7. listopadu. Ve velkých francouzských městech již čtvrtý víkend po sobě propukají nepokoje, které jsou snad jen o něco méně ničivé než v předchozích týdnech. Vláda 19. října zavedla v mnoha městech zákaz nočního vycházení a následně nasadila policisty a vodní děla. Více než 3 000 obchodů, včetně několika supermarketů, bylo vyrabováno nebo zničeno. Obchody, které řádění přečkaly, zabednily své dveře a výlohy, takže se centra Paříže, Lyonu, Marseille a dalších měst proměnila v ponurá, liduprázdná města duchů.
Francouzská policie nyní pracuje na hranici svých možností a takové vypětí nemůže vydržet věčně. Policistů je omezený počet a nikdo z nich nemůže sloužit bez odpočinku a spánku. Nelze od nich ani očekávat, že budou donekonečna snášet stále brutálnější násilí. Od 17. října bylo zraněno více než 2 000 policistů, někteří z nich těžce, a jejich počet dále roste. Například 31. října útočníci na policisty hodili zápalné lahve a plameny policisty zcela pohltily. Policisté byli nuceni ustoupit – přesněji řečeno uprchnout. Útočníci napadli i hasiče, kteří se snažili požár uhasit.
Francouzští policisté dostali rozkaz, že nesmějí ublížit žádným výtržníkům, a to ani těm, kteří je přímo ohrožují. Pokud by některý z výtržníků přišel o život, tak by to po celé zemi mohlo vyvolat ještě rozsáhlejší nepokoje. Ve snaze uklidnit situaci by pak téměř jistě skončili policisté odpovědní za jeho smrt ve vězení. Každý policista dobře ví, co se stalo Florianu M., který se 27. června 2023 pokusil zatknout mladého kriminálníka arabského původu Nahela Merzouka a přitom ho neúmyslně zastřelil. Policista byl zatčen a obviněn z vraždy.
Francouzští policisté navíc vidí, že zatýkat výtržníky nemá prakticky žádný smysl. Všichni účastníci nepokojů, dokonce i ti nejnásilnější, se totiž těší prakticky naprosté beztrestnosti. Z bezmála 5 000 výtržníků zatčených od 17. října byla drtivá většina během několika hodin propuštěna. Před soud se zatím dostalo jen asi 200 z nich a odsouzena nebyla ani polovina.
Policisté také vidí, že francouzská justice je nyní do značné míry v rukou krajně levicového Odborového svazu soudců a státních zástupců (Syndicat de la magistrature), jehož postoje se shodují s postoji strany Nepoddaná Francie (La France insoumise) – v současnosti nejsilnější levicové strany ve Francii. V zakládajících dokumentech této strany se výslovně uvádí, že jejím cílem je bojovat proti policejní represi a usilovat o "sociální spravedlnost" – nikoliv o dodržování zákonů a udržování veřejného pořádku.
Ve Francii působí krajně levicové bojůvky hlásící se k hnutí Antifa, jejichž členové se cvičí v pouličních bojích. Francouzské zpravodajské služby o jejich činnosti vědí, většina jejich členů však není sledována, a to ani ti, kteří jsou považováni za potenciální hrozbu pro bezpečnost státu. Hodei Docampo Ciarra, obviněný ze zapálení nádherné radnice v Limoges, je recidivista, který byl již dříve odsouzen za napadení a zranění policisty. Přesto byl propuštěn na svobodu. Byl považován za nebezpečného a ukázalo se, že právem.
Krajně levicová bojůvka Mladá garda (Jeune Garde) má na svědomí brutální napadení řady lidí a také únorovou vraždu 23letého katolíka Quentina Deranquea v Lyonu. Dva muži obvinění z této vraždy jsou ve vazbě a čekají na soud. Oba pracovali jako poslanečtí asistenti vůdce této bojůvky Raphaëla Arnaulta, poslance Národního shromáždění za Nepoddanou Francii. Arnaulta vyslechla policie teprve před několika dny – osm měsíců poté.
Několik poslanců a starostů z řad členů Nepoddané Francie vyzvalo k povstání a otevřeně podporuje účastníky nepokojů.
Za posledních dvacet let se v důsledku imigrace výrazně zvýšil počet muslimů ve Francii. Přestože mnozí z nich získali francouzské občanství, tak se jich většina do francouzské společnosti neintegrovala. Stále více jich považuje právo šaría za nadřazené zákonům Francouzské republiky – podle jednoho průzkumu si to myslí 57 % muslimů ve věku od 18 do 24 let. Mnozí žijí v takzvaných no-go zónách, které ovládají muslimské zločinecké gangy obchodující s drogami (Francie se postupně mění v "narkostát"). Vedle těchto gangů zde působí také radikální imámové, kteří vyzývají k džihádu a šíří nenávist vůči původnímu francouzskému obyvatelstvu, Francii, jejím dějinám, architektuře, zákonům – zkrátka vůči všemu, co s Francií souvisí. Členové těchto gangů několikrát do roka podnikají násilné výpady do center velkých francouzských měst a napadají vše, co jim přijde do cesty.
Přestože je ve Francii zakázáno shromažďovat statistické údaje o etnické a náboženské příslušnosti obyvatel, studie naznačují, že v zemi žije nejméně deset milionů muslimů a že 25 % dětí narozených v letech 2024–2025 dostalo muslimská křestní jména. Tento podíl navíc každoročně roste. "Velká výměna obyvatelstva" popsaná Renaudem Camusem je realitou, kterou uznává a vítá i vůdce hnutí Nepoddaná Francie Jean-Luc Mélenchon, který naznačil, že se rodí "nová" muslimská Francie.
Přestože někteří výtržníci patří ke krajní levici, tak většinu z nich zřejmě tvoří muslimové, kteří jsou součástí této "nové" Francie. Svědčí o tom videozáznamy pořízené samotnými výtržníky, na nichž jsou slyšet výkřiky "wallah" ("při Alláhovi") a "bismillah" ("ve jménu Alláha").
Americké a izraelské vlajky jsou páleny a pošlapávány. Všude vlají palestinské vlajky, které se staly nejen symbolem vražedného nepřátelství namířeného proti Izraeli a Židům (terčem útoků jsou zejména podniky vlastněné Židy), ale i symbolem podpory násilí vůči francouzským úřadům a symbolem odmítání západní civilizace.
V reakci na virálně se šířící záběry nepokojů a rabování americký prezident Donald Trump poznamenal, že Francie je "obléhána, rabována a zapalována migranty". Izraelský premiér Benjamin Netanjahu zase hovořil o "invazi extremistického islámu" do Francie. Francouzský prezident Emmanuel Macron odsoudil výroky "zahraničních lídrů" jako "nepřijatelné" a "hloupé" a tvrdil, že šířené záběry nepokojů byly vytvořeny umělou inteligencí a že k zachyceným událostem nikdy nedošlo.
Majitelé zničených a vyrabovaných obchodů vše viděli na vlastní oči. Ti, kteří nebyli pojištěni proti škodám způsobeným nepokoji, přišli o všechno. Někteří své obchody už neotevřou. Jiní se obrátili na banky se žádostí o úvěr, aby mohli opravit zničené provozovny a znovu doplnit zásoby zboží. Většina bank se však obává úvěry poskytovat, protože očekává další nepokoje. Pojišťovny, které vyplácejí odškodnění pojištěným obchodníkům, upozornily, že budou muset přehodnotit své podmínky a budou muset výrazně zvýšit pojistné za krytí škod způsobených nepokoji a rabováním.
Policie majitelům obchodů sdělila, že jim již nemůže zaručit bezpečnost, a doporučila jim, aby si najali soukromé bezpečnostní služby. Vláda tím přiznává, že již není ochotna a schopna plně chránit francouzské občany a jejich majetek. 24. a 31. října navíc došlo k násilným vloupáním do obydlených domů a bytů, při nichž byli obyvatelé napadeni a okradeni. Mnozí majitelé obchodů, vlastníci nemovitostí i nájemníci se proto začali ozbrojovat. Od 17. října se ve Francii desetinásobně zvýšil prodej zbraní.
Francie se nachází ve skutečně tíživé hospodářské situaci. Jen škody způsobené nepokoji ve dnech 17. a 18. října odhadla francouzská vláda na 1,2 miliardy eur. Přestože nepokoje z 31. října, 5. listopadu a 7. listopadu byly méně rozsáhlé, tak také způsobily velké škody.
Celkové hospodářské dopady nepokojů však budou ještě mnohem vyšší. Finanční experti odhadují související náklady na nejméně 22 miliard eur.
Obchodní činnost se mezitím prakticky zhroutila. Francouzské zemědělství a průmysl bojují o přežití. Těžkou ránu utrpěl také cestovní ruch, který se na francouzském HDP podílí přibližně osmi procenty. Přibývá zrušených letů do Francie i zrušených hotelových rezervací. Není divu, že se turisté zrovna nehrnou do země, která připomíná válečnou zónu.
Veřejné výdaje ve Francii přesáhly 57 % HDP, což je spolu s Finskem nejvíce ze všech vyspělých zemí, a prostor pro jejich další zvyšování je velmi omezený. Francouzské vlády hospodaří se schodkem nepřetržitě již od roku 1974, veřejný dluh Francie nyní přesahuje 3,6 bilionu eur (přibližně 119 % HDP) a stále roste. Úroky ze státního dluhu se již staly největší jednotlivou výdajovou položkou státního rozpočtu.
Francouzská ekonomika prakticky neroste. Ve třetím čtvrtletí roku 2026 se HDP země dokonce snížil o 0,1 %. Francouzský průběžný důchodový systém je fakticky na pokraji bankrotu. Při jeho zavedení v roce 1945 připadalo na jednoho důchodce pět pracujících. Dnes už je to jen 1,7 pracujícího.
Dobře na tom není ani francouzské školství. Francie se v mezinárodních žebříčcích kvality vzdělávání prudce propadá – to je v dnešní době, kdy znalosti a vzdělání patří k nejcennějším zdrojům každé země a představují zásadní konkurenční výhodu, obzvláště znepokojivé.
Necelých šest měsíců před prezidentskými volbami je Francie zřejmě na pokraji kolapsu.
Francie nebyla v tak špatné situaci od konce 2. světové války. V roce 1945 ale Francouzi věřili v obnovu své země. Dnes v zemi naopak vládne hluboký pesimismus. 83 % dotázaných vidí budoucnost Francie beznadějně a 65 % se domnívá, že se ke svému konci blíží i samotná západní civilizace.
Odpor francouzské veřejnosti vůči Macronovi je velmi silný a stále sílí. Jeho popularita, už tak mizivá, klesla ještě níže. Kladně ho dnes hodnotí pouhých 13 % Francouzů a osm z deseti Francouzů ho považuje za "špatného prezidenta". Od parlamentních voleb v roce 2024 chybí v Národním shromáždění stabilní většina, takže jedna vláda za druhou je prakticky ochromena a není schopna přijímat téměř žádná rozhodnutí.
Průzkumy naznačují, že žádný kandidát politických stran vládnoucích Francii posledních 30 let nemá dostatečnou podporu pro postup do druhého kola prezidentských voleb. V něm se podle průzkumů pravděpodobně střetnou Jean-Luc Mélenchon a Marine Le Pen, přičemž všechny současné průzkumy favorizují Marine Le Pen.
Mélenchon dobře ví, že nemá šanci zvítězit. Je však revolucionář a podle všeho sází na to, že mu chaos umožní svrhnout stávající politický řád a poté se zřejmě pokusí chopit moci.
Na 19. sjezdu Národního sdružení, který se konal 24. října v Orléansu, hovořila Marine Le Pen o naději, národní jednotě a obrodě Francie. Zřejmě se tím snažila vyvolat optimismus. Pokud Marine Le Pen v prezidentských volbách zvítězí, tak to nebude mít vůbec jednoduché. Nepokoje by mohly dokonce ještě zesílit.
Ještě před několika měsíci si Francie mohla půjčovat peníze s úrokem 3,2 % p. a.. Důvěra finančních trhů však natolik poklesla, že si nyní může půjčovat pouze za úrokovou sazbu přesahující 5 % p. a.. Pokud úrokové sazby ještě výrazněji vzrostou, tak Francie již nebude schopna dostát svým platebním závazkům a dostane se pod dohled Evropské centrální banky (ECB). Ta by jí nadiktovala drastické podmínky a jakákoliv francouzská vláda by bez ohledu na svou politickou orientaci neměla jinou možnost než se rozhodnutím ECB podřídit.
Násilí může propuknout kdykoliv a kdekoliv. Levice, islamisté, a dokonce i sám Macron mohou jakýkoliv násilný incident kdykoliv zneužít k dalšímu vyhrocení situace. Kevin Tessier, drogově závislý muž podstupující psychiatrickou léčbu, zaútočil 23. října na černochy a Araby ve městě Trappes, na předměstí západně od Paříže obývaném převážně muslimy. Tessier zavraždil střelbou ze samopalu černošského křesťana a těžce zranil dvanáctiletou dívku. Macron nečekal na výsledky vyšetřování a okamžitě navštívil islamistického starostu města Aliho Rabeha, v jehož společnosti se tehdy nacházel také Elias d'Imzalene, který v roce 2024 vyzýval k "intifádě v Paříži a na francouzských předměstích".
Macron prohlásil, že útok, k němuž právě došlo, představuje "zásadní zlom, protože je to první teroristický čin naplánovaný s cílem zabíjet naše spoluobčany, naše děti kvůli barvě jejich pleti nebo náboženskému vyznání".
Macron patrně zapomněl na zavraždění šestnáctiletého Thomase Perotta, kterého 19. listopadu 2023 zabili členové muslimského gangu. Francouzská justice byla na základě mnoha důkazů nucena uznat, že šlo o vraždu motivovanou rasovou nenávistí vůči bělochům. Zapomněl zřejmě také na Židy zavražděné ve Francii od roku 2003 jen proto, že byli Židé: Sébastiena Sellama, Ilana Halimiho, Jonathana Sandlera, jeho dva syny Gabriela a Arieha a Myriam Monsonego zavražděné v Toulouse; Yohana Cohena, Philippa Brahama, Françoise-Michela Saadu a Yoava Hattaba, zavražděné v košer supermarketu Hyper Cacher v Porte de Vincennes v Paříži, a také Sarah Halimi a Mireille Knoll.
Tessier přitom není členem žádné pravicové strany a dokonce podporoval "palestinskou věc". Macron však přesto o několik dní později odsoudil "všudypřítomný rasismus" a ukázal prstem na Národní sdružení. Aktivistka Nepoddané Francie Sofia Tizaoui v televizním pořadu směrem k poslanci Národního sdružení Julienu Odoulovi prohlásila, že by si přála, aby se Národní sdružení stalo "mrtvou stranou".
Americký historik Victor Davis Hanson prohlásil:"Francie nevyhnutelně směřuje k úpadku."
Pokud se Marine Le Pen stane prezidentkou a skutečně se jí podaří obnovit pořádek a nastartovat oživení ekonomiky a ozdravení veřejných financí, tak by se z toho Francie mohla znovu vzpamatovat. Pokud ale neuspěje, tak bude Francie pokračovat ve své přeměně na zemi "třetího světa".
Situace se nezlepšuje ani ve zbytku Evropy. V poslední době propukly nepokoje vyvolané levicí a islamisty také v Německu, Itálii, Albánii, Španělsku, Belgii a Řecku. Celá západní Evropa čelí stále vážnějším hospodářským problémům a nekontrolované migraci. Pokud se Evropa nevzpamatuje, tak může být tolik zesměšňovaná "Velká výměna" jejího obyvatelstva již brzy dokonána.
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.