Ve dnech předcházejících zničení íránských jaderných zařízení americkým letectvem se Čína pokusila ochránit svůj klientský stát Írán tím, že zintenzivnila svůj tlak na Tchaj-wan.
Tento manévr Pekingu však selhal a Donald Trump přinutil Si Ťin-pchinga v souboji vůlí couvnout.
Všeobecně se nicméně očekává, že Si Ťin-pching v nadcházejících týdnech tlak na Tchaj-wan a další země ještě zesílí.
19. června vyslala Čína do blízkosti tchajwanského vzdušného prostoru 74 vojenských letadel. Šedesát jedna čínských letadel překročilo střední linii – neoficiální hranici vedoucí středem Tchajwanského průlivu. Tato čínská provokace přišla po delším období klidu.
Následně 21. června Pentagon sdělil agentuře Reuters, že na Guam vyslal bombardéry B-2. Tu zprávu tehdy mnozí vnímali jako poslední varování Íránu.
Ta zpráva byla zvláštní, protože tyto strategické bombardéry nebyly pro útok proti Íránu nezbytné. Bombardéry B-2 Spirit své mise často začínají a končí na Whitemanově letecké základně v Missouri – a odtamtud nakonec vzlétlo a tam se i vrátilo všech sedm bombardérů, které 21. června zaútočily na íránská jaderná zařízení. Pentagon navíc již v dubnu nejméně šest těchto letadel dislokoval na vojenskou základnu na ostrově Diego Garcia v Indickém oceánu. (Poznámka překladatele: V době útoku na íránská jaderná zařízení bylo v USA 21. června, v Íránu již bylo 22. června.)
Myslím, že toto zvláštní oznámení Pentagonu bylo Trumpovým způsobem, jak čínskému vůdci vzkázat, aby nechal Tchaj-wan a další americké spojence a přátele v regionu na pokoji.
Peking tuto Trumpovu implicitní hrozbu vnímal. Čínská rétorická reakce na americký útok na tři íránská jaderná zařízení ve Fordo, Natanzu a Isfahánu Spojenými státy 21. června byla rychlá a tvrdá, ale Peking neudělal nic, aby svá slova podpořil i činy.
Čínské ministerstvo zahraničí s odkazem na Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (MAAE) uvedlo: "Čína důrazně odsuzuje útoky USA na Írán a bombardování íránských jaderných zařízení kontrolovaných MAAE. Akce USA vážně porušují cíle a zásady Charty OSN a mezinárodního práva a zvyšují napětí na Blízkém východě."
Zničení hlavních íránských jaderných zařízení ukazuje, že Čína je navzdory své image slabá. Peking svůj klientský stát před útokem nechránil. Kromě několika lodí pro shromažďování zpravodajských informací nemá Čína v tomto regionu mnoho vojenských kapacit a neměla politickou vůli umístit v Íránu na jeho ochranu své jednotky.
Čína má však v tomto regionu klíčové zájmy. Čína od Íránu odebírá více než 90 % jeho exportované ropy – se slevou oproti tržní ceně. A co je ještě důležitější, asi polovina Čínou dovážené ropy se transportuje Hormuzským průlivem ležícím mezi Íránem a Arabským poloostrovem.
Když USA začaly vážně uvažovat o ukončení íránského jaderného programu, tak Peking Írán přes to všechno opustil.
Po celá desetiletí čínští politici jednali "vyváženě", jak to ve svém komentáři loni charakterizoval Afshin Molavi, spolupracovník washingtonské univerzity Johns Hopkins School of Advanced International Studies. Peking udržoval vztahy se všemi stranami a vyhýbal se četným konfliktům v regionu.
Asi před dvěma lety však Si Ťin-pching změnil kurz a zvolil mnohem asertivnější přístup. Výsledkem byly dvě přelomové dohody zprostředkované Čínou. První dohoda byla uzavřena v březnu 2023 mezi Saúdskou Arábií a Íránem (dohoda o obnovení diplomatických vztahů) a druhá v červenci 2024 mezi 14 palestinskými frakcemi (Pekingská deklarace o ukončení rozdělení a posílení palestinské národní jednoty).
Tato deklarace i širší čínský plán pro Blízký východ jsou nyní v troskách. Týden po podepsání Pekingské deklarace o ukončení rozdělení a posílení palestinské národní jednoty byl v Teheránu zabit politický vůdce Hamásu Ismáíl Haníja. Seth Frantzman v deníku The Jerusalem Post napsal: "Háníja byl připravován na to, že v nadcházejících letech převezme Palestinskou samosprávu. 7. říjen 2023 měl katapultovat Hamás z jeho izolace v Pásmu Gazy k ovládnutí Ramalláhu a Západního břehu Jordánu a sjednotit Palestince v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu." Podle Frantzmana je Čína jednou ze zemí, které tento plán vymyslely.
Si Ťin-pching plně podporoval Írán i jeho tři hlavní proxy teroristické skupiny – Hamás, Hizballáh a Hútíe – proti Izraeli. Peking jim také poskytoval ekonomickou, diplomatickou, propagandistickou, zpravodajskou a zbrojní podporu.
Chvíli to vypadalo, jako by Peking svou lstivou zástupnou válkou vedenou Íránem měl vše pod kontrolou. Nyní jsou Írán i jeho proxy spojenci zdecimováni a Peking může pouze ustoupit. Mocná Čínská lidová republika se z Blízkého východu stahuje.
Ještě ale není po všem. Peking kromě obnovené letecké kampaně proti Tchaj-wanu také zvýšil tlak na Filipíny v Jihočínském moři. 19. června, ve stejný den, kdy Čína zahájila svou poslední leteckou kampaň proti Tchaj-wanu, Filipínská pobřežní stráž oznámila, že se více než 50 plavidel Čínské námořní milice přiblížilo k útesu Iroquois Reef v Jihočínském moři, který je součástí Spratlyho ostrovů a leží ve výhradní ekonomické zóně Filipín. Mluvčí Filipínské pobřežní stráže nazval čínskou akci "ilegálním rojením".
Čína si nárokuje většinu této klíčové vodní plochy, včetně útvarů, jako je útes Iroquois Reef, které leží daleko od uznaných čínských břehů.
Peking se možná snaží zvýšením tlaku na své sousedy dosáhnout územních zisků a snaží se využít toho, že je celý svět soustředěný na Írán – ať už je ale jeho motivace jakákoliv, může východní Asie očekávat, že Si Ťin-pching brzy vytvoří další třecí plochy.
Si Ťin-pching by však měl mít na paměti, že Donald Trump se nebojí využít americkou moc k udržení špatných aktérů, včetně čínských přátel, na uzdě.
21. červen nám ukázal, že Spojené státy americké jsou skutečnou velmocí – a Čína ne.
Gordon G. Chang je autor knihy Plan Red: China's Project to Destroy America (Rudý plán: Čínský projekt, jak zničit Ameriku) a významný spolupracovník a člen poradního sboru Gatestone Institute.