V pozoruhodném rozhodnutí přijatém na konci srpna odmítlo německé ministerstvo vnitra zabránit Lidové frontě pro osvobození Palestiny (LFOP - Popular Front for the Liberation of Palestine), kterou USA, Kanada, EU a Austrálie považují za teroristickou organizaci, "aby se jako politická strana zúčastnila voleb do Spolkového sněmu (Bundestagu)."
Ano, LFOP plánuje společně s Marxisticko-leninistickou stranou Německa postavit kandidáty pro parlamentní volby, které se budou konat tento měsíc.
Co je LFOP? Vzniklá krátce po izraelské šestidenní válce spojením tří militantních skupin – Mladých mstitelů (palestinští nacionalisté), Hrdinů návratu (se zázemím v Libanonu) a Palestinské osvobozenecké fronty operující převážně ze Sýrie a Západního břehu Jordánu – je dnes po hnutí Fatah druhou největší frakcí Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Popisovaná jako směs "palestinského nacionalismu a marxistické ideologie", případně jako "palestinská nacionalistická organizace s proměnlivými ideologickými postoji (od arabského nacionalismu, přes maoismus k leninismu)", volala po zničení Izraele a mezinárodní komunistické revoluci.
LFOP byla považovaná za radikálnější uskupení než Fatah a od svého založení běžně podnikala nemilosrdné útoky proti civilistům. Ve svých počátcích udržovala přátelské styky s německou Frakcí Rudé armády (skupina kolem Andrease Baadera a Ulrike Meinhofové) a dostávala finanční podporu od SSSR a Číny. V posledních letech je velkým kamarádem Iránu.
 Již brzo v německém parlamentu? |
Před půlstoletím se LFOP jako první z palestinských skupin zaměřila na únosy letadel, a jako první se jí podařilo úspěšně obsadit letadlo izraelského národního dopravce El Al. Tento čin, ke kterému došlo v roce 1968, je obecně považován za počátek moderní éry mezinárodního islámského terorismu. Během jediného dne roku 1970 unesli členové organizace tři dopravní letadla směřující z Evropy do New Yorku. V roce 1972 se člen LFOP účastnil masakru na letišti Lod (dnešní mezinárodní letiště Bena Guriona), při němž bylo zavražděno 28 lidí. V říjnu 2001, v odvetě za zabití svého čelního vůdce Abu Ali Mustafy (jehož jméno nyní nese militantní křídlo organizace) zavraždili členové LFOP izraelského ministra turismu Rehavama Zeeviho.
V několika následujících letech se LFOP zaměřila na sebevražedné útoky v Izraeli a v poslední době ji zaměstnává odpalování raket na Izrael z pásma Gazy.
V listopadu 2014 dva společníci z LFOP zavraždili šest lidí při masakru v jeruzalémské synagoze. Letos 16. června spolupracovala LFOP s Hamásem na smrtícím útoku ve východním Jeruzalémě a 14. července zavraždili její členové dva izraelské policisty v jeruzalémském Starém městě; v souvislosti s tímto útokem se organizace chlubila, že její "hrdinská operace" úspěšně prorazila "bezpečnostní kordon uvalený izraelskými okupanty na město Jeruzalém a mešitu Al Aksá a zlomila aroganci sionistických bezpečnostních sil, které ve městě a mešitě viděli neproniknutelnou pevnost."
Snad nejslavnějším bojovníkem LFOP je Carlos řečený Šakal, legendární venezuelský terorista, který si v současnosti odpykává doživotní trest vězení ve Francii. Dalším významným členem je Leila Chálidová (Leila Khaled), které se říkalo "první ženský únosce v historii" a které bylo v nedávné době umožněno navštívit mnoho západních zemí včetně Německa, Švédska, Rakouska a Jihoafrické republiky, kde pronášela projevy, setkávala se s komunistickými soudruhy a diskutovala s podporovateli hnutí, která se snaží zničit ekonomicky Izrael.
Pokud vám chování vlád zmiňovaných zemí vůči Chálidové přijde krajně nevhodné, považte, že OSN, EU a značný počet evropských zemí včetně Německa, Francie, Velké Británie, Irska, Nizozemska, Švýcarska, Španělska, Švédska, Dánska a Norska finančně podporovaly nevládní organizace napojené na LFOP, mezi nimi Addameer, Al-Haq, Alternative Information Center, Health Work Committee, Stop the Wall, Palestinské centrum pro lidská práva a Union of Agricultural Work Committees. Podle organizace NGO Monitor přinejmenším jednu z těchto nevládek založila a provozuje LFOP, ostatní mají odsouzené teroristy na svých výplatních listinách či je jinak podporují. Média nicméně věnují pozoruhodně málo pozornosti skutečnosti, že přinejmenším část peněz daňových poplatníků darovaných těmito západními zeměmi skončila v pokladně LFOP a více než 300 milionů dolarů ročně z nich jde na platy teroristů.
Ale ze však akcí západních vlád a mezinárodních organizací, které byly LFOP ku prospěchu, nevedla žádná tak blízko k její legitimizaci tak, jako rozhodnutí Německa nechat ji postavit kandidáty v nadcházejících volbách. "Pro pozorovatele terorismu v Německu," napsal Benjamin Weinthal v Jerusalem Post, "je nejasné, proč ministerstvo není ochotno postavit palestinskou organizaci mimo zákon." Konečně není to tak, že by Spolková republika Německo neměla pravomoc zakázat politickou stranu – v roce 1982 zakázala Volkssozialistische Bewegung Deutschlands / Partei der Arbeit (Národněsocialistické hnutí Německa / Strana práce) a v roce 1995 Freitheitliche Deutsche Arbeiter Partei (Svobodná strana německých pracujících).
Současné německé autority se rovněž neostýchají umlčet jedince s názory, které považují za nevhodné. Soeren Kern z Gatestone institutu v roce 2012 upozornil na to, že "německé úřady monitorují webové stránky kritické k muslimské imigraci" a jsou připraveny je uzavřít. V roce 2014 se bavorské úřady snažily umlčet kritiky nové obří mešity a v lednu minulého roku informoval deník Washington post, že Německo dosáhlo dohody se společnostmi Facebook, Google a Twitter ohledně tvrdšího postupu proti urážlivému (rozuměj protiislámskému) obsahu. Německá policie dokonce provedla razii v domě jednoho z kritiků muslimských uprchlíků.
Německý soud uložil pětiměsíční podmíněný trest ženě za její komentáře na internetu "o domnělém znásilnění německé ženy žadatelem o azyl". V červnu 2016 provedla německá policie domácí razie u 36 lidí kvůli "šíření nenávisti" na internetu a v červenci následovalo dalších 60 zátahů.
Je těžké nevidět to jako podivný, ironický a tragický dějinný okamžik. Ještě v živé paměti je transformace Německa z hrozivé totalitní velmoci rozhodnuté pro výboj a genocidu na baštu liberální demokracie. Nyní se Německo vydává směrem (dokonce více než mnozí z jeho podobně pomýlených evropských sousedů), který by měl vést k zamyšlení každého milovníka západní svobody - právě v době, kdy stupňuje zákroky proti kritice islámu, zdá se být připraveno dát příležitost vyhrát křesla v zákonodárném sboru pravé islámské teroristické skupině.
Bruce Bawer je autorem nového románu Alhambra (Swamp Fox Editions). Jeho kniha While Europe Slept (Zatímco Evropa spala, 2006) se stala bestsellerem New York Times a probojovala se do finále o cenu National Book Critics Circle.