 Turecký islamistický prezident Recep Tayyip Erdoğan jednou prohlásil za svou politickou misi "výchovu hluboce zbožných (muslimských) generací". Výzkumy v posledních letech ukázaly, že turecká mládež se nejambicióznějšímu Erdoğanovu projektu sociálního inženýrství vzepřela. Není divu, že mladí Turci nechtějí být v 21. století omezováni nepředvídatelnými nařízeními islamistického režimu. (Foto: Adem Altan / AFP prostřednictvím Getty Images) |
Turecký islamistický prezident Recep Tayyip Erdoğan jednou prohlásil za svou politickou misi "výchovu hluboce zbožných (muslimských) generací". Výzkumy v posledních letech ukázaly, že turecká mládež se nejambicióznějšímu Erdoğanovu projektu sociálního inženýrství vzepřela.
Výzkum agentury Konda v roce 2019 zjistil, že v porovnání se všeobecnou populací je u turecké mládeže méně pravděpodobné, že by se identifikovala jako "nábožensky konzervativní" a mladí lidé méně dodržují půst, nevykonávají předepsané pravidelné modlitby a mladé ženy si nezakrývají vlasy. Mezinárodní agentura Ipsos zase zjistila, že pouze 12 % Turků důvěřuje islámským duchovním. Agentura SODEV zjistila, že 60,5 % mladých Turků podporujících Erdoğana by raději žilo v křesťanském Švýcarsku, i kdyby tam třeba vydělávali polovinu toho co v muslimské Saúdské Arábii. Studie agentury SODEV také zjistila, že 70,3 % respondentů si myslí, že talentovaní mladí lidé se v Turecku nikdy nemohou prosadit v profesionálním životě bez politických a byrokratických "konexí", tj. bez protekce. A jen 30 % z nich si myslí, že by mohli svobodně vyjádřit svůj názor v sociálních médiích.
Nová data naznačují, že mladí Turci mají západní myšlení namísto "nábožensky konzervativního / zbožného", jak doufal Erdoğan. Podle jedné studie 72 % Turků ve věku 20 let a mladších podporuje plné členství Turecka v Evropské unii. To je v ostrém kontrastu s oficiální propagandou země, kde nejvyšší islámský duchovní řekl, že "děti, které nečtou Korán, obcují se satanem a jeho čeládkou."
"Snahy sociálního inženýrství zaměřené na mladé lidi téměř vždy končí opačnými výsledky, především proto, že mladým lidem se nelíbí, když jim někdo říká, co je pro ně dobré a co špatné," řekl profesor jedné turecké univerzity, který si nepřál být jmenován. "Svoboda je pro většinu mladých lidí důležitější než modlitby. Konzervativní politici toto mnohdy podceňují."
V roce 2014 byl 16letý student zatčen za urážku Erdoğana. V roce 2015 byl za urážku Erdoğana zadržen 15letý mladistvý. A v roce 2016 byl mladý student univerzity zatčen přímo na přednášce na základě obvinění z urážky Erdoğana a propagace teroristické organizace – a to vše jen kvůli pár slovům v sociálních médiích.
Není tedy divu, že mladí Turci neplánují svou budoucnost ve své vlastní zemi nebo v nějaké jiné islámské zemi, ale plánují ji v zemích, kde jsou občanské svobody posvátné. V roce 2019 emigrovalo z Turecka celkem 330 289 lidí a oficiální údaje odhalují, že 40,8 % z nich bylo ve věku 20–34 let.
Seren Selvin Korkmaz, výkonná ředitelka Istanbulského institutu politického výzkumu (Istanbul Political Research Institute), vysvětlila v rozhovoru pro deník Arab News odliv mozků z Turecka takto:
"Emigrace se stává strategií úniku z každodenního existenčního boje. V Turecku je mezi mladými lidmi více než 25% nezaměstnanost. Mnoho z těchto mladých lidí je stále finančně závislých na svých rodičích, nebo pracuje za velmi nízké mzdy... Za takových podmínek si mladí lidé nedokážou představit svoji budoucnost... a "jejich nejistota je ničí." Kromě nezaměstnanosti působí na mládež negativně i autoritářské tendence v zemi - včetně zákazů sociálních médií a ohrožení svobody slova. Mladí lidé mají potom skutečné obavy o svoji budoucnost."
Jen za prvních 65 dní trvání pandemie COVID-19 bylo zatčeno 510 Turků za "šíření nepodložených a provokativních zpráv v sociálních médiích". Do konce roku 2019 zablokovali turečtí cenzoři 408 494 webových stránek, 7 000 účtů na Twitteru, 40 000 tweetů, 10 000 videí na YouTube a 6 200 účtů na Facebooku.
"Toto není země, o které jsem snil," řekl 19letý student A. B., a ze strachu před stíháním požadoval přísnou anonymitu. "Už se ve své vlastní zemi necítím jako doma. Nevidím žádné známky svobodného života. Půjdu do Evropy na studia a pravděpodobně se budu do Turecka vracet jen na dovolenou."
"Toto není země, o které jsem snil," je asi nejlepším popisem toho, jak mladí Turci vnímají rostoucí demokratický deficit ve své vlasti. Existují náznaky, že se tento demokratický deficit bude nadále jen prohlubovat.
Erdoganova vládnoucí strana AKP předložila parlamentu návrh zákona, který by vládě umožnil zpřísnit kontrolu nad sociálními médii. Tento návrh vyvolal obavy z nové éry ještě přísnější cenzury. Nový zákon by přinutil společnosti sociálních médií - Twitter, Facebook a YouTube - s více než milionem každodenních tureckých uživatelů ke jmenování formálního zástupce v Turecku, který by byl tureckým orgánům právně odpovědný. Pokud tyto společnosti nová nařízení nedodrží, tak jim může být uložena pokuta až do výše několika milionů dolarů a hrozí jim i další soudní sankce omezující jejich provoz v Turecku.
Návrh zákona se objevil právě v době, když společnost Netflix zrušila na poslední chvíli natáčení jednoho tureckého seriálu. Scénáristka Ece Yörenç uvedla, že společnost Netflix vyřadila drama "If Only" ze svých plánů poté, co jí vláda odmítla udělit licenci. Podle Ece Yörenç vláda drama zablokovala, protože v něm měla vystupovat homosexuální postava.
Není divu, že mladí Turci nechtějí být v 21. století omezováni nepředvídatelnými nařízeními islamistického režimu. Erdoğan by si měl sednout a zeptat se sám sebe: Proč chtějí mladí Turci, které chtěl udělat "hluboce zbožnými", opustit svou muslimskou zemi a žít v zemích "nevěřících"?
Burak Bekdil je jeden z předních tureckých novinářů, nedávno vyhozený po 29 letech z předních tureckých novin za to, že psal pro Gatestone Institute o dění v Turecku. Je spolupracovníkem Middle East Forum.