"Koho by to nenapadlo? No jasně... politiky," poznamenal na platformě X 'The Great Gats'.
Francouzskou vládu studentské nepokoje proti nevyhovujícím podmínkám ve školách – přeplněným třídám, chátrajícím budovám, přemnoženým škůdcům a potkanům, nedostatečnému vytápění a klimatizaci či nedostatku učitelů – údajně "zaskočily".
Americký novinář Michael Shellenberger napsal: "Francouzské školy přitom dnes dostávají v přepočtu na jednoho žáka více peněz než kdykoliv předtím. Francie vynakládá na vzdělávání 4,5 % HDP, zatímco Německo 3,7 %."
Násilné nepokoje, které začaly v pařížském regionu Île-de-France a postupně se rozšířily do celé země, podle výsledků vyšetřování zřejmě rozpoutala krajně levicová strana La France Insoumise (LFI, Nepoddaná Francie). Její lídr Jean-Luc Mélenchon bude na jaře 2027 kandidovat na prezidenta. Strana tato obvinění odmítá, podle Shellenbergera však "důkazy jasně ukazují, že Nepoddaná Francie (LFI)... protesty podnítila a řídila."
"Za protesty 'stáli od samého počátku také volení představitelé strany La France Insoumise a krajně levicové skupiny,' řekl časopisu Le Point nejmenovaný představitel bezpečnostních složek. Podle zprávy z krizového jednání premiéra, které se konalo 1. října a o němž agenturu Reuters informoval člověk z premiérova okolí, se zpravodajské služby 'shodly' na tom, že šlo o 'akci zorganizovanou stranou LFI a jejími spřízněnými krajně levicovými skupinami'...."
"'Rodiče a aktivisté Nepoddané Francie, mobilizujte se a postavte se policejní brutalitě,' vyzval Mélenchon, který z násilností obvinil policii a nikoliv studenty...."
"V Marseille stovky mladých lidí donutily hasiče uprchnout od jejich zásahového vozidla před střední školou a poté ho zapálily. V Paříži demonstranti pronásledovali policistku ve výcviku, srazili ji k zemi a kopali do ní za výkřiků 'Zabijte ji!'..."
"'Nejsme si zcela jisti ani tím, zda jsou zadržení vůbec středoškoláci,' uvedl francouzský ministr spravedlnosti...."
"Francouzská levice vede válku proti školám a současně buduje spojenectví s islamistickými vůdci, kteří je chtějí radikálně změnit. Pro obě strany začíná boj právě ve školách. 'Je zřejmé, že náboženské a politicko-náboženské organizace se snaží tyto žáky ovlivňovat, někdy již od základní školy, a působí také na jejich rodiny, sociální prostředí a čtvrti, v nichž žijí. Některé z těchto organizací se navíc pokoušejí žáky obrátit proti škole,' uvedla zpráva inspekce francouzského ministerstva školství o náboženství ve školách z června 2004."
"Islamisty a revoluční levici spojuje snaha rozvrátit západní civilizaci. Podle zprávy francouzského ministerstva vnitra o Muslimském bratrstvu z května 2025 je cílem tohoto hnutí ve Francii 'postupné politické ovládnutí země' s důrazem na 'systematické působení na místní úrovni'."
"Děti muslimských imigrantů bývají často radikálnější než jejich rodiče. Francouzský znalec islámu Olivier Roy o francouzských džihádistech v roce 2015 napsal: 'V první řadě jde o generační vzpouru.'"
"LFI se otevřeně snaží získat přízeň muslimských voličů. Podle závěrů parlamentního vyšetřování se proto stala předmětem zájmu islamistických sítí...."
"'Snaha LFI získávat muslimské voliče prostřednictvím klientelistické politiky mohla z této strany učinit obzvláště atraktivní cíl,' uvedl v prosinci 2025 Matthieu Bloch, zpravodaj vyšetřovací komise francouzského Národního shromáždění zabývající se vazbami mezi politickými stranami a islamistickými sítěmi...."
"'Podle všech průzkumů by [Mélenchon] ve druhém kole prezidentských voleb s Marine Le Pen drtivě prohrál,' uvedla BBC."
V souvislosti s nepokoji bylo dosud zadrženo přibližně 2 000 studentů a zasaženo bylo více než 1 000 škol. Násilnosti zahrnovaly také "podpalování škol a fyzické útoky na učitele, včetně bití a poléváni benzinem". (Poznámka překladatele: Článek vyšel v angličtině 4. října.)
Francouzský prezident Emmanuel Macron se blíží ke konci svého druhého a posledního funkčního období a čelí značné nepřízni veřejnosti. Podle nedávného průzkumu jeho politiku podporuje pouhých 21 % respondentů, což je mírné zlepšení oproti 19 % před několika měsíci.
Macronova nízká popularita není nijak překvapivá – dal totiž mnohokrát najevo své pohrdání nejchudšími vrstvami společnosti.
Několik týdnů po začátku svého prvního funkčního období v květnu 2017 hovořil o "těch, kteří něco dokázali", a o "těch, kteří nejsou ničím." O necelý rok a půl později, v listopadu 2018, s odvoláním na klimatickou změnu způsobenou lidskou činností zvýšil již tak neúměrně vysoké francouzské daně z pohonných hmot. Tento krok okamžitě vyvolal protestní hnutí "Žlutých vest" – tisíce Francouzů prohlásily, že si již nemohou dovolit zároveň platit za pohonné hmoty potřebné k cestám do práce a za potraviny pro své rodiny. Macron jim odpověděl, že ačkoliv někteří lidé mohou mít finanční potíže, tak on se musí zabývat něčím důležitějším: "hrozbou konce světa".
Protestní hnutí Žlutých vest pokračovalo více než rok a zesláblo teprve v lednu 2020 s příchodem COVIDu-19. Macron se po celou dobu choval přezíravě. Na požadavky pokojných demonstrantů odpovídal tvrdými policejními zásahy, při nichž docházelo k úmrtím a těžkým zraněním s trvalými následky. Naproti tomu levicové radikály nechával vyvolávat násilné nepokoje a zakládat požáry, aniž by policii vyzval k zásahu. Řada Francouzů dospěla k závěru, že Macron je neúprosný vůči lidem, kteří upozorňují na své problémy, ale shovívavý vůči pachatelům trestných činů zastávajícím jemu blízké politické názory.
Během pandemie Macron zavedl jedny z nejpřísnějších a nejautoritářštějších opatření v Evropě. Francouzi museli zůstávat doma a ven směli vycházet pouze na hodinu denně, přičemž se od svého bydliště nesměli vzdálit více než 800 metrů. Navíc museli mít vyplněný formulář se jménem, adresou a časem odchodu. Policie byla všude, zadržela tisíce lidí a udělovala vysoké pokuty i za nepatrné překročení povolené vzdálenosti nebo času stráveného mimo domov. Jakékoliv rozhovory venku byly přísně zakázány.
Macronova éra byla navíc poznamenána hlubokým hospodářským úpadkem Francie a výrazným poklesem životní úrovně. Francie se z hlediska HDP na jednoho obyvatele během posledního desetiletí dostala pod průměr EU a nyní zaostává i za Kyprem. V celosvětovém žebříčku HDP na jednoho obyvatele se Francie propadla z 23. místa v roce 2016 na současné 33. místo. Míra nezaměstnanosti roste a aktuálně činí 8,3 %. Mezi mladými lidmi ve věku 15 až 24 let je situace ještě horší – míra nezaměstnanosti dosahuje 21,1 %.
Deindustrializace Francie pokračuje nezmenšeným tempem. Nadměrně zatěžující regulace vedly k zavírání továren. Na jejich místo však nepřicházejí nové podniky, nýbrž stále nákladnější systém sociálního zabezpečení, který dnes spolyká více než 40 % všech veřejných výdajů. V roce 2025 vzrostla míra chudoby ve Francii na 15,4 %. Pod hranicí chudoby tak žije 9,8 milionu lidí – příjmy těchto lidí nedosahují 60 % národního mediánu a tito lidé mají každý měsíc potíže pokrýt své základní životní potřeby. (Poznámka překladatele: Pro srovnání – v ČR žilo v roce 2025 pod hranicí příjmové chudoby 9,6 % obyvatel, což odpovídá zhruba milionu lidí.)
Francouzské vlády přesto dál bezuzdně zvyšovaly veřejné výdaje. Zatímco francouzský HDP vzrostl v letech 2016–2026 celkem o 13,17 %, tak veřejné výdaje vyletěly o 35,6 %. Stát tak nadále utrácí mnohem více, než kolik získává. Veřejný dluh nepřestává růst: v lednu 2026 dosáhl 117,5 % HDP a do konce roku 2026 má vystoupat na 119,3 %. Úroky z dluhu pohlcují stále větší část státního rozpočtu a jejich úhrada již stojí více než obrana – stejně jako ve Spojených státech. USA se z dluhové propasti, představující 40 bilionů dolarů s úroky ve výši přibližně 3,8 miliardy dolarů denně, možná dokážou dostat díky svému hospodářskému růstu, ale Francie dušená nadměrnými regulacemi takovou možnost nemá.
Macron sice v roce 2020 odsoudil "islamistický separatismus", ale proti ovládnutí Francie islamisty nic nepodnikl a ani se nepokusil tento proces zpomalit. Islamizace země tak již deset let pokračuje nezmenšeným tempem. Ve Francii se legálně i ilegálně usadily miliony lidí pocházejících z muslimského světa. Kolem roku 2016 zde žilo odhadem 5,7 milionu muslimů, tedy 8,8 % obyvatel, a to jak francouzských občanů, tak cizinců. Dnes se jejich počet podle oficiálních odhadů pohybuje kolem 7 milionů z celkových přibližně 67 milionů obyvatel, skutečná čísla jsou však nepochybně vyšší. Většina muslimů ve Francii se neasimiluje a rostoucí podíl z nich – přibližně 38 % – považuje islámské právo šaría za nadřazené zákonům Francouzské republiky. Mezi muslimy ve věku 15 až 24 let je tento podíl ještě vyšší: 57 %.
Zákony proti ilegální imigraci Francie prakticky nevymáhá. Ze země je každoročně vyhoštěno jen 7 % ilegálních migrantů, kterým úřady vydaly rozhodnutí OQTF (Obligation de Quitter le Territoire Français) ukládající povinnost opustit francouzské území. Více než 93 % z nich tak díky této benevolenci zůstává v zemi. Mnozí jsou zločinci. Některé z nejotřesnějších vražd Macronova prezidentství spáchali ilegální migranti, kteří příkaz k opuštění země neuposlechli. Jednou z obětí byla dvanáctiletá Lola Daviet, kterou v pařížském bytě znásilnila, mučila a zavraždila Alžířanka Dahbia Benkired, zlodějka a příležitostná prostitutka. Dahbia Benkired byla 21. srpna 2022 zadržena, dostala příkaz opustit Francii, a poté byla propuštěna. O necelé dva měsíce později, 14. října, zavraždila Lolu.
Počet no-go zón, v nichž mají hlavní slovo radikální imámové a muslimské gangy, se od roku 2016 zvýšil. Tyto oblasti se nacházejí na předměstích velkých francouzských měst. Muslimské gangy několikrát do roka vyrážejí do ulic a rabují, zejména při fotbalových zápasech francouzských týmů a také během fotbalového mistrovství světa v roce 2025. Policisté mají údajně nařízeno zasahovat co nejméně. Policisté si uvědomují, že pokud při zásahu zraní nebo usmrtí muslimského výtržníka, tak si mohou zničit kariéru i život. 27. června 2023 odmítl mladý muslimský delikvent Nahel Merzouk uposlechnout výzvu policisty a ten ho následně nešťastnou náhodou zastřelil. Po celé Francii propukly nepokoje, které začaly slábnout až poté, co byl zasahující policista Florian M. vzat do vazby a obviněn z vraždy. Hrozí mu až 20 let vězení.
"Pravicový" antisemitismus téměř vymizel a jeho místo zaujal mimořádně nenávistný islámský a levicový antisemitismus.
Již několik dní po masakru 7. října 2023 se ve Francii konaly demonstrace islámských a levicových skupin na podporu Hamásu a "palestinského odporu". Nepoddaná Francie (LFI) nazvala masakr ze 7. října "ozbrojenou ofenzivou palestinských sil", přičemž zcela pominula skutečnost, že Hamás je teroristické hnutí. Jedna z vůdčích osobností LFI europoslankyně Rima Hassan se představuje jako "Francouzka a Palestinka". Rima Hassan Izrael neustále křivě obviňuje z "genocidy" a tvrdí, že "činy Hamásu jsou legitimní."
"Nárůst antisemitských útoků, výhrůžek a urážek přetrvává dodnes."
Macron v posledních letech stále intenzivněji omezuje také svobodu projevu. K tomu využívá regulační úřad Arcom, který zřídil v roce 2022 s cílem dohlížet na francouzská audiovizuální média a kontrolovat je. V roce 2025 Arcom ukončil vysílání televizní stanice C8. Oficiálním důvodem neprodloužení vysílací licence byl "nedostatek názorové plurality" a skutečnost, že do vysílání bylo zváno příliš mnoho konzervativců. 15. června 2026 obdržela od Arcomu formální upozornění další televizní stanice CNews – také ona byla obviněna z "nedostatku názorové plurality". CNews je poslední velká francouzská televizní stanice, která ještě poskytuje prostor pravicově orientovaným komentátorům, jež ostatní televize přestaly zvát. V roce 2026 dostala CNews dvě pokuty. Jednu za to, že její host prohlásil, že globální oteplování způsobené lidskou činností neexistuje, druhou za výrok, že "dějiny ukazují, že islám je dodnes náboženství založené na dobývání."
V prosinci 2025 požádala Francie Evropskou unii, aby uvalila sankce na dva komentátory – Jacquese Bauda a Xaviera Moreaua – za jejich "proruská vyjádření". Oběma byly na území EU zmrazeny bankovní účty i další majetek a zrušeny platební karty. Nesmějí cestovat po Evropské unii a sankce hrozí každému, kdo by jim poskytl finanční pomoc. Všechna tato opatření byla přijata bez rozhodnutí soudu a není možné se proti nim odvolat ani se jinak domoci nápravy.
V květnu 2024 Macronova strana Renaissance utrpěla porážku ve volbách do Evropského parlamentu. Zatímco nejvýznamnější francouzská pravicová strana Rassemblement National (Národní sdružení) získala 31,37 % hlasů, Macronova strana dosáhla pouhých 14,6 %. Rozhořčený Macron rozpustil Národní shromáždění a vyhlásil předčasné parlamentní volby. V jejich prvním kole získalo Národní sdružení přes 33 % hlasů a zdálo se, že ve druhém kole získá většinu parlamentních křesel. Macron proto urychleně vytvořil spojenectví ostatních politických stran s cílem zabránit vítězství Národního sdružení. Mluvil o "republikánské frontě" a naznačoval, že Národní sdružení ohrožuje samotnou Republiku. Voliči centristických a umírněně pravicových kandidátů byli vyzváni, aby ve svém volebním okrsku dali hlas levicovému kandidátovi, pokud měl větší šanci na vítězství. A naopak voliči levice měli podpořit kandidáta politického středu či umírněné pravice, pokud právě on mohl Národní sdružení porazit. Národní sdružení Marine Le Pen tak sice získalo největší podíl hlasů, ale strany "republikánské fronty" obsadily dohromady nejvíce poslaneckých křesel. Národní shromáždění se rozdrobilo mezi několik politických uskupení, z nichž žádné nebylo schopno sestavit stabilní parlamentní většinu. Od té doby se ve Francii vystřídalo několik bezmocných vlád a nebylo možné prosadit žádná zásadní rozhodnutí. Macron učinil z Francie zemi, které prakticky nelze vládnout.
Macron by si možná přál, aby po něm nastoupil někdo, kdo bude pokračovat v jeho politice – pokud se tomu tak dá vůbec říkat, ale to v tuto chvíli nevypadá moc pravděpodobně. Marine Le Pen se poprvé ve své politické kariéře dostala do čela předvolebních průzkumů a ty naznačují, že by v roce 2027 mohla vyhrát prezidentské volby. Ostatní kandidáti reprezentují politické strany, které Francii do dnešní situace dovedly.
Marine Le Pen byla dokonce trestně stíhána kvůli údajné "zpronevěře" – zneužívání asistentů europoslanců své strany tím způsobem, že tito asistenti současně pracovali i pro samotnou stranu. Obdobným obviněním čelili i centristický politik (a nedávný premiér) François Bayrou a levicově orientovaný Jean-Luc Mélenchon. Bayrou byl v první soudní instanci zproštěn obžaloby, probíhá odvolací řízení a jeho případ ještě není uzavřen, vyšetřování Mélenchona bylo ukončeno bez vznesení obvinění. Marine Le Pen takové štěstí neměla a soud ji 31. března 2025 odsoudil ke čtyřem letům odnětí svobody a na pět let jí zakázal zastávat veřejné funkce, patrně s cílem zabránit jí v kandidatuře.
Marine Le Pen se proti rozsudku odvolala a soud jí 7. července 2026 zmírnil trest na tři roky vězení, z toho jeden rok domácího vězení s elektronickým náramkem. Zároveň jí uložil zákaz výkonu veřejných funkcí na 45 měsíců, z nichž 15 měsíců má být odpykáno a 30 měsíců podmíněně odložil, a pokutu 100 000 eur. Nový rozsudek jí umožňuje kandidovat. Marine Le Pen proti rozsudku podala dovolání ke Kasačnímu soudu, který je nejvyšší soudní instancí ve věcech občanského a trestního práva, čímž byl výkon rozsudku odložen. Během volební kampaně proto nebude muset nosit elektronický náramek. Soud má o jejím dovolání rozhodnout ještě před volbami a mohl by své rozhodnutí změnit. Může se tedy stát i to, že Marine Le Pen bude muset nosit elektronický náramek v závěrečných dnech kampaně a v případě vítězství ve volbách by jej mohla nosit také v Elysejském paláci po nástupu do prezidentského úřadu. (Poznámka překladatele: Podle právního rozboru deníku Le Monde by výkon trestu mohl být po jejím případném nástupu do prezidentského úřadu pozastaven na dobu mandátu v souladu s článkem 67 francouzské ústavy.)
Tyto soudní tahanice však její voliče zřejmě neodradily. Ti si patrně uvědomují, že francouzská justice je dnes zpolitizovaná.
Pokud bude Marine Le Pen na jaře zvolena francouzskou prezidentkou, tak to otřese celou Evropskou unií. Zvítězila by totiž strana, která hájí hodnoty západní civilizace a kterou se všichni současní západoevropští lídři kromě italské premiérky Giorgie Meloni snaží za každou cenu nepustit k moci.
Pokud Marine Le Pen na jaře zvítězí a stane se prezidentkou, tak převezme zemi ve velmi obtížné hospodářské, finanční a sociální situaci. Všechny dostupné údaje nasvědčují tomu, že Francie je téměř ve všech ohledech na pokraji bankrotu. Vyvést zemi z této situace bude mimořádně náročné.
Řada předních představitelů LFI již oznámila, že se s případným vítězstvím Marine Le Pen nesmíří a vyzve k povstání. Podle některých politických analytiků by v takovém případě mohly po celé Francii vypuknout rozsáhlé nepokoje, do nichž by se zapojily levicové skupiny a islamistické gangy.
Někteří francouzští politici se pokoušejí rozdmýchávat paniku a s blížícími se volbami budou své úsilí stále více stupňovat. Není však vůbec jisté, že se jim tím podaří Le Pen zastavit.
Podle nedávného průzkumu, který si nechala vypracovat středopravicová nadace Fondapol (Fondation pour l'innovation politique, Nadace pro politické inovace), je 78 % voličů přesvědčeno, že "francouzský způsob života, tradice a zavedené životní zvyklosti jsou ohroženy." Dostupné údaje bohužel naznačují, že jejich obavy jsou oprávněné. Jiný nedávný průzkum ukázal, že 85 % voličů považuje Francii za zemi v úpadku. A mají pravdu. Francie prudce upadá a naprostá většina Francouzů si to uvědomuje.
Francie není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Většina ostatních západoevropských zemí totiž prosazuje v zásadě stejnou politiku jako Macron – a spěje ke stejným výsledkům.
Podobná nespokojenost s politickými představiteli jako ve Francii panuje také mezi obyvateli dalších evropských zemí. Lidé vnímají hospodářský rozvrat, pokračující islamizaci svých zemí, ohrožení domácího automobilového průmyslu ze strany Číny i stále se zužující prostor pro diskusi o některých tématech bez rizika veřejného očerňování nebo soudního stíhání.
Mnoho Evropanů sleduje, jak v jejich zemích postupuje islamizace podporovaná marxisty. Obě skupiny přitom věří, že jim ta druhá pomůže dostat se k moci. Evropané vidí, že jejich političtí představitelé pro nápravu stále znepokojivější situace nedělají nic. Lidé by zřejmě raději dali přednost obraně a záchraně své západní civilizace.
Západoevropské politické strany s programem podobným Národnímu sdružení Marine Le Pen, například německá Alternativa pro Německo (Alternative für Deutschland, AfD), získávají stále větší podporu, přestože se je vládnoucí politici a média snaží démonizovat.
V zemských volbách v Sasku-Anhaltsku získala AfD 6. září 2026 43,8 % hlasů, tedy dvakrát více než před pěti lety. Německý kancléř Friedrich Merz se v květnu 2025 ujal moci v čele velké koalice, kterou spojovala jediná věc – snaha zastavit vzestup AfD. Proti hlubokému útlumu německého průmyslu ani prohlubujícím se problémům s integrací muslimů žijících v Německu ale Merz neudělal nic. Situace se od té doby ještě zhoršila. Merz je dnes v Německu ještě méně populární než Macron ve Francii – na otázku: "Je Friedrich Merz (stále) tím správným kancléřem?" odpovědělo kladně pouhých 14 % Němců. AfD se mezitím stala nejpopulárnější politickou stranou v Německu a podle nedávného průzkumu její podpora dosáhla rekordních 30 %.
Britská strana Reform UK v květnu 2026 dosáhla výrazných úspěchů v místních volbách a uštědřila drtivé porážky vládním labouristům i opozičním konzervativcům. Nedávné průzkumy naznačují, že pokud by se nyní konaly parlamentní volby, tak by Reform UK získala nejvíce poslaneckých křesel.
V západní Evropě se zvedá nová politická vlna. Většina komentátorů mainstreamových médií ji pohrdavě označuje za "populistickou".
Bývalý komentátor a předseda pravicové strany Reconquête (Reconquista, Znovudobytí) Éric Zemmour napsal: "To, co elity pohrdavě nazývají populismem, není nic jiného než křik lidí, kteří nechtějí, aby jejich národy zanikly."
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.