Německé spolkové volby měly být pro Angelu Merkelovou triumfem. Výsledky se od očekávání poněkud lišily. "Vítězství" Merkelové působí spíše jako katastrofa. Křesťansko-Demokratická Aliance (CDU-CSU) získala 33 % hlasů – o 9 % méně než před čtyřmi lety, což je nejhorší výsledek od roku 1949. Sociálně demokratická strana (SPD), která vládla v posledních čtyřech letech společně s Merkelovou, ztratila přes 5% a propadla se z 25,7 % na 20 % hlasů, což je nejhorší výsledek v historii. Alternativa pro Německo, konzervativní nacionalistická strana založená v roce 2013, získala 12,6 % a zasedne poprvé v parlamentu. Die Linke, marxistická levice, obdržela 9 %. A protože se SPD ani Die Linke nebudou podílet na vládě, a AfD je zásadně proti politice Merkelové, zbývají jí dva možní partneři: Libertariánská Svobodná demokratická strana a Zelení – postoj obou stran k většině témat působí neslučitelně.
Angela Merkelová zůstane kancléřkou, ale spíše kontumačně, vzhledem k tomu, že zde ve skutečnosti není nikdo, kdo by funkci vykonával místo ní: před šesti měsíci si dvě třetiny obyvatel Německa přálo její výměnu. Pouze 8 % chtělo, aby zůstala ve funkci. Bývalý prezident Evropského parlamentu, kandidát SPD Martin Schulz, nenabídl nic odlišného a vedl velmi značně nevýraznou kampaň.
Pokud se Merkelové povede sestavit koalici, bude to vratké a nestabilní spojení, které bude udržovat Německo na pokraji paralýzy a to se stane nemocným mužem Evropy 21. století.
Ve skutečnosti už Německo nemocné je a Angela Merkelová je součástí této choroby.
V roce 1945 bylo Německo v troskách. Prošlo obnovou a postupně se stalo hlavní ekonomickou silou Evropy. Zatímco získávalo sílu, neprosazovalo se politicky a zůstávalo nenápadné, pokorné, kajícné až stydlivé. Vzhledem ke své roli ve válce, se zdráhalo obnovit armádu, i když to po něm požadovali mocnosti NATO; místo toho přijalo politiku ústupků, která vedla k tzv. "Ostpolitik", politice sbližování s komunistickým východem a Sovětským Svazem.
Protože nacionalismus vedl k národnímu socialismu, odvrhlo Německo jakoukoliv formu nacionalismu. Protože Německo spáchalo genocidu, zatížilo se sebe-nenávistí a odmítáním vlastní identity.
Zaměřilo se na budování Evropy, a snažilo se definovat jako Evropské, aby se nemuselo nazývat Německé.
Tento proces trval až do pádu Berlínské zdi a znovusjednocení země. Toto sjednocení bylo v Německu široce vnímáno jako ovoce pokory a nenápadnosti.
Angela Merkelová, která se zdála být ztělesněním úspěšně sjednoceného Německa, tento proces zdědila, když se stala v roce 2005 kancléřkou.
Selhání se však už začínala objevovat. Německá ekonomika stále prosperovala, ale chudoba rostla (v roce 2005 se 17 % Němců nacházelo pod oficiální hranicí chudoby s příjmem na úrovni poloviny průměrného výdělku) a narůstal i počet chudých pracujících.
Míra porodnosti byla velmi nízká. Začala se snižovat v roce 1967 a rapidně poklesla až na 1,5 dítěte na jednu ženu. Populace celkově stárla.
Aby kompenzovalo nedostatek pracovní síly, začalo Německo přivážet turecké migranty. Do roku 2000 dosáhl počet migrantů 3,5 mil.
Import muslimských migrantů také přinesl pomalou islamizaci země. Ve velkých městech se začaly stavět mešity. Byly otvírány školy koránu. Islám byl zahrnut do osnov veřejných škol.
Merkelová se stále snažila o konsenzus a pracovala společně se Sociálními demokraty osm z dvanácti let, během kterých působila jako předsedkyně vlády.
Zdálo se, že Němci toto uspořádání akceptují, dokud se nerozhodla otevřít hranice obrovské vlně uprchlíků a migrantů ze středního východu v srpnu 2015. Do země se dostalo více než 1,5 mil. neprověřených lidí; převážně mladých mužů s nárokem na sjednocení rodin.
Prohlášení, že uprchlíci se asimilují bez větších problémů, se začala střetávat s realitou. Znásilnění se zmnohonásobila. Násilí eskalovalo.
V roce 2016 téměř byla polovina zločinů v Berlíně spáchána novými migranty. Formovaly se sítě džihádistů. Začaly se odehrávat teroristické útoky. Muslimský antisemitismus vedl k útokům na synagogy. Náklady na sociální systém dramaticky vzrostly.
Merkelová nedala najevo žádnou lítost. Ani po volbách nezměnila názor: řekla, že kdyby musela hranice znovu otevřít, udělala by to. Snažila se vnutit své rozhodnutí ohledně migrace zdráhajícím se evropským zemím, Maďarsku, České republice a Polsku. Pokouší se o to pořád.
Hanba je stále přítomná v myslích miliónů Němců, ale již pomalu odeznívá. Před pár lety ukázala studie, že téměř 70 % Němců rozčiluje, když je na ně v dnešní době stále uvalována odpovědnost za zločiny proti Židům. Zhruba 25 % respondentů souhlasilo s následujícím tvrzením: "Mnoho Židů se pokouší zneužívat německou minulost Třetí říše". Nedávné hlasování ukázalo, že třetina až polovina Němců vnímá Izrael jako politický ekvivalent nacistického Německa. Německá vláda se pravidelně pokouší poučovat Izrael o morálce, ale nikdy nekritizuje teroristické vůdce jako je Mahmoud Abbas.
Německo se stále snaží sbližovat, zabezpečovat a posilovat ekonomické vazby se zlotřilými režimy, jako je Irán. Německá armáda má tak nedostatečné vybavení, že při cvičeních používá místo zbraní násady od košťat. Průzkumy ukazují, že německé obyvatelstvo si myslí, že hlavní hrozbu pro světový mír nepředstavuje Irán nebo Severní Korea, ale Spojené státy. V současnosti je Německo nejvíce anti-Americkou zemí v západním světě. Nejpopulárnější německý týdeník Stern dal nedávno na obálku obrázek Donalda Trumpa zahaleného americkou vlajkou se zdviženou pravicí v nacistickém pozdravu.
Efektivita ekonomiky je nízká. Německá ekonomika je v podstatě průmyslová a není adaptována na digitální věk. Podíl investic na HDP poklesl; aktivita inovací je slabá; produktivita stagnuje. Od roku 2008 byl roční nárůst produktivity jen 0,5 %. Plánované uzavření německých jaderných elektráren ve jménu "ochrany klimatu" zvyšuje velkoobchodní ceny elektrických energií, zatímco finanční břemeno jedné z nejvyšších cen elektřiny v rozvinutém světě nesou německé domácnosti a podniky. Nekvalifikovaní imigranti z muslimského světa nemohou nahradit kvalifikované Němce, kteří odcházejí do důchodu nebo umírají. Počet chudých lidí se stále zvyšuje. Kapacita příjmu imigrantů dosahuje svého limitu; životní podmínky v mnoha útulcích začínají být nevyhovující: podlahy nejsou pravidelně čištěny a celé dny zůstávají zašpiněné od krve, moči a výkalů, a invaze švábů jsou stále častější. Německá Komisařka pro imigraci nedávno prohlásila, že pouze čtvrtina až třetina uprchlíků v Německu bude schopna zapojit se na trhu práce. Ostatní se budou spoléhat na státní příspěvky po zbytek života.
Nemoci, které již téměř vymizely, jako např. tuberkulóza, se znovu objevují. Vakcíny neexistují, protože je Evropané přestali vyrábět.
Věkový medián v Německu je nyní 46,8. Probíhá postupná výměna nemuslimského obyvatelstva za muslimské. V současné době má čtyřicet procent dětí mladších pěti let narozených v Německu zahraniční kořeny. Od roku 2005 populace nově příchozích narostla o 24 %, zatímco původní populace poklesla o 5 %.
Demografové říkají, že pokud se současný trend nezmění, stanou se Němci ve své vlastní zemi menšinou možná již během 15-20 let.
V současné době nic nenaznačuje, že by se trend měl obrátit.
Většina německého tisku je nasáklá politickou korektností. Noviny a časopisy podporují multikulturalismus a o naléhavých problémech, kterým země čelí, vůbec nehovoří: slabý ekonomický růst, stárnutí populace a islamizace. Mnoho novinářů, profesorů a spisovatelů tvrdí, že německá kultura neexistuje. Pokud se z knih, které kritizují Islám, stanou bestsellery, jsou jejich autoři okamžitě démonizováni. Kniha Deutschland schafft sich ab ("Německo ničí samo sebe") se stala v roce 2010 obrovským hitem, ale její autor, Thilo Sarrazin, začal být okamžitě považován za "rasistu" a odstrčen na okraj politické debaty. Dřívější poradce Angely Merkelové, Peter Sieferle, napsal několik článků, ve kterých popisoval samozničení Německa. "Společnost, která již nedokáže rozlišit sebe a síly, které ji rozkládají, se morálně nachází za možnostmi svého zachování," řekl v roce 2015. Napadán a odvržen těmi, se kterými v minulosti spolupracoval, spáchal v září 2016 sebevraždu. Po jeho smrti byl uveřejněn soubor jeho poznámek, Finis Germaniae ("Konec Německa").
Politická strana Alternativa pro Německo (AfD) slibuje, že "zatřese parlamentem". 12,6 % hlasů, které obdržela, jí nepochybně dodá na síle. K lídrům této strany se média a ostatní politici chovají jako k inkarnaci ďábla. Ministr zahraničí Sigmar Gabriel varoval před vstupem "skutečných nacistů" do parlamentu. Lídr výrazně levicové strany Die Linke se ptal: "Copak jsme se z války vůbec nepoučili?". Židovští vůdci se bojí: Dr. Josef Schuster, prezident Centrální rady německých židů řekl, že AfD používá taktiku obecně používanou aspirujícími "fašistickými diktátory."
Strana AfD ale nacistická není. Její členové spíše mají strach, že Německo a Němci zmizí pod tlakem Islámu. Nacisté byli antisemitističtí, militarističtí, socialističtí a toužili po dobývání. AfD není antisemitistická, militaristická, ani socialistická a nechce dobývat jiné země. Židovští vůdci v Německu se bojí, protože si myslí, že pokud je AfD nepřátelská k jedné menšině, k muslimům, mohla by začít být nepřátelská i k dalším menšinám. Pravděpodobně jsou na omylu. Muslimy a židy nelze srovnávat. AfD silně podporuje právo Izraele na existenci a jeho právo na obranu proti islámskému nebezpečí.
Někteří členové AfD sice pronesli kontroverzní poznámky na adresu německých vojáků a o Památníku holokaustu v Berlíně.
Zároveň je ale v současné době AfD nejvíce pro-Izraelská strana v Německu. A také je to zjevně jediná strana, která očividně předvídá velmi reálné riziko, že Německo kráčí vstříc islámskému soumraku.
Může se Německo ještě zotavit? Uvidíme. To, co je zde v sázce, je ale mnohem více než jen Německo.
 (Zdroj obrázku: Pixabay) |
Dr. Guy Millière, profesor na Pařížské Univerzitě, je autorem 27 knih o Francii a Evropě.