 Ať už Čína plánuje napadnout Tchaj-wan nebo ne, je na čase, aby Spojené státy zavrhly svou desetiletí trvající scestnou politiku. Mimo jiné by Washington měl neodkladně vyzbrojit ostrov zbraněmi, které naléhavě potřebuje. Na obrázku: Piloti tchajwanského letectva stojí vedle svých stíhaček Mirage na letecké základně Sin-ču 16. ledna 2019. (Foto: Sam Yeh / AFP prostřednictvím Getty Images) |
"Toto jsou špatné signály."
To prohlásilo 15. dubna 2022 Velitelství východního válčiště (Eastern Theater Command) Čínské lidové osvobozenecké armády s odkazem na washingtonskou podporu Tchaj-wanu. A ten samý den vyslala čínská armáda do blízkosti ostrovní republiky své stíhačky, bombardéry a fregaty.
Čínská cvičení, řekl mluvčí ministerstva zahraničí Čao Li-ťien, byla "protiopatřením k nedávným negativním akcím USA, včetně návštěvy amerických zákonodárců na Tchaj-wanu." A dodal: "Peking bude pokračovat v přijímání silných opatření, aby rozhodně chránil svou suverenitu a územní celistvost."
Zatímco mluvil, tak se šest amerických zákonodárců v čele se senátorem Lindseyem Grahamem, republikánem z Jižní Karolíny, a Robertem Menendezem, demokratem z New Jersey, který předsedá senátnímu Výboru pro zahraniční vztahy, setkalo s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen a dalšími vysokými představiteli ostrovní vlády. Přiletěli vojenským speciálem a to byl další nepříliš jemný signál Pekingu. Dvoudenní návštěva byla neohlášená, a proto byla podle čínského ministerstva obrany "záludná".
Deník Global Times, bulvární deník kontrolovaný čínským oficiálním deníkem People's Daily, byl ještě přímější. Uvedl, že čínské manévry byly nejen "varováním" pro ostatní zákonodárce, kteří plánují ostrov navštívit, ale také "přesahovaly odstrašení tím, že připravovaly čínské ozbrojené síly na potenciální, skutečné akce, které by v případě potřeby vyřešily tchajwanskou otázku jednou provždy."
"Skutečné akce?" Bez ohledu na to, zda Čína nyní plánuje invazi na Tchaj-wan, či nikoliv, je čas, aby Spojené státy zavrhly svou desetiletí trvající scestnou politiku. Washington by měl mimo jiné začít bezodkladným vyzbrojením Tchaj-wanu zbraněmi, které nutně potřebuje.
Čínská lidová republika si pro sebe vyhrazuje právo použít sílu k připojení Tchaj-wanu, jehož oficiální název je Čínská republika. "Tchaj-wan je posvátná a nezcizitelná část čínského území," prohlásilo Velitelství východního válčiště. "Jakékoliv zahraniční vměšování se do tchajwanské otázky nelze nijak ospravedlnit."
Mnoho analytiků se domnívá, že hrdinský odpor Ukrajinců vůči ruským útočníkům snížil pravděpodobnost čínské invaze na Tchaj-wan. Z různých důvodů však jen málokdo – pokud vůbec někdo – na Západě ví, jak se čínské vedení ve skutečnosti na situaci dívá.
Mimořádně ambiciózní a smělý čínský vládce Si Ťin-pching se naneštěstí nedávnými událostmi ve východní Evropě může cítit povzbuzen. Studentský vůdce z éry protestů na náměstí Nebeského klidu Wang Tan koncem minulého měsíce napsal: "Od diktátorů a totalitních režimů nemůžeme očekávat racionální rozhodování."
Si Ťin-pching by se mohl klidně rozhodnout, že ukrajinská válka ukazuje, že má nyní k invazi na Tchaj-wan zelenou. Koneckonců, Spojené státy americké, 27 členských zemí Evropské unie a Velká Británie – to je 29 států s ekonomikou více než 25krát větší než mělo v loňském roce Rusko – nedokázaly využít svou moc, aby Vladimira Putina od invaze odradily. Si Ťin-pching proto klidně může mít pocit, že podobně selžou i ohledně Číny.
Sankce uvalené na Moskvu po invazi navíc nebyly vůbec komplexní a jsou – což je k neuvěření – stále neúplné. Si Ťin-pching si proto může myslet, že na jeho velkolepý stát se žádná země neodváží uvalit nějaké smysluplné sankce.
A nakonec si Si Ťin-pching může i myslet, že invaze Vladimira Putina na Ukrajinu vytvořila dostatečný chaos a zaměřila pozornost jinam, takže by se světové velmoci nebyly proti jeho agresi vůči Tchaj-wanu schopny postavit.
Čínští lídři působí dojmem, že je nedávné události povzbudili. Když loni Američané opouštěli Kábul, Peking vyhlašoval, že USA se staly neschopnými. Polooficiální bulvární deník Global Times se tehdy ve svých komentářích ptal, jak by se Amerika mohla postavit mocné Číně, když se nedokázala vypořádat ani s Tálibánem a s odkazem na USA napsal: "Už nemůžou vyhrát žádnou válku."
Když padl Kábul, tak se propaganda Komunistické strany Číny zaměřila na Tchaj-wan. V srpnovém úvodníku deník Global Times prohlásil, že jakmile v Tchajwanském průlivu vypukne válka, tak se obrana ostrova během několika hodin zhroutí a americká armáda mu na pomoc nepřijde.
Nic z toho neznamená, že Čína invazi na Tchaj-wan provede – existuje mnoho důvodů, proč to pravděpodobně neudělá – ale nikde není nyní odstrašení důležitější než v Tchajwanském průlivu. Tchaj-wan je po pádu Afghánistánu a invazi na Ukrajinu po celém světě považován za hlavní test americké důvěryhodnosti.
Spojené státy se po desetiletí drží politiky "strategické nejednoznačnosti" a neříkají ani Číně ani Tchaj-wanu na rovinu, co by udělaly v případě konfliktu.
Nejednoznačnost fungovala dost dobře v příznivých časech, ale zejména po invazi na Ukrajinu se svět již v příznivém období nenachází. Čínští vůdci dávají najevo, že Amerika je již dávno neodrazuje. Washington je musí vzít za slovo, což znamená, že USA nyní musí přijmout opatření, která byla kdysi považována za extrémní. Když američtí tvůrci politiky zvažují, co dělat, musí mít na paměti, že tři desetiletí trvající chybné politiky vůči Tchaj-wanu způsobily, že jim nezbyly žádné možnosti, které by byly bez rizika.
Aby se zabránilo čínské invazi, prezident Biden by měl veřejně prohlásit, že Amerika bude Tchaj-wan bránit. Kromě toho by USA měly spolupracovat se spojenci, jako jsou Japonsko a Austrálie, a nabídnout Tchaj-peji mnohostrannou obrannou smlouvu.
A samozřejmě, USA by měly uznat suverenitu Tchaj-wanu, přesně tak, jak to minulý měsíc při své návštěvě Tchaj-peje navrhl bývalý ministr zahraničí USA Mike Pompeo.
Uznání Tchaj-wanu by vyžadovalo změnu americké politiky jedné Číny. V souladu s touto politikou – často zaměňovanou s pekingským principem jedné Číny – USA uznávají Peking jako legitimní vládu Číny. Jinými slovy, Washington prohlásil komunistickou stranu za vítěze čínské občanské války. Amerika nicméně ve své definici principu jedné Číny nepřijímá postoj Pekingu, že Tchaj-wan je součástí Čínské lidové republiky, USA pouze berou na vědomí, že Peking toto prohlašuje.
USA místo toho zastávají stanovisko, že status Tchaj-wanu zůstává nevyřešený a že řešení této situace musí být mírové, jinými slovy, se souhlasem tchajwanského lidu.
K mírovému vyřešení statusu Tchaj-wanu by měla Bidenova administrativa začít dopravovat na Tchaj-wan zbraně, zejména rakety dlouhého doletu, které by názorně ukázaly Pekingu s kým má tu čest.
Amerika a její spojenci by měli na ostrově umístit své síly a tím podpořit svou rétoriku.
Odstrašení je nejlepší zárukou míru.
Spojené státy neposlaly na Ukrajinu před invazí 24. února 2022 dostatečné množství zbraní, čímž nedokázaly udržet ve východní Evropě odstrašení.
Otevřeným posílením tchajwanské obrany by Washington signalizoval, že Amerika se již Pekingu nebojí. A byl by to ten "správný signál" k zamyšlení pro čínské vůdce.
Gordon G. Chang je autor knihy The Coming Collapse of China (Přicházející kolaps Číny), významný spolupracovník a člen poradního sboru Gatestone Institute.