 Íránský islamistický režim, který slaví 40. výročí svého vzniku, provádí v přepočtu na počet obyvatel nejvíce poprav na světě. Na fotografii: poprava Kurdů a dalších mužů silami íránského islamistického režimu v roce 1979. (Foto: Jahangir Razmi/Wikimedia Commons) |
10. února 2019 íránský režim oficiálně oslavil 40. výročí uchvácení moci. Fundamentalistická a islamistická strana ajatolláha Rúholláha Chomejního překvapila mezinárodní společenství a íránský lid když v roce 1979 unesla revoluci. Úspěšné uchvácení moci mělo z hlediska geopolitiky značné následky.
Ačkoliv si někteří lidé byli vědomi záměrů islamistické strany, tak mnoho z nich podcenilo rozsah jejích organizačních schopností a její moci. Ve snaze získat důvěru a loajalitu íránského lidu se ajatolláh Chomejní a jeho stoupenci snažili zpočátku vystupovat jako duchovně založení lidé, kteří netouží po politické moci. Mnozí — včetně některých politických stran — také věřili, že v průběhu přechodného období se vládnoucí mulláhové vzdají veškeré získané politické moci.
Jak začali mulláhové získávat podporu, pokusili se jí získat ještě více tím, že oslovili další společenské skupiny. Radikální Chomejního stoupenci ujistili vyznavače různých náboženství, například křesťany a židy, že jakmile bude ustavena nová vláda, tak jednou z jejích nejvyšších priorit bude jejich bezpečnost a jejich zájmy. Tyto často opomíjené skupiny reagovaly na takové sliby pozitivně. Když ještě před revolucí navštívila delegace židovské komunity zakladatele teokratické vlády Chomejního, tak jim zaručil jejich bezpečí a vydal následující fatvu:
"Ve Svatém Koránu byl Mojžíš, budiž pozdraven on i všichni jeho příbuzní, zmíněn častěji než kterýkoli jiný prorok. Prorok Mojžíš byl pouhým pastýřem, když se postavil faraónově moci a zničil ho. Mojžíš, Alláhův mluvčí, byl hlasem faraónových otroků, byl představitelem utlačovaných tehdejší doby (název Chomejního Mostazafan Foundation se do češtiny překládá jako Nadace utlačovaných, poznámka překladatele). Mojžíš by neměl nic společného s faraónovi podobnými sionisty, kteří vládnou Izraeli. A naši Židé, potomci Mojžíše, s nimi také nemají nic společného. Naše Židy považujeme za odlišné od těch bezbožných, krvežíznivých sionistů."
Ajatolláh také řekl dalším náboženským menšinám, že se jim dostane ochrany:
"V islámu jsou křesťané, židé a zoroastriáni bráni jako rovni — pokud se nestanou pátou kolonou při cizím vměšování do naší země. Židé jsou bráni jako židé, ne jako obránci sionistické agrese."
Proto byli ti, kteří uvěřili Chomejního radikální straně, tak šokováni, když se po jeho nástupu k moci tyto záruky ochrany rychle změnily. Ajatolláh začal sledovat islamistickou agendu; šaría byla nastolena slovo od slova. Hesla "Smrt Americe" a "Smrt Izraeli" byla provolávána v nejvlivnějších úřadech i na ulicích. Kdo se postavil proti těmto krutým a vágním zákonům, často čelil nejvážnějším následkům: rychlé a nevyhnutelné popravě. Vůdce židovské obce, Habib Elghanian, podnikatel a filantrop, byl popraven okamžitě. Jeho vnučka, Shahrzad Elghanayan, píše, že "poprava proběhla po dvacetiminutovém soudu na základě vykonstruovaných obvinění." Jeho vražda byla silným signálem, že v rámci nového právního systému šaría nebudou ostatní náboženství tolerována. Vláda zákona byla vyhozena oknem.
Pronásledování křesťanů, bahájců, sunnitů a dalších náboženských a etnických menšin bylo vystupňováno. Při jedné z nejhorších masových poprav politických vězňů bylo v průběhu čtyř měsíců popraveno asi 30 000 lidí včetně dětí a těhotných žen. Podle odsuzujícího memoranda amerického Kongresu "byli vězni popravováni ve skupinách, někteří masově věšeni, jiní stříleni popravčími četami. Jejich těl se režim zbavil pohřbením do masových hrobů."
Někteří si mysleli, že radikální lídři Íránu se časem stanou umírněnějšími. Ale o 40 let později režim vystupňoval násilí a stal se ještě agresivnějším jak uvnitř Íránu, tak vůči ostatním státům. Díky glorifikaci násilí a povzbuzování nenávisti a nesnášenlivosti byly vytvořeny teroristické a vojenské skupiny jako je Hizballáh. Írán se snažil spolupracovat s Al-Káidou a dodnes stále cvičí a podporuje mnoho dalších militantních uskupení. Írán je vyhlašován největším sponzorem terorismu rok co rok. Islámská republika a její právo šaría jsou nyní globální hrozbou.
Chomejního režim také provádí v přepočtu na počet obyvatel nejvíce poprav na světě. Podle Amnesty International také Írán celosvětově vede v počtu poprav dětí. Navzdory nadějím, že násilí a nenávist nakonec zeslábnou, se posledních 40 let režimní protikřesťanská a protižidovská propaganda nadále šíří a roste.
Ještě překvapivější než netečnost Íránu vůči vládě zákona je to, že se někteří západní politici a vlády pokoušeli a stále pokoušejí uplatňovat vůči tomuto nelidskému režimu politiku appeasementu. Bývalý prezident Obama se hodně snažil o zrušení čtyř zavedených sankcí OSN proti vládnoucím mulláhům a – bez jakékoli protihodnoty – údajně daroval mulláhům nejméně 150 miliard dolarů. Tehdejší ředitel amerických zpravodajských služeb James Clapper odstranil Írán a Hizballáh ze seznamu teroristických hrozeb pro americké národní zájmy a obešel sankce, aby Íránu poskytl tajný přístup k americkému finančnímu systému. Mulláhové jej nepřekvapivě použili k finanční podpoře terorismu, financování Íránských revolučních gard (Islamic Revolutionary Guards Corps, IRGC) a k pokračování agrese.
Evropská unie se v současné době snaží přijít s novými mechanismy, pomocí nichž by bylo možné obejít americké sankce a zjednodušit tak další obchodování s íránským režimem.
40 let íránského režimu by mělo být dostatečným ponaučením pro mezinárodní společenství, aby pochopilo, že jakýkoli ústupek vnímají mulláhové jako slabost: každou příležitost využijí k posílení své moci. Jediným přístupem, na který bude fundamentalistický režim reagovat, je ekonomický, politický a v případě potřeby vojenský nátlak.
Dokud budou vlivné vlády nadále rozmazlovat současný režim, bude erupce násilí a zločinů proti lidskosti pokračovat.
Bude globální komunita jen ustupovat a nedělat nic dalších 40 let?
Dr. Majid Rafizadeh vystudoval Harvard, je obchodní stratég a poradce, politolog, člen správní rady Harvard International Review a prezident International American Council on the Middle East (Mezinárodní americké rady pro Blízký východ). Je autorem několika knih o islámu a americké zahraniční politice. Můžete mu napsat na Dr.rafizadeh@post.harvard.edu.