Na jednom dokumentu z konce 15. století je vyobrazen vousatý Žid, jak odebírá krev z křesťanského dítěte. Přilehlý text vysvětluje, že židovské zákony vyžadují, aby se do macesů pečených na židovský svátek Pesach přidávala krev křesťanských dětí.
Podobné pamflety byly v době Velikonoc často rozšiřovány po Evropě a vedly k častým pogromům – vraždám, znásilňování a ničení – namířeným proti židovským dětem, ženám a mužům jako pomsta za údajné zabíjení křesťanských dětí pro jejich krev do macesů.
Žádný skutečný důkaz takového kanibalismu se nikdy nenašel. Ve skutečnosti židovské zákony konzumaci jakékoliv krve a její použití při vaření výslovně zakazují.
Lidem, kteří byli indoktrinováni, však naprostý nedostatek důkazů nepřekážel v tom, aby tomu, co bylo všeobecně známé jako "krevní pověra", věřili. Navzdory všem důkazům o opaku mnozí věřili, že tato lež je "pravda".
Tato krevní pověra přetrvávala v celé Evropě až do počátku 20. století. Židé byli souzeni a popravováni za údajné zabíjení křesťanských dětí pro jejich krev.
Další hanobení Židů vytvořilo základ pro klasický antisemitismus, který vyvrcholil nacistickými lžemi, které Židy dehumanizovaly a umožnily holocaust. Po vyvraždění 6 milionů nevinných Židů, včetně nemluvňat, svět řekl: "Už nikdy" a antisemitismus v mnoha částech světa polevil.
Nyní je antisemitismus zpět a je to ještě horší. Je doprovázený historickou krevní pověrou a dalšími systematickými lžemi o židovském lidu a národním státě Židů, Izraeli.
Právě na tomto ohavném historickém pozadí lze nejlépe pochopit a posoudit současnou 'krevní pověru' – že Izrael bombardoval nemocnici v Gaze a úmyslně zabil 500 muslimských dětí, žen a mužů.
Neexistuje absolutně žádný důkaz, že Izrael na tuto nemocnici zaútočil, ať už úmyslně nebo náhodně. Důkazy z videí, fotografií a telefonních odposlechů prokázaly zpravodajským agenturám po celém světě, že z blízkosti nemocnice bylo na Izrael odpáleno mnoho raket, téměř jistě Palestinským islámským džihádem (PIJ), a že jedna z raket selhala a zasáhla nikoliv přímo nemocnici, ale její venkovní parkoviště, a že výbuch zabil mnohem méně než 500 lidí.
Tvrzení o 500 zabitých lidech přišlo během několika minut po dopadu této rakety od "ministerstva zdravotnictví v Pásmu Gazy" – jinými slovy od Hamásu. Oni prostě a jednoduše lžou. Jimi oznamovaná fakta ani čísla nejsou ověřitelná. Hamás navíc tvrdí, že nebyly nalezeny žádné části rakety – další samoúčelná lež. Přesto nepřátelé Izraele jejich pomluvám věří – možná proto, že jim věřit chtějí. Je to příliš dobrý příběh na to, aby byl zničen fakty. Jak napsal novinář Becket Adams v časopisu National Review:
"Média Izraeli nikdy neodpustí, že nemocnici nebombardoval.... Reportéři a komentátoři příběh nemocnice v Gaze zpackali, protože strašně moc chtěli, aby to byla pravda."
Komentátor deníku The New York Times Thomas Friedman napsal:
"Jak mě upozornil izraelský publicista Nahum Barnea, Palestinský islámský džihád dosáhl tento týden se 'zjevně špatně odpálenou raketou lepšího výsledku, než jakého dosáhl všemi svými úspěšnými odpaly raket.'"
"Muslimská veřejnost" byla svými vůdci indoktrinována, aby věřila čemukoliv negativnímu o Židech a Izraeli. A arabská média obecně přebírají lži a přehnaná tvrzení Hamásu – jako je tvrzení, že v nemocnici bylo zabito 500 civilistů – jako nepřikrášlenou pravdu.
Je nepravděpodobné, že se objeví všechna fakta týkající se této tragédie v nemocnici v Gaze. Většina fyzických důkazů svědčících o tom, že raketa byla odpálena z Gazy teroristy, byla potlačena a zmanipulována Hamásem.
Důvěryhodné zpravodajské agentury po celém světě zhodnotily pravděpodobnost různých možných scénářů: selhání rakety odpálené teroristy, trosky protiraketové střely izraelského systému protivzdušné obrany Iron Dome, špatně odpálená izraelská střela, cílená izraelská raketa. Současný konsenzus je, že to byla raketa odpálená palestinskými teroristy, která selhala – což se údajně stává u 20 % jejich raket – a dopadla doma v Gaze. Neexistuje žádná objektivní analýza, která by potvrzovala izraelský útok.
Palestinci odmítli předložit úlomky této rakety, které by mohly prozradit, zda raketa byla či nebyla izraelská, a žádný důkaz zatím nenaznačuje, že by tam Izrael odpálil raketu – za účelem úmyslného zabití civilistů nebo z jakéhokoliv jiného důvodu. Ve skutečnosti se Izrael snaží vyhnout civilním obětem a rozšířil v severní části Pásma Gazy letáky v arabštině vyzývající tamější obyvatele, aby uprchli na jih – zatímco vedení Hamásu jim nařídilo, aby zůstali, a poté se jim pokusilo v jejich bezpečném odchodu na jih zabránit.
Přesto je tato lež přesně tou krvavou pověrou, kterou nepřátelé Izraele šíří v Pásmu Gazy, v ulicích "muslimského světa", v arabských médiích i v univerzitních kampusech po celém světě.
Současnou reakci na události v Pásmu Gazy nelze pochopit, aniž bychom vzali v úvahu dlouhou historii krevních pověr, hanobení a nenávisti k Židům. Aktuálně je pozornost zaměřena na Pásmo Gazy, ale cílem příznivců Hamásu je to, co Hamás hlásá ve své chartě: likvidace jakéhokoliv národního státu Židů v jakékoliv části Izraele.
Tento konflikt není o okupaci a židovských osadách. Skandování protiizraelských demonstrantů "From the river to the sea, Palestine will be free" ("Od řeky k moři, Palestina bude svobodná") znamená, že celá oblast mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem – to znamená celý Izrael – musí být bez Židů.
Antisemitismus byl vždy založen na lži. Sebevětší množství důkazů, bez ohledu na to, jak budou tyto důkazy přesvědčivé, ale nepřinutí vášnivé odpůrce Židů přijmout pravdu.
V nadcházejících týdnech izraelské údery v Pásmu Gazy bohužel zasáhnou civilisty, protože Hamás záměrně používá palestinské děti, ženy, staré lidi a tělesně postižené jako lidské štíty. Někteří z nich to dělají ochotně, jiní jsou k tomu, aby chránili vrahy Hamásu vlastními těly, nuceni násilím. Princip "proporcionality" umožňuje Izraeli zničit důležité vojenské cíle – jako jsou vůdci Hamásu a zařízení na odpalování raket – i když je zřejmé, že při tom může být zabit nebo zraněn určitý počet civilistů. Jediným požadavkem je, aby vojenská hodnota cíle byla úměrná počtu předpokládaných vedlejších úmrtí a zranění mezi civilisty. Princip "proporcionality" neznamená, že Izrael smí zabít stejný počet civilistů, jako jich zabil Hamás. Princip proporcionality závisí také na tom, jak moc "civilní" tito "civilisté" ve skutečnosti jsou. Izrael má z právního hlediska větší volnost v ohrožení životů civilistů, kteří slouží jako lidské štíty dobrovolně a kteří s Hamásem nějakým způsobem spolupracují, než má vůči malým dětem a jiným zcela nevinným lidem.
Neočekávejte však, že lháři z Hamásu šířící krevní pověry a jejich nadšení podporovatelé budou o těchto a dalších právních a morálních aspektech přemýšlet. Podle nich může za smrt každého Palestince automaticky Izrael – bez ohledu na to, jestli byl zabit vadnou raketou odpálenou teroristy nebo jako lidský štít. Fanatikům na pravdě nezáleží.
Alan M. Dershowitz je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autor knihy Get Trump: The Threat to Civil Liberties, Due Process, and Our Constitutional Rule of Law.a spolupracovník Gatestone Institute sponzorovaný Charitativní nadací Jacka Rotha. Alan Dershowitz má také vlastní videokanál "The Dershow".