Je zde jedna otázka, na níž úplně shodně odpovídá vládnoucí turecká vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) i hlavní opoziční strana, Republikánská lidová strana (CHP): Přesvědčení, že řecké ostrovy jsou okupovaným tureckým územím a musí být dobyty zpět. Obě strany jsou velmi odhodlané a jejich lídři otevřeně hrozí invazí do Egejského moře.
Jediná oblast, ve které obě strany v této věci vedou spor je, která z nich voličům prokáže, že je silnější, vlastenečtější a má víc odvahy proměnit hrozby Řecku ve skutečnost. Zatímco CHP obviňuje stranu AKP prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana z toho, že Řecku dovolila obsadit turecké území, AKP napadá CHP, zakládající stranu tureckého státu kvůli tomu, že Řecku umožnila získat ostrovy prostřednictvím Lausannské smlouvy z roku 1924, dohod mezi Tureckem a Itálií z roku 1932 a Pařížské mírové smlouvy z roku 1947, která uznala ostrovy Egejského moře za řecké území.
V roce 2016 Erdoğan řekl, že se Turecko "vzdalo" ostrovů, které "bývaly naše" a jsou od Turecka vzdálené "coby kamenem dohodil". "Na ostrovech stále stojí naše mešity a naše svatyně," řekl s odkazem na osmanskou okupaci ostrovů.
Před dvěma měsíci na "Konferenci k nové bezpečnostní koncepci Turecka" Erdoğan prohlásil: "Text Lausannské smlouvy... nikdy nebyl posvátným. Samozřejmě, že o něm budeme diskutovat a budeme bojovat za lepší." Následně provládní sdělovací prostředky publikovaly mapy a fotografie ostrovů v Egejském moři, a nazvali je územím "o kterém Erdoğan říká, že jsme se jich vzdali v Lausanne".
Erdoğan si určil cíle, jejichž završením chce zanechat odkaz, který překoná odkaz všech předešlých tureckých vůdců. Cíle stanovil pro rok 2023 – k 100. výročí založení Turecké republiky a pro rok 2071 – k výročí 1 000 let od bitvy u Mantzikertu, během níž muslimští turkičtí džihádisté ze Střední Asie porazili na Arménské vysočině křesťanské řecké síly Byzantské říše.
Myšlenkou, která spojuje tyto cíle, je vytvořit nacionalisticko-vlasteneckou národní soudržnost, jejíž hlavním cílem je připojit k Turecku další území. Pro změnu hranic Turecka však musí Erdoğan změnit nebo zrušit Lausannskou smlouvu. Je ironické, že před svou dvoudenní oficiální návštěvou v Řecku v prosinci - označenou za počátek nové éry v turecko-řeckých vztazích - Erdogan řekl řeckým novinářům, že Lausannská smlouva potřebuje revidovat. Během své návštěvy, která byla první oficiální návštěvou hlavy tureckého státu v Řecku po 65 letech, Erdoğan opakoval svou mantru o tom, že Lausannská smlouva musí být revidována.
 V roce 2016 turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan řekl, že se Turecko "vzdalo" ostrovů, které "bývaly naše" a jsou od Turecka vzdálené "coby kamenem dohodil". "Na ostrovech stále stojí naše mešity a naše svatyně," řekl s odkazem na osmanskou okupaci ostrovů. (Foto: Carsten Koall / Getty Images) |
Následující měsíc Erdoğan napadl předsedu CHP Kemala Kılıçdaroğlu a znovu obvinil jeho stranu, za jejíž vlády byla podepsána Lausannská smlouva, že se v průběhu jednání ostrovů vzdala. "Našemu národu o tomto řekneme," řekl Erdoğan. Toto prohlášení znamená, že Erdogan uznává, že ostrovy z právního hlediska patří Řecku. Současně ale nazývá řecké vlastnictví tohoto území "invazí" - zřejmě proto, že ostrovy kdysi patřily Osmanské říši - a nyní je chce vrátit zpět.
Rétorika CHP byla mezitím stejně agresivní, když Kılıçdaroğlu řekl v tureckém parlamentu, že Řecko "okupovalo" 18 ostrovů. Když řecký ministr obrany Panos Kammenos toto tvrzení označil jako "nepříjemné", zástupce předsedy CHP pro zahraniční věci Öztürk Yılmaz odpověděl: "Řecko by nemělo pokoušet naši trpělivost." Údajně také prohlásil, že "Turecko je mnohem víc, než jen jeho vláda" a že jakýkoli řecký ministr, který provokuje Turecko, bude "praštěn palicí do hlavy... Pokud [Kammenos] nahlédne do historie, nalezne mnoho příkladů."
Ve skutečnosti je historie plná příkladů Turků, kteří prováděli vražedné útoky proti anatolským Řekům. V jednom případě byl útok, který byl součástí genocidy řeckých a arménských křesťanů v Izmiru v roce 1922, zdůrazněn v řeči, kterou v parlamentu přednesl předseda Strany národního hnutí (MHP) Devlet Bahceli:
"Jestli [Řekové] chtějí být opět zahnáni do moře - pokud budou znovu chtít utíkat před pronásledovateli - tak prosím. Turecký národ je připraven a má dost víry pro to, aby to udělal znovu. Někdo by měl řecké vládě vysvětlit, co se stalo v letech 1921 a 1922. Jestli se nikdo takový nenajde, my, Turci, víme, jak se jako kulka snést na Egejské moře, padat z nebe jako déšť svatého vítězství a víme, jak o dějinách zas a znovu poučit všechny nositele ahl al- salib [lid kříže, křesťany]."
Turečtí propagandisté také překrucují fakta a snaží se vylíčit Řecko jako agresora. Například Ümit Yalım, bývalý hlavní tajemník [secretary-general] ministerstva národní obrany řekl: "Řecko přetvořilo jím okupované ostrovy na zbrojnice a vojenské základny, které použije při svých budoucích vojenských operacích proti Turecku."
Zdá se, že turečtí politici mají své vlastní důvody pro posedlost těmito řeckými ostrovy: tradiční turecký expanzionismus, poturčování helénských zemí, neo-osmanismus a hlavní motivaci muslimů pro další dobývání - džihád. Existují také strategické důvody, proč chtějí na ostrovy provést invazi, což lze odvodit z prohlášení místopředsedy vlády Tuğrula Türkeşe o kontrole Turecka nad Kyprem od roku 1974:
"Informace o tom, že Turecko má zájem o Kypr, protože tam žijí Turci, je nesprávná... I kdyby na Kypru žádní Turci nežili, Turecko by stejně mělo s otázkou Kypru problém, protože Turecko se Kypru nemůže vzdát."
Stejný postoj i mentalita platí u Turecka i pro ostatní ostrovy v Egejském moři. Ačkoli Turecko ví, že ostrovy jsou z právního a historického hlediska řecké, turecké úřady je chtějí obsadit a poturčit, pravděpodobně jako pokračování boje za zničení Řeků - stejně jak tomu bylo v Anatolii mezi lety 1914 a 1923 a i poté. Zničení veškerých zbývajících připomínek existence řecké kultury v Malé Asii před tureckou invazí v 11. století je téměř dokonáno. Dnes je v Turecku méně než 2 000 Řeků.
Vzhledem k tomu, že Turecko v roce 1974 brutálně napadlo a obsadilo Kypr, jeho současné výhrůžky Řecku - z obou stran tureckého politického spektra - by neměly být Západem brány na lehkou váhu. Západní civilizace se zrodila právě v Řecku. Turecko sousedí s Evropskou unií. Jakýkoli útok proti Řecku by měl být považován za útok proti Západu. Je načase, aby se Západ, který [kdysi] tváří v tvář tureckým zvěrstvům mlčel, Ankaře postavil.
Uzay Bulut, je turecká novinářka, narodila se a vyrůstala v Turecku. V současnosti pracuje ve Washingtonu, D. C.