V knize rozhovorů "Tohle by prezident neměl říkat, ale...", zveřejněné v roce 2016, několik měsíců před francouzskými prezidentskými volbami v roce 2017, tehdejší francouzský prezident François Hollande přiznal, že Francie má "... problém s islámem. O tom žádná...". A napsal také, že Francie má problém se zahalenými ženami na veřejnosti a s masovou imigrací. Pak dodal: "Jak se můžeme vyhnout rozdělení naší země? Protože to, co nyní probíhá, je dělení Francie."
"Dělení", o němž Hollande mluví, je rozdělení Francie na dvě části - na jednu pro muslimy a druhou pro nemuslimy.
Hollandův nástupce, prezident Emmanuel Macron, zvolený do funkce v roce 2017, se zřejmě domnívá, že toto rozdělení země na dvě části je vlastně dobrým řešením. Podle toho, co řekl a udělal od svého zvolení, lze říci, že rozdělení země zdárně pokračuje. Oficiálně je samozřejmě Macron nadále strážcem ústavy, která ztělesňuje národní jednotu. Ale zdá se, že krok za krokem pracuje na strategii rozdělení Francie.
Prvním krokem tohoto procesu rozdělení bylo zřejmě vytvoření nového protivníka. Pro Macrona není protivníkem radikální islám, který někteří lidé viní z vraždy stovek lidí ve Francii v posledních letech, ale radikální sekularismus, který nikdy nikoho nezabil. Tak například několik měsíců po svém zvolení, v prosinci 2017, uspořádal Macron v prezidentském Elysejském paláci setkání se zástupci šesti náboženství (katolického, protestantského, pravoslavného, muslimského, židovského a buddhistického). Na této schůzce Macron údajně "kriticky komentoval radikalizaci sekularismu". Z této schůzky se toho moc na veřejnost nedostalo - zřejmě záměrně. V říjnu 2016, ještě před svým zvolením, Macron odsoudil obránce "zlé a zlomyslné vize sekularismu". Po svém zvolení prezident svůj postoj nezměnil. Podle něj není problémem politický islám, ale odpor vůči němu.
V této strategii - izolovat sekularismus a postavit ho do role nového protivníka - Macron potřeboval spojence. Jednoho takového snadno našel v podobě katolické církve, která ve Francii utrpěla újmu, protože zákon z roku 1905 přerušil vztah mezi církví a státem. V dubnu 2018 přijal Macron pozvání od konference francouzských biskupů. V luxusní Bernardinské koleji a v přítomnosti více než 400 významných katolických osobností prezident Francouzské republiky Emmanuel Macron přednesl erudovanou a lyrickou řeč, bez jakékoli konkrétní myšlenky, kromě mlhavé naděje na "opravu poškozeného vztahu" mezi katolickou církví a francouzským státem. Po jeho projevu 400 katolických hodnostářů vstalo a odměnilo ho ovacemi ve stoje.
V červnu 2018 Macron oživil svou vizi tím, že navštívil papeže Františka ve Vatikánu a přijal od něj dědičný titul čestného kanovníka Baziliky sv. Jana v Lateráně. Macron také znovu potvrdil svou ochotu "prohlubovat se Svatou stolicí vzájemné přátelství a důvěru."
S tímto mocným katolickým spojencem na své straně mohl Macron zahájit druhou fázi toho, co je zřejmě jeho rozdělovací strategie: zahájit proces posílení muslimů ve Francii tím, že jim svěřil klíče "městské politiky", což je synonymum pro francouzskou integrační a asimilační politiku. V posledních 30 letech francouzský stát nalil 48 miliard eur do projektů obnovy chudých předměstí, kde sídlí miliony imigrantů - včetně milionů muslimských imigrantů první, druhé a třetí generace. Nové budovy, nové silnice a nové veřejné dopravní prostředky se však minuly s očekávaným výsledkem: nezabránily opakujícím se nepokojům, útokům na školy a policejní stanice, obchodování s drogami téměř na každém rohu a šíření salafistických mešit. Pod vlajku ISIS odešlo z Francie bojovat více než 1 700 džihádistů.
V květnu 2018 Macron obratně odmítl doporučení Borloovy zprávy, aby do těchto projektů nalil dalších 48 miliard eur během příštích 30 let a pokračoval tak v politice, která selhala. Macron si přestal kupovat (vratký) sociální smír miliardami peněz daňových poplatníků, a namísto toho udělal něco lepšího: vytvořil "Prezidentskou radu města", politickou strukturu složenou převážně z muslimských hodnostářů (dvě třetiny všech členů rady) a zástupců organizací pracujících na předměstích. Dnes je tento orgán pověřen monitorováním městské politiky. Neexistují žádné nové miliardy, ale je tu "Muslimský poradní výbor", který spolehlivě přesměruje peníze ze starších projektů. Dvě agentury se podílejí na financování obnovy čtvrtí v "citlivých městských oblastech": ANRU (Národní agentura pro obnovu měst, Agence nationale pour la rénovation urbaine) a ACSÉ (Agentura pro sociální soudržnost a rovné příležitosti, Agence pour la cohésion sociale et l'égalité des chances). Obě tyto agentury budou brzy nahrazeny Úřadem generálního komisaře pro územní rovnost (Commissariat général à l'égalité territoriale). Rozpočet věnovaný městské politice popsaný v návrhu rozpočtu činí v roce 2018 429 milionů eur.
Nápad svěřit správu muslimských předměstí islámským organizacím není nový. Tato myšlenka byla poprvé formulována státním radou (soudce Nejvyššího správního soudu – Rady státu – poznámka překladatele) Thierry Tuotem v proslulé zprávě "Velký národ: za inkluzivní společnost" předložené v roce 2013 tehdejšímu předsedovi vlády Jeanu-Marcu Ayraultovi. Hlavním návrhem v této zprávě bylo přenést městskou správu na islámské organizace, přičemž úloha francouzského státu by byla omezena pouze na jejich financování.
Koncem června 2018 byly k dokončení procesu posílení politického islámu ve Francii schváleny dva legislativní dodatky k "Zákonu o státu spravujícímu společnost vzájemné důvěry" (loi pour un Etat au service d'une société de confiance). První legislativní dodatek zrušil povinnost náboženských sdružení prohlásit se za lobbistické skupiny - opatření, které jasně otevírá cestu subjektům, jako je Muslimské bratrstvo, k lobbování poslanců Parlamentu, aniž by zanechali stopu. Druhý legislativní dodatek - v rozporu se zákonem o sekularismu z roku 1905 - povolil všem náboženským organizacím, aby působily jako soukromí aktéři na trhu s nemovitostmi. Podle Výboru pro sekularismus Republiky (Comité Laïcité République, CLR) by tento zákonodárný dodatek zbavil obec nebo oblast možnosti vyvlastnit pozemky nebo budovy prodávané kostelem nebo mešitou. "Tímto opatřením byly pro tento účel upraveny pravidla městského plánování a zákon z roku 1905," vyjádřil se CLR. Jinými slovy, soukromé financování náboženství je odteď dovoleno.
Třetí fáze tohoto rozdělení země nyní probíhá. Jedná se o pokus vybudovat "francouzský islám", který by byl jiný než starý "islám ve Francii". Jinými slovy, Velká mešita v Paříži by již nebyla považována za ekvivalent alžírského velvyslanectví. "Ještě letos na podzim vypracujeme islámu zákonný rámec a pravidla, abychom zajistili, že toto náboženství bude praktikováno způsobem, který bude v souladu se zákony Republiky," řekl Macron. Toto je překvapivé prohlášení, protože díky zákonu z roku 1905 je ve Francii tradice - a je to tradice přijatá všemi náboženstvími kromě islámu - že církve a náboženství nesmí vnucovat svá pravidla sekulární společnosti. Nyní se však zdá, že se Francie musí přizpůsobit islámu.
 Velká mešita v Paříži. (Zdroj fotografie: LPLT/Wikimedia Commons) |
Co se stane v září? Zdá se, že vláda uvažuje o následování Rakouska a má v úmyslu drasticky omezit finanční vazby mezi francouzskými muslimskými komunitami a jejich zeměmi původu (např. Tureckem, Alžírskem, Marokem); zavést daň z halal podnikání (jež má obrat více než 6 miliard eur ročně) a poté pomocí těchto nových daňových příjmů školit "republikánské" imámy ve Francii.
Zdá se, že vláda má také v úmyslu vytvořit jakousi národní agenturu, která bude organizovat poutě do Mekky - Hadždž. Přibližně 40 muslimských cestovních kanceláří má přidělené od Ministerstva Hadždže Saúdské Arábie vízové kvóty a celkově se v tomto podnikání točí více než 250 milionů eur. Proslýchá se, že hodně muslimských cestovních kanceláří funguje nelegálně a účtuje si za špatné služby nadměrné ceny. Macron chce uskutečnit reformu a dát tomuto podnikání "solidní" podobu. Toto jsou ty "rámce" a "zákony", o nichž Macron řeční.
Důležitá otázka zní: Kdo bude řídit tento nový systém? Bude to Muslimské bratrstvo, nejmocnější muslimská organizace, která ve Francii ovládá více než 2 000 mešit? Nebo mladá garda muslimských technokratů kolem prezidenta Macrona, kteří nemají vazby na mešity, imámy a ani všeobecně na organizovanou muslimskou komunitu? Brzy se to dozvíme. Navíc se také šíří fáma, že by se "Velkým imámem Francie" mohl stát Tareq Oubrou, imám z Bordeaux známý jako významná postava Muslimského bratrstva.
Je však povinností francouzského sekulárního státu organizovat muslimy a školit "republikánské" imámy? Není, a to ani náhodou. Je to problém, že dvě třetiny imámů, kteří slouží ve Francii, nemluví plynně francouzsky? Mohou být islamističtí imámové vyškoleni "republikánsky"? Ano, ale s jakým výsledkem? Imám z Brestu v Bretani se stal slavným, protože byl natočen, jak vysvětluje dětem, že hudba může přeměnit posluchače na prase nebo na opici. Také se sám nafilmoval, jak pije velbloudí moč - je psáno v hadísu, že velbloudí moč je dobrá jako lék (český odkaz). V roce 2017 absolvoval tento imám z Brestu na Univerzitě v Rennes v Bretani studium oboru "referent sekularity" - což znamená, že je to islamista informovaný o tom, co je sekularismus, ale bez povinnosti ho respektovat.
V roce 1627 kardinál Richelieu, první ministr francouzského krále Ludvíka XIII, obléhal opevněné město La Rochelle držené hugenoty, aby tyto protestanty donutil opět se podrobit králi a sjednotil tak Francii. V roce 2018 Macron poskytuje francouzským muslimům peníze, cement a cihly, aby jim ve Francii pomohl vybudovat "Francouzský chalífát".
Yves Mamou je novinář a spisovatel žijící ve Francii. Před odchodem do penze pracoval dvacet let jako novinář pro deník Le Monde. Jeho nová kniha "Velký úprk, francouzské elity a islamismus" (Le Grand abandon, les élites françaises et l'islamisme) vyjde v říjnu 2018.