Evropa má dlouhou historii vyvlastňování, vraždění a vyhánění Židů, sahající od středověkých pogromů až po holokaust. Dnes totéž pokračuje pod rouškou diplomacie a "mezinárodního práva" a terčem je biblická pravlast židovského národa. Izraeli je opět vnucováno takzvané "dvoustátní řešení" s genocidně nepřátelským státem (zde a zde, viz článek 7).
Takzvaná "Světová aliance pro zavedení dvoustátního řešení" (nebo Globální aliance..., Global Alliance for the implementation of the Two-State Solution) – které předsedají EU, Saúdská Arábie a Norsko, a které se aktivně účastní i další evropské země jako například Nizozemsko, které je vůči Izraeli stále kritičtější [1], a státy otevřeně nepřátelské vůči Izraeli, jako jsou Belgie, Irsko, Španělsko a Francie – není mírovým projektem. Jedná se o koordinovanou kampaň diplomatického tlaku, finanční subverze a ideologické války, jejímž cílem je znemožnit Židům žít v Judeji a Samaří a nakonec Židy z těchto oblastí vypudit úplně – učinit je "Judenrein". (Poznámka překladatele: 20. dubna 2026 se v Bruselu uskutečnilo již deváté zasedání Světové aliance pro zavedení dvoustátního řešení, kterého se zúčastnili zástupci nejméně 60 zemí světa.)
Zatímco ministři zemí zainteresovaných v Alianci vydávají vznešené deklarace o "míru", těžce vydělané peníze evropských daňových poplatníků se používají ke změně reality v terénu, což ničí jakoukoliv skutečnou naději na mír. Izraelská organizace Regavim, která se zaměřuje na dodržování právního státu a transparentnost v izraelské politice využívání půdy, zdokumentovala v oblasti C Judeje a Samaří (tzv. "Západního břehu Jordánu") více než 103 000 ilegálních palestinských staveb. Tato zóna je podle dohody Oslo II, kterou EU podepsala jako svědek, pod plnou izraelskou kontrolou, včetně výlučné pravomoci nad územním plánováním, stavebními povoleními a souvisejícími občanskými záležitostmi [2]. Mezi ilegální palestinské stavby patří strategické opěrné body, domy, silnice, školy a solární parky, které jsou záměrně umisťovány tak, aby fragmentovaly a rozdělovaly židovskou vlast. EU do těchto ilegálních projektů vložila stovky milionů eur, což často dokládají i vlající vlajky EU. Toto probíhá již desítky let.
Nizozemsko i další členské státy se na této ilegální činnosti aktivně podílejí. Toto není pomoc. Toto je krádež půdy. Tyto systematické neoprávněné zásahy jsou v souladu s Fajadovým plánem (2009), v němž tehdejší předseda vlády Palestinské samosprávy Salám Fajad otevřeně vytyčil cíl jednostranně vytvořit de facto palestinský stát přetvořením "reality v terénu" v oblasti C Judeje a Samaří a obejít tak jednání s Izraelem. EU tuto jednostrannou strategii Palestinské samosprávy a Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), která z ilegální výstavby učinila nástroj k zabírání izraelského území, fakticky financuje.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová to 20. dubna 2026 řekla jasně: "...Evropa je největším podporovatelem palestinského lidu, největším dárcem a hlavním sponzorem Palestinské samosprávy, EU financuje policii, soudnictví, veřejnou správu i správu hranic..." Má pravdu. EU financuje celý palestinský aparát v průmyslovém měřítku.
Angažovanost EU ale sahá ještě hlouběji. EU financuje také výstavbu ilegálních osad a také aktivně cvičí a vyzbrojuje bezpečnostní síly Palestinské samosprávy, de facto tak vytvořila 65tisícovou stínovou armádu. Evropští vojenští poradci vedou programy na vojenské akademii v Jerichu a z fondů EU se hradí platy, vybavení a "profesionalizace" palestinských bezpečnostních sil. Organizace Regavim opakovaně odhalila, že příslušníci těchto bezpečnostních sil jsou často "ve dne důstojníci a v noci teroristé" – jedná se o bojovou sílu schopnou zaútočit z kopců Judeje a Samaří přímo na izraelská populační centra na pobřežní planině a spáchat masakry jako ten ze 7. října.
Co dalšího tato evropská investice přináší? Palestinskou samosprávu, která indoktrinuje své děti pro příští válku, jakési "konečné řešení", které Evropané sami nedokázali plně realizovat. Navzdory opakovaným slibům Palestinské samosprávy unijním dárcům zůstávají učebnice Palestinské samosprávy nadále plné antisemitismu a džihádu. Evropský parlament tuto skutečnost odsoudil již sedmým rokem v řadě, ale jak uvedl novinář a významný spolupracovník Gatestonu Khaled Abu Toameh, Evropská komise a její úředníci neprosazují žádné sankce, ani si nestanovují žádné vážně míněné podmínky. Současné učební osnovy stále oslavují masakr na pobřežní silnici z roku 1978, při němž bylo zavražděno 38 Izraelců (včetně 13 dětí) a 70 jich bylo zraněno, jako hrdinství, používají mapy, v nichž není zakreslen Izrael, učí – navzdory masivním archeologickým a biblickým důkazům o opaku – že Židé jsou cizí kolonizátoři, a nejenže oslavují teroristické útoky na Židy, ale teroristům, kteří prolijí židovskou krev, nebo jejich rodinám, za to vyplácejí i vysoké doživotní renty. V rámci programu Peníze za zabití (Pay for Slay) Palestinská samospráva v roce 2025 vyplatila nejméně 325 milionů dolarů, přičemž jen v prvních měsících roku 2026 začala tyto renty vyplácet více než 6 000 nových příjemců.
Po masakru ze 7. října je jasné, že palestinský stát rozkládající se na strategických výšinách Judeje a Samaří – kolébce židovské civilizace, kde vládli naši králové, promlouvali naši proroci a kde se utvářela naše identita – by nebyl mírovým plánem, ale pozvánkou k masakru. Kopce nad Tel Avivem by se staly odpalovacími rampami pro OOP, Hamás, Írán a další teroristické organizace. EU však po Izraeli požaduje ústupky a zároveň ignoruje odmítavý postoj Palestinců ke dvoustátnímu řešení, jejich program "Peníze za zabití" i jejich cíl zničit židovský stát.
Je těžké ignorovat krutou ironii, že Židé žijící v evropských zemích po generace odtamtud opět ve velkém počtu prchají před narůstajícím antisemitismem, proti kterému evropské vlády a EU nebojují. Židé jsou vražděni, synagogy jsou napadány, ulice pro ně nejsou bezpečné a židovské školy potřebují stráže. I tak je jasné, že to nejhorší teprve přijde.
Ti samí evropští politici, kteří nemohou nebo nechtějí chránit Židy ve svých zemích, se jim snaží agresivně zabránit v nalezení bezpečí v jejich pravlasti – v Judeji a Samaří. EU exportuje svůj "židovský problém", a zároveň po Izraeli požaduje, aby odevzdal jediné místo, kam by se Židé utíkající z Evropy mohli skutečně vrátit domů. Toto je mrazivá připomínka dalšího velkého historického selhání bývalého britského premiéra Nevilla Chamberlaina, notoricky známé britské Bílé knihy z roku 1939, která obešla dřívější mezinárodní závazky vůči Židům v tehdejší Palestině a místo nich prosazovala vznik státu s arabskou většinou do deseti let a s údajnou "ochranou" židovské menšiny. Lze si lehce představit, jak by to dopadlo.
Organizace Regavim má pro evropské vlády a jejich Světovou alianci jasný vzkaz: Přestaňte financovat ilegální zabírání naší vlasti. Přestaňte financovat školy, které učí, že vraždění Židů je hrdinství. Přestaňte vyzbrojovat teroristickou armádu, která připravuje další 7. říjen. Přestaňte předstírat, že vašimi unijními eury a diplomatickými deklaracemi lze vymazat více než 3 000 let židovské historie. A přestaňte bránit návratu Židů do země, která jim vždy patřila.
Země Izrael patří izraelskému národu. Regavim bude spolu s dalšími organizacemi i nadále odhalovat každou ilegální osadu, každé euro a každou lež. My se znovu okrást nenecháme.
Avner Amichai (alias Wim Kortenoeven) je bývalý poslanec dolní komory nizozemského parlamentu Nizozemska, v současné době působí jako styčný diplomat pro izraelskou nevládní organizaci Regavim.
[1] Od útoků Hamásu na Izrael 7. října 2023 zaujímá Nizozemsko – dlouho považované za jednoho z nejvýraznějších zastánců Izraele v EU – výrazně kritičtější postoj k izraelské politice, a to jak na bilaterální úrovni, tak v rámci Evropské unie. Aktivně prosazuje přijetí přísnějších společných opatření EU, včetně revize či pozastavení platnosti některých částí asociační dohody mezi EU a Izraelem. Většina poslanců nizozemského parlamentu je nyní vůči Izraeli kritická a nepřátelská a proizraelské síly, jako je Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, jsou v opozici.
[2] Kromě pravomocí vyplývajících z dohody Oslo II má Izrael na Judeu a Samaří legitimní nároky i podle mezinárodního práva.