 Proč Evropská unie pokračuje v politice appeasementu vůči íránskému režimu, který vůbec nedodržuje lidská práva? Podle organizace Amnesty International "mohou být v Íránu odsouzeny k smrti dokonce již devítileté dívky, chlapci mohou být odsouzeni k smrti od 15 let. V letech 2005 až 2015 bylo popraveno nejméně 73 nezletilých provinilců." (Foto: iStock) |
Podle zprávy, kterou vydala organizace Amnesty International 26. února 2019, se situace v oblasti lidských práv v Íránu "vážně zhoršila". Proč tedy Evropská unie pokračuje v politice appeasementu vůči režimu, který vůbec nedodržuje lidská práva? Je smutné, že se Evropa - navzdory svému nekonečnému morálnímu naparování – stala nejvíce nemorálním světovým hráčem - pokud tomu tak nebylo již dříve. Evropská unie nespravedlivě podporuje šikanování jediné liberální, demokratické země dodržující lidská práva na Blízkém východě: Izraele. Ne Turecka za okupaci Severního Kypru, ne Číny za obsazení Tibetu nebo Pákistánu za okupaci Kašmíru. Evropa a zkorumpovaná OSN nebojují proti skutečným pachatelům zločinů proti lidskosti, jako jsou Čína, Kuba, Rusko, Turecko, Severní Korea, Nigérie a Súdán, abychom jmenovali alespoň některé.
Pokrytectví Evropy je nekonečné. Evropa uvalila sankce na zemi, která je domovem Židů již více než tři tisíce let, ale snaží se najít způsoby, jak dál obchodovat s Íránem, který se snaží ovládnout celý Blízký východ - prostřednictvím svých prostředníků v Iráku, Jemenu, Sýrii a Libanonu - a který také stále porušuje téměř všechna lidská práva (zde, zde, zde a zde). Jediný závěr, ke kterému lze dospět, je, že Evropa stále ještě chce Židy zlikvidovat a ráda podpoří ty, kteří je chtějí vraždit. Je vůbec možné být tak nemorální?
Seznam ohavných případů porušování lidských práv spáchaných íránským režimem je dlouhý, zdaleka nejvíce znepokojující je však krutost páchaná na dětech.
Podle norské organizace Iran Human Rights (IHR), která pozorně sleduje popravy v Íránu:
"I přes ratifikaci Úmluvy Organizace spojených národů o právech dítěte, která zakazuje trest smrti za trestné činy spáchané do 18 let, je Írán světovou špičkou v popravách mladistvých. Podle zpráv IHR popravily íránské úřady od roku 2013 nejméně 40 mladistvých."
Odsouzené děti jsou drženy ve vazbě a popraveny dříve, než dosáhnou dospělosti. V roce 2018 bylo popraveno minimálně 6 nezletilých, včetně dvou dětských nevěst. Organizace Amnesty International komentovala odsuzování dětí k trestu smrti takto:
"K trestu smrti mohou být odsouzeny dokonce již devítileté dívky, chlapci mohou být odsouzeni k smrti od 15 let. V letech 2005 až 2015 bylo popraveno nejméně 73 nezletilých. A nic nenasvědčuje tomu, že by se úřady chystaly tuto strašnou praxi zastavit."
"Máme podrobné informace o 49 osobách odsouzených v Íránu k smrti, kterým bylo v době údajného spáchání trestného činu méně než 18 let. Podle OSN je v Íránu nejméně 160 mladistvých, kterým hrozí poprava." Ve skutečnosti bude počet mladistvých odsouzených k smrti mnohem vyšší, protože používání trestu smrti je v Íránu často zahaleno tajemstvím."
Přemýšlejte například o případu Zeinab Sekaanvand Lokran. V říjnu 2018 byla tato dětská nevěsta, která pocházela z chudé kurdské rodiny, popravena den poté, co porodila mrtvé dítě. Podle Íránského islámského trestního zákoníku mohou být popravy prováděny čtyřmi různými způsoby: oběšením, ukamenováním, zastřelením popravčí četou nebo ukřižováním.
Soudní systém Islámské republiky nebo Revoluční soud může vynést jakékoli vágní obvinění jako je "válčení proti Bohu", šíření moharebeh ("korupce na zemi"), protestování nebo ohrožení národní bezpečnosti země. Tato obvinění lze pružně zneužít k tomu, aby se z jednoduchého prohřešku, jako je kritika Nejvyššího vůdce, stal zločin, a bylo možné vydat příkaz k popravě.
Íránský islámský trestní zákoník umožňuje popravit dokonce již devítileté dívky. Cynická EU přesto nadále považuje íránského prezidenta Hasana Rúháního za "umírněného".
Teokratické zřízení je také známo vysíláním vynucených přiznání a mučení v televizi s cílem šířit mezi veřejností strach. Jak organizace Iran Human Rights (IHR) nedávno uvedla:
"V roce 2018 íránské orgány opět ukázaly systematické porušování řádného soudního procesu a právního státu. Vysílání vynucených přiznání v televizi, nespravedlivé soudní procesy a zprávy o mučení jsou připomínkou skutečnosti, že trvalého zlepšení lidských práv a zrušení trestu smrti není možné dosáhnout bez zásadních změn v íránském soudním systému."
Podle IHR bylo v Íránu v roce 2018 popraveno nejméně 273 osob. Z hlediska absolutního počtu popravených se Írán umístil na druhém místě (první je Čína), a na prvním místě v počtu vykonaných poprav přepočtených na počet obyvatel. Vzhledem k tomu, že íránský režim není transparentní, je pravděpodobné, že skutečný počet popravených je ještě vyšší.
Na vzestupu je v Íránu také využívání krutých a nelidských trestů. Podle zprávy Amnesty International se alarmujícím tempem zvyšuje používání různých forem mučení, jako jsou amputace a bičování.
V provincii Chorásán Razaví byl muž na veřejnosti přivázán ke stromu a potrestán 80 ranami biče. Co spáchal? Před deseti lety, když mu bylo 14 nebo 15 let, pil alkohol.
Dále zde máme případ obviněného zloděje, který údajně ukradl několik hospodářských zvířat. Jeho trest? Byla mu useknuta ruka. Nejen, že jsou tyto tresty barbarské, ale lze předpokládat, že ani jednomu z těchto mužů, ani žádnému z dalších lidí, s nimiž soud naložil podobně, nebyl umožněn spravedlivý proces a nebyla jim ani zdaleka umožněna právní obhajoba.
Íránští lídři také zvyšují svůj tlak na celou populaci. Zadržení podezřele umírají ve vězení, jako například 63letý íránsko-kanadský profesor. Podle Amnesty International:
"V únoru [2018] zemřel ve věznici Evin íránsko-kanadský profesor a ekologický aktivista Kavous Seyyed Emami poté, co byl o dva týdny dříve bezdůvodně zatčen. Úřady tvrdily, že spáchal sebevraždu a odmítly jeho rodině vydat jeho tělo, dokud jeho rodina nesouhlasila s okamžitým pohřbem bez provedení nezávislé pitvy."
Kvůli nedávným protestům v zemi zesílilo teokratické zřízení také cenzuru médií, rušení zahraničních satelitních televizních kanálů a zadržování obhájců lidských práv. Obhájci lidských práv a prominentní právníci, včetně Nasrín Sotúdeové a jejího manžela Rezy Khandana, kteří hájili nebo podporovali společenská hnutí, například odpor proti povinnému nošení hidžábu, byli nespravedlivě soudně stíháni a odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody.
Tyto stále častější případy porušování lidských práv by měly vyvolat poplach mezi evropskými vládami, které vždy přednášejí zbytku světa o tom, jak se o lidská práva starají - například neposíláním zločinců zpět do zemí původu, kde by mohli být mučeni. Kdyby si evropské vlády uvědomily, že umožňují íránskému režimu páchat tyto ohavné praktiky, tak by se asi strašně vyděsily. Tedy, měly by se vyděsit.
Nastal čas, aby EU zastavila svou politiku appeasementu vůči režimu, který neváhá bičovat lidi - veřejně, jako varování ostatním – neváhá mučit každého občana, kterého si vezme na mušku, neváhá udělovat kruté tresty, jako je amputace bez spravedlivého soudu, a neváhá popravovat děti, které jsou na prahu života. Tyto činy musí být odsuzovány a nikoliv ospravedlňovány politikou appeasementu založenou na morální zkaženosti a otevřené chamtivosti.
Dr. Majid Rafizadeh - absolvent Harvardu, badatel, podnikatel, politolog, člen správní rady Harvard International Review a prezident International American Council on the Middle East (Mezinárodní americké rady pro Blízký východ). Je autorem několika knih o islámu a americké zahraniční politice. Můžete mu napsat na Dr.rafizadeh@post.harvard.edu.