• Pro francouzského prezidenta Francoise Hollanda je nepřítel abstrakce: "terorismus" nebo "fanatici".

  • Namísto toho francouzský prezident znovu potvrzuje své odhodlání k vojenským akcím v zahraničí: "Budeme posilovat naši činnost v Sýrii a Iráku," řekl prezident po útoku v Nice.

  • Co je překvapivého na tom, že se polovojenské skupiny samy organizují k odplatě, když jsou konfrontovány s tímto selháním naší elity, která byla zvolena vést zemi napříč nebezpečími doma i v zahraničí?

  • Ve Francii si globální elity vybraly. Rozhodly se, že "špatní" voliči ve Francii byli nevyspělí lidé, příliš hloupí, aby viděli krásu společnosti otevřené pro lidi, kteří se často nechtějí asimilovat, kteří chtějí, abyste se přizpůsobili vy jim, a kteří vám hrozí zabitím, pokud to neuděláte. Elita se postavila na stranu proti svým vlastním starým a chudým, protože tito lidé pro ni již nechtěli dále hlasovat. Také se rozhodla nebojovat s islamismem, protože muslimové hlasují jednotně pro tuto globální elitu.

"Jsme na pokraji občanské války." Tento citát nepochází z úst fanatika nebo blázna. Ne, řekl jej šéf francouzské vnitrostátní rozvědky DGSI (Direction générale de la sécurité Interieur) Patrick Calvary. Ve skutečnosti mluvil Calvary o nebezpečí občanské války mnohokrát. 12. července na to upozornil parlamentní komisi, která měla za úkol vypracovat zprávu o teroristických útocích z roku 2015.

Francouzská policie zastřelila islamistického teroristu narozeného v Tunisku, který 14. července 2016 zavraždil 84 lidí v Nice ve Francii. (Zdroj obrázku: Sky News snímek obrazovky)

Téměř stejnou zprávu podal v květnu 2016 jiné parlamentní komisi, tentokrát se jednalo o komisi se zaměřením na národní obranu. "Evropa," řekl, "je v nebezpečí. Extremismus je všude na vzestupu a my nyní obracíme svou pozornost na některá krajně pravicová hnutí, která se připravují na konfrontaci."

Jaký druh konfrontace? "Konfrontaci ve společnosti," řekl – což je zdvořilé vyjádření "války proti muslimům." "Jeden nebo dva další teroristické útoky," dodal, "a můžeme docela dobře spatřit občanskou válku."

Před senátní komisí, která má na starost zpravodajské služby, znovu v únoru 2016 řekl: "Sledujeme nyní krajně pravicové extremisty, kteří jen čekají na další teroristické útoky, aby se zapojili do násilné konfrontace".

Nikdo neví, zda terorista, který 14. července na Den Bastily zoral nákladním vozem dav a zabil více než 80 lidí, bude spouštěcím mechanismem pro francouzskou občanskou válku, ale mohlo by to pomoci vidět to, co vytváří nebezpečí ve Francii a dalších zemích, jako je Německo nebo Švédsko.

Hlavním důvodem je selhání státu:

1. Francie je ve válce, ale nepřítel není nikdy pojmenován.

Francie je hlavním cílem opakovaných útoků islamistů; závažnější islamistická teroristická krveprolití se uskutečnila v časopisu Charlie Hebdo a v supermarketu Hypercacher ve Vincennes (2015); v divadle Bataclan, to je poblíž restaurací a národního stadionu Francie - Stade de France (2015); neúspěšný útok na vlak společnosti Thalys; poprava Hervé Cornary (2015); vražda dvou policistů v Magnanville v červnu (2016), a nyní útok nákladním vozem v Nice v den oslavy výročí francouzské revoluce v roce 1789.

Většina z těchto útoků byla spáchána francouzskými muslimy: občany navrátivšími se ze Sýrie (bratři Kouachiové v Charlie Hebdo) nebo francouzskými islamisty (Larossi Abballa, který zabil policisty - manželský pár v Magnanville v červnu 2016), který později deklaroval svoji věrnost Islámskému státu (ISIS). Vrah – řidič kamionu v Nice byl Tunisan ženatý s Francouzkou, s níž měl tři děti, žil nenápadně v Nice, dokud se nerozhodl zavraždit více než 80 lidí a zranit desítky dalších.

Po každé z těchto tragických epizod odmítl prezident François Hollande pojmenovat nepřítele, odmítl jmenovat islamismus - a především odmítl jmenovat francouzské islamisty jako nepřítele francouzských občanů.

Pro Hollanda je nepřítel abstrakce: "terorismus" nebo "fanatici". A když se už prezident odváží označit "islamismus" jako nepřítele, odmítá říct, že zavře všechny salafistické mešity, zakáže Muslimské bratrstvo a salafistické organizace ve Francii, nebo zakáže závoje pro ženy na ulicích a univerzitách. Ne, místo toho francouzský prezident znovu potvrzuje své odhodlání k vojenským akcím v zahraničí: "Budeme posilovat naši činnost v Sýrii a Iráku," řekl prezident po útoku v Nice.

Pro francouzského prezidenta je rozmístění vojáků ve vlastní zemi možné pouze na obranné účely: jde o zastrašovací politiku, nejde o útočné přezbrojení republiky proti vnitřnímu nepříteli.

Co je překvapivého na tom, že se polovojenské skupiny samy organizují k odplatě, když jsou konfrontovány s tímto selháním naší elity, která byla zvolena vést zemi napříč nebezpečími doma i v zahraničí?

Mathieu Bock-Côté, sociolog žijící ve Francii a v Kanadě, říká pro Le Figaro:

"Západní elity se se sebevražednou tvrdohlavostí vzpírají pojmenovat nepřítele. Konfrontovány s útoky v Bruselu nebo Paříži, dávají přednost představě filosofického boje mezi demokracií a terorismem, mezi otevřenou společností a fanatismem, mezi civilizací a barbarstvím."

2. Občanská válka již v Evropě začala a nikdo to nechce vyslovit.

Občanská válka začala před šestnácti lety, s druhou intifádou. Když Palestinci vykonali sebevražedné útoky v Tel Avivu a Jeruzalémě, francouzští muslimové začali terorizovat židy žijící mírumilovně ve Francii. Po dobu šestnácti let byli židé - ve Francii - masakrováni, napadáni, mučeni a probodáváni francouzskými muslimskými občany, údajně, aby byl pomstěn palestinský lid na Západním břehu.

Když skupina francouzských občanů, kteří jsou muslimové, deklaruje válku s jinou skupinou francouzských občanů, kteří jsou židé, jak to nazvete? Pro francouzský establishment to není občanská válka, ale jen politováníhodné nedorozumění mezi dvěma "etnickými" komunitami.

Dosud nechtěl nikdo naznačit propojení mezi těmito útoky a vražedným útokem v Nice proti lidem, kteří nebyli nutně židé – a pojmenovat to tak, jak by to mělo být pojmenováno: občanská válka.

Pro silně politicko-korektní francouzský establishment začne nebezpečí občanské války pouze tehdy, když se někdo začne mstít francouzským muslimům, avšak když každý jen předloží své požadavky, je vše v pořádku. Do této chvíle si nikdo nemyslel, že teroristické útoky proti židům provedené francouzskými muslimy; proti novinářům Charlie Hebdo francouzskými muslimy; proti podnikateli, který byl před rokem sťat francouzským muslimem; proti mladému Ilanu Halimimu skupinou muslimů; proti školákům v Toulouse francouzským muslimem; proti cestujícím ve vlaku společnosti Thalys francouzským muslimem, proti nevinným lidem v Nice téměř francouzským muslimem, byly příznaky občanské války. Tato krveprolití jsou do dnešního dne považována za něco jako tragické nedorozumění.

3. Francouzský establishment považuje za nepřítele chudé, staré a zklamané.

Kdo si ve Francii nejvíce stěžuje na muslimskou imigraci? Kdo nejvíce trpí místním islamismem? Kdo si nejraději dá sklenici vína nebo sní sendvič se šunkou a máslem? Chudí a staří, kteří žijí v blízkosti muslimských komunit, protože nemají peníze na přestěhování se někam jinam.

Dnes je důsledkem to, že miliony chudých a starých jsou ve Francii připraveni volit Marine Le Pen, předsedkyni pravicové Národní fronty, za příští prezidentku republiky z toho prostého důvodu, že Národní fronta je jedinou stranou, která chce bojovat s ilegální imigrací.

Protože však tito francouzští staří a chudí chtějí hlasovat pro Národní frontu, stali se nepřítelem francouzského establishmentu, pravicového i levicového. Co říká Národní fronta těmto lidem? "Chceme obnovit Francii jako národ Francouzů." A chudí a staří tomu věří - protože nemají na výběr.

Podobně i chudí a staří v Británii neměli jinou možnost než hlasovat pro Brexit. Využili první příležitost vyjádřit své zklamání ze života ve společnosti, která se jim už nelíbí. Oni svým hlasováním neřekli: "Zabij tyto muslimy, kteří přetvářejí moji zemi, kradou mi práci a utrácejí moje daně." Oni jen protestovali proti společnosti, kterou globální elita začala měnit bez jejich souhlasu.

Ve Francii si globální elity vybraly. Rozhodly se, že "zlí" voliči byli nevyspělí lidé příliš hloupí, příliš rasističtí, aby viděli krásy společnosti otevřené pro lidi, kteří se často nechtějí asimilovat, kteří chtějí, abyste se přizpůsobili vy jim, a kteří vám hrozí zabitím, pokud to neuděláte.

Globální elity učinily i další volbu: postavily se na stranu proti svým vlastním starým a chudým, protože tito lidé už pro ně nechtějí hlasovat. Globální elity se také rozhodly nebojovat s islamismem, protože muslimové obecně hlasují pro globální elitu. Muslimové v Evropě také nabízejí globální elitě "velké lákadlo": hlasují jednotně.

V roce 2012 hlasovalo ve Francii pro současného prezidenta Francoise Hollanda 93% muslimů. Ve Švédsku sociální demokraté uvádějí, že v roce 2006 pro ně ve všeobecných volbách hlasovalo 75% švédských muslimů; a studie ukazují, že "červeno-zelený" blok dostává 80-90% muslimských hlasů.

4. Je občanská válka nevyhnutelná? Ano!

Když establishment nechce vidět, že občanskou válku již jako první vyhlásili extrémističtí muslimové – když nechtějí vidět, že nepřítelem není Národní fronta ve Francii, AFD v Německu, nebo Švédští demokraté - ale islamismus ve Francii, v Belgii, ve Velké Británii, ve Švédsku - pak se občanská válka uskuteční.

Francie má, stejně jako i Německo a Švédsko, armádu a policii dostatečně silnou k boji proti vnitřnímu islamistickému nepříteli. Nejdříve ho však musí pojmenovat a přijmout proti němu opatření. Pokud to neudělají - pokud opustí své rodilé občany v zoufalství, bez jiných možností než ozbrojit sebe samotné a bránit se - ano, občanská válka je nevyhnutelná.

Yves Mamou, působí ve Francii, pracoval dvacet let jako novinář pro Le Monde.

Související témata:  Francie
Nejnovější články od:
nechte si zasílat novinky do e-mailu: přihlaste se zdarma k seznamu adres think-tanku gatestone institute.

cs