 Ministr vnitra Matteo Salvini obvinil evropské nevládní organizace (NGO), že spolupracují s mafiemi pašujícími lidi do Evropy, když vyzvedávají migranty u libyjského pobřeží a dopravují je do italských přístavů. Italští úředníci označili záchranné lodě charitativních organizací za "středomořskou taxislužbu" pro migranty. (Foto: Andreas Gebert / Getty Images) |
Po třech týdnech bezvýsledného vyjednávání mezi italskou vládou a španělskou charitou italské orgány zabavily loď charity sloužící k záchraně migrantů.
Ministr vnitra Matteo Salvini odmítl povolit lodi Open Arms ("Otevřená náruč"), s více než 80 převážně africkými migranty na palubě, přistát v Itálii. Toto odmítnutí bylo v souladu s jeho nekompromisním zásahem proti pašerákům migrantů, kterým od června 2018 účinně uzavřel italské přístavy pro lodě převážející migranty.
Salvini obvinil evropské nevládní organizace (NGO), že spolupracují s mafiemi pašujícími lidi do Evropy, když vyzvedávají migranty u libyjského pobřeží a dopravují je do italských přístavů. Italští úředníci označili záchranné lodě charitativních organizací za "středomořskou taxislužbu" pro migranty.
Sicilský prokurátor Luigi Patronaggio ale 20. srpna 2019 nařídil lodi Open Arms, kotvící kilometr od nejjižnějšího italského ostrova Lampedusa, aby zakotvila na Sicílii a umožnila svým cestujícím vylodění. Patronaggio udělal toto rozhodnutí navzdory politice ministra vnitra Salviniho poté, co někteří migranti skočili do moře a pokusili se doplavat na břeh. Následující podrobnější prozkoumání videozáběrů ovšem ukázalo, že posádka lodi Open Arms tuto akci zinscenovala, aby zmanipulovala veřejné mínění.
Plavidlo Open Arms, provozované španělskou nevládní organizací stejného názvu, vylovilo z moře 1. srpna 2019 v libyjských pobřežních vodách 147 migrantů. Italská vláda umožnila 17. srpna vylodění těm, kteří potřebovali lékařskou péči, a všem mladistvým bez doprovodu. Pět zemí EU - Španělsko, Francie, Německo, Lucembursko a Portugalsko – se nabídlo, že si mezi sebou zbývající migranty rozdělí, avšak podrobnosti této nabídky nejsou stále ještě finalizovány.
18. srpna 2019 oznámila španělská vláda, že Open Arms má povoleno zakotvit ve španělském přístavu Algeciras, v Cádizu nebo v přístavu Mahon na Menorce v Baleárském souostroví. Kapitán Open Arms však tuto nabídku odmítl. Tvrdil, že je "nemožné" pokusit se o 4-6denní cestu za podmínek panujících na palubě: "Nemůžeme ohrozit bezpečnost a fyzickou integritu migrantů a posádky. Potřebujeme neodkladně přistát."
Odmítnutí kapitána přijmout nabídku Španělska vyvolalo podezření týkající se finanční a politické motivace organizací zachraňujících migranty. Open Arms a další nevládní organizace totiž všemožně usilují o prosazení svého cíle otevřených hranic tím, že se snaží zdiskreditovat tvrdou imigrační politiku ministra vnitra Mattea Salviniho.
"Už po několikáté čelíme výsměchu španělské lodi Open Arms, která se celé dny potuluje po Středozemním moři pouze za účelem nalodění co největšího počtu migrantů, které pak chce vylodit vždy jen a jen v Itálii," tweetoval Salvini. "Za tu dobu už mohli doplout do některého španělského přístavu a zpět třeba třikrát. Tyto nevládní organizace jsou skrz naskrz politické. Používají migranty proti Itálii. Nemám v úmyslu jim ustoupit."
Španělská úřadující místopředsedkyně vlády Carmen Calvo vyjádřila své rozpaky nad manévry plavidla Open Arms. V rozhovoru se španělskou rozhlasovou stanicí Cadena SER řekla, že loď mohla snadno přistát v Tunisku nebo na Maltě, ale odmítla to učinit:
"Postoj provozovatelů lodi Open Arms nechápeme. Nabízeli jsme plavidlu veškerou pomoc, lékařskou péči, zásoby. Chápeme, že pokud vládne nejistota a zoufalství, tak je situace na palubě kritická. Ale jakmile jim řeknete, že je čeká bezpečný přístav, tak migranti vědí, že jsou zachráněni, a každý by už snad mohl pochopit, že je problém vyřešen."
20. srpna 2019 vyslala španělská vláda válečnou loď Audaz z námořní základny v Rotě, aby migranty převzala a odvezla je na španělský ostrov Mallorca. Plavba však měla podle odhadů trvat nejméně týden a sicilský státní zástupce Patronaggio jednal, když dostal zprávy, že někteří migranti na palubě Open Arms mají sebevražedné úmysly.
Italská vláda později loď Open Arms zabavila poté, co italská pobřežní hlídka při inspekci našla "závažné bezpečnostní nedostatky". Italské ministerstvo dopravy uvedlo, že lodi nebude povoleno opustit Sicílii, dokud nebudou tyto problémy odstraněny.
Italský ministr dopravy Danilo Toninelli vyzval španělskou vládu, aby proti aktivitám lodi Open Arms rázně zakročila zrušením registrace plavidla a odebráním španělské vlajky. "Doufám, že Španělsko odpoví na naši výzvu a zaváže se, že v budoucnu vyřadí plavidlo Open Arms z provozu, a to jakýmkoliv způsobem, který bude považovat za správný," řekl. Neregistrovaná loď by nemohla legálně pokračovat ve vyzvedávání migrantů.
Španělská vláda, která čelí rostoucí kritice za svůj přístup k řešení této situace, svůj postup vůči nevládní organizaci Open Arms poté přitvrdila. 21. srpna 2019 řekla Carmen Calvo stanici Cadena SER, že loď Open Arms nemá povolení k přepravě migrantů a že provozovatelům lodi může být uložena pokuta až 900 000 eur za porušení výslovného zákazu plavby do libyjských pobřežních vod: "Jak kapitán velice dobře ví, loď Open Arms nemá povolení k tomu, aby byla záchranným plavidlem. Toto je právní stát. Všichni musíme dodržovat zákony země."
V minulosti však španělská vláda s nevládní organizaci Open Arms úzce spolupracovala. Například v srpnu 2018 tato organizace oznámila, že dosáhla dohody s vládou o koordinaci záchrany migrantů v Gibraltarském průlivu a ve Středozemním moři. Španělský ministr pro rozvoj José Luis Ábalos tehdy organizaci Open Arms velebil za záchranu "desítek tisíc lidí od roku 2015". Stále není ovšem jasné, do jaké míry je nevládní organizace Open Arms financovaná španělskou vládou.
Španělská protiimigrační strana Vox podala na Open Arms žalobu a vyzvala k zatčení kapitána lodi Óscara Campse. "Tato nevládní organizace, vydávající své aktivity za 'záchranné akce', je spolupracovníkem mezinárodní mafiánské sítě, která se zabývá pašováním lidí," tweetoval lídr strany Santiago Abascal a dodal:
"Open Arms nezachraňuje trosečníky. Pokud by to dělala, vzala by je do nejbližšího přístavu. Open Arms využívá migranty jako nástroj vydírání vůči zemím, které se rozhodnou bránit svou suverenitu."
"Tyto falešné humanitární organizace využívají dobrou vůli mnoha lidí ve jménu solidarity. Jejich činnost však podporují ti, kteří chtějí zničit hranice Evropy, a jejich působení je přínosné pouze pro pašeráky migrantů."
"Ze všech těchto důvodů budeme jednat důrazně proti jakékoli nevládní organizaci, vládě, sdružení nebo skupině, která má v úmyslu pokračovat v propagaci nelegální, masové migrace a vydírat nás kvůli zájmům mezinárodních pašeráckých mafií."
"Tato jejich nezákonná a zločinná činnost ohrožuje náš sociální stát, naši suverenitu, bezpečnost Španělů a dokonce i životy, o nichž tvrdí, že je zachraňují. Za svou činnost by se měli zodpovídat u soudu, raději dříve než později."
Plavidla evropských charitativních organizací se opakovaně pokoušejí - s různou mírou úspěchu - přivézt migranty zachráněné na moři do italských přístavů:
22. prosince 2018: Španělská loď Open Arms s 311 migranty zachráněnými u libyjského pobřeží připlula do španělského přístavu Algeciras poté, co jí Itálie a Malta odmítly povolit přistání. "Italské přístavy mají ZAVŘENO," tweetoval Mateo Salvini. A dodal: "Pašeráci lidí a jejich spolupachatelé vědí, že naše přístavy jsou zavřené. Říkáme: STOP!"
19. března 2019: Loď Mare Jonio plující pod italskou vlajkou byla zabavena poté, co zakotvila v přístavu na ostrově Lampedusa a vylodila 49 migrantů vyzvednutých v pobřežních vodách Libye. "Loď anarchistů byla zabavena, to je výborné," řekl Mateo Salvini. "V Itálii je nyní vláda, která hájí hranice a vymáhá zákony, zejména co se týče pašeráků lidí. Ti, co něco provedli, za to zaplatí." O něco dříve řekl, že migrantům nebude dovoleno vstoupit do Itálie: "Nabídneme jim lékařskou péči, jídlo, oděv a všemožnou pomoc, ale do Itálie nevkročí ani na krok."
10. května 2019: Loď Mare Jonio byla opět zabavena poté, co zakotvila v přístavu na ostrově Lampedusa a vylodila 30 migrantů zachráněných u pobřeží Libye.
29. června 2019: Italské úřady zatkly 31letou německou kapitánku lodi Sea-Watch 3, plující pod nizozemskou vlajkou a provozovanou německou charitativní organizací Sea-Watch poté, co nelegálně zakotvila své plavidlo na ostrově Lampedusa s 40 migranty na palubě. Salvini tweetoval: "Záškodnice zadržena. Pirátská loď zabavena. Zahraniční nevládní organizaci čeká obrovská pokuta. Migranti přerozděleni do jiných evropských zemí. Mise splněna." Italský soudce kapitánku následně propustil s odůvodněním, že zachraňovala životy. Toto soudní rozhodnutí rozhněvalo Salviniho, který řekl, že to povzbudí další plavidla k tomu, aby se vzepřela zákazu přistávání.
6. července 2019: Italská charitativní loď Alex přivezla navzdory Salvinimu do přístavu na Lampeduse 41 ztroskotaných migrantů. Salvini tweetoval: "Tito šakali porušují zákony a ohrožují životy migrantů na palubě. A jestlipak budou potrestáni? V právní zemi by okamžité následovalo zatčení a zabavení plavidla. Co udělají soudci tentokrát???"
Mezitím bylo pozdě v noci 23. srpna 2019 lodi Ocean Viking, plující pod norskou vlajkou a provozované dvěma francouzskými charitativními organizacemi, povoleno přistát na Maltě poté, co jí bylo zakázáno vplutí do italských vod. Loď, která měla na palubě 356 migrantů, se plavila dva týdny sem a tam mezi Sicílií a Lampedusou a čekala na povolení zakotvit v Itálii. Tito migranti budou přemístěni do Francie, Německa, Irska, Lucemburska, Portugalska a Rumunska.
V eseji zveřejněné španělskými novinami El Mundo 24. srpna 2019 vysvětlil José María Ruiz Soroa, významný profesor námořního práva na Baskické univerzitě, že evropské nevládní organizace pro dopravování nelegálních migrantů do EU využívají mezery mezi místními zákony, které omezují migraci, a mezinárodními právními předpisy, které nařizují poskytnutí pomoci trosečníkům na moři.
Ruiz Soroa napsal, že nevládní organizace zneužívají mezinárodní námořní zákony (zejména Mezinárodní úmluvu o záchraně a Mezinárodní úmluvu o pátrání a záchraně na moři), které vyžadují, aby kapitáni lodí zachránili trosečníky, které najdou na moři, a doručili je na bezpečné místo nebo do přístavu. Ruiz Soroa poznamenal, že "bezpečné přístavy", jak jsou definovány v těchto zákonech, by nevládním organizacím umožnily vrátit ztroskotané osoby do Libye, ale nevládní organizace trvají na jejich přepravě do Evropy:
"Je zcela zřejmé, že když organizované sítě pašeráků, které vydělávají na migrantech z Libye, nacpou lidi do kocábek, které nejsou vůbec způsobilé k námořní dopravě do evropských přístavů, tak je úmyslně staví do právního statusu trosečníků." Nejedná se ovšem o ztroskotání lodě způsobené námořní nehodou, jak se předpokládá v mezinárodním právu, jde o "ztroskotání z rozumu". I když to migranti dělají ze zoufalství, faktem zůstává, že plánují formální ztroskotání za tím účelem, aby získali právní postavení trosečníka, a proces jejich záchrany jim potom umožní vstoupit do Evropy a tak obejít právní zákazy ilegální imigrace."
"Ve finální analýze je to, čeho jsme svědky ve středomořských vodách, jeden z nejjasnějších případů právního podvodu, jaký si lze představit. Je to úmyslná simulace události, která je určitým způsobem upravena zvláštním zákonem... s cílem obejít neúprosnou aplikaci obecného zákona, který se skutečně na tu základní faktickou situaci, migraci, vztahuje. A to je nesmyslné. Je to použití jednoho zákona k obejití jiného zákona. Občanský zákoník a zdravý rozum říkají, že takový trik je nezákonný."
"Znamená to snad, že trosečníci nalezení lodí Open Arms měli být ponecháni svému osudu? Samozřejmě, že ne. Hodnota lidského života je nad těmito úvahami a falešným trosečníkům z plavidla Open Arms musíme pomoci. Situace rozšířených právních podvodů je však taková, že zasažené státy jednají, aby zastavily a předešly jednání soukromých osob, nadšenců a dobrodějů, kteří problém pouze prohlubují. Pokud je ovšem v sázce veřejný zájem, stává se záchrana migrantů na moři záležitostí státu, tak jako například ochrana životního prostředí. Tak by tomu mělo být i v případě nelegální migrace."
"Španělská vláda před několika měsíci zasáhla a zakázala lodi Open Arms zachraňovat trosečníky v libyjských vodách. Zákaz nebyl žádným rozmarem, byl založen na opodstatněném podezření, že přítomnost lodi Open Arms v těchto vodách potenciální migranty podněcuje k nebezpečné plavbě. Majitelé plavidla ale tento zákaz porušili, když se sami rozhodli, že zákon může být porušen, když jsou na druhé misce vah spravedlnosti trpící lidé...."
"Dokud budou mít naději, že na ně budou čekat záchranáři, tak budou v moři "trosečníci z rozumu" (a někteří se přitom utopí). Je to neudržitelný začarovaný kruh, který musí být někde přerušen."
Nedávný průzkum agentury Ipsos, který zveřejnil italský deník Corriere della Sera, zjistil, že většina Italů podporuje Salviniho tvrdou linii vůči imigraci: 59 % dotázaných uvedlo, že souhlasí s jeho rozhodnutím uzavřít italské přístavy pro lodě zachraňující migranty a 71 % uvedlo, že ostatní země EU by měly udělat více pro sdílení tohoto břemene. Průzkum rovněž zjistil, že většina Italů (56 %) se domnívá, že nevládní organizace zapojené do záchrany migrantů jsou motivovány penězi; pouze 22 % dotázaných je přesvědčeno, že jsou motivovány humanitou.
Od doby, co Matteo Salvini v červnu 2018 oznámil svoji tvrdou protiimigrační politiku, se výrazně snížil počet migrantů přicházejících do Itálie i počet mrtvých a pohřešovaných. Podle vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) klesl počet migrantů vyloděných v Itálii z 119 369 v roce 2017 na 23 370 v roce 2018, což je pokles o 80 %. Za stejné období se počet mrtvých a pohřešovaných snížil z 2 873 na 1 311, což je pokles o více než 50 %.
Podobný trend pokračoval i v roce 2019: Podle UNHCR připlulo do Itálie mezi lednem a červnem 2019 2 800 migrantů, oproti 16 600 během stejného šestiměsíčního období v roce 2018 a 83 800 během stejného období v roce 2017.
Z údajů UNHCR vyplývá, že z těch, kteří připluli do Itálie v roce 2019 jich 600 (21 %) pocházelo z Tuniska; 400 (14 %) bylo z Pákistánu; 300 (10 %) jich pocházelo z Alžírska; 300 (10 %) bylo z Iráku; 200 (7 %) jich pocházelo z Pobřeží slonoviny; 200 (7 %) bylo z Bangladéše; 100 (3,5 %) pocházelo ze Súdánu; 100 (3,5 %) bylo z Íránu; 100 (3,5 %) bylo z Maroka; a 50 (1,7 %) bylo z Egypta.
Tyto statistiky naznačují, že většina migrantů, kteří přišli do Itálie během prvních šesti měsíců roku 2019, jsou ekonomičtí migranti, nikoli uprchlíci z válečných zón.
Soeren Kern je vedoucí spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.