Zdá se, že francouzský sociologický výzkum nemá žádné nové knihy, články ani představy o francouzské muslimské radikalizaci. Není těžké pochopit, proč jen pár učenců podlehlo pokušení sejít z vyšlapané stezky ("teroristé jsou oběťmi společnosti a trpí rasismem" a tak dále) a nebojí se nadávek. Mnozí sociologové navíc sdílí stejnou marxistickou ideologii, která připisuje násilné chování diskriminaci a chudobě. Pokud se už nějací kacíři pokusí vysvětlit, že teroristé nejsou automaticky oběťmi (společnosti, bílých Francouzů, anebo kohokoliv jiného), začnou se houfovat smečky muslimských i nemuslimských učenců, aby je lynčovali jako rasisty, islamofoby a bigoty.
Po listopadu 2015 kdy teroristé útočili v Paříži, Alain Fuchs, prezident francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (Centre national français de la recherche scientifique , CNRS), vyzval k zadání nového projektu, sloužícího k osvětlení některých "faktorů radikalizace" ve Francii.
Objevil se tedy detailní projekt Oliviera Gallanda a Anne Muxel "Mládež a radikalismus: náboženské a politické faktory". Jejich průzkum je založen především na anketě, kterou provedla společnost Opinion Way se 7 000 studenty středních škol a následovala druhá "anketa" s 1 800 mladými lidmi (ve věku 14-16 let). Další fáze bude zřejmě zahrnovat individuální a skupinové rozhovory s mladými studenty středních škol.
Galland a Muxel neříkají, že jejich průzkum "reprezentuje" veškerou francouzskou mládež. Pro lepší pochopení o co vlastně v této skupině obyvatelstva hlavně jde, jsou v průzkumech nadměrně zastoupeni muslimští středoškoláci.
Jejich návrh je však kacířský: To tedy znamená, že existuje problém s muslimy.
Předběžné výsledky této rozsáhlé studie byly zveřejněny na tiskové konferenci 20. března 2017. Na otázku ve studii: Jaké jsou hlavní faktory radikalizace? Odpověď zněla: náboženství.
"Nelze prostě popřít 'vliv náboženství'. U mladých muslimů je vliv náboženství třikrát důležitější než v nemuslimských skupinách. Čtyři procenta mládeže všech denominací obhajují absolutistickou vizi náboženství a zřejmě se drží radikálních myšlenek. V našem vzorku mladých muslimů tento počet dosahuje 12 %. Obhajují absolutistický pohled na náboženství - věří, že existuje 'jen jedno pravé náboženství' a právě toto náboženství vysvětluje stvoření světa lépe, než věda."
A co obvyklá vysvětlení - nedostatečná ekonomická integrace, strach z toho, že budou na sociálních dávkách, vyloučení ze společnosti a tak dále?
"Zdá se, že čistě ekonomické vysvětlení tu není průkazné. Myšlenka 'obětované generace', pokoušené radikalismem, je konfrontována s pocitem poměrně dobré integrace těchto populací. [Mladí muslimové] se nezdají do budoucna ani více ani méně sebevědomí než ostatní francouzská mládež, věří, že budou schopni pokračovat ve studiu i po maturitě a najdou si slušnou práci."
Tito mladí muslimové si uvědomují, že netrpí rasismem ani diskriminací. Současně však mnozí z nich říkají, že se stejně "cítí" být diskriminováni. Nejsou oběťmi žádného rasistického systému – žádný takový systém neexistuje- jsou však oběťmi ideologie viktimizace, která tvrdí, že jsou diskriminováni kvůli rase a náboženství. (Poznámka překladatele – Viktimizaci muslimů chápeme jako ideologii, která staví muslimy vždy do role obětí.)
"V našem vzorku je pocit diskriminace dvakrát silnější, zvláště mezi mladými lidmi muslimské víry nebo cizinci. Abychom vysvětlili lpění na radikalismu [u mladých muslimů], musíme si uvědomit, že náboženských faktory jsou zde kombinovány s otázkami identity navíc smíchanými s pocity viktimizace a diskriminace".
Je-li islám motorem radikalizace, druhým silným motorem radikalizace je zmíněná dominantní ideologie viktimizace.
"Mladí muslimové, kteří se cítí být diskriminováni, se častěji drží radikálních myšlenek než ti, kteří se necítí být diskriminováni."
Tyto předběžné výsledky jsou více než znepokojivé. I proti veškerým sociologickým důkazům, sociálnímu původu a akademické úrovni převažuje vliv náboženské příslušnosti. Jinými slovy, bez ohledu na výkony mladých muslimů ve škole a povolání jejich rodičů, je čtyřikrát pravděpodobnější, že se budou držet radikálních myšlenek, než mladí křesťané.
"Na této studii je snad nejúžasnější ta síla vlivu islámu," zdůrazňuje Olivier Galland. "Potvrdily to také školní statistiky. Ať už je jejich sociologie jaká chce, muslimská mládež má stejné sklony k radikalizaci."
Tato studie není první, která objasňuje proces radikalizace mladých muslimů ve Francii. Je však první, která spojuje radikalizaci a ideologii viktimizace. Viktimizace je výmluva, ospravedlňování státu, většiny politiků (jak pravicových, tak i levicových) a médií hlavního proudu. Kromě toho politika viktimizace nejen brání jakémukoliv řešení, ale omlouvání činů muslimů a jejich stavění se do role obětí ve skutečnosti podporuje terorismus. Když 17. února 2017 francouzský prezident François Hollande spěchal, aby navštívil 22letého mladíka Théa, který tvrdil, že policie ho během konfrontace s drogovými prodejci znásilnila (sodomizovala) obuškem - později se ukázalo, že Theo si nebyl svým obviněním policie nakonec tak jistý, ukázalo se, že prezidentská návštěva ničemu nepomohla. Setkání prezidenta Hollanda a Thea odstartovalo tři týdny nepokojů na předměstích Paříže.
Když francouzský prezident Emmanuel Macron prohlašuje, že je pro "pozitivní diskriminaci" (udělení veřejných prostředků ve výši 15 000 eur každé firmě, která zaměstná mládež z předměstí), tak tím vlastně povzbuzuje budoucí džihádisty, aby se sami stavěli do role obětí.
 Když francouzský prezident Emmanuel Macron uvádí, že podporuje "pozitivní diskriminaci", tak tím vlastně povzbuzuje budoucí džihádisty, aby se sami stavěli do role obětí. (Zdroj fotografie: Jeff J Mitchell/Getty Images) |
Francie má největší evropskou muslimskou komunitu, největší židovskou komunitu, největší čínskou komunitu a největší arménskou komunitu. Francouzský integrační model fungoval u všech těchto skupin kromě jedné. Rostoucí procento muslimů ve Francii neakceptuje pravidla, která přijali všichni ostatní. Aby se vyhnuli konfrontaci, tak všichni politici politických stran hlavního proudu a všechna média hlavního proudu postupují v souladu s mýtem viktimizace. Problém spočívá v tom, že je to jen další polínko do ohně eskalace násilí, terorismu a představ o viktimizaci.
Yves Mamou je novinář a spisovatel žijící ve Francii. Před odchodem do penze pracoval dvacet let jako novinář pro deník Le Monde.