
Proč Francie a další části Evropy hoří? Protože nikdo nezasáhl proti nájezdníkům, dokud je ještě bylo možné zastavit. Mnoho lidí se zjevně raději podvolí těm, kdo znásilňují, útočí noži, najíždějí auty do lidí a stínají hlavy, než aby riskovali, že je někdo označí za rasisty.
Také není tak docela jasné, kdo jsou tu vlastně rasisté. Jsou rasisty obyvatelé Západu, kterým se z nějakého nepochopitelného důvodu nelíbí, když je někdo znásilňuje, bodá nožem, najíždí do nich autem nebo jim stíná hlavy, anebo výtržníci a ti, kdo jim přesně určili, které domy a provozovny mají zničit, vyrabovat a vypálit? Zázračnou shodou okolností totiž v Marseille zřejmě nebyl poškozen ani jeden muslimský obchod.
Kanadský psycholog Jordan Peterson řekl: "Jestli si myslíte, že drsní muži jsou nebezpeční, tak to jste ještě neviděli, čeho jsou schopni ti slabí."
Na jeho slova jsem si nedávno vzpomněl, když socialisticko-marxističtí představitelé Francie, Británie a Kanady – kteří vytrvale a neústupně pokračují v rozvracení vlastních zemí (zde, zde a zde) – nepravdivě obvinili Izrael – oblíbený to terč očerňování ze strany mezinárodního společenství. Izraelští politici se však na rozdíl od svých západních protějšků na podobném rozvracení vlastní země nikdy nepodíleli.
Britský a kanadský premiér společně s francouzským prezidentem vydali 8. září společné prohlášení, v němž pod záminkou prosazování "dvoustátního řešení" a ve snaze přimět Izrael k uznání neexistujícího "Státu Palestina" obvinili údajné židovské "osadnické teroristy" z vyhánění Palestinců ze Západního břehu Jordánu. Podle tohoto prohlášení k vyhánění dochází v rámci údajné "etnické čistky", z níž byl Izrael obviněn na základě tvrzení, které bylo ve skutečnosti krvavou pomluvou. Izrael byl rovněž obviněn z údajné "nezákonné okupace" tohoto území. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu připomněl, že Židé na tomto území žijí již více než 3 000 let. Část tohoto území se dokonce nazývá Judea. Jak můžete "okupovat" zemi, jejímiž jste původními obyvateli?
Jestli se někdo dopouští etnických čistek či genocidy – nejen vůči Izraelcům, ale vůči všem Židům – tak to jsou Palestinci. Hamás to ve své původní chartě říká naprosto jasně:
"Soudný den nenastane, dokud muslimové nevymýtí židy. Když se žid schová za kameny a stromy, tak kameny a stromy řeknou: 'Ó muslime, ó Abdulláhu, za mnou je žid, pojď jej zabít.'" — Charta Hamásu, článek 7. (Poznámka překladatele: Charta Hamásu zde odkazuje na hadís č. 2922, sbírka hadísů Sahih Muslim)
Nenapravitelné škody mohou svým zemím samozřejmě způsobit i údajně silní vůdci – jako Adolf Hitler, Mao Ce-tung či Vladimir Putin
Trojice vrcholných představitelů Británie, Kanady a Francie se nedávno rozhodla uvalit ekonomické sankce na Židy žijící v Judeji a Samaří (Západní břeh Jordánu) a vyzvala "ostatní země, aby udělaly totéž." Některé země tak skutečně učinily.
Jejich společné prohlášení začíná těmito slovy:
"Dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu má zásadní význam pro mír, stabilitu a bezpečnost nejen na Blízkém východě, ale i v dalších částech světa. Británie, Francie a Kanada považují uskutečnění tohoto řešení za svůj prvořadý národní zájem."
Británie přitom současně odmítá zařadit na seznam teroristických organizací skutečné teroristy – Íránem podporované Hútíe, kteří svými útoky způsobují v Rudém moři obrovské škody.
Podivné chování Británie, která odměňuje teroristy a současně trestá demokratický stát, představuje smutný opak toho, jak by Británie i s ohledem na svoji budoucnost měla jednat. Británie je již dnes vnímána jako země, která přestává patřit vlastním obyvatelům. A tři výše zmínění 'siláci' by nyní zřejmě rádi dopřáli stejný osud také Izraeli. Chtěli by Izrael dostat do smrtícího sevření, v němž by Palestinci sehráli roli nájemných vrahů, kteří dokončí dílo započaté Hitlerem. Evropané by tak mohli jen nečinně přihlížet a následně tvrdit, že s tím nemají nic společného. V principu jde o čirou nenávist vůči Židům – když ne z přesvědčení, tak přinejmenším z vypočítavosti. Výsledek je ale stejný.
Británie, Kanada a Francie navrhují "řešení" v podobě ustavení islámského státu na území Izraele. Údajně tak činí ve svém "zásadním národním zájmu", ve skutečnosti jde ale jejich politikům o znovuzvolení díky hlasům imigrantů, kteří představují novou voličskou skupinu. Takové "řešení" by nepochybně vedlo k další katastrofě podobné té ze 7. října 2023. Vrcholní představitelé Hamásu opakovaně slibují, že budou na Izrael útočit "znovu a znovu", dokud jej nezničí. A Evropu chtějí zničit také. Proč se tedy evropští politici předhánějí v tom, aby jim pomohli tohoto cíle dosáhnout?
Tito slabí a zbabělí bezpáteřní politici by zřejmě považovali smrt Židů za přijatelnou cenu za uchlácholení křiklavé menšiny ve svých zemích a zajištění dalšího roku u moci.
Hamás britská opatření proti Izraeli podle očekávání nadšeně přivítal. Mluvčí Hamásu Basem Naim nazval sankce "krokem správným směrem", současně však zdůraznil, že jsou "nedostatečné", a vyzval Británii, aby Izrael potrestala ještě tvrději. Když vražedná teroristická organizace schvaluje politiku západní země namířenou proti jejímu vlastnímu spojenci, tak zjevně něco není v pořádku.
K výzvě k uvalení sankcí se připojilo také osm převážně muslimských zemí: Katar, Turecko, Egypt, Indonésie, Jordánsko, Pákistán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty.
Egypt přitom od Izraele odebírá zemní plyn. Jordánsko je na Izraeli závislé v zásobování vodou a zemním plynem a dostává od něj i zpravodajské informace. Spojené arabské emiráty zase mohly být nedávno zcela zničeny íránskými raketami, nebýt systémů protiraketové obrany, které jim dodal Izrael a které obsluhovali izraelští vojáci. Tyto země však zjevně nechtějí Izraeli za jeho pomoc veřejně poděkovat, a dokonce ji ani přiznat. Za zmínku také stojí to, že Egypt a Saúdská Arábie v současnosti intenzivně, a riskantně, koketují s Čínou. Tohoto sbližování mohou ještě hořce litovat, stejně jako řada dalších zemí, které Čína nakonec nechala na holičkách.
Příležitost znovu kritizovat Izrael si nenechalo ujít ani dalších devět západních zemí: Dánsko, Finsko, Island, Irsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Španělsko a Švédsko. Ve společném prohlášení se tyto země připojily k Británii, Francii a Kanadě a podpořily uvalení sankcí na obchod s údajně "ilegálními" židovskými osadami na Západním břehu Jordánu. Oficiálním zdůvodněním bylo jako obvykle tvrzení, že kroky Izraele "podkopávají možnost dvoustátního řešení".
Tyto země se – s výjimkou Polska a možná i Islandu – potýkají se společenským napětím vyvolaným nezvládnutou migrací, především z muslimských zemí.
Tvrzení muslimů je třeba uvést na pravou míru a postavit proti nim fakta: Na základě historického práva, právních nároků (Balfourova deklarace) i nepřetržité přítomnosti Židů na tomto území po více než 3 000 let, patří celý Izrael – a zejména jeho historické jádro Judea a Samaří (Západní břeh Jordánu) – židovskému národu. Žijí snad muslimové na tomto území už 3 000 let? Vždyť islám až do 7. století vůbec neexistoval. Podle všech měřítek jsou Židé právoplatnými obyvateli a legitimními vlastníky celého území Izraele, nikoliv pouze některých jeho částí.
Ostatní státy nemají žádné zákonné ani morální právo zasahovat do vnitřních záležitostí Izraele a ani nemají právo mu diktovat, co má dělat. Izrael je suverénní demokratický stát založený na vládě práva. Současné vměšování Británie, Francie a Kanady lze oprávněně chápat jako nepřípustný a ničím neospravedlnitelný zásah do nadcházejících izraelských voleb. (Poznámka překladatele: Volby do Knesetu proběhly 27. října 2026.) To, že by většina západních zemí – a pravděpodobně celý muslimský svět – s nadšením uvítala, kdyby Netanjahu po volbách již nezastával žádnou vedoucí politickou funkci, není žádným tajemstvím. Pokud jde o vytváření podmínek pro zničení Izraele, tak kdokoliv jiný by byl nepochybně povolnější.
Netanjahu dokázal v posledních letech porazit všechny nepřátele, kteří vážně ohrožovali samotnou existenci Izraele. Pro nepřátele Izraele představuje obávaného protivníka – a právě proto se ho chtějí zbavit. Proč by si ale totéž měli přát i samotní Izraelci?
Žádné sankce ani kritika nikdy nepřesvědčí Izrael – zejména ne po masakru, který Hamás spáchal 7. října 2023 – že je v jeho zájmu mít přímo ve svém středu nepřátelský palestinský stát. To, že by takový stát sloužil jen jako základna pro pokusy o zničení Izraele, si v Izraeli štěbetají i vrabci na střechách.
Západní politici by se místo marných pokusů vnutit Izraeli palestinský stát, který by byl jeho zapřisáhlým nepřítelem, měli raději zamyslet nad tím, zda by oni sami takový stát uvítali na svých hranicích.
Izraelský ministr zahraničí Gideon Sa'ar v reakci na oznámení Británie, Francie a Kanady prohlásil:
"Po všem, čím jsme si prošli – po našich ústupcích v rámci dohod z Osla, jednostranném stažení z Pásma Gazy, druhé intifádě a masakru ze 7. října 2023 – izraelská veřejnost kategoricky odmítá vznik džihádistického teroristického státu v samotném srdci naší země."
Jasněji – ani pravdivěji – už to říct nelze.
Snaha západních zemí vnutit Izraeli palestinský stát je jen dalším projevem evropského koloniálního imperialismu, s nímž mají Británie a Francie dlouholeté zkušenosti. Tentokrát jim to ale nevyjde.
Gideon Sa'ar k tomu ještě dodal:
"Nevrátili jsme se po 2 000 letech do své vlasti proto, abychom si ji nechali vzít džihádisty, islamisty, antisemity, krajní levicí a stoupenci ideologie woke. Nejenže nám nedokážete uškodit, ale uškodíte sami sobě a oslabíte svůj vlastní vliv... Kdo podnikne kroky proti Izraeli, musí počítat s tím, že Izrael odpoví stejným způsobem. A ti, kdo tak učiní, ztratí v regionu svůj vliv i význam."
Stálý zástupce Izraele při OSN Danny Danon k tomu řekl:
"Jsme nezávislý a suverénní stát. Pokud si někdo myslí, že diplomacie spočívá v uvalování sankcí a snaze přinutit nás ustoupit, pak musí počítat s tím, že i my podnikneme příslušné kroky... Nemyslete si, že nám můžete vnucovat své představy... Britský mandát v Palestině je už minulostí."
V pozadí všeho je nejspíše hluboce zakořeněná nenávist vůči Židům. Francie dala vzniknout modernímu antisemitismu Dreyfusovou aférou. O ostudném přístupu Británie k Židům v době její mandátní správy Palestiny svědčí mimo jiné i příběh lodi Exodus, většinu jejíchž cestujících tvořili přeživší holocaustu. Tyto skutečnosti mluví samy za sebe.
Antisemitismus nikdy neumírá. Jen se přizpůsobuje duchu doby. Znovu ožívá díky opovrženíhodným slabochům, kteří v sobě živí nenávist vůči Židům. Hrubě zveličená tvrzení o špatném zacházení s Palestinci ze strany Židů žijících na Západním břehu Jordánu mu nyní poskytla novou živnou půdu.
Více než 50 významných židovských organizací vydalo v září pod záštitou mezinárodního Fóra J50 prohlášení, že "sionismus je součástí židovské identity". Tím byly jasně vymezeny bitevní linie. Judea a Samaří – Západní břeh Jordánu – představují historické srdce Izraele. Každý jiný je tam vetřelcem.
Británie riskuje ztrátu podpory Spojených států a Izraele ve sporu o Falklandské ostrovy, které si nárokuje Argentina.
Izrael už není žádným poslušným mopslíkem Západu. Je klíčovým a respektovaným členem západního bloku a sám o sobě představuje významnou vojenskou a technologickou mocnost. Británie je naproti tomu podle Jonathana Tobina "mocností třetí kategorie, která je z hlediska ekonomické a vojenské síly pouhým stínem své někdejší velikosti."
Izraelský ministr financí Becal'el Smotrič v ostré reakci na britské sankce prohlásil:
"Nenecháme ze sebe dělat rohožku a nenecháme po sobě šlapat antisemitskou vládu země ovládnuté radikálním islámem, která se útoky na Židy a Stát Izrael snaží zachránit před hospodářským a společenským úpadkem."
Přesně tak.
Nils A. Haug je spisovatel, publicista a právník. Je členem International Bar Association (Mezinárodní advokátní komora), National Association of Scholars (Národní asociace vědců), Academy of Philosophy and Letters (Akademie filozofie a literatury) a členem akademického sboru Intercollegiate Studies Institute. Kromě titulů z filozofie, anglické literatury a práva je držitelem magisterského titulu z judaistiky (cum laude) a držitelem titulu Ph.D. v oboru apologetická teologie. Dr. Haug je autorem knih'Politics, Law, and Disorder in the Garden of Eden – the Quest for Identity' (Politika, právo a nepořádek v rajské zahradě – hledání identity) a'Enemies of the Innocent – Life, Truth, and Meaning in a Dark Age.' (Nepřátelé nevinných – život, pravda a smysl v době temna). Jeho články vycházejí v časopisech a na webech First Things Journal, The American Mind, Quadrant, Minding the Campus, Gatestone Institute,National Association of Scholars, Jewish Journal, James Wilson Institute (Anchoring Truths), Jewish News Syndicate, Tribune Juive, Document Danmark, Zwiedzaj Polske, Schlaglicht Israel, Anglican Mainstream, The Australian Jurist a dalších.
