim je nenávidí. Pokud by se Bílé přilby setkaly s postupujícími syrskými vládními silami, mohlo by jednoduše dojít k masakru.
Na žádost těchto zahraničních vlád proto Izraelci provedli mimořádnou a bezprecedentní operaci. V několika posledních dnech Izraelci informovali o tom, že úspěšně uskutečnili evakuaci 422 příslušníků Bílých přileb a jejich rodin. Ostatní, téměř polovina zamýšleného počtu, se zdá být odříznuta nepřátelskými ozbrojenými silami. Ti, kterým se podařilo dostat se ven, byli přepraveni izraelskými vojáky přes Golanské výšiny a nyní údajně dorazili bezpečně do Jordánska, kde bude určen jejich budoucí status. Někteří zřejmě zůstanou v Jordánsku; jiní budou přesunuti do západních zemí.
 Rodinní příslušníci syrských "Bílých přileb", které Izrael zachránil, v autobusu, který je dopravil do Jordánska, 22. července 2018. (Zdroj fotografie: Izraelské obranné síly) |
Bolestná ironie této situace by měla být jasná všem pozorovatelům. Pokud by Izraelci neuplatnili nárok na Golanské výšiny, tak by nebylo možné, aby se Bílé přilby a jejich rodiny dostali ze Sýrie. Kdyby Izrael neučinil z Golanských výšin klidnou a prosperující oblast, byla by to prostě další část Sýrie, v níž by se různé sektářské skupiny vzájemně zabíjely.
Oblast Golanských výšin je ve skutečnosti pod kontrolou nejspolehlivějšího spojence Británie v regionu. Spojenec, který - i když je Británií neustále poučován - souhlasil s žádostí britské vlády, která pro svůj účel využila danou strategickou realitu, tu realitu, kterou ovšem stále odmítá přijmout. Izraelská vláda poskytla britské vládě to, co požadovala. Nebyla by teď třeba vhodná doba pro to, aby jí to britská vláda nějak oplatila? Neexistuje lepší způsob, jak to udělat, než připustit, že britská politika posledních padesáti let byla blouzněním ministerstva zahraničí a totálním omylem "realistického" pohledu na tento region. Britské ministerstvo zahraničí se bude muset v určitém okamžiku osvobodit od vlastního názoru na Golanské výšiny a přijmout skutečnou realitu této oblasti. Vše by mohlo být mnohem lepší, kdyby to udělalo raději hned v duchu dobré vůle a reciprocity, než později, jako důsledek nevyhnutelné a neochotně přijaté porážky.
Douglas Murray, britský spisovatel, komentátor a analytik aktuálních událostí, žijící v Londýně. Jeho nejnovější kniha, mezinárodní bestseller, se jmenuje "The Strange Death of Europe: Immigration, Identity, Islam" ("Zvláštní smrt Evropy: imigrace, identita, islám").