 Prezident Emmanuel Macron nikdy neprojevil soucit s oběťmi extrémní policejní brutality - s lidmi, kteří ztratili oko nebo ruku. Místo toho předložil ve francouzském parlamentu zákon, který by téměř úplně zrušil právo na protest a presumpci neviny, a který by umožnil zatčení kohokoliv, kdekoliv, dokonce i bez důvodu. Tento zákon byl parlamentem schválen. (Foto: Kiyoshi Ota - Pool / Getty Images) |
Paříž, Champs-Élysées, 14. července 2019, výročí pádu Bastily. Těsně před začátkem vojenské přehlídky přijíždí prezident Emmanuel Macron ve své vládní limuzíně, aby pozdravil dav. Slavný bulvár lemují tisíce lidí, kteří bučí, vykřikují různé nadávky a skandují svůj požadavek "Macrone, demisi!!!".
Po přehlídce vypustilo několik desítek lidí žluté balónky a rozdávalo letáky "Žluté vesty ještě neumřely!". Policie je rychle a nekompromisně rozptýlila. O chvíli později dorazily stovky anarchistů z "Antify" a začaly stavět barikády z bezpečnostních bariér, založily požáry a rozmlátily výlohy několika obchodů. Policie se s touto drsnou situací dlouho marně potýkala, ale navečer, po několika úmorných hodinách, konečně obnovila klid.
O několik hodin později se v blízkosti Arc de Triomphe (Vítězný oblouk) shromáždily tisíce mladých Arabů z různých předměstí Paříže. Přišli svým osobitým způsobem "oslavovat" vítězství alžírského fotbalového týmu. Byly rozmláceny další výlohy a mnoho dalších obchodů bylo vyrabováno. Všude byly alžírské vlajky. Davy křičely: "Ať žije Alžírsko!", "Francie je naše!", "Smrt Francii!". Tabulky s názvy ulic byly nahrazeny tabulkami se jménem náboženského a vojenského vůdce Abd El Kadera, který bojoval proti francouzské armádě v době kolonizace Alžírska. Policie se omezila jen na lokalizaci násilí v naději, že se nebude šířit.
Kolem půlnoci vyšli z jedné policejní stanice tři lídři hnutí "Žlutých vest" a řekli televiznímu reportérovi, že byli ten den brzy ráno zatčeni a celý den byli drženi ve vazbě. Jejich právník uvedl, že se ničeho špatného nedopustili a byli jen "preventivně" zatčeni. Přitom zdůraznil, že zákon přijatý v únoru 2019 umožňuje francouzské policii zatknout kteroukoliv osobu podezřelou z plánované účasti na jakékoliv demonstraci; bez nutnosti schválení soudcem a bez možnosti odvolání.
V pátek 19. července 2019 alžírský fotbalový tým zvítězil znovu. Hordy mladých Arabů se znovu shromáždily u Arc de Triomphe, aby "oslavovaly". Škody způsobené všude kolem byly ještě větší než minule. Policie tam tentokrát vyslala více policistů, ale ti skoro vůbec nezasahovali.
12. července, dva dny před výročím pádu Bastily, se nahrnulo několik stovek ilegálních migrantů z Afriky do Pantheonu. V Pantheonu jsou hrobky hrdinů, kteří formovali dějiny Francie. A na tomto posvátném místě migranti oznámili založení hnutí "Černých vest" a vznesli požadavek na "regulérní přijetí" všech ilegálních imigrantů nacházejících se na francouzském území a zajištění jejich bezplatného ubytování. Objevila se policie, ale odmítla zasáhnout. Většina demonstrantů potom pokojně odešla. Několik lidí, kteří nadávali policii, bylo zatčeno.
Francie je dnes jako loď bezmocně unášená proudem - bez kapitána a bez kormidla. Nepokoje a bezpráví stále rostou. Zmatek a potíže se staly součástí každodenního života. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že velká většina Francouzů je s prezidentem Macronem nespokojená. Zdá se, že Francouzi nenávidí jeho aroganci, nesnáší jeho pohrdání chudými lidmi a odmítají způsob, jakým potlačil hnutí "Žlutých vest". Nemohou mu zapomenout, že nevěnoval ani tu nejmenší pozornost požadavkům protestujících, jako je například právo pořádat lidová referenda podle švýcarského vzoru. A Francouzi neodpouští. Macron se už nemůže ukázat na veřejnosti, aniž by riskoval výbuch lidového hněvu.
Zdá se, že "Žluté vesty" konečně přestaly demonstrovat a vzdaly se, neboť příliš mnoho účastníků demonstrací bylo zraněno nebo zmrzačeno. Jejich nespokojenost však stále doutná pod povrchem, je to časovaná bomba, která jednou znovu vybuchne.
Francouzská policie se při svých zásazích proti pokojným demonstrantům chová brutálně, ale na druhé straně nedokáže zabránit násilí páchanému skupinami, jako je "Antifa". Proto se teď ke konci každé pokojné demonstrace objeví "Antifa" na scéně. Francouzská policie jedná s mladými Araby a ilegálními imigranty obzvláště opatrně, protože dostala pokyny shora. Policisté vědí, že mladí Arabové a ilegální imigranti by mohli rozpoutat rozsáhlé nepokoje. Před třemi měsíci pronásledovala policie v Grenoblu dva mladé zloděje - Araby - na ukradeném motocyklu. Ve snaze uniknout policii havarovali. Nato začalo v Grenoblu pět dní chaosu.
Když čelí reptajícím chudým, vypadá Macron stejně jako každý jiný autoritářský vůdce. Prezident Macron nikdy neprojevil soucit s obětmi extrémní policejní brutality - s lidmi, kteří ztratili oko nebo ruku nebo utrpěli nevratné poškození mozku. Místo toho předložil ve francouzském parlamentu zákon, který by téměř úplně zrušil právo na protest a presumpci neviny, a který by umožnil zatčení kohokoliv, kdekoliv, dokonce i bez důvodu. A tento zákon byl parlamentem schválen.
V červnu schválil francouzský parlament další zákon, který přísně trestá každého, kdo řekne nebo napíše něco, co by mohlo být označeno jako "nenávistný projev". Zákon je tak neurčitý, že na něj americký právní znalec Jonathan Turley cítil potřebu reagovat. Napsal: "Francie se nyní zařadila mezi země, které jsou největší hrozbou pro svobodu slova."
Vůči násilnickým anarchistům Macron autoritativně nevystupuje. Když čelí mladým Arabům a ilegálním migrantům, vypadá jako slaboch.
Macron si asi pamatuje, co řekl bývalý ministr vnitra Gérard Collomb v říjnu 2018, když podával svou demisi:
"Různé komunity ve Francii se stále častěji dostávají do vzájemného konfliktu a je to pořád brutálnější... dnes žijeme bok po boku, ale obávám se, že zítra můžeme stát proti sobě připraveni k boji."
Macron si je vědom také toho, co řekl bývalý prezident François Hollande, když končil své prezidentské funkční období: "Francie je na pokraji rozpadu."
Macron ví, že toto rozdělení Francie již dávno existuje. Většina Arabů a Afričanů žije odděleně od původní populace v no-go zónách, kde je přítomnost bělochů stále méně a méně tolerována. Většina Arabů a Afričanů se nepovažuje za Francouze – ale přitom prohlašují, že jim Francie bude jednou patřit. Průzkumy ukazují, že většina jich Francií hluboce pohrdá a západní civilizaci odmítá. Zdá se, že stále více z nich staví požadavky svého náboženství nad kulturní zvyklosti francouzské společnosti, mnozí se zdají být zradikalizovaní a jsou připraveni bojovat.
Macron zřejmě bojovat nechce a rozhodl se pro zbabělou politiku ústupků. Přitom je posedlý svými plány udělat z islámu francouzskou instituci. Před třemi měsíci bylo založeno "Muslimské sdružení pro islám Francie" (AMIF). Jedna větev se bude zabývat kulturním šířením islámu a převezme odpovědnost za "boj proti antimuslimskému rasismu". Další větev bude odpovědná za programy, které budou školit imámy a budovat mešity. Letos na podzim bude zřízena "Rada imámů Francie". Hlavními vůdci AMIF jsou (současní a bývalí) členové Muslimského bratrstva, hnutí označeného za teroristickou organizaci v Egyptě, Bahrajnu, Sýrii, Rusku, Saudské Arábii a Spojených arabských emirátech - ale kupodivu ne ve Francii.
Macron si je vědom demografických dat a z nich odvozených očekávání, že muslimská populace ve Francii v příštích letech raketově poroste. (Ekonom Charles Gave nedávno napsal, že do roku 2057 bude mít Francie muslimskou většinu). Macron si uvědomuje, že bude brzy nemožné, aby byl kdokoli zvolen prezidentem, aniž by získal muslimské hlasy, a podle toho jedná.
Macron možná ví, že nespokojenost, která dala vzniknout hnutí "Žlutých vest" stále trvá. Zdá se ale, že si myslí, že represe postačí k tomu, aby předešel jakémukoli dalšímu povstání, a vůbec se nesnaží napravit příčiny nedávných lidových nepokojů.
Hnutí "Žlutých vest" se zrodilo z odporu proti nepřiměřeně vysokým daním z pohonných hmot a tvrdým vládním opatřením proti automobilům a motoristům. Tato opatření zahrnovala snížení rychlostních limitů - na 80 km/h na většině silnic - a daleko více kamer pro měření rychlosti; prudké zvýšení pokut za nezaplacenou jízdenku, jakož i složité a finančně náročné každoroční technické kontroly motorových vozidel. Francouzské daně z pohonných hmot v poslední době opět vzrostly, nyní jsou nejvyšší v Evropě a tvoří 70 % ceny pohonných hmot u pumpy. Různá opatření namířená proti používání automobilů a proti řidičům, jsou pro chudé Francouze obzvláště bolestivá. Z předměstí je vyhnali netolerantní noví příchozí, a tak nyní musí bydlet ještě dál od místa, kde pracují a každodenně daleko dojíždět.
Prezident Macron nevěnuje vůbec žádnou pozornost katastrofální ekonomické situaci ve Francii. Když byl zvolen, tak daně, poplatky a sociální poplatky tvořily téměř 50 % HDP. Vládní výdaje představovaly 57 % HDP (což je nejvyšší podíl mezi vyspělými zeměmi). Poměr státního dluhu k HDP byl téměř 100 %.
Daně, cla, sociální poplatky a vládní výdaje zůstávají nyní na stejné úrovni, jako když prezident Macron převzal svůj úřad. Poměr dluhu k HDP je 100 % a rychle narůstá. Francouzské hospodářství nevytváří nová pracovní místa. Chudoba zůstává extrémně vysoká: 14 % populace vydělává méně než 855 eur za měsíc.
Macron rovněž nevěnuje ani špetku pozornosti rostoucí kulturní katastrofě, která zahlcuje Francii. Státní vzdělávací systém se rozpadá. Rostoucí procento studentů absolvuje střední školu, aniž by bylo schopno napsat pár slušných, srozumitelných vět bez gramatických chyb. Křesťanství vymírá. Většina nemuslimských Francouzů se už za křesťany nepovažuje. Požár, který zpustošil katedrálu Notre Dame, byl oficiálně prohlášen za "nešťastnou náhodu", ale v poslední době byl chrám Notre Dame pouze jednou z mnoha křesťanských budov, které byly ve Francii poničeny. Za všeobecné lhostejnosti veřejnosti je ničení kostelů na denním pořádku. Jen v první polovině roku 2019 ve Francii vyhořelo 22 kostelů.
Zdá se, že hlavním zájmem Macrona a jeho vlády není riziko nepokojů, nespokojenost veřejnosti, mizející křesťanství, katastrofální hospodářská situace a islamizace a její důsledky. Jejich hlavním zájmem je jedině a především změna klimatu. Přestože množství emisí oxidu uhličitého ve Francii je nekonečně malé (méně než 1 % celosvětových emisí), zdá se, že Macronovou absolutní prioritou je boj proti "změně klimatu způsobené člověkem".
Šestnáctiletá švédská dívka Greta Thunberg se stala oslavovanou celebritou "boje za klima" a nedávno ji poslanci parlamentu podporující Macrona pozvali na zasedání francouzského Národního shromáždění. Ve své řeči přítomným slíbila, že k "nevratnému zničení" planety dojde již velmi brzy. A dodala, že současní političtí lídři "nejsou dostatečně zralí", a proto potřebují poučení od mládeže. Macronovi příznivci jí nadšeně tleskali. Greta Thunberg také dostala právě založenou "Cenu svobody", nové každoroční vyznamenání pro lidi "bojující za hodnoty těch, kteří v roce 1944 přistáli v Normandii, aby osvobodili Evropu." Je pravděpodobné, že ani jeden z těch, kdo v roce 1944 přistáli v Normandii, si nemyslel, že bojuje za ochranu klimatu. To je ovšem jen jedna z triviálních drobností, kterými se Macron a poslanci, kteří ho podporují, nezabývají.
Macronovi a francouzské vládě je rovněž lhostejný osud Židů, kteří čelí vzestupu antisemitismu a obávají se soudních rozhodnutí implementujících podřízení se násilnému islámu, a v důsledku toho Francii masově opouštějí.
Kobili Traore, muž, který v roce 2017 zavraždil paní Sarah Halimi, odříkával přitom súry z koránu a křičel, že Židé jsou "Sheitan" (arabsky "Satan"), nebyl shledán vinným. Traore před vraždou kouřil marihuanu, a soudci rozhodli, že za své činy není zodpovědný. Traore bude brzy propuštěn z vězení. Co se stane, až si opět zakouří?
Několik týdnů po vraždě paní Halimi byli tři členové jedné židovské rodiny napadeni, mučeni a drženi jako rukojmí skupinou pěti mužů, kteří jim říkali: "Židé mají prachy" a "Židé musí zaplatit". Pachatelé byli zatčeni, všichni byli muslimové. Soudce, který je soudil, oznámil veřejnosti, že jejich činy nebyly "antisemitské".
25. července 2019, když hrál izraelský fotbalový klub Maccabi Haifa zápas ve Štrasburku, omezila francouzská vláda počet izraelských fanoušků na stadionu na 600, a ani o jednoho víc. Letenky do Francie si přitom již kvůli zápasu zakoupilo přibližně tisíc lidí. Francouzská vláda také zakázala izraelské vlajky na stadionu i kdekoliv ve městě. Francouzské ministerstvo vnitra nicméně ve jménu "svobody projevu" povolilo před stadionem protiizraelské demonstrace, na kterých byly palestinské vlajky a transparenty s nápisy jako "Smrt Izraeli". Den před zápasem bylo v restauraci poblíž stadionu brutálně napadeno několik Izraelců. "Demonstrace proti Izraeli úřady schválily ve jménu svobody projevu, ale fanouškům Maccabi Haifa úřady zakázaly si zamávat vlajkou. To je nepřijatelné," prohlásila velvyslankyně Izraele ve Francii Aliza Ben Nun.
Nedávno přistálo v Izraeli letadlo plné francouzských Židů, kteří se z Francie vystěhovali. Mnozí další je budou brzy následovat. Emigrace do Izraele pro Židy často znamená finanční ztrátu: Někteří francouzští realitní agenti zneužívají přání mnoha židovských rodin odejít ze země, a prodávají jejich nemovitosti za cenu mnohem nižší, než je jejich tržní hodnota.
Macron zůstane u moci až do května 2022. Několik lídrů středo-levých stran (např. Socialistické strany) a středo-pravých stran (např. Republikáni) se připojilo k La République en marche!, ke straně, kterou Macron založil před dvěma lety. Výsledkem bylo to, že Socialistická strana a Republikáni ve volbách naprosto propadli. Hlavním protivníkem Macrona bude v roce 2022 pravděpodobně stejně jako v roce 2017 lídryně populistického Národního sdružení Marine Le Pen.
Přestože je Macron všeobecně velmi nepopulární a nenáviděný, pravděpodobně použije ve své předvolební kampani stejná hesla jako v roce 2017: Bude prohlašovat, že je poslední nadějí Francie proti "chaosu" a "fašismu". A má velkou šanci, že bude znovu zvolen. Každý, kdo si přečte politický program Národního sdružení, se může přesvědčit, že Marine Le Pen není fašistka. A každý, kdo sleduje současnou situaci ve Francii, se oprávněně může ptát, zda se Francie už dávno nezačala propadat do chaosu.
Tristní situace ve Francii se neliší od situace v mnoha jiných evropských zemích. Před několika týdny vydal africký kardinál Robert Sarah knihu "Le soir approche et déjà le jour baisse"("Večer přichází - již se stmívá"). "Hlavní příčinou kolapsu Západu," píše, "je kulturní krize a krize identity. Západ už neví, čím je, protože neví a nechce vědět, co ho formovalo, co ho tvoří, čím byl a čím je. (...) Takové nihilistické sebepojetí přirozeně vede k dekadenci, která otevírá cestu [do Evropy] barbarským civilizacím."
Přesně to se děje ve Francii - i v celé Evropě.
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.