Na titul největší podvod století již máme několik adeptů: bude jím "klimatická změna", Putinovy proklamace, že chce mír, zatímco ničí Ukrajinu, nebo past, do níž se chytil americký prezident Donalda J. Trump na Blízkém východě...?
Začněme Sýrií. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan údajně uhladil image syrského prezidenta Ahmada Šary tak, aby se zalíbil Západu, a poté saudskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán přesvědčil v květnu 2025 Trumpa během jeho návštěvy v Rijádu, aby dal Šarovi, bývalému operativci Al-Káidy, "šanci zapsat se do historie" – pravděpodobně tím bylo myšleno nastolení míru v Sýrii:
"A s velkým potěšením oznamuji, že ministr Marco Rubio se koncem tohoto týdne setká v Turecku s novým syrským ministrem zahraničí. A co je velmi důležité, po diskusi s korunním princem o situaci v Sýrii, vaším korunním princem, a také s tureckým prezidentem Erdoğanem, který mi nedávno zavolal a požádal mě o něco podobného, a také s některými mými přáteli, lidmi, kterých si na Blízkém východě velmi vážím, nařídím zastavení sankcí proti Sýrii, abych jim dal šanci zapsat se do historie."
"Ach, co bych neudělal pro korunního prince."
Stejný "úspěch", který to přinese Sýrii – vraždění nemuslimů – můžeme v budoucnu očekávat i v Pásmu Gazy, samozřejmě až po Trumpově odchodu z úřadu. Vždyť někteří z Trumpových "přátel" a věrných dárců – jako jsou Katar, Saúdská Arábie, Indonésie a Pákistán, jmenovaní do jeho "Rady míru" – Izrael ani neuznávají.
Trumpova vize je, že ekonomická prosperita nahradí džihádistickou ideologii a deradikalizuje všechny džihádisty – ale co když se tato vize nenaplní? Jak můžeme vidět na příkladu Kataru, tak člověk může být zároveň bohatý i radikální – a schopný koupit si ještě účinnější zbraně, ať už jaderné, vysílací nebo finanční. Katar provozuje televizní stanici Al-Džazíra s odhadovanými ročními provozními náklady v řádu miliard dolarů, a údajně jen washingtonské Georgetownské univerzitě, která se specializuje na výchovu budoucích diplomatů, daroval více než 1 miliardu dolarů. Jaké informace budou asi tak tito budoucí diplomaté šířit?
V Sýrii jsou nedávné útoky na křesťany, Kurdy a Jezídy již třetí etnickou čistkou, kterou Šarova armáda a milice provedly od jeho převzetí moci v prosinci 2024. Předchozí čistky dopadly na Alavity, Jezídy a Drúzy.
Šarova islamistická vláda v současné době útočí na severovýchodě země na Kurdy a kurdské Syrské demokratické síly (SDF, Syrian Democratic Forces). Od 6. ledna bylo syrskými vládními vojáky vnitřně vysídleno odhadem 150 000 lidí, převážně Kurdů, křesťanů a Jezídů.
Ahmad Šara byl vůdcem teroristické skupiny Hajját Tahrír al-Šám (HTS) a předtím vedl syrskou pobočku al-Káidy (známou také jako Fronta an-Nusrá), kterou USA označily za zahraniční teroristickou organizaci. (Poznámka překladatele: HTS vznikla sloučením několika teroristických skupin, mimo jiné i Fronty an-Nusrá.) HTS byla na základě své příslušnosti k al-Káidě a ISIS zařazena na černou listinu teroristických organizací Radou bezpečnosti OSN a Evropskou unií. Americké ministerstvo zahraničí ji v loňském roce, pravděpodobně v rámci snahy usnadnit konsolidaci vlády Ahmada Šary, vyřadilo ze seznamu teroristických organizací.
Ahmad Šara se prohlásil za prezidenta Sýrie poté, co džihádistická ofenzíva vedená HTS a podporovaná Tureckem svrhla v listopadu 2024 Asadův režim. Odměnu 10 milionů dolarů za Šarovo dopadení zrušila Bidenova administrativa 20. prosince 2024.
Současné útoky režimních sil proti Kurdům začaly 6. ledna v kurdských čtvrtích Sheikh Maqsoud a Ashrafieh v severní části Aleppa.
18. ledna režimní síly obsadily bývalé hlavní město Islámského státu Rakka, které od porážky ISIS ovládali Kurdové. Tam Šarovy jednotky propustily z vězení tisíce teroristů ISIS, které tam Kurdové zadržovali.
Syrský režim Ahmada Šary ovládl nejdříve téměř celou zemi a poté i Kurdy více než deset let ovládaný severovýchod země. Umožnila mu to změna postoje americké administrativy, která opustila své spojence – Kurdy a Syrské demokratické síly (SDF) – kteří statečně bojovali proti Islámskému státu (ISIS) a pomohli od něj osvobodit Sýrii.
Videa publikovaná v sociálních médiích ukazují Šarovy vojáky, jak unášejí kurdské ženy, vysmívají se jim jako "dárkům" (sexuálním otrokyním), a masakrují Kurdy.
Publikována byla on-line i videa zachycující popravu kurdské bojovnice SDF a svržení jiné kurdské ženy Deniz Ciya ze střechy jedné vysoké budovy.
Na dalším videu kolujícím na internetu ukazuje milicionář Syrské arabské armády (SAA) trofej v podobě copu uříznutého pravděpodobně zabité bojovnici Syrských demokratických sil (SDF).
V Turecku, například ve městě Mardin, byly násilně potlačeny protesty na podporu syrských Kurdů.
V Německu arabský příznivec syrských islamistů veřejně oslavoval vraždění Kurdů zpíváním písní vyzývajících k zabíjení Kurdů.
V Belgii jeden muž zaútočil na demonstrující Kurdy a zranil nožem několik lidí, někteří byli v kritickém stavu.
Navzdory okamžitému příměří dohodnutému 20. ledna pokračovaly režimní síly a přidružené frakce v útocích na oblasti kontrolované Kurdy.
Poté, co Šarovy jednotky dobyly od Kurdů rozsáhlá území na severu a východě Sýrie a donutily je k ústupu, oznámily Šarův režim a kurdské síly "integrační dohodu".
Město Kobani kontrolované Kurdy, je v současné době ze tří stran obklíčeno Šarovou armádou a přidruženými milicemi a hranice s Tureckem je uzavřena. Podle kurdských médií se Šarovy jednotky zaměřily také na jediný zdroj elektrické energie v regionu, přehradu Tišrín, a přerušily 15. ledna dodávky elektřiny a vody do města.
V důsledku toho čelí severovýchodní část Sýrie rychle se zhoršující humanitární krizi. V oblasti je vážný nedostatek chleba a nefungují základní služby.
27. ledna místní úředníci a mezinárodní pozorovatelé varovali, že přibližně 150 000 civilistů hrozí nedostatek potravin, což je ještě umocněno nedostatkem paliva, elektřiny a extrémně chladným počasím.
Syrští islamisté útočí také na křesťany. Účet organizace Greco-Levantines Worldwide na platformě X 1. února informoval:
"Eli Najjar Taqla, 21letý antiochijský řecký křesťan z města Maharda, byl zastřelen. Jeho smrt není ojedinělým incidentem, obavy a nejistota syrských křesťanů rostou."
Téhož dne se antiochijští Řekové shromáždili v Damašku u pravoslavného kostela Svatého kříže, aby protestovali proti této vraždě a pokračujícím útokům na křesťany v Sýrii.
Syrští křesťané se obávají, že by v těchto etnických čistkách mohli být další na řadě.
Mluvčí organizace Antiochijských Řeků (Antiochian Greek Organization, A.G.O.) Eiad Herera Gatestonu řekl:
"Křesťané mají po tom, co zažili a viděli po 8. prosinci, tendenci se k politice nevyjadřovat. Jejich mlčení souvisí s jejich útlakem, radikální a sektářskou rétorikou, hegemonií islamistů nad společností i státem a jasnými i implicitními hrozbami – z nichž některé byly uskutečněny – například pumový útok na kostel svatého Eliáše. Křesťané takto reagují na novou realitu." (Poznámka překladatele: 8. prosince 2024 převzal moc Ahmad Šara.)
"Vzhledem k tomu, čemu již čelily ostatní náboženské menšiny, jsou jejich obavy oprávněné. Masakry Alavitů v březnu 2025, pokus o genocidu Drúzů v červenci 2025 a nejnovější útoky na kurdské komunity posílily přesvědčení, že v bezpečí není žádná menšina."
"Křesťané i ostatní menšiny vidí, že mezinárodní společenství a velmoci zůstávají vůči dění v Sýrii převážně mlčenlivé, zejména proto, že regionální mocnosti jako Turecko a některé arabské státy podporují Ahmada Šaru."
"Křesťané se obávají normalizace džihádistické vlády pod mírnějším názvem. Obávají se selektivní spravedlnosti, kdy jsou zločiny proti menšinám ignorovány nebo tiše zametány pod koberec. Obávají se ideologické kontroly nad vzděláváním a vnucování islámu svým dětem. Obávají se také, že západní vlády unavené dlouhou válkou v Sýrii dají přednost 'stabilitě' na úkor pluralismu."
"Dlouhodobým cílem zůstává ideologická dominance. Osobní vývoj Ahmada Šary – od člena al-Káidy k samozvanému 'národnímu vůdci' – nepředstavuje teologický zlom, ale spíše taktický vývoj. Vláda se stala novým bojištěm. Autorita založená na právu šaría, centralizovaná kontrola a marginalizace nevyhovujících identit jsou konzistentními rysy tohoto modelu."
"To, co se dnes děje v Sýrii, ukazuje, že dokonalé řešení sice neexistuje, ale existují evidentně špatná řešení, u nichž musíme přestat předstírat, že budou fungovat. Centralizovaný islamistický stát je zárukou budoucího násilí, i když může dočasně přinést klid. Návrat k autoritářství ve stylu Asada by byl stejně katastrofální."
Křesťan narozený v Sýrii a zakladatel Asociace Řeků v Levantě (Levantine Greek Association) Rafael Issa Gatestonu řekl:
"Konečným cílem Ahmada Šary v Sýrii je islamistická diktatura. To se jasně ukázalo poté, co unikly informace z jeho setkání s Kurdy, na kterém se velitele SDF generála Mazlouma Abdiho zeptal: 'Proč jste nechali křesťany vytvořit vlastní policejní síly?'"
"Federální uspořádání nás napadlo jako první. Každý sám za sebe, ale vzhledem k překvapivě vysoké míře extremismu, kterou jsme dosud zaznamenali, je rozdělení jediným přijatelným řešením. Přímořské oblasti obývané náboženskými a etnickými menšinami by měly být od Damašku odděleny."
"USA by měly vyšetřit, co se v Sýrii skutečně děje, a nespoléhat se jen na názor Toma Barracka [velvyslanec USA v Turecku a zvláštní vyslanec pro Sýrii]. Tom Barrack zjevně sleduje své vlastní zájmy."
"Pokud americká vláda nechce pokračovat v budování v podstatě sunnitského islámského státu, tak by měla podpořit oddělení přímořských oblastí od Damašku, protože menšiny v Sýrii nejsou ochotny obětovat své životy za islámský stát, který s nimi zachází jako s dobytkem – tedy za stát, který je dříve či později povede na porážku."
Zpráva publikovaná na webu Kurdistan24 podrobně popisuje podmínky ve městě Kobani, jehož obyvatelstvo se v posledních týdnech téměř zdvojnásobilo, protože do něj uprchli lidé vysídlení z Rakky, Tabky a různých vesnic na frontové linii. Tento příval uprchlíků vyčerpává omezené zdroje města.
Obléhání Kobani již má smrtelné následky. Demokratická autonomní správa severní a východní Sýrie (DAANES, Democratic Autonomous Administration of North and East Syria) oznámila, že v nemocnici v Kobani nedávno zemřelo nejméně jedno dítě kvůli kritickému nedostatku kyslíku.
Zdravotnická zařízení údajně fungují pouze díky nouzovým elektrickým generátorům a zdravotníci varují, že zásoby nafty jsou již téměř vyčerpány.
Kurdský Červený půlměsíc 24. ledna oznámil, že ve městě zemřelo pět dětí, včetně kojence. Tyto děti zemřely v důsledku extrémně chladného počasí a naprostého nedostatku paliva. Mezi dětmi došlo také k rychlému rozšíření respiračních onemocnění a onemocnění hrudníku.
Monitorovací skupiny, jako je Syrská observatoř pro lidská práva, tyto zprávy potvrdily a popsaly situaci jako "velkou humanitární katastrofu". Lidé podle nich nemají přístup k lékům na chronická onemocnění, jako je cukrovka a vysoký krevní tlak.
27. ledna vydala organizace Genocide Watch zprávu s názvem "Genocidní stav nouze: Rojava a severní Sýrie":
"Rojava (Demokratická autonomní správa severní a východní Sýrie) čelí koordinovanému útoku, jehož cílem je její zničení. Konflikt Damašku s Kurdy se znovu rozhořel po pádu Asadova režimu a nástupu Ahmada Šary (krycí jméno Abú Muhammad al-Džaulání) k moci."
"Od poloviny ledna 2026 se síly syrské přechodné vlády spolu s místními arabskými kmenovými milicemi zapojily do obléhacích taktik, šíření teroru a masového vysídlování. Vládní jednotky omezují Kurdům dodávky vody, elektřiny a potravin, blokují přístupové cesty, podílejí se na jejich vysídlování, útočí na ně a ponižují je. Probíhá zde destrukce a destabilizace z více směrů."
"Město Kobani je symbolem kurdského odporu, je to město, kde byli Kurdové obléháni Islámským státem (ISIS) a zvítězili. Dnes je toto město na hraně kolapsu."
"Lidé rozpouštějí sníh, aby měli co pít. Podle Kurdského Červeného půlměsíce zemřely čtyři kurdské děti na podchlazení, protože obléhání města vládními jednotkami je stále těsnější. Prohlášení Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA, United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs) popisuje Kobani jako odříznuté město, kde civilisté čelí rostoucímu nedostatku."
"Obléhání města syrskou armádou je obzvláště tragické pro vnitřně vysídlené osoby, které jsou na tom nejhůř. Pokud je deprivace systematická, dlouhodobá a smrtící, tak se jedná o nebezpečný jev. Jedná se o humanitární katastrofu způsobenou obléháním."
"Boje a nátlak způsobují v severní Sýrii včetně Aleppa vysídlování dalších obyvatel. Humanitární pracovníci popisují rodiny prchající před násilím v mrazivých teplotách. Tito uprchlíci potřebují naléhavě přístřeší, jídlo, teplo a ochranu. Místní dohody zaměřené na ochranu civilistů nejsou dodržovány. Situace v civilních čtvrtích nebezpečně eskaluje..."
"Nyní je zřejmé, že jsme byli opuštěni. Spojené státy Kurdy opět opustily a Damašek požaduje úplnou 'integraci' SDF do vládních jednotek, bez věrohodných záruk ochrany kurdských civilistů a samosprávy."
"Genocida není jen masové vraždění. Je to i úmyslné narušování životních podmínek skupiny obyvatel, jak je uvedeno v článku II, bodě c) Úmluvy OSN o genocidě."
"Kurdové jsou trestáni za to, že usilují o autonomii, jejich aspirace jsou označovány za nelegitimní. Kurdská identita je symbolicky násilně napadána. Kampaň je koordinovaná a eskaluje do humanitární katastrofy."
Bývalá předsedkyně Komise Spojených států pro mezinárodní náboženskou svobodu (USCIRF, United States Commission on International Religious Freedom) Nadine Maenza Gatestonu řekla:
"Z mých rozhovorů s křesťany žijícími v severovýchodní Sýrii vyplývá, že většina z nich je z postupu syrských vládních jednotek vyděšená. Nedávná videa tento strach ještě posílila. Videa kolující po internetu ukazují, jak syrské vládní jednotky a jejich spojenci popravují bojovníky SDF (včetně žen) a civilisty – například rodiče jedné rodiny poté, co přiznali, že jsou Kurdové."
"Křesťanům, Jezídům a ostatním zranitelným komunitám tato videa posílají jasnou zprávu: pokud severovýchod země ovládnou vládní síly, které jsou proti menšinám zvyklé používat násilí, tak jejich rodiny mohou být další na řadě. Chtějí nadále žít v regionu s náboženskou svobodou, kde komunity koexistují v relativním míru. Nechtějí, aby syrská vláda přenesla sektářské násilí, které zdevastovalo velkou část Sýrie, i na severovýchod země."
"USA hrají v těchto jednáních rozhodující roli a syrské náboženské a etnické menšiny spoléhají na to, že Washington bude prosazovat řešení, které přinese trvalý mír a stabilitu – pro jejich komunity i pro Sýrii jako celek."
Uzay Bulut je turecká novinářka a významná spolupracovnice Gatestone Institute.