Někteří přátelé Ameriky – údajní západní spojenci – konečně ukázali svou pravou tvář. Bohužel se z nich vyklubali prachobyčejní parazité.
Přestože jsou tyto země vojensky chráněny USA, díky čemuž jsou schopné financovat své přebujelé a taktak fungující sociální programy, a prostřednictvím preferenčních celních sazeb profitují ze silné americké ekonomiky, tak jakmile jsou požádány o podporu, vezmou tito údajní spojenci roha.
Při výčtu a pranýřování těchto přátel "do slunečného počasí" – Německa, Francie, Itálie, Španělska, Irska, Lucemburska, Řecka a Spojeného království – začneme tím posledním.
Přední politici Spojeného království, obzvláště premiér Keir Starmer, zřejmě zapomněli na jednu historickou zkušenost. Nebýt jednoho klíčového faktoru, tak by Německo během 2. světové války Velkou Británii porazilo. Tím klíčovým faktorem byla vojenská a ekonomická moc Spojených států.
Aniž bychom se podrobně zabývali obrovskými finančními půjčkami, které Spojené státy poskytly Británii, dohodou o půjčce a pronájmu pro nákup zásob, téměř neomezeným množstvím vojenského vybavení a potravin zaslaných na Britské ostrovy a tisícovkami amerických vojáků, kteří položili své životy, aby se Británie nestala německou kolonií – a mnoha dalšími formami podpory – je politováníhodné, že pro dnešní vůdce Velké Británie hodnoty jako loajalita, společný cíl, sdílená kultura, nejlepší zájmy Západu a jejich "zvláštní vztah" s USA zjevně nic neznamenají. Zdá se, že zcela zapomněli na vše, co Spojené státy v jejich prospěch obětovaly.
Ačkoliv je íránský teror namířen i proti velkým částem Západu, tak je pro Írán primárním cílem k likvidaci Izrael jakožto vlast židovského národa. Pro příslušníky evropských elit a Evropskou unii se holokaust – při němž došlo k vyvraždění asi šesti milionů nevinných Židů – stal minulostí, ne-li přímo přítěží. V roce 2001, dlouho před válkou v Pásmu Gazy, francouzský velvyslanec ve Velké Británii Daniel Bernard nazval Izrael "mizernou malou zemí" – a "lepší společnost ho bránila."
S ohledem na probíhající útok USA a Izraele proti Íránu – který americké ministerstvo zahraničí označilo za "hlavního státního sponzora terorismu" – byla od Velké Británie požadována jen velmi malá pomoc: šlo pouze o poskytnutí britské základny na ostrově Diego García pro účely tranzitu. Starmer to šokujícím způsobem odmítl s tvrzením, že válka je podle mezinárodního práva ilegální. Podpořil jej i kanadský premiér Mark Carney, který dříve svržení íránského režimu podporoval. Odkdy ale Írán dodržuje mezinárodní právo či jakékoliv jiné právo než právo šaría? Tento drobný detail Carneymu zřejmě unikl.
Spojené království, Francie a Španělsko odsoudily v posledních padesáti letech despotické a vražedné aktivity Íránu jen zřídka. A když USA požádaly o poskytnutí základny, tak jejich žádost Spojené království odmítlo.
Ačkoli Starmer později ustoupil, tak to učinil až poté, co prezident Donald Trump prohlásil, že válka je již vyhrána. Starmer se ukázal jako nevděčný zbabělec, který je ostudou kdysi velkolepé Británie, NATO i Západní aliance jako celku.
Francouzský prezident Emmanuel Macron se jako obvykle nezachoval o nic lépe. Hned od samotného začátku války vyzýval k jejímu ukončení, a později prohlásil: "Francie si tuto válku nevybrala, neúčastníme se jí..." Je příznačné, že Macron nedávno vyjádřil vážné znepokojení nad humanitární situací v Pásmu Gazy, ale povraždění více než 40 000 protestujících Íránců íránským režimem během pouhých dvou dnů ignoroval.
9. března Macron osobně navštívil Kypr. Na Kypru je umístěna britská letecká základna a ta se na začátku března stala cílem útoku íránských dronů. (Poznámka překladatele: Drony zřejmě vyslalo libanonské hnutí Hizballáh.) Jeden dron zasáhl britskou základnu a způsobil jen menší škody a dva drony byly zničeny ještě ve vzduchu. Macron nařídil nasazení francouzských válečných lodí, včetně letadlové lodě, u Kypru. Jeho kancelář následně vydala prohlášení, v němž stálo: "Společně s našimi evropskými partnery posílíme bezpečnost kolem Kypru a ve východním Středomoří." Jeho pokrytectví nelze přehlédnout.
Ve skutečnosti neexistuje věrnější přítel Západu než Izrael – malá země bojující za zachování naší civilizace a svobodného světa, která je v centru íránských teroristických aktivit. Přesto, když se Izrael ocitne pod palbou balistických raket odpálených Íránem nebo jeho proxy zástupci, tak Macron nikdy žádnou pomoc nenabídne. Stejně k Izraeli přistupují i Velká Británie, Španělsko, Německo či jakákoliv jiná evropská země – i Kanada. Nikdo kromě Spojených států Izraeli pomoc nenabídne.
Velká chvíle Evropanů přišla v polovině března, když je Donald Trump spolu s ostatními zeměmi vyzval k vyslání námořních sil a požádal je o pomoc při znovuotevření Hormuzského průlivu. V důsledku zablokování průlivu Íránem vystřelila cena ropy nad 100 dolarů za barel. Ani jeden z lídrů se k pomoci při otevření této klíčové námořní cesty bezvýhradně nezavázal, pomoc nenabídly ani ty země NATO, které se spoléhají na vojenskou ochranu USA, a Evropy jako celku. Neochota pomoci, varoval Trump, by byla "pro budoucnost NATO velmi špatná". Donald Trump naznačil, že závazky USA vůči NATO přehodnotí. (Poznámka překladatele: Američanům vadí, že finančně přispívají na provoz řady vojenských základen, které jim evropské země zakázaly použít pro účely operace v Íránu. To platí i pro britskou základnu na ostrově Diego García. Logicky si tedy kladou otázku: 'Proč jsme vlastně v NATO, když nám nedovolí používat jejich základny?')
Nikde ve Velké Británii, Francii ani Španělsku se nekonaly významné demonstrace proti vraždění nevinných Íránců íránským režimem. Žádné výzvy jako "Smrt IRGC" nikde nezazněly. Podle neomarxistických ideologií, spojených s radikálním islámem, jsou zřejmě přijatelné pouze výzvy jako "Smrt Izraeli", "Smrt Americe" a "Pryč se Židy" nebo "Židé do plynu".
Lídři Velké Británie, Francie, Španělska, Kanady i dalších zemí se při každé příležitosti raději ztotožňují s nepřáteli naší civilizace než se svými spojenci, kteří se snaží zániku naší civilizace zabránit. To by nás ale od těchto socialistických zrádců – představitelů koalice politického islámu a radikální levice, známé také jako rudozelená aliance – nemělo překvapit, nepřátelství vůči Izraeli má totiž v jejich očích přednost před vším ostatním.
Zatímco Izrael je zcela očekávaně – a zcela neprávem – obviňován z toho, že zatáhl USA do války s Íránem, hlavní evropské mocnosti – Velká Británie, Francie a Německo – dávají najevo svou nevraživost vůči čemukoliv, co by mohlo ocenit či ospravedlnit existenci Izraele, snad ze závisti nad jeho neuvěřitelným hospodářským a vojenským úspěchem.
Elitářští vůdcové západní Evropy a Kanady nejsou zřejmě vůbec schopni připustit, že "by je ti Židé" – ti údajně namyšlení "utlačovatelé, kolonialisté a rasisté", kteří na svém území žijí "pouhých" 4 000 let – mohli zahanbit. Ve skutečnosti kolonizovali velké části naší planety paradoxně právě Evropané. Zdá se, že se štítí vznikajícího "nového světového řádu", v němž je ústředním hráčem Amerika, která se v jejich očích dopustila smrtelného hříchu tím, že nebyla vždy dokonalá, spolu se svým nejspolehlivějším spojencem Izraelem. Podle jejich názoru je Donald Trump hlavní překážkou idealizované "civilizační transformace, kterou se jim již v Londýně, Paříži, Berlíně, Madridu a Ottawě podařilo prosadit." Proto se zaměřují více na Trumpa než na nepřátele Západu.
Těmto elitám se také příčí uznání jakéhokoliv úspěchu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua při obraně zájmů Západu. Využívají proto každou příležitost k tomu, aby ho očernily a znevážily jeho úchvatné úspěchy. Netanjahu, kterého Andrew Roberts nazval "Churchillem Blízkého východu", čelil ve válce vedené na sedmi frontách ze všech stran nepředstavitelné opozici a jeho démonizace začala již dlouho před touto válkou.
Když tedy Trump Netanjahua chválí: "Kdyby tu Bibi nebyl, Izrael by dnes neexistoval," levicové elity si za žádných okolností nejsou schopny připustit, že jejich "dobrota" – která spočívá v tolerování netolerovatelného, může být katastrofálně mylně nasměrovaná.
Jedním z důvodů, proč se lídři Velké Británie, Francie, Španělska a dalších zemí od útoku na Írán distancují, bez ohledu na to, jak je i pro ně samotné důležitý, může být společný válečný leadership Trumpa a Netanjahua – nemluvě o neochotě ohrozit vlastní kariéry a občany, když za ně již špinavou práci dělá někdo jiný. Trump a Netanjahu jsou zjevně překážkami "překrásného nového světa", v němž vládnou bratrství, humanitarismus, klimatické změny, globalismus, diverzita, rovnost, centrální plánování a mnohé jiné fantaskní marxistické ideologie.
Příležitost pro západní vůdce a Evropskou unii jako celek, aby projevili určitou morální jasnost a určitou formu zájmu o kulturní, náboženský a politický souboj s extremistickou formou islámu – převážně sponzorovanou Katarem a Íránem – byla zjevně odsunuta stranou. Místo toho upřednostňují naivní, idealistické alternativy, jako je "regionální stabilita, uplatňování zkorumpovaného OSN schváleného "mezinárodního řádu založeného na pravidlech" – v souladu s EU schválenými postupy v oblasti lidských práv – a vyjednaný kompromis vedoucí k údajně mírovému urovnání. To je přebujelá politická korektnost.
Politický analytik Shuki Friedman v roce 2022 poznamenal:
"Ďábelský íránský režim podněcuje teror a nestabilitu v regionu i daleko za jeho hranicemi téměř od svého vzniku v roce 1979. Pošlapávání lidských práv je jeho denním chlebem..."
"Když je existenční boj proti ose oslavující smrt označen za 'ilegální válku' a 'neoprávněnou agresi', je termín 'mezinárodní právo' zbaven svého původního významu a morální podstaty. Místo toho se z nástroje určeného k ochraně lidstva před barbarstvím stává právní nástroj v rukou těch, kteří se snaží zničit samotnou možnost demokratického života."
Zjednodušeně řečeno, zacházení íránského režimu s íránským lidem, spojené s jeho odhodláním ovládnout prostřednictvím teroru svět a podřídit jej krutému právu šaría, je ukázkou budoucího barbarství, které mnozí západní vůdci implicitně umožňují.
Argentinský prezident Javier Milei minulý měsíc řekl:
"Socialismus zjistil, že základy kapitalistického systému volného podnikání jsou zakotveny v židovsko-křesťanských hodnotách. Zjistili, že když zaútočíte na judaismus a Izrael, tak narušíte základy kapitalistického systému a Západní civilizace."
Většina vůdců Západu se v důsledku své zdrženlivé reakce na masové vraždění neozbrojených civilistů v Íránu a své neschopnosti podpořit alianci snažící se vražedný íránský režim svrhnout jeví nejen jako paraziti, ale také jako ti, kdo se místo s utlačovaným íránským lidem ztotožňují spíše s jeho utlačovateli. Jejich postoj v sobě skrývá morální úpadek – čím dříve půjdou od vesla, tím lépe pro celou Evropu a Západ.
Novinářka Melanie Phillipsová v lednu napsala:
"Je hrozné, že vzhledem k tomu, že se celý globální humanitární establishment proměnil v sílu démonizující a delegitimizující Izrael, stalo se svědomí Západu nástrojem absolutního zla. Jako 'aktivisté za lidská práva' jsou dnes označováni pouze ti, kteří podporují nepřátele Západu."
Tímto ostudným a zbabělým způsobem se boj o duši Evropy rychle prohrává, prakticky bez jakéhokoliv odporu ze strany evropských lídrů. Problémem není jen to, co Evropu ovládlo, ale i zakořeněná neschopnost a bezradnost jejích vůdců.
Nils A. Haug je spisovatel, publicista a právník. Je členem International Bar Association (Mezinárodní advokátní komora), National Association of Scholars (Národní asociace vědců) a Academy of Philosophy and Letters (Akademie filozofie a literatury). Je držitelem titulu Ph.D. v oboru apologetická teologie. Dr. Haug je autorem knih 'Politics, Law, and Disorder in the Garden of Eden – the Quest for Identity' (Politika, právo a nepořádek v rajské zahradě – hledání identity) a 'Enemies of the Innocent – Life, Truth, and Meaning in a Dark Age.' (Nepřátelé nevinných – život, pravda a smysl v době temna). Jeho články vycházejí v časopisech a na webech First Things Journal, The American Mind, Quadrant, Minding the Campus, Gatestone Institute, National Association of Scholars, Jewish Journal, James Wilson Institute (Anchoring Truths), Jewish News Syndicate, Tribune Juive, Document Danmark, Zwiedzaj Polske, Schlaglicht Israel a dalších.